Marek 5
Kralice Bible (1613)Translation
Kralice Bible (1613)
Testamenta Marra (Dieri New Testament)
1Tedy přeplavili se přes moře do krajiny Gadarenských.
1Ja tana pantuni jerankari pararana wonti Gadarena mitani.
2A jakž vyšel z lodí, hned se s ním potkal člověk z hrobů, maje ducha nečistého.
2Ja Nau botandru matja dunkana, nunkangu nurujeli narikutundru kana kutji murumurunto dankamalina wonti,
3Kterýž bydlil v hrobích, a aniž ho kdo již mohl řetězy svázati,
3Ja ngura nunkani narikutu nganana wonti. Ja kana ngandandarina wonti nina kanjangarieli workamandrala.
4Nebo často jsa pouty a řetězy okován, polámal řetězy a pouta roztrhal, a žádný nemohl ho zkrotiti.
4Ngangau pota marapu tanali nina tidna workamandrana wonti, ja nina kanjangarieli dupudupu ngankana wonti; ja nulu kanjangari worduwordu ngankana wonti, ja tidna kanjangari dingadingana wonti; ja wata kulno ngurunguru nganana wonti nina manjujeli ngankala.
5A vždycky ve dne i v noci na horách a v hrobích byl, křiče a tepa se kamením.
5Ja nau milingeru ditjiwirdi ja tinkawirdi narikutuni ja mardawonpani maritjina wonti, ja munta mardali damaterina wonti.
6Uzřev pak Ježíše zdaleka, běžel a poklonil se jemu,
6Nulu Jesus woritandru najina, nau mindrina wonti ja nunkangu pantjaterkana ngarina wonti,
7A křiče hlasem velikým, řekl: Co jest tobě do mne, Ježíši, Synu Boha nejvyššího? Zaklínám tě skrze Boha, abys mne netrápil.
7Ja maritjina wonti ngaiala pirnali ja jatana wonti: „Mina ngakangu ja jinkangu Jesujai, Goda Kapara pirnaia Ngatamurajai? Ngani jinkangu Godani jaura morlalu jatai, wata ngana jupau!“
8(Nebo pravil jemu: Vyjdiž, duchu nečistý, z člověka tohoto.)
8Nau nunkangu jatana wonti: „Dunkau, jidni kutji murumuru, nunkangupini kanandru!“
9I otázal se ho: Jakť říkají? A on odpovídaje, řekl: Množství jméno mé jest, neb jest nás mnoho.
9Ja Nulu nina jakalkana wonti: „Mina tala jinkani nganai?“ Ja nulu kalabana wonti ja nunkangu jatana wonti: „Legion tala ngakani nganai, ngangau ngaiani marapu nganai.“
10I prosil ho velmi, aby jich nevyháněl z té krajiny.
10Ja nau nunkangu pirna ngatjina wonti, Nulu tanana wata nunkangupini mitandru narrananto.
11Bylo pak tu při horách stádo vepřů veliké pasoucích se.
11Naka mardawanpa kalikalini piki ngami pirna marakana wonti.
12I prosili ho všickni ti ďáblové, řkouce: Pusť nás do vepřů, ať do nich vejdeme.
12Ja kutji wora nunkangu ngatjina wonti ja jatana wonti: „Ngaianina jinpau pikia, ngangau ngaiani tanangu wirinanto!“
13I povolil jim hned Ježíš. A vyšedše duchové nečistí, vešli do vepřů. I běželo to stádo s vrchu dolů do moře, (a bylo jich ke dvěma tisícům,) i ztonuli v moři.
13Ja Jesujeli nurujeli tanangu jenia manuni kurana wonti. Ja kutji murumuru matja dunkana, tana pikini wirina wonti, ja piki ngami mardawonpa kalikalini kalikalibakana wonti ngapani; ja tana 2000 nganana wonti; ja tana ngapani palipalina wonti.
14Ti pak, kteříž ty vepře pásli, utekli a oznámili to v městě i ve vsech. I vyšli lidé, aby viděli, co je se to stalo.
14Ja pikingamalkanietja wora japa mindrina wonti, ja ngura pirnani ja wakani jenia kaukaubana wonti, ja tana dunkana wonti najila, mina pantjina warai.
15I přišli k Ježíšovi, a uzřeli toho, kterýž byl trápen od ďábelství, an sedí, odín jsa a maje zdravý rozum, toho totiž, kterýž měl tmu ďáblů. I báli se.
15Ja tana Jesungu wokarana wonti, ja tanali nina kana kutjila najina wonti ngapu ngamanani, ja kati matja widmaterina, ja tjuru ngumu ngamalkanani, nulupini ngopera Legion ngamalkana warai; ja tana japali pantjina wonti.
16A kteříž to viděli, vypravovali jim, kterak se stalo tomu, kterýž měl ďábelství, i o vepřích.
16Ja tanali jenia najina wonti tanangu kaukaubana wonti mina kana kutjintani pantjina warai, ja bakana jenia pikini.
17Tedy počali ho prositi, aby odšel z krajin jejich.
17Ja tanali wonina wonti nunkangu ngatjila, Nau tanani wondirandru puntinanto.
18A když vstoupil na lodí, prosil ho ten, kterýž trápen byl od ďábelství, aby byl s ním.
18Ja Nau botani matja wirina, nunkangu kana kutjila ngatjina wonti nunkangu jela nganala.
19Ježíš pak nedopustil mu, ale řekl jemu: Jdi k svým do domu svého, a zvěstuj jim, kterak jest veliké věci učinil tobě Hospodin, a slitoval se nad tebou.
19Jesujeli nunkangu wata manuni kurana wonti, a‐ai, nunkangu jatana wonti: „Wapau pungaia jinkanaia ja nguralaia jinkanaia, ja tanangu kaukaubamai mina pirnala Kaparali jinkangu ngankana warai, ja worderu Nau jinkangu kalumiltjamiltjarina warai.“
20I odšel, a počal ohlašovati v krajině Desíti měst, kterak veliké věci učinil mu Ježíš. I divili se všickni.
20Ja nau puntina wonti ja wonina wonti Dekapolis mitani kaukaubala, mina Jesujeli nunkangu ngankana warai; ja pratjana ngaruparana wonti.
21A když se přeplavil Ježíš na lodí zase na druhou stranu, sšel se k němu zástup mnohý. A on byl u moře.
21Ja Jesus nakaldra botali dirkalani jerankana matja pararana, nunkangu kana wolara jurborina wonti; ja Nau pantuni karakara nganana wonti.
22A aj, přišel jeden z knížat školy Židovské, jménem Jairus, a uzřev jej, padl k nohám jeho,
22Ja mai, jaura pungaia kapara kulno wokarari wonti, tala nunkani Jairus, ja nulu nina najina, nau nunkangu tidnani woraterina wonti.
23A velmi ho prosil, řka: Dcerka má skonává. Prosím, pojď, vlož na ni ruce, aby uzdravena byla, a budeť živa.
23Ja nau nunkangu pirna ngatjina wonti ja jatana wonti: „Ngatamura mankara ngakani ngara wordu: Kaparau ja nankangu mara kurateriau, ngangau nani tepirinanto; ja tepi ngamananto.“
24I šel s ním, a zástup mnohý šel za ním, i tiskli jej.
24Ja Nau nunkangunto wapana wonti; ja nunkangu kana wolara karipaterina wonti, ja nina jennia wonti.
25(Tedy žena jedna, kteráž tok krve měla dvanácte let,
25Ja widla kulno, nani kilpawoldra marapratjana ja mandru kumaranto nganana wonti.
26A mnoho byla trápena od mnohých lékařů, a vynaložila všecken statek svůj, a nic jí bylo neprospělo, ale vždy se hůře měla,
26Ja nani kunki marapundru pirna ketjaketjana wonti, ja poto nankani kalala jinkina wonti, ja nankangu wata marangokana wonti, a‐ai, nani windri morla madlentji pantjina wonti;
27Uslyšavši o Ježíšovi, přišla v zástupu pozadu, a dotkla se roucha jeho.
27Nandru Jesungundru matja ngarana, nani kana wolarani wirina wonti ja tokunkari kati nunkani karakarana wonti.
28Neb řekla byla: Dotknu-li se jen roucha jeho, uzdravena budu.
28Ngangau nani jatana wonti: „Ngato windri kati nunkani karakaranani, ngani tepirinani.“
29A hned přestal jest krvotok její, a pocítila na těle, že by uzdravena byla od neduhu svého.
29Ja nurujeli kumari tjiri mujarina wonti, ja nandru palku nankanina ngujamana wonti, nani muntjandru matja tepirina.
30A hned Ježíš poznav sám v sobě, že jest moc vyšla z něho k uzdravení, obrátiv se v zástupu, řekl: Kdo se dotekl roucha mého?
30Ja nurujeli Jesujeli muntali ngujamana wonti, ngurula nunkangundru matja dunkana, Nulu kana wolorani najina karitjina wonti ja jatana wonti: „Warle kati ngakani karakarana warai?“
31I řekli mu učedlníci jeho: Vidíš, že tě zástup tiskne, a pravíš: Kdo se mne dotekl?
31Ja mili nunkani nunkangu jatana wonti: „Jundru najiai, kana wolarali jidna jeniai, ja jidni jatai: Warle ngana karakarana warai?“
32I hleděl vůkol, aby ji uzřel, která jest to učinila.
32Ja Nulu najina karitjina wonti nana najila, warlenandru jenia ngankana warai.
33Ta pak žena s bázní a s třesením, věduci, co se stalo při ní, přistoupila a padla před ním, a pověděla mu všecku pravdu.
33Widla japali ja ngarranali wokarana wonti, ngangau nandru ngujamana wonti, mina nankangu matja pantjina, ja woraterina wonti nunkangu, ja nunkangu jaura morlalu pratjana jatana wonti.
34On pak řekl jí: Dcero, víra tvá tě uzdravila, jdiž u pokoji, a buď zproštěna od trápení svého.)
34Nau nankangu jatana wonti: „Ngatamurajai, morlalu ngundranali jinkanali jidna tepi ngankana warai; murlali wapau, ja tepi nganau jinkani muntjandru!“
35A když on ještě mluvil, přišli někteří z domu knížete školy, řkouce: Dcera tvá umřela, proč již zaměstknáváš Mistra?
35Nau jenia jatanani, jaura pungaia kaparaia ngurala palpa wokarana wonti ja jatana wonti: „Ngatamura mankara jinkani matja nari; minandru jundru ngujangungara jinkinietja morla ngarapatipatibai?“
36Ježíš pak, hned jakž uslyšel to, což oni mluvili, řekl knížeti školy: Neboj se, toliko věř.
36Jesujeli jenia kaukaubani jaura nurujeli ngarana wonti, ja jaura pungaia kaparani jatana wonti: „Wata japali nganau, windri morlalu ngundrau!“
37I nedal žádnému za sebou jíti, jediné Petrovi, Jakubovi a Janovi, bratru Jakubovu.
37Ja Nulu wata kulnuni manuni kurana wonti nunkangu karipaterila, windri Petrungu ja Jakobungu ja Johanningu Jakobuni ngatata.
38I přišel do domu knížete školy, a viděl tam hluk, ano plačí a kvílí velmi.
38Ja tana jaura pungaia kaparaia pungani wokarana wonti, ja Nulu patijiritjinani najina wonti, ja tana pirna jindranani ja juajuanganani.
39I všed tam, řekl jim: Co se bouříte a plačete? Neumřelať jest děvečka, ale spí.
39Ja Nau matja wokarana wirina, Nau tanangu jatana wonti: „Minandru jura juajuangai ja jindrai? Kupa wata nari, a‐ai, nania windri mukaturarai.“
40I posmívali se jemu. On pak vyhnav všecky, pojal toliko otce a matku děvečky, a ty, kteříž s ním byli, i všel tam, kdež děvečka ležela.
40Ja tana nunkangu kinkana wonti. Ja Nulu pratjana narrana wonti, ja Nulu kupaia ngaperi ja ngandri, ja tana nunkangunto, patana wonti, ja wirina wonti woderi kupa parana wonti.
41A vzav ruku děvečky, řekl jí: Talitha kumi, jenž se vykládá: Děvečko, (toběť pravím,) vstaň.
41Ja Nulu mankara mara patana wonti ja nankangu jatana wonti: „Talitha kumi; jenia wondrai: Mankarajai, ngani jinkangu jatai: Jiritjiau!“
42A hned vstala děvečka, a chodila; nebo byla ve dvanácti letech. I zděsili se divením převelikým.
42Ja nurujeli mankara jiritjina wonti ja wirarina wonti; ngangau nani kilpawoldra marapratjana ja mandru nganana wonti. Ja tana pirna ngaruparana wonti.
43A přikázal jim pilně, aby žádný o tom nezvěděl. I rozkázal jí dáti jísti.
43Ja Nulu tanana pirna daudauana wonti, wata kulnujeli jenia ngujamananto; ja Nau jatana wonti, tanali nana buka jinkinanto.
Tip: use the ← and → keys to turn chapters.