Marek 5
Kralice Bible (1613)Translation
Kralice Bible (1613)
King James Version with Apocrypha
1Tedy přeplavili se přes moře do krajiny Gadarenských.
1And they came over unto the other side of the sea, into the country of the Gadarenes.
2A jakž vyšel z lodí, hned se s ním potkal člověk z hrobů, maje ducha nečistého.
2And when he was come out of the ship, immediately there met him out of the tombs a man with an unclean spirit,
3Kterýž bydlil v hrobích, a aniž ho kdo již mohl řetězy svázati,
3Who had his dwelling among the tombs; and no man could bind him, no, not with chains:
4Nebo často jsa pouty a řetězy okován, polámal řetězy a pouta roztrhal, a žádný nemohl ho zkrotiti.
4Because that he had been often bound with fetters and chains, and the chains had been plucked asunder by him, and the fetters broken in pieces: neither could any man tame him.
5A vždycky ve dne i v noci na horách a v hrobích byl, křiče a tepa se kamením.
5And always, night and day, he was in the mountains, and in the tombs, crying, and cutting himself with stones.
6Uzřev pak Ježíše zdaleka, běžel a poklonil se jemu,
6But when he saw Jesus afar off, he ran and worshipped him,
7A křiče hlasem velikým, řekl: Co jest tobě do mne, Ježíši, Synu Boha nejvyššího? Zaklínám tě skrze Boha, abys mne netrápil.
7And cried with a loud voice, and said, What have I to do with thee, Jesus, thou Son of the most high God? I adjure thee by God, that thou torment me not.
8(Nebo pravil jemu: Vyjdiž, duchu nečistý, z člověka tohoto.)
8For he said unto him, Come out of the man, thou unclean spirit.
9I otázal se ho: Jakť říkají? A on odpovídaje, řekl: Množství jméno mé jest, neb jest nás mnoho.
9And he asked him, What is thy name? And he answered, saying, My name is Legion: for we are many.
10I prosil ho velmi, aby jich nevyháněl z té krajiny.
10And he besought him much that he would not send them away out of the country.
11Bylo pak tu při horách stádo vepřů veliké pasoucích se.
11Now there was there nigh unto the mountains a great herd of swine feeding.
12I prosili ho všickni ti ďáblové, řkouce: Pusť nás do vepřů, ať do nich vejdeme.
12And all the devils besought him, saying, Send us into the swine, that we may enter into them.
13I povolil jim hned Ježíš. A vyšedše duchové nečistí, vešli do vepřů. I běželo to stádo s vrchu dolů do moře, (a bylo jich ke dvěma tisícům,) i ztonuli v moři.
13And forthwith Jesus gave them leave. And the unclean spirits went out, and entered into the swine: and the herd ran violently down a steep place into the sea, (they were about two thousand;) and were choked in the sea.
14Ti pak, kteříž ty vepře pásli, utekli a oznámili to v městě i ve vsech. I vyšli lidé, aby viděli, co je se to stalo.
14And they that fed the swine fled, and told it in the city, and in the country. And they went out to see what it was that was done.
15I přišli k Ježíšovi, a uzřeli toho, kterýž byl trápen od ďábelství, an sedí, odín jsa a maje zdravý rozum, toho totiž, kterýž měl tmu ďáblů. I báli se.
15And they come to Jesus, and see him that was possessed with the devil, and had the legion, sitting, and clothed, and in his right mind: and they were afraid.
16A kteříž to viděli, vypravovali jim, kterak se stalo tomu, kterýž měl ďábelství, i o vepřích.
16And they that saw it told them how it befell to him that was possessed with the devil, and also concerning the swine.
17Tedy počali ho prositi, aby odšel z krajin jejich.
17And they began to pray him to depart out of their coasts.
18A když vstoupil na lodí, prosil ho ten, kterýž trápen byl od ďábelství, aby byl s ním.
18And when he was come into the ship, he that had been possessed with the devil prayed him that he might be with him.
19Ježíš pak nedopustil mu, ale řekl jemu: Jdi k svým do domu svého, a zvěstuj jim, kterak jest veliké věci učinil tobě Hospodin, a slitoval se nad tebou.
19Howbeit Jesus suffered him not, but saith unto him, Go home to thy friends, and tell them how great things the Lord hath done for thee, and hath had compassion on thee.
20I odšel, a počal ohlašovati v krajině Desíti měst, kterak veliké věci učinil mu Ježíš. I divili se všickni.
20And he departed, and began to publish in Decapolis how great things Jesus had done for him: and all men did marvel.
21A když se přeplavil Ježíš na lodí zase na druhou stranu, sšel se k němu zástup mnohý. A on byl u moře.
21And when Jesus was passed over again by ship unto the other side, much people gathered unto him: and he was nigh unto the sea.
22A aj, přišel jeden z knížat školy Židovské, jménem Jairus, a uzřev jej, padl k nohám jeho,
22And, behold, there cometh one of the rulers of the synagogue, Jairus by name; and when he saw him, he fell at his feet,
23A velmi ho prosil, řka: Dcerka má skonává. Prosím, pojď, vlož na ni ruce, aby uzdravena byla, a budeť živa.
23And besought him greatly, saying, My little daughter lieth at the point of death: I pray thee , come and lay thy hands on her, that she may be healed; and she shall live.
24I šel s ním, a zástup mnohý šel za ním, i tiskli jej.
24And Jesus went with him; and much people followed him, and thronged him.
25(Tedy žena jedna, kteráž tok krve měla dvanácte let,
25And a certain woman, which had an issue of blood twelve years,
26A mnoho byla trápena od mnohých lékařů, a vynaložila všecken statek svůj, a nic jí bylo neprospělo, ale vždy se hůře měla,
26And had suffered many things of many physicians, and had spent all that she had, and was nothing bettered, but rather grew worse,
27Uslyšavši o Ježíšovi, přišla v zástupu pozadu, a dotkla se roucha jeho.
27When she had heard of Jesus, came in the press behind, and touched his garment.
28Neb řekla byla: Dotknu-li se jen roucha jeho, uzdravena budu.
28For she said, If I may touch but his clothes, I shall be whole.
29A hned přestal jest krvotok její, a pocítila na těle, že by uzdravena byla od neduhu svého.
29And straightway the fountain of her blood was dried up; and she felt in her body that she was healed of that plague.
30A hned Ježíš poznav sám v sobě, že jest moc vyšla z něho k uzdravení, obrátiv se v zástupu, řekl: Kdo se dotekl roucha mého?
30And Jesus, immediately knowing in himself that virtue had gone out of him, turned him about in the press, and said, Who touched my clothes?
31I řekli mu učedlníci jeho: Vidíš, že tě zástup tiskne, a pravíš: Kdo se mne dotekl?
31And his disciples said unto him, Thou seest the multitude thronging thee, and sayest thou, Who touched me?
32I hleděl vůkol, aby ji uzřel, která jest to učinila.
32And he looked round about to see her that had done this thing.
33Ta pak žena s bázní a s třesením, věduci, co se stalo při ní, přistoupila a padla před ním, a pověděla mu všecku pravdu.
33But the woman fearing and trembling, knowing what was done in her, came and fell down before him, and told him all the truth.
34On pak řekl jí: Dcero, víra tvá tě uzdravila, jdiž u pokoji, a buď zproštěna od trápení svého.)
34And he said unto her, Daughter, thy faith hath made thee whole; go in peace, and be whole of thy plague.
35A když on ještě mluvil, přišli někteří z domu knížete školy, řkouce: Dcera tvá umřela, proč již zaměstknáváš Mistra?
35While he yet spake, there came from the ruler of the synagogue’s house certain which said, Thy daughter is dead: why troublest thou the Master any further?
36Ježíš pak, hned jakž uslyšel to, což oni mluvili, řekl knížeti školy: Neboj se, toliko věř.
36As soon as Jesus heard the word that was spoken, he saith unto the ruler of the synagogue, Be not afraid, only believe.
37I nedal žádnému za sebou jíti, jediné Petrovi, Jakubovi a Janovi, bratru Jakubovu.
37And he suffered no man to follow him, save Peter, and James, and John the brother of James.
38I přišel do domu knížete školy, a viděl tam hluk, ano plačí a kvílí velmi.
38And he cometh to the house of the ruler of the synagogue, and seeth the tumult, and them that wept and wailed greatly.
39I všed tam, řekl jim: Co se bouříte a plačete? Neumřelať jest děvečka, ale spí.
39And when he was come in, he saith unto them, Why make ye this ado, and weep? the damsel is not dead, but sleepeth.
40I posmívali se jemu. On pak vyhnav všecky, pojal toliko otce a matku děvečky, a ty, kteříž s ním byli, i všel tam, kdež děvečka ležela.
40And they laughed him to scorn. But when he had put them all out, he taketh the father and the mother of the damsel, and them that were with him, and entereth in where the damsel was lying.
41A vzav ruku děvečky, řekl jí: Talitha kumi, jenž se vykládá: Děvečko, (toběť pravím,) vstaň.
41And he took the damsel by the hand, and said unto her, Talitha cumi; which is, being interpreted, Damsel, I say unto thee, arise.
42A hned vstala děvečka, a chodila; nebo byla ve dvanácti letech. I zděsili se divením převelikým.
42And straightway the damsel arose, and walked; for she was of the age of twelve years. And they were astonished with a great astonishment.
43A přikázal jim pilně, aby žádný o tom nezvěděl. I rozkázal jí dáti jísti.
43And he charged them straitly that no man should know it; and commanded that something should be given her to eat.
Tip: use the ← and → keys to turn chapters.