Marek 14
Kralice Bible (1613)Translation
Kralice Bible (1613)
Daničić–Karadžić Bible (1868), Cyrillic
1Po dvou pak dnech byl hod beránka a přesnic; i hledali přední kněží a zákoníci, kterak by jej lstivě jmouce, zamordovali.
1Беху пак још два дана до пасхе и до дана пресних хлебова; и тражаху главари свештенички и књижевници како би Га из преваре ухватили и убили.
2Ale pravili: Ne v svátek, aby snad nebyl rozbroj v lidu.
2Али говораху: Не о празнику, да се не би народ побунио.
3A když byl v Betany, v domu Šimona malomocného, a seděl za stolem, přišla žena, mající nádobu alabastrovou masti velmi drahé, z nardového koření. A rozbivši nádobu, vylila ji na hlavu jeho.
3И кад беше Он у Витанији у кући Симона губавог и сеђаше за трпезом, дође жена са скленицом многоценога мира чистог нардовог, и разбивши скленицу изливаше Му на главу.
4I hněvali se někteří mezi sebou, řkouce: I proč ztráta masti této stala se?
4А неки се срђаху говорећи: Зашто се то миро просипа тако?
5Nebo mohlo jest toto prodáno býti dráže než za tři sta peněz, a dáno býti chudým. I škřipěli zubami na ni.
5Јер се могаше за њ узети више од триста гроша и дати сиромасима. И викаху на њу.
6Ale Ježíš řekl: Nechtež jí. Proč ji rmoutíte? Dobrýť jest skutek učinila nade mnou.
6А Исус рече: Оставите је; шта јој сметате? Она учини добро дело на мени.
7Však chudé máte vždycky s sebou, a když budete chtíti, můžete jim dobře činiti, ale mne ne vždy míti budete.
7Јер сиромахе имате свагда са собом, и кад год хоћете можете им добро чинити; а мене немате свагда.
8Ona což mohla, to učinila; předešlať jest, aby těla mého pomazala ku pohřebu.
8Она шта може, учини: она помаза напред тело моје за укоп.
9Amen pravím vám: Kdežkoli bude kázáno toto evangelium po všem světě, také i to, což učinila tato, bude vypravováno na památku její.
9Заиста вам кажем: где се год успроповеда јеванђеље ово по свему свету, казаће се и то за спомен њен.
10Tedy Jidáš Iškariotský, jeden ze dvanácti, odšel k předním kněžím, aby ho jim zradil.
10И Јуда Искариотски, један од дванаесторице оде ка главарима свештеничким да им Га изда.
11Oni pak uslyševše to, zradovali se, a slíbili mu peníze dáti. I hledal, kterak by ho příhodně zradil.
11А они чувши обрадоваше се, и обрекоше му новце дати: и тражаше згоду да Га изда.
12Prvního pak dne přesnic, když velikonoční beránek zabíjín býval, řkou jemu učedlníci jeho: Kde chceš, ať jdouce, připravíme, abys jedl beránka?
12И у први дан пресних хлебова, кад клаху пасху, рекоше Му ученици Његови: Где ћеш да идемо да Ти зготовимо пасху да једеш?
13I poslal dva z učedlníků svých, a řekl jim: Jděte do města, a potkáť vás člověk dčbán vody nesa. Jdětež za ním.
13И посла двојицу од ученика својих и рече им: Идите у град, и срешће вас човек који носи воду у крчагу; идите за њим,
14A kamžkoli vejde, rcete k hospodáři domu toho: Mistrť praví: Kde jest večeřadlo, v němž bych jedl beránka s učedlníky svými?
14и где уђе кажите господару од оне куће: Учитељ вели: Где је гостионица где ћу јести пасху с ученицима својим?
15A on vám ukáže večeřadlo veliké, podlážené a připravené. Tu nám připravte.
15И он ће вам показати велику собу прострту готову: онде нам зготовите.
16I odešli učedlníci jeho, a přišli do města, a nalezli tak, jakož jim byl pověděl. I připravili beránka.
16И изађоше ученици Његови, и дођоше у град, и нађоше као што им каза, и уготовише пасху.
17Když pak byl večer, přišel se dvanácti.
17И кад би увече, дође са дванаесторицом.
18A když seděli za stolem a jedli, řekl Ježíš: Amen pravím vám, že jeden z vás mne zradí, kterýž jí se mnou.
18И кад сеђаху за трпезом и јеђаху рече Исус: Заиста вам кажем: један од вас, који једе са мном, издаће ме.
19A oni počali se rmoutiti a praviti jemu jeden každý obzvláštně: Zdali já jsem? A jiný: Zdali já?
19А они се забринуше, и стадоше говорити један за другим: Да не ја? И други: Да не ја?
20On pak odpověděv, řekl jim: Jeden ze dvanácti, kterýž omáčí se mnou v míse.
20А Он одговарајући рече им: Један од дванаесторице који умочи са мном у зделу.
21Syn zajisté člověka jde, jakož jest psáno o něm, ale běda člověku tomu, skrze něhož Syn člověka bude zrazen. Dobré by bylo jemu, aby se byl nenarodil člověk ten.
21Син човечји дакле иде као што је писано за Њега; али тешко оном човеку који изда Сина човечјег; боље би му било да се није родио онај човек.
22A když oni jedli, vzav Ježíš chléb, a dobrořečiv, lámal a dával jim, řka: Vezměte, jezte, to jest tělo mé.
22И кад јеђаху узе Исус хлеб и благословивши преломи га, и даде им, и рече: Узмите, једите; ово је тело моје.
23A vzav kalich, a díky učiniv, dal jim. A pili z něho všickni.
23И узе чашу и давши хвалу даде им; и пише из ње сви.
24I řekl jim: To jest krev má nového Zákona, kteráž se za mnohé vylévá.
24И рече им: Ово је крв моја новог завета која ће се пролити за многе.
25Amen pravím vám, žeť již více nebudu píti z plodu vinného kořene, až do onoho dne, když jej píti budu nový v království Božím.
25Заиста вам кажем: више нећу пити од рода виноградског до оног дана кад ћу га пити новог у царству Божјем.
26A sezpívavše písničku, vyšli na horu Olivetskou.
26И отпојавши хвалу изађоше на гору маслинску.
27Potom řekl jim Ježíš: Všickni vy zhoršíte se nade mnou této noci. Nebo psáno jest: Bíti budu pastýře, a rozprchnou se ovce.
27И рече им Исус: Сви ћете се ви саблазнити о мене ову ноћ; јер је писано: ударићу пастира и овце ће се разбећи.
28Ale když z mrtvých vstanu, předejduť vás do Galilee.
28Али по васкрсењу свом, ја идем пред вама у Галилеју.
29Tedy Petr řekl jemu: Byť se pak všickni zhoršili, ale já nic.
29А Петар Му рече: Ако се и сви саблазне, али ја нећу.
30Řekl jemu Ježíš: Amen pravím tobě, že dnes této noci, prve než kohout po dvakrát zazpívá, třikrát mne zapříš.
30И рече му Исус: Заиста ти кажем: ноћас док двапут петао не запева три пута ћеш ме се одрећи.
31On pak mnohem více mluvil: Bychť pak měl s tebou i umříti, nezapřímť tebe. A takž také i všickni mluvili.
31А он још више говораше: Да бих знао с Тобом и умрети нећу Те се одрећи. Тако и сви говораху.
32I přišli na místo, kterémuž jméno Getsemany. Tedy řekl učedlníkům svým: Seďtež tuto, ažť se pomodlím.
32И дођоше у село које се зове Гетсиманија, и рече ученицима својим: Седите овде док ја идем да се помолим Богу.
33A pojav s sebou Petra a Jakuba a Jana, počal se lekati a velmi teskliv býti.
33И узе са собом Петра и Јакова и Јована, и забрину се и поче тужити.
34I dí jim: Smutnáť jest duše má až k smrti. Počekejtež tuto a bděte.
34И рече им: Жалосна је душа моја до смрти; почекајте овде, и стражите.
35A poodšed maličko, padl na zemi a modlil se, aby, bylo-li by možné, odešla od něho hodina ta.
35И отишавши мало паде на земљу, и мољаше се да би Га мимоишао час, ако је могуће.
36I řekl: Abba, Otče, všecko jest možné tobě. Přenes kalich tento ode mne, ale však ne, což já chci, ale co ty.
36И говораше: Ава Оче! Све је могуће Теби; пронеси чашу ову мимо мене; али опет не како ја хоћу, него како Ти.
37I přišel k učedlníkům a nalezl je, ani spí. I řekl Petrovi: Šimone, spíš? Nemohl-lis jediné hodiny bdíti?
37И дође и нађе их где спавају, и рече Петру: Симоне! Зар спаваш? Не може ли једног часа постражити?
38Bděte a modlte se, abyste nevešli v pokušení. Duchť zajisté hotov jest, ale tělo nemocno.
38Стражите и молите се Богу да не паднете у напаст; јер је дух срчан али је тело слабо.
39A opět odšed, modlil se, táž slova mluvě.
39И опет отишавши помоли се Богу оне исте речи говорећи.
40A navrátiv se, nalezl je, ani opět spí; nebo oči jejich byly obtíženy; aniž věděli, co by jemu odpověděli.
40И вративши се нађе их опет где спавају; јер им беху очи отежале; и не знаху шта би Му одговорили.
41I přišel po třetí, a řekl jim: Spětež již a odpočívejte; dostiť jest. Přišla hodina; aj, Syna člověka zrazují v ruce hříšných.
41И дође трећи пут, и рече им: Једнако спавате и почивате; доста је; дође час; ево се предаје Син човечји у руке грешницима.
42Vstaňte, pojďme. Aj, kterýž mne zrazuje, blízkoť jest.
42Устаните да идемо; ево издајник се мој приближи.
43A hned, když on ještě mluvil, přišel Jidáš, jenž byl jeden ze dvanácti, a s ním zástup veliký s meči a s kyjmi, poslaných od předních kněží a od zákoníků a starších.
43И одмах, док Он још говораше, дође Јуда, један од дванаесторице, и с њим људи многи с ножевима и с кољем од главара свештеничких и од књижевника и старешина.
44Zrádce pak byl jim dal znamení, řka: Kteréhožkoli políbím, tenť jest, jmětež ho a veďte opatrně.
44И издајник Његов даде им знак говорећи: Кога ја целивам онај је: држите га, и водите га чувајући.
45A přišed, hned přistoupiv k němu, řekl: Mistře, Mistře, a políbil ho.
45И дошавши одмах приступи к Њему, и рече: Рави! Рави! И целива Га.
46Tedy oni vztáhli naň ruce své a jali jej.
46А они метнуше руке своје на Њ и ухватише Га.
47Jeden pak z těch, kteříž tu okolo stáli, vytrh meč, udeřil služebníka nejvyššího kněze, a uťal jemu ucho.
47А један од оних што стајаху онде извади нож те удари слугу поглавара свештеничког, и одсече му ухо.
48I odpověděv Ježíš, řekl jim: Jako na lotra vyšli jste s meči a s kyjmi, abyste mne jali?
48И одговарајући Исус рече им: Као на хајдука изашли сте с ножевима и с кољем да ме ухватите,
49Na každý den býval jsem u vás, uče v chrámě, a nejali jste mne. Ale toť se děje, aby se naplnila písma.
49а сваки дан сам био код вас у цркви и учио, и не ухватисте ме. Али да се збуде писмо.
50Tedy učedlníci opustivše jej, všickni utekli.
50И оставивши Га, ученици сви побегоше.
51Jeden pak mládenček šel za ním, odín jsa rouchem lněným po nahém těle. I popadli jej mládenci.
51И за Њим иђаше некакав младић огрнут платном по голом телу; и ухватише оног младића.
52On pak opustiv roucho, nahý utekl od nich.
52А он оставивши платно го побеже од њих.
53I přivedli Ježíše k nejvyššímu knězi, a sešli se k němu všickni přední kněží i starší i zákoníci.
53И доведоше Исуса к поглавару свештеничком, и стекоше се к њему сви главари свештенички и књижевници и старешине.
54Petr pak šel za ním zdaleka až na dvůr nejvyššího kněze; i seděl s služebníky, zhřívaje se u ohně.
54И Петар иде за Њим издалека до у двор поглавара свештеничког, и сеђаше са слугама, и грејаше се код огња.
55Ale nejvyšší kněz i všecka ta rada hledali proti Ježíšovi svědectví, aby jej na smrt vydali, avšak nenalezli.
55А главари свештенички и сва скупштина тражаху на Исуса сведочанства да Га убију; и не нађоше;
56Nebo ač mnozí křivé svědectví mluvili proti němu, ale svědectví jejich nebyla jednostejná.
56јер многи сведочаху лажно на Њега и сведочанства не беху једнака.
57Tedy někteří povstavše, křivé svědectví dávali proti němu, řkouce:
57И једни уставши сведочаху на Њега лажно говорећи:
58My jsme slyšeli tohoto, že řekl: Já zbořím chrám tento rukou udělaný, a ve třech dnech jiný ne rukou udělaný postavím.
58Ми смо чули где он говори: Ја ћу развалити ову цркву која је рукама начињена, и за три дана начинићу другу која неће бити рукама начињена.
59Ale ani to jejich svědectví nebylo jednostejné.
59И ни ово сведочанство њихово не беше једнако.
60Tedy povstav nejvyšší kněz uprostřed, otázal se Ježíše, řka: Neodpovídáš ničehož, což tito na tebe svědčí?
60И уставши поглавар свештенички на среду запита Исуса говорећи: Зар ништа не одговараш што ови на тебе сведоче?
61Ale on mlčel, a nic neodpověděl. Opět nejvyšší kněz otázal se ho a řekl jemu: Jsi-liž ty Kristus, Syn Boha Požehnaného?
61А Он ћуташе и ништа не одговараше. Опет поглавар свештенички запита и рече: Јеси ли ти Христос, Син Благословенога?
62A Ježíš řekl: Jáť jsem, a uzříte Syna člověka, an sedí na pravici moci Boží, a přichází s oblaky nebeskými.
62А Исус рече: Јесам; и видећете Сина човечјег где седи с десне стране Силе и иде на облацима небеским.
63Tedy nejvyšší kněz roztrh roucho své, řekl: I což ještě potřebujeme svědků?
63А поглавар свештенички раздре своје хаљине, и рече: Шта нам требају више сведоци?
64Slyšeli jste rouhání. Co se vám zdá? Oni pak všickni odsoudili jej, že jest hoden smrti.
64Чусте хулу на Бога; шта мислите? А они сви казаше да је заслужио смрт.
65I počali někteří naň plvati, a tvář jeho zakrývati, a poličkovati, a říkati jemu: Prorokuj nám. A služebníci kyji jej bili.
65И почеше једни пљувати на Њ, и покривати Му лице, и ћушати Га, и говорити Му: Прореци; и слуге Га бијаху по образима.
66A když byl Petr v síni dole, přišla jedna z děveček nejvyššího kněze.
66И кад беше Петар доле на двору, дође једна од слушкиња поглавара свештеничког,
67A uzřevši Petra, an se ohřívá, a popatřivši naň, dí: I ty s Ježíšem Nazaretským byl jsi.
67и видевши Петра где се греје погледа на њ и рече: И ти си био с Исусом Назарећанином.
68Ale on zapřel, řka: Aniž vím, ani rozumím, co ty pravíš. I vyšel ven před síň, a kohout zazpíval.
68А он се одрече говорећи: Не знам нити разумем шта ти говориш. И изађе напоље пред двор: и петао запева.
69Tedy děvečka, uzřevši jej opět, počala praviti těm, kteříž tu okolo stáli, že tento z nich jest.
69И опет, кад га виде слушкиња, поче говорити онима што стајаху онде: Овај је од њих.
70A on opět zapřel. A po malé chvíli opět ti, kteříž tu stáli, řekli Petrovi: Jistě z nich jsi, nebo i Galilejský jsi, i řeč tvá podobná jest.
70А он се опет одрицаше. И мало затим опет они што стајаху онде рекоше Петру: Ваистину си од њих: јер си Галилејац, и говор ти је онакав.
71On pak počal se proklínati a přisahati, pravě: Neznám člověka toho, o němž vy pravíte.
71А он се поче клети и преклињати: Не знам тог човека за кога ви говорите.
72A hned po druhé kohout zazpíval. I rozpomenul se Petr na slovo, kteréž byl řekl jemu Ježíš: Že prve než kohout dvakrát zazpívá, třikrát mne zapříš. A vyšed, plakal.
72И други пут запева петао. И опомену се Петар речи што му рече Исус: Док петао двапут не запева одрећи ћеш ме се трипут. И стаде плакати.
Tip: use the ← and → keys to turn chapters.