Marek 5
Kralice Bible (1613)Translation
Kralice Bible (1613)
Douay-Rheims Bible, American Edition (1899)
1Tedy přeplavili se přes moře do krajiny Gadarenských.
1And they came over the strait of the sea into the country of the Gerasens.
2A jakž vyšel z lodí, hned se s ním potkal člověk z hrobů, maje ducha nečistého.
2And as he went out of the ship, immediately there met him out of the monuments a man with an unclean spirit,
3Kterýž bydlil v hrobích, a aniž ho kdo již mohl řetězy svázati,
3Who had his dwelling in the tombs, and no man now could bind him, not even with chains.
4Nebo často jsa pouty a řetězy okován, polámal řetězy a pouta roztrhal, a žádný nemohl ho zkrotiti.
4For having been often bound with fetters and chains, he had burst the chains, and broken the fetters in pieces, and no one could tame him.
5A vždycky ve dne i v noci na horách a v hrobích byl, křiče a tepa se kamením.
5And he was always day and night in the monuments and in the mountains, crying and cutting himself with stones.
6Uzřev pak Ježíše zdaleka, běžel a poklonil se jemu,
6And seeing Jesus afar off, he ran and adored him.
7A křiče hlasem velikým, řekl: Co jest tobě do mne, Ježíši, Synu Boha nejvyššího? Zaklínám tě skrze Boha, abys mne netrápil.
7And crying with a loud voice, he said: What have I to do with thee, Jesus the Son of the most high God? I adjure thee by God that thou torment me not.
8(Nebo pravil jemu: Vyjdiž, duchu nečistý, z člověka tohoto.)
8For he said unto him: Go out of the man, thou unclean spirit.
9I otázal se ho: Jakť říkají? A on odpovídaje, řekl: Množství jméno mé jest, neb jest nás mnoho.
9And he asked him: What is thy name? And he saith to him: My name is Legion, for we are many.
10I prosil ho velmi, aby jich nevyháněl z té krajiny.
10And he besought him much, that he would not drive him away out of the country.
11Bylo pak tu při horách stádo vepřů veliké pasoucích se.
11And there was there near the mountain a great herd of swine, feeding.
12I prosili ho všickni ti ďáblové, řkouce: Pusť nás do vepřů, ať do nich vejdeme.
12And the spirits besought him, saying: Send us into the swine, that we may enter into them.
13I povolil jim hned Ježíš. A vyšedše duchové nečistí, vešli do vepřů. I běželo to stádo s vrchu dolů do moře, (a bylo jich ke dvěma tisícům,) i ztonuli v moři.
13And Jesus immediately gave them leave. And the unclean spirits going out, entered into the swine: and the herd with great violence was carried headlong into the sea, being about two thousand, and were stifled in the sea.
14Ti pak, kteříž ty vepře pásli, utekli a oznámili to v městě i ve vsech. I vyšli lidé, aby viděli, co je se to stalo.
14And they that fed them fled, and told it in the city and in the fields. And they went out to see what was done:
15I přišli k Ježíšovi, a uzřeli toho, kterýž byl trápen od ďábelství, an sedí, odín jsa a maje zdravý rozum, toho totiž, kterýž měl tmu ďáblů. I báli se.
15And they came to Jesus, and they see him that was troubled with the devil, sitting, clothed, and well in his wits, and they were afraid.
16A kteříž to viděli, vypravovali jim, kterak se stalo tomu, kterýž měl ďábelství, i o vepřích.
16And they that had seen it, told them, in what manner he had been dealt with who had the devil; and concerning the swine.
17Tedy počali ho prositi, aby odšel z krajin jejich.
17And they began to pray him that he would depart from their coasts.
18A když vstoupil na lodí, prosil ho ten, kterýž trápen byl od ďábelství, aby byl s ním.
18And when he went up into the ship, he that had been troubled with the devil, began to beseech him that he might be with him.
19Ježíš pak nedopustil mu, ale řekl jemu: Jdi k svým do domu svého, a zvěstuj jim, kterak jest veliké věci učinil tobě Hospodin, a slitoval se nad tebou.
19And he admitted him not, but saith to him: Go into thy house to thy friends, and tell them how great things the Lord hath done for thee, and hath had mercy on thee.
20I odšel, a počal ohlašovati v krajině Desíti měst, kterak veliké věci učinil mu Ježíš. I divili se všickni.
20And he went his way, and began to publish in Decapolis how great things Jesus had done for him: and all men wondered.
21A když se přeplavil Ježíš na lodí zase na druhou stranu, sšel se k němu zástup mnohý. A on byl u moře.
21And when Jesus had passed again in the ship over the strait, a great multitude assembled together unto him, and he was nigh unto the sea.
22A aj, přišel jeden z knížat školy Židovské, jménem Jairus, a uzřev jej, padl k nohám jeho,
22And there cometh one of the rulers of the synagogue named Jairus: and seeing him, falleth down at his feet.
23A velmi ho prosil, řka: Dcerka má skonává. Prosím, pojď, vlož na ni ruce, aby uzdravena byla, a budeť živa.
23And he besought him much, saying: My daughter is at the point of death, come, lay thy hand upon her, that she may be safe, and may live.
24I šel s ním, a zástup mnohý šel za ním, i tiskli jej.
24And he went with him, and a great multitude followed him, and they thronged him.
25(Tedy žena jedna, kteráž tok krve měla dvanácte let,
25And a woman who was under an issue of blood twelve years,
26A mnoho byla trápena od mnohých lékařů, a vynaložila všecken statek svůj, a nic jí bylo neprospělo, ale vždy se hůře měla,
26And had suffered many things from many physicians; and had spent all that she had, and was nothing the better, but rather worse,
27Uslyšavši o Ježíšovi, přišla v zástupu pozadu, a dotkla se roucha jeho.
27When she had heard of Jesus, came in the crowd behind him, and touched his garment.
28Neb řekla byla: Dotknu-li se jen roucha jeho, uzdravena budu.
28For she said: If I shall touch but his garment, I shall be whole.
29A hned přestal jest krvotok její, a pocítila na těle, že by uzdravena byla od neduhu svého.
29And forthwith the fountain of her blood was dried up, and she felt in her body that she was healed of the evil.
30A hned Ježíš poznav sám v sobě, že jest moc vyšla z něho k uzdravení, obrátiv se v zástupu, řekl: Kdo se dotekl roucha mého?
30And immediately Jesus knowing in himself the virtue that had proceeded from him, turning to the multitude, said: Who hath touched my garments?
31I řekli mu učedlníci jeho: Vidíš, že tě zástup tiskne, a pravíš: Kdo se mne dotekl?
31And his disciples said to him: Thou seest the multitude thronging thee, and sayest thou who hath touched me?
32I hleděl vůkol, aby ji uzřel, která jest to učinila.
32And he looked about to see her who had done this.
33Ta pak žena s bázní a s třesením, věduci, co se stalo při ní, přistoupila a padla před ním, a pověděla mu všecku pravdu.
33But the woman fearing and trembling, knowing what was done in her, came and fell down before him, and told him all the truth.
34On pak řekl jí: Dcero, víra tvá tě uzdravila, jdiž u pokoji, a buď zproštěna od trápení svého.)
34And he said to her: Daughter, thy faith hath made thee whole: go in peace, and be thou whole of thy disease.
35A když on ještě mluvil, přišli někteří z domu knížete školy, řkouce: Dcera tvá umřela, proč již zaměstknáváš Mistra?
35While he was yet speaking, some come from the ruler of the synagogue’s house, saying: Thy daughter is dead: why dost thou trouble the master any further?
36Ježíš pak, hned jakž uslyšel to, což oni mluvili, řekl knížeti školy: Neboj se, toliko věř.
36But Jesus having heard the word that was spoken, saith to the ruler of the synagogue: Fear not, only believe.
37I nedal žádnému za sebou jíti, jediné Petrovi, Jakubovi a Janovi, bratru Jakubovu.
37And he admitted not any man to follow him, but Peter, and James, and John the brother of James.
38I přišel do domu knížete školy, a viděl tam hluk, ano plačí a kvílí velmi.
38And they come to the house of the ruler of the synagogue; and he seeth a tumult, and people weeping and wailing much.
39I všed tam, řekl jim: Co se bouříte a plačete? Neumřelať jest děvečka, ale spí.
39And going in, he saith to them: Why make you this ado, and weep? the damsel is not dead, but sleepeth.
40I posmívali se jemu. On pak vyhnav všecky, pojal toliko otce a matku děvečky, a ty, kteříž s ním byli, i všel tam, kdež děvečka ležela.
40And they laughed him to scorn. But he having put them all out, taketh the father and the mother of the damsel, and them that were with him, and entereth in where the damsel was lying.
41A vzav ruku děvečky, řekl jí: Talitha kumi, jenž se vykládá: Děvečko, (toběť pravím,) vstaň.
41And taking the damsel by the hand, he saith to her: Talitha cumi, which is, being interpreted: Damsel (I say to thee) arise.
42A hned vstala děvečka, a chodila; nebo byla ve dvanácti letech. I zděsili se divením převelikým.
42And immediately the damsel rose up, and walked: and she was twelve years old: and they were astonished with a great astonishment.
43A přikázal jim pilně, aby žádný o tom nezvěděl. I rozkázal jí dáti jísti.
43And he charged them strictly that no man should know it: and commanded that something should be given her to eat.
Tip: use the ← and → keys to turn chapters.