Marek 6
Kralice Bible (1613)Translation
Kralice Bible (1613)
Testamenta Marra (Dieri New Testament)
1I vyšel odtud a přišel do vlasti své, a šli za ním učedlníci jeho.
1Ja Nau nakandru puntina wonti ja ngura kamanelini nunkanani wokarana wonti; ja mili nunkani nunkangu karipaterina wonti.
2A když bylo v sobotu, počal učiti v škole, a mnozí slyšíce, divili se, řkouce: Odkud tento má tyto věci? A jaká jest to moudrost, kteráž jest jemu dána, že i takové moci dějí se skrze ruce jeho?
2Ja matja Sabbatarina, Nulu wonina wonti jaura pungani ngujangujara jinkila; marapujeli jenia ngarana, pirna ngaruparana wonti ja jatana wonti: „Wodajerindrn Nulu jenia ngamalkai? Ja mina kiri jenia nganai nunkangu matja jinkina, ja jenia ngurula pirna, Nulia marali ngankai?
3Zdaliž tento není tesař, syn Marie, bratr Jakubův a Jozesův a Judův a Šimonův? A zdaliž nejsou i sestry jeho zde u nás? I zhoršili se na něm.
3Naupini wata pita ngankanietja nganai, Mariani ngatani, ja Jakobuni ja Joseni ja Judani ja Simonani neji? Ja kaku nunkani wata ngaianangunto nganai?“ Ja tana nunkangu kalakalarina wonti.
4I řekl jim Ježíš: Není prorok beze cti, jediné v vlasti své a v rodině své a v domu svém.
4Jesus tanangu jatana wonti: „Propheta wata waka nganai, a‐ai, windri mita kamanelini nunkanani ja kamanelini nunkanani ja pungani nunkanani.“
5I nemohl tu znamení žádného učiniti, jediné málo nemocných, vzkládaje na ně ruce, uzdravil.
5Ja Nau ngandandarina wonti naka pirnala ngankala, windri muntja ngaljeni Nau mara kuraterina wonti, ja tanana tepi ngankana wonti.
6I podivil se jejich nevěře, a obcházel vůkol po městečkách, uče.
6Ja Nau ngaruparana wonti, ngangau tana wata morlalu ngundrana wonti. Jo Nau ngura worani karitjinawontiwontikana wonti ngujangujara jinkila.
7A svolav dvanácte, počal je posílati po dvou a dvou, a dal jim moc nad duchy nečistými.
7Ja Nulu marapratjana ja mandru karkana wonti, ja wonina wonti tanana mandrulu mandrulu jinpala, ja tanangu ngurula jinkina wonti kutji murumuruja.
8A přikázal jim, aby ničehož nebrali na cestu, jediné toliko hůl, ani mošny, ani chleba, ani na pase peněz,
8Ja Nulu tanangu jirijiribana wonti, tanali panila paltuni padakananto, windri wonapita; wata billi, wata buka, wata mardatandra pailtjini.
9Ale jen obuté míti nohy v střevíce, a aby neobláčeli dvou sukní.
9Windri tidnaputa workamantraterianau, ja wata kati mandru widmaterianau!
10A pravil jim: Kdežkoli vešli byste do domu, tu ostaňte, dokudž nevyšli byste odtud.
10Ja Nau tanangu jatana wonti: „Woderi jura punga kulnuni matja wirina, naka ngamanimai jura puntilalu.
11A kdož by koli vás nepřijali, ani vás slyšeli, vyjdouce odtud, vyrazte prach z noh vašich na svědectví jim. Amen pravím vám: Lehčeji bude Sodomským a Gomorským v den soudný nežli městu tomu.
11Ja warle ngurali jurana wata patanani, ja jurana wata ngaranani; nakandru puntianau ja puturu jurani tidnandru kantikantianau, tanangu malka nganananto. Morlalu ngani jurangu jatai: Sodom ja Gomorra mitalali kalala morla waka manila nganai kalala ditjini, nunkangupini ngurani.“
12Tedy oni vyšedše, kázali, aby pokání činili.
12Ja tana matja wapana kurana, tanali kaukaubana wonti, tana madlentjandru karitjinanto.
13A ďábelství mnohá vymítali, a mazali olejem mnohé nemocné, a uzdravovali je.
13Ja tanali kutji marapu dunkalkana wonti, ja waltowalto marapu gildieli wiribana wonti, ja tanana tepi ngankana wonti.
14A uslyšev o tom Herodes král, (neb zjevné učiněno bylo jméno jeho,) i pravil, že Jan Křtitel vstal z mrtvých, a protož se dějí divové skrze něho.
14Ja Herodes mitaia kaparali jenia ngarana wonti, ngangau tala nunkani paruparurina wonti, ja nau jatana wonti: „Johannes multibanietja narindru matja jiritjina, ja jendrangundruja Nulu jenia pirnala ngankai.“
15Jiní pak pravili, že jest Eliáš; a jiní pravili, že jest prorok, aneb jako jeden z proroků.
15Palpa jatana wonti: „Nauja Elias nganai;“ palpa jatana wonti: „Nauja Propheta kulno nganai, Propheta kulno jeribaka kara.“
16To uslyšev Herodes, řekl: Kteréhož jsem já sťal, Jana, tenť jest. Ontě z mrtvých vstal.
16Herodili jenia ngarana, nau jatana wonti: „Naupini Johannes nganai, nina mangatandra ngato wokaribana paraia; nau narindru jiritjina warai.“
17Ten zajisté Herodes byl poslal a jal Jana a vsadil jej do žaláře pro Herodiadu manželku Filipa bratra svého, že ji byl za manželku pojal.
17Ngangau nulupini Herodili jinpana wonti ja Johannes patana wonti, ja nina kanjangari pungani dupudupu ngankana wonti Herodias Philippuni ngatataia nunkanaia noandru; ngangau nulu nana noa patana wonti.
18Nebo pravil Jan Herodesovi: Neslušíť tobě míti manželky bratra svého.
18Ngangau Johannes Herodingu jatana wonti: „jinkangu wata talku nganai, ngatataia jinkanaia noa ngamalkananto.“
19Herodias pak lest skládala proti němu, a chtěla jej o hrdlo připraviti, ale nemohla.
19Herodiasandru nina najinajibana wonti ja ngantjana wonti nina nari ngankala, ja nani ngandandarina wonti.
20Nebo Herodes ostýchal se Jana, věda jej býti muže spravedlivého a svatého. I šetřil ho, a slýchaje jej, mnoho i činil, a rád ho poslouchal.
20Ngangau Herodes Johanningundru japali nganana wonti, ngangau nau milkila nganana wonti, nau kana talku ja kulikiri, ja nulu nina ngamalkana wonti; ja nina matja ngarana, nulu marapu ngankana wonti, ja nina manjujeli ngarana wonti.
21A když přišel den příhodný, že Herodes, pamatuje den svého narození, učinil večeři knížatům svým a hejtmanům a předním mužům z Galilee,
21Ja ditji manju matja wokarana, Herodili dankani ditjini nunkanani buka pirna ngankingana wonti kana pirnani, ja kapara pirnani, ja Galilaialani ngoperaetjani nunkanani.
22A dcera té Herodiady tam vešla a tancovala, zalíbilo se Herodesovi i spoluhodovníkům, i řekl král děvečce: Pros mne, zač chceš, a dámť.
22Ja Herodiasani ngatani wirina wonti, ja nani kilina wonti, ja Herodes ja kamaneli nunkani nankangu murlali pantjina wonti; ngadani mitaia kaparali mankarani jatana wonti: „Ngatjiau ngakangu, mina jundru ngatjiai, ja ngato jinkangu jinkila nganai.“
23I přisáhl jí: Že začkoli prositi budeš, dám tobě, by pak bylo až do polovice království mého.
23Ja nau nankangu jaura morlalu jatana wonti: „Minakulno jidni ngakangu ngatjiai, jenia ngato jinkangu jinkila nganai milila ngakani juralu.“
24Ona pak vyšedši, řekla mateři své: Zač budu prositi? A ona řekla: Za hlavu Jana Křtitele.
24Nani dunkana wonti ja ngandrini nankanani jatana wonti: „Mina ngani ngatjinanto?“ Nani jatana wonti: „Johannes multibanietja mangatandra.“
25A všedši hned s chvátáním k králi, prosila ho, řkuci: Chci, abys mi dal hned na míse hlavu Jana Křtitele.
25Ja nani nurujeli pirna mitaia kaparani wirina wonti ja ngatjina wonti ja jatana wonti: „Ngato ngantjai, jundru ngakangu nurujeli Johannes multibanietja mangatandra pirrani jinkinanto.“
26Král pak zarmoutiv se velmi, pro přísahu a pro spoluhodovníky nechtěl jí oslyšeti.
26Ja mitaia kapara ngaurongauro pirna pantjina wonti, windri jaura morlalundru ja bukaia kamanelindru nau wata ngantjina wonti nana nintali ngankala.
27I poslav hned kata, rozkázal přinésti hlavu Janovu.
27Ja nurujeli mitaia kaparali mangatandra wokaribanietja kulno jinpana wonti, ja jirijiribana wonti mangatandra nunkani maninanto.
28A on odšed, sťal jej v žaláři, a přinesl hlavu jeho na míse, a dal ji děvečce, a děvečka dala mateři své.
28Nau wapana wonti ja mangatandra nunkani kanja ngari pungani wokaribana wonti, ja mangatandra nunkani pirrani tikalkana wonti ja mankarani jinkina wonti, ja mankarali nina ngandrini nankanani jinkina wonti.
29To uslyšavše učedlníci jeho, přišli a vzali tělo jeho, a pochovali je v hrobě.
29Ja milieli nunkanali jenia matja ngarana, tana wokarana wonti ja palku nunkani manina wonti ja nari kutuni kulnuni kurana wonti.
30Tedy sšedše se apoštolé k Ježíšovi, zvěstovali jemu všecko, i to, co činili, i co učili.
30Ja Apostel wora Jesungu jurborina tikana wonti, ja tanali nunkangu pratjana kaukaubana wonti, mina tanali ngankana warai, ja mina ngujangujara tanali jinkina warai.
31I řekl jim: Pojďte vy sami obzvláštně na pusté místo, a odpočiňte maličko. Nebo bylo množství těch, kteříž přicházeli a odcházeli, takže jsou ani k jídlu chvíle neměli.
31Ja Nau tanangu jatana wonti: „Kaparanau jura pilki pitaraia!“ Ngangau marapu nganana wonti, tana wokarana wonti ja wapana wonti, ja tana ngandandarina wonti buka tajila.
32I plavili se až na pusté místo soukromí.
32Ja tana wapana wonti botali pilki pitaraia.
33A vidouce je zástupové, že jdou pryč, poznali jej mnozí. I sběhli se tam ze všech měst pěšky, a předešli je, a shromáždili se k němu.
33Ja kana wolarali tanana wapanani najina wonti, ja marapujeli nina ngujamana wonti; ja tana tidnali ngura pratjanandru jerra mindrina wonti, ja tana tanangu ngopera nganingana wonti ja nunkangu mapaterina wonti.
34Tedy vyšed Ježíš, uzřel zástup mnohý, a slitovalo mu se jich, že byli jako ovce, nemající pastýře. I počal je učiti mnohým věcem.
34Ja Nau matja dunkana, Jesujeli kana wolara pirna najina wonti, ja Nau tanangu kalumiltjamiltjarina wonti, ngangau tana tjipi jeribaka nganana wonti tana ngamalkanietja pani; ja Nulu wonina wonti tanangu ngujangujara marapu jinkila.
35A když se již prodlilo, přistoupivše k němu učedlníci jeho, řekli: Pustéť jest toto místo, a již se prodlilo,
35Ja ditji ngaltingaltini mili nunkani nunkangu wokarana wonti ja jatana wonti: „Ninkida pitaru nganai, ja ditji ngaltingaltiriai.
36Rozpusť je, ať jdouce do okolních vesnic a městeček, nakoupí sobě chleba; nebo nemají, co by jedli.
36Tanana jinpau, ngangau tana ngura pirnaia ja wakaia karakara wapananto, tanali buka tanani burungankala, ngangau tanali panila ngamalkai tajila.“
37On pak odpověděv, řekl jim: Dejte vy jim jísti. I řkou jemu: Co tedy, jdouce koupíme za dvě stě grošů chleba, a dáme jim jísti?
37Nulu kalabana wonti ja tanangu jatana wonti: „Jura tanangu buka jinkianau!“ Ja tana nunkangu jatana wonti: „Ngaiani wapananto 200 mardatandrali buka burungankala tanangu jinkila tajinanto?“
38I dí jim: Kolik chlebů máte? Jděte a zvězte. A když zvěděli, řekli: Pět, a dvě rybě.
38Nau tanangu jatana wonti: „Worderuntja buka ngunku jura ngamalkai? Wapanau ja najianau!“ Ja tanali matja ngujamana, tana jatana wonti: „Mara wora, ja paru mandru.“
39I rozkázal jim, aby se kázali posaditi všechněm po houfích na zelené trávě.
39Ja Nulu tanangu jirijiribana wonti, tana pratjana ngamana ngarinanto witta kulno ja witta kulno kanta kuljakuljani.
40I usadili se rozdílně, místy po stu a místy po padesáti.
40Ja tana ngamana ngarina wonti witta pilkipilki, milingeru witta kulnuni 100 ja witta kulnuni 50.
41A vzav těch pět chlebů a ty dvě rybě, popatřiv do nebe, dobrořečil, i lámal chleby, a dal učedlníkům svým, aby kladli před ně. A dvě rybě rozdělil též mezi všecky.
41Ja Nulu buka ngunku mara wora jo paru mandru patana wonti, ja Nulu pariwilpa najina tarana wonti ja tanana ngurungutana wonti; ja Nulu buka wokaribana wonti ja milini nunkanani jinkina wonti, ngangau tanali tanangu jinkinanto, bakana paru mandru Nulu pratjanani puntibana wonti.
42I jedli všickni, a nasyceni jsou.
42Ja pratjanali tajina wonti ja jerturina wonti.
43Potom sebrali drobtů dvanácte košů plných, i z ryb.
43Ja tanali buka wordu wordu billi marapratjana ja mandru manamiri kampana wonti, ja bakana paru.
44A bylo těch, kteříž jedli ty chleby, okolo pět tisíců mužů.
44Ja tanali matja buka tajina, materi 5000 nganana wonti.
45A hned přinutil učedlníky své vstoupiti na lodí, aby jej předešli přes moře do Betsaidy, až by on rozpustil zástup.
45Ja nurujeli Nulu mili nunkani jinpana tertana wonti, tana botani wirinanto ja nunkangu ngopera jerankari Bethsaidaia pararananto, Nulu ngopera kana wolara jinpananto.
46A rozpustiv je, šel na horu, aby se modlil.
46Ja Nau tanangundru matja puntina, Nau mordawonpaia tarana wonti ngatjila.
47A když bylo večer, byla lodí uprostřed moře, a on sám na zemi.
47Ja matja tinkarina, bota panto mandrani nganana wonti, ja Nau mitani kulnulu.
48A viděl je, a oni se s těžkostí plavili; (nebo byl vítr odporný jim.) A při čtvrtém bdění nočním přišel k nim, chodě po moři, a chtěl je pominouti.
48Ja Nulu najina wonti, worderu tanali parparali ngankana bota tertubana wonti, ngangau watara tanangu mudlani ngakana wonti. Ja nguramarani kuperi Nau tanangu wokarana wonti ngapani wapana; ja Nulu ngantjana wonti tanangu wiringala.
49Oni pak uzřevše jej, an chodí po moři, domnívali se, že by obluda byla, i zkřikli.
49Tanali nina najina ngapani wapanani, tanali ngundrana wonti Nau kutji nganai, ja pirna maritjina wonti.
50(Nebo jej všickni viděli, a zstrašili se.) A hned promluvil k nim a řekl jim: Doufejtež, jáť jsem, nebojte se.
50Ngangau pratjanali nina najina wonti ja ngarrana wonti. Ja Nulu nurujeli tanangu kaukaubana wonti ja jatana wonti: „Murlali ngananimai, ngani Nauja, wata japali ngananimai!“
51I vstoupil k nim na lodí, a utišil se vítr; a oni náramně sami v sobě se děsili a divili.
51Ja Nau tanangu botaia tarana wonti, ja watara mudana wonti. Ja tana munta japali pirna pantjina wonti ja ngaruparana wonti.
52Nebo nerozuměli byli, co se stalo při chlebích; bylo zajisté srdce jejich zhrublo.
52Ngangau tana bukandru wata kiririna wonti, ngangau tana ngara ngurunguru nganana wonti.
53A když se přeplavili, přišli do země Genezaretské, a tu lodí přistavili.
53Ja tana matja pararana, tana Genezareth mitani wokarana wonti, ja tanali bota dirkalaia parumana wonti.
54A když vyšli z lodí, hned jej poznali.
54Ja tana botandru matja dunkana, nurujeli tanali nina ngujamana wonti.
55A běhajíce po vší krajině té, počali na ložcích k němu nositi nemocné, kdežkoli zvěděli o něm, že by byl.
55Ja tana nunkangupini mitani paruparu wirarina wonti, ja wonina wonti turarani pirini kana muntja wirilkala, woderi tanali ngarana wonti Nau ngananani.
56A kamžkoli vcházel do městeček neb do měst nebo do vsí, na ulicech kladli neduživé, a prosili ho, aby se aspoň podolka roucha jeho dotkli. A kolikož jich koli se jeho dotkli, uzdraveni byli.
56Ja woderi Nau wirina wonti ngura wakaia kara pirnaia kara ngura morla wakaia kara, jerra tanali kana muntja jinkimalini pirini terkibana wonti ja nunkangu ngatjina wonti, tanali windri kati jelbi nunkani karakarananto; ja pratjana tanali nina karakarana wonti, tepi pantjina wonti.
Tip: use the ← and → keys to turn chapters.