Marek 14
Kralice Bible (1613)Translation
Kralice Bible (1613)
Tongan Bible, Revised West Version
1Po dvou pak dnech byl hod beránka a přesnic; i hledali přední kněží a zákoníci, kterak by jej lstivě jmouce, zamordovali.
1Pea hili ʻae ʻaho ʻe ua, pea hoko ʻa e kātoanga ʻoe Lakaatu, mo e mā taʻemeʻafakatupu: pea naʻe kumi ʻe he kau taulaʻeiki lahi mo e kau tangata tohi pe fēfeeʻi ʻenau moʻua ia ʻi he kākā, ke tāmateʻi.
2Ale pravili: Ne v svátek, aby snad nebyl rozbroj v lidu.
2Ka naʻa nau pehē, “Kae ʻikai ʻi he kātoanga, telia naʻa ai ha maveuveu ʻae kakai.”
3A když byl v Betany, v domu Šimona malomocného, a seděl za stolem, přišla žena, mající nádobu alabastrovou masti velmi drahé, z nardového koření. A rozbivši nádobu, vylila ji na hlavu jeho.
3¶ Pea naʻe ʻi Pētani ia, ʻi he fale ʻo Saimone ko e kilia, pea ʻi heʻene nofo ʻo kai, naʻe haʻu ʻae fefine mo e puha ʻalapasita ʻoe lolo ko e naʻati moʻoni ʻoku mahuʻinga lahi; pea ne foaʻi ʻae puha, mo lilingi ki hono fofonga.
4I hněvali se někteří mezi sebou, řkouce: I proč ztráta masti této stala se?
4Pea naʻe ai ʻae niʻihi naʻa nau loto ʻita, ʻonau pehē, “Ko e hā kuo maumauʻi ai ʻae lolo?
5Nebo mohlo jest toto prodáno býti dráže než za tři sta peněz, a dáno býti chudým. I škřipěli zubami na ni.
5He naʻe faingofua ke fakatauʻaki ia ʻae tenali ʻe tolungeau tupu, pea foaki ki he masiva.” Pea nau lāunga kiate ia.
6Ale Ježíš řekl: Nechtež jí. Proč ji rmoutíte? Dobrýť jest skutek učinila nade mnou.
6Pea pehē ʻe Sisu, “Tuku ai pe ia; ko e hā ʻoku mou fakamamahiʻi ai ia? Kuo fai ʻe ia ʻae ngāue lelei kiate au.
7Však chudé máte vždycky s sebou, a když budete chtíti, můžete jim dobře činiti, ale mne ne vždy míti budete.
7He ʻoku ʻiate kimoutolu maʻuaipē ʻae masiva, pea ka mou ka loto ki ai ʻoku mou faʻa fai lelei kiate kinautolu; kae ʻikai teu ʻiate kimoutolu maʻuaipē au.
8Ona což mohla, to učinila; předešlať jest, aby těla mého pomazala ku pohřebu.
8Kuo ne fai ʻaia ʻoku ne faʻa fai: kuo tomuʻa haʻu ia ke tākai hoku sino ki hono tanu.
9Amen pravím vám: Kdežkoli bude kázáno toto evangelium po všem světě, také i to, což učinila tato, bude vypravováno na památku její.
9Ko e moʻoni ʻoku ou tala atu kiate kimoutolu, Ko e potu ʻo māmani kotoa pē ʻe malangaʻaki ai ʻae ongoongolelei ni, ʻe fakahā ʻi ai foki mo ia kuo ne fai ko hono fakamanatuʻi.”
10Tedy Jidáš Iškariotský, jeden ze dvanácti, odšel k předním kněžím, aby ho jim zradil.
10¶ Pea ko e tokotaha ʻoe toko hongofulu ma toko ua, ko Siutasi ʻIsikaliote, naʻa ne ʻalu ki he kau taulaʻeiki lahi, ke lavakiʻi ia kiate kinautolu.
11Oni pak uslyševše to, zradovali se, a slíbili mu peníze dáti. I hledal, kterak by ho příhodně zradil.
11Pea ʻi heʻenau fanongo ki ai, naʻa nau fiefia, ʻo fakaʻilo paʻanga kiate ia. Pea lamasi ʻe ia ke tuʻumālie ʻene lavakiʻi ia.
12Prvního pak dne přesnic, když velikonoční beránek zabíjín býval, řkou jemu učedlníci jeho: Kde chceš, ať jdouce, připravíme, abys jedl beránka?
12¶ Pea ʻi he ʻuluaki ʻaho ʻoe mā taʻemeʻafakatupu, ʻi heʻenau tāmateʻi ʻa e feilaulau ʻoe Lakaatu, pea pehē ʻene kau ākonga kiate ia, “Ko e potu fē ʻoku ke loto ke mau ʻalu ʻo teuteu ai, koeʻuhi ke ke kai ʻi he kātoanga ʻoe Lakaatu?”
13I poslal dva z učedlníků svých, a řekl jim: Jděte do města, a potkáť vás člověk dčbán vody nesa. Jdětež za ním.
13Pea fekau atu ʻe ia ʻae toko ua ʻi heʻene kau ākonga, ʻo ne pehē kiate kinaua, “Mo ō ki he kolo, pea ʻe fakafetaulaki mai kiate kimoua ʻae tangata ʻoku ne fua ʻae ipu vai: muimui ʻiate ia.
14A kamžkoli vejde, rcete k hospodáři domu toho: Mistrť praví: Kde jest večeřadlo, v němž bych jedl beránka s učedlníky svými?
14Pea ko e fale ko ia ʻe hū ki ai ia, mo pehē ai ki he ʻeiki ʻoe fale, ‘ʻOku pehē ʻe he ʻEiki, “Kofaʻā ʻae potu fale, ʻaia teu kai ai mo ʻeku kau ākonga ʻi he kātoanga ʻoe Lakaatu.”’
15A on vám ukáže večeřadlo veliké, podlážené a připravené. Tu nám připravte.
15Pea ʻe fakahā ʻe ia kiate kimoua ʻae potu lahi ki ʻolunga, kuo ngaohi mo teuteu: mo teuteu ʻi ai maʻatautolu.”
16I odešli učedlníci jeho, a přišli do města, a nalezli tak, jakož jim byl pověděl. I připravili beránka.
16Pea naʻe ʻalu atu ʻene ongo ākonga, ʻo na hū ki he kolo, pea na ʻilo ʻo hangē ko ʻene lea kiate kinaua: pea na teuteu ai ʻa e feilaulau ʻoe Lakaatu.
17Když pak byl večer, přišel se dvanácti.
17Pea ʻi he efiafi naʻa ne haʻu mo e toko hongofulu ma toko ua.
18A když seděli za stolem a jedli, řekl Ježíš: Amen pravím vám, že jeden z vás mne zradí, kterýž jí se mnou.
18Pea ʻi heʻenau nofo ʻo kai, naʻe pehē ʻe Sisu, “Ko e moʻoni ʻoku ou tala kiate kimoutolu, Ko homou tokotaha ʻoku tau keinanga te ne lavakiʻi au.”
19A oni počali se rmoutiti a praviti jemu jeden každý obzvláštně: Zdali já jsem? A jiný: Zdali já?
19Pea naʻa nau mamahi leva, mo nau taki taha pehē kiate ia, “Ko au ia?” Pea pehē ʻe ha taha, “Ko au ia?”
20On pak odpověděv, řekl jim: Jeden ze dvanácti, kterýž omáčí se mnou v míse.
20Pea lea ia, ʻo pehēange kiate kinautolu, “Ko e tokotaha ʻi he toko hongofulu ma toko ua, ʻoku mā ala mo au ki he ipu.
21Syn zajisté člověka jde, jakož jest psáno o něm, ale běda člověku tomu, skrze něhož Syn člověka bude zrazen. Dobré by bylo jemu, aby se byl nenarodil člověk ten.
21Ko e moʻoni ʻoku ʻalu ʻae Foha ʻoe tangata, ʻo hangē ko ia kuo tohi kiate ia: ka ʻe malaʻia ʻae tangata ko ia ʻaia ʻoku ne lavakiʻi ʻae Foha ʻoe tangata! Naʻe lelei ki he tangata ko ia ʻo ka ne ʻikai fanauʻi ia.”
22A když oni jedli, vzav Ježíš chléb, a dobrořečiv, lámal a dával jim, řka: Vezměte, jezte, to jest tělo mé.
22¶ Pea ʻi heʻenau kai, naʻe toʻo ʻe Sisu ʻae mā, ʻo ne tāpuaki, mo tofitofi, pea ne ʻatu kiate kinautolu, ʻo ne pehē, “Toʻo, ʻo kai: ko eni hoku sino.”
23A vzav kalich, a díky učiniv, dal jim. A pili z něho všickni.
23Pea toʻo ʻe ia ʻae ipu inu, pea hili ʻene fakafetaʻi, naʻa ne ʻatu kiate kinautolu: pea naʻa nau inu mei ai kotoa pē.
24I řekl jim: To jest krev má nového Zákona, kteráž se za mnohé vylévá.
24Pea pehē ʻe ia kiate kinautolu, “Ko hoku toto eni ʻoe fuakava foʻou, ʻaia ʻoku lilingi koeʻuhi ko e tokolahi.
25Amen pravím vám, žeť již více nebudu píti z plodu vinného kořene, až do onoho dne, když jej píti budu nový v království Božím.
25Ko e moʻoni ʻoku ou tala kiate kimoutolu, ʻE ʻikai te u toe inu ʻi he fua ʻoe vaine, kaeʻoua ke hokosia ʻae ʻaho ko ia te u inu foʻou ai ia ʻi he puleʻanga ʻoe ʻOtua.”
26A sezpívavše písničku, vyšli na horu Olivetskou.
26¶ Pea kuo hili ʻenau fasi hiva, naʻa nau ʻalu atu ki he moʻunga ʻoe ʻOlive.
27Potom řekl jim Ježíš: Všickni vy zhoršíte se nade mnou této noci. Nebo psáno jest: Bíti budu pastýře, a rozprchnou se ovce.
27Pea pehē ʻe Sisu kiate kinautolu, “ʻE tūkia ʻakimoutolu kotoa pē ʻi he poōni ʻiate au: he kuo tohi, ‘Te u taaʻi ʻae tauhi, pea ʻe movetevete ai ʻae fanga sipi.’
28Ale když z mrtvých vstanu, předejduť vás do Galilee.
28“Kae hili ʻeku toetuʻu, te u muʻomuʻa ʻiate kimoutolu ki Kāleli.”
29Tedy Petr řekl jemu: Byť se pak všickni zhoršili, ale já nic.
29Ka naʻe pehē ʻe Pita kiate ia, “Kapau ʻe tūkia kotoa pē, ka e ʻikai te u pehē au.”
30Řekl jemu Ježíš: Amen pravím tobě, že dnes této noci, prve než kohout po dvakrát zazpívá, třikrát mne zapříš.
30Pea pehēange ʻe Sisu kiate ia, “Ko e moʻoni ʻoku ou tala atu kiate koe, Ko e ʻaho ni, ʻio, ʻi he pō ko eni, ʻe teʻeki ai ʻuʻua ʻae moa ʻo tuʻo ua, ka e liunga tolu hoʻo fakafisi ʻiate au.”
31On pak mnohem více mluvil: Bychť pak měl s tebou i umříti, nezapřímť tebe. A takž také i všickni mluvili.
31Ka naʻe ʻāsili ai ʻene lea fakamātoato, “Kapau te u mate ai mo koe, ʻe ʻikai ʻaupito te u fakafisiʻi koe.” Pea naʻe lea pehē foki ʻakinautolu kotoa pē.
32I přišli na místo, kterémuž jméno Getsemany. Tedy řekl učedlníkům svým: Seďtež tuto, ažť se pomodlím.
32Pea naʻa nau hoko ki he potu naʻe hingoa ko Ketisemani: pea pehē ʻe ia ki heʻene kau ākonga, “Mou nonofo ʻi heni, kaeʻoua ke u lotu.”
33A pojav s sebou Petra a Jakuba a Jana, počal se lekati a velmi teskliv býti.
33Pea ne ʻave ʻe ia ʻa Pita mo Semisi mo Sione, pea kamata ilifia lahi, mo māfasia lahi ʻaupito;
34I dí jim: Smutnáť jest duše má až k smrti. Počekejtež tuto a bděte.
34Pea ne pehē kiate kinautolu, “ʻOku mamahi lahi ʻaupito ʻo hangē ka mate hoku laumālie: mou tatali ʻi heni, pea leʻo.”
35A poodšed maličko, padl na zemi a modlil se, aby, bylo-li by možné, odešla od něho hodina ta.
35Pea ʻalu siʻi atu ia, ʻo tō fakafoʻohifo ki he kelekele, pea ne kole, ʻo kapau ʻe faʻa fai, pea laka ʻae feituʻu pō ko ia ʻiate ia.
36I řekl: Abba, Otče, všecko jest možné tobě. Přenes kalich tento ode mne, ale však ne, což já chci, ale co ty.
36Pea pehē ʻe ia, “ʻApā, Tamai, ʻoku faʻa fai ʻe koe ʻae meʻa kotoa pē; ke ke ʻave ʻae ipu ni ʻiate au: kaeʻoua naʻaku faʻiteliha au, ka ko koe pe.”
37I přišel k učedlníkům a nalezl je, ani spí. I řekl Petrovi: Šimone, spíš? Nemohl-lis jediné hodiny bdíti?
37Pea haʻu ia, ʻo ne ʻilo kuo nau mohe, pea pehē ʻe ia kia Pita, “Saimone, ʻoku ke mohe ʻa koe? ʻE ʻikai te ke faʻa leʻo ʻe koe ʻi he feituʻu pō ʻe taha?
38Bděte a modlte se, abyste nevešli v pokušení. Duchť zajisté hotov jest, ale tělo nemocno.
38Mou leʻo pea lotu, telia naʻa lavaʻi ʻakimoutolu ʻe he ʻahiʻahi. Ko e moʻoni ʻoku fie fai ʻe he laumālie, ka ʻoku vaivai ʻae kakano.”
39A opět odšed, modlil se, táž slova mluvě.
39Pea toe ʻalu atu ia, ʻo lotu, ʻo ne fai pe ʻae lea ko ia.
40A navrátiv se, nalezl je, ani opět spí; nebo oči jejich byly obtíženy; aniž věděli, co by jemu odpověděli.
40Pea ʻi heʻene haʻu, naʻa ne ʻilo ʻenau toe mohe, (he naʻe māfasia honau mata,) pea ʻikai te nau ʻilo pe ko e hā te nau lea ʻaki kiate ia.
41I přišel po třetí, a řekl jim: Spětež již a odpočívejte; dostiť jest. Přišla hodina; aj, Syna člověka zrazují v ruce hříšných.
41Pea haʻu ia ko hono liunga tolu, ʻo ne pehē kiate kinautolu, “Maʻu pe hoʻomou mohe, pea mālōlō: kuo lahi ia, kuo hokosia ʻae feituʻu pō: vakai, kuo lavakiʻi ʻae Foha ʻoe tangata ki he nima ʻoe kau angahala.
42Vstaňte, pojďme. Aj, kterýž mne zrazuje, blízkoť jest.
42Tuʻu hake, ke tau ʻalu; vakai, ʻoku ʻi heni ia ʻoku ne lavakiʻi au.”
43A hned, když on ještě mluvil, přišel Jidáš, jenž byl jeden ze dvanácti, a s ním zástup veliký s meči a s kyjmi, poslaných od předních kněží a od zákoníků a starších.
43¶ Pea lolotonga ʻene lea, mo ʻene haʻu ʻa Siutasi, ko e tokotaha ʻoe toko hongofulu ma toko ua, pea mo e fuʻu kakai mo ia, mo e ngaahi heletā mo e ngaahi ʻakau, mei he kau taulaʻeiki lahi mo e kau tangata tohi pea mo e mātuʻa.
44Zrádce pak byl jim dal znamení, řka: Kteréhožkoli políbím, tenť jest, jmětež ho a veďte opatrně.
44Pea ko ia naʻe lavakiʻi ia kuo ne tuku ʻae fakaʻilonga kiate kinautolu, ʻo ne pehē, “Ka ʻilonga ʻaia teu ʻuma ki ai, ko ia ia: puke ia, ʻo tataki atu.”
45A přišed, hned přistoupiv k němu, řekl: Mistře, Mistře, a políbil ho.
45Pea ʻi heʻene hoko mai, pea ne ʻalu leva kiate ia, ʻo ne pehē, “ʻEiki, ʻeiki;” pea ʻuma kiate ia.
46Tedy oni vztáhli naň ruce své a jali jej.
46¶ Pea naʻa nau ala honau nima kiate ia, ʻo puke ia.
47Jeden pak z těch, kteříž tu okolo stáli, vytrh meč, udeřil služebníka nejvyššího kněze, a uťal jemu ucho.
47Pea ko e tokotaha ʻiate kinautolu naʻe tutuʻu ʻi ai , naʻa ne unuhi ʻae heletā, ʻo ne taaʻi ʻae tamaioʻeiki ʻae taulaʻeiki lahi, ʻo motuhi hono telinga.
48I odpověděv Ježíš, řekl jim: Jako na lotra vyšli jste s meči a s kyjmi, abyste mne jali?
48Pea lea ʻa Sisu, ʻo pehēange kiate kinautolu, “He kuo mou omi ke puke au, mo e ngaahi heletā mo e ngaahi ʻakau, ʻo hangē ha kaihaʻa?
49Na každý den býval jsem u vás, uče v chrámě, a nejali jste mne. Ale toť se děje, aby se naplnila písma.
49Naʻaku ʻi he falelotu lahi mo kimoutolu ʻi he ʻaho kotoa pē ʻo akonaki, pea naʻe ʻikai te mou puke au: ka kuo pau ke fakamoʻoni ʻae ngaahi tohi.”
50Tedy učedlníci opustivše jej, všickni utekli.
50Pea naʻe liʻaki ia ʻekinautolu kotoa pē, ka nau feholaki.
51Jeden pak mládenček šel za ním, odín jsa rouchem lněným po nahém těle. I popadli jej mládenci.
51Pea naʻe muimui ʻiate ia ʻae talavou ʻe tokotaha, kuo vala ʻaki ʻae tupenu pea naʻe puke ia ʻe he kau talavou:
52On pak opustiv roucho, nahý utekl od nich.
52Pea siʻaki ʻe ia ʻae tupenu, kae hola telefua ʻiate kinautolu.
53I přivedli Ježíše k nejvyššímu knězi, a sešli se k němu všickni přední kněží i starší i zákoníci.
53¶ Pea naʻa nau tataki atu ʻa Sisu ki he taulaʻeiki lahi: pea naʻe fakataha mo ia ʻae kau taulaʻeiki lahi kotoa pē mo e mātuʻa mo e kau tangata tohi.
54Petr pak šel za ním zdaleka až na dvůr nejvyššího kněze; i seděl s služebníky, zhřívaje se u ohně.
54Pea muimui mamaʻo atu kiate ia ʻa Pita, ki he fale ʻoe taulaʻeiki lahi: pea nofo ia mo e kau tamaioʻeiki, ʻo ne mumū ʻi he afi.
55Ale nejvyšší kněz i všecka ta rada hledali proti Ježíšovi svědectví, aby jej na smrt vydali, avšak nenalezli.
55Pea kumi ʻe he kau taulaʻeiki lahi mo e kau fakamaau kotoa pē, ʻae fakamoʻoni kia Sisu, ke nau tāmateʻi ai ia; ka naʻe ʻikai maʻu.
56Nebo ač mnozí křivé svědectví mluvili proti němu, ale svědectví jejich nebyla jednostejná.
56He naʻe fakamoʻoni loi kiate ia ʻae tokolahi, ka naʻe ʻikai fai tatau ʻa ʻenau fakamoʻoni.
57Tedy někteří povstavše, křivé svědectví dávali proti němu, řkouce:
57Pea tuʻu hake ʻae niʻihi, ʻonau fakamoʻoni loi kiate ia, ʻo pehē,
58My jsme slyšeli tohoto, že řekl: Já zbořím chrám tento rukou udělaný, a ve třech dnech jiný ne rukou udělaný postavím.
58“Naʻa mau fanongo ki heʻene pehē, ‘Te u veteki ʻae falelotu lahi ni kuo ngaohi ʻaki ʻae nima, pea ʻi he ʻaho ʻe tolu langa ha taha kehe, kae ʻikai ʻaki ʻae nima.’”
59Ale ani to jejich svědectví nebylo jednostejné.
59Ka naʻe ʻikai fai tatau foki ʻenau fakamoʻoni.
60Tedy povstav nejvyšší kněz uprostřed, otázal se Ježíše, řka: Neodpovídáš ničehož, což tito na tebe svědčí?
60Pea tuʻu hake ʻae taulaʻeiki lahi ʻi he haʻohaʻonga, ʻo ne fehuʻi kia Sisu, ʻo pehē, “ʻOku ʻikai te ke lea ki ai ? Ko e hā eni ʻoku fakamoʻoni ʻekinautolu ni kiate koe?”
61Ale on mlčel, a nic neodpověděl. Opět nejvyšší kněz otázal se ho a řekl jemu: Jsi-liž ty Kristus, Syn Boha Požehnaného?
61Ka naʻe longo pē ia, ʻo ʻikai siʻi lea. Pea toe fehuʻi ʻae taulaʻeiki lahi kiate ia, ʻo ne pehē, “Ko koe ko e Kalaisi, ko e ʻAlo ʻoe Monūʻia?”
62A Ježíš řekl: Jáť jsem, a uzříte Syna člověka, an sedí na pravici moci Boží, a přichází s oblaky nebeskými.
62Pea pehē ʻe Sisu, “Ko au ia: pea te mou mamata ki he Foha ʻoe tangata ʻoku nofo ia ʻi he nima toʻomataʻu ʻoe māfimafi, pea mo ʻene haʻu mo e ngaahi ʻao ʻoe langi.”
63Tedy nejvyšší kněz roztrh roucho své, řekl: I což ještě potřebujeme svědků?
63Pea toki haehae ʻe he taulaʻeiki lahi hono kofu, ʻo pehē, “He koeʻumaʻā mo ha kau fakamoʻoni kehe?
64Slyšeli jste rouhání. Co se vám zdá? Oni pak všickni odsoudili jej, že jest hoden smrti.
64Kuo mou fanongo ki he lea fie ʻOtua: ko e hā homou loto?” Pea nau loto taha kotoa pē ʻe totonu ke mate.
65I počali někteří naň plvati, a tvář jeho zakrývati, a poličkovati, a říkati jemu: Prorokuj nám. A služebníci kyji jej bili.
65Pea kamata ʻaʻanu ʻae niʻihi kiate ia, pea ke ʻufiʻufi hono mata, ʻo taaʻi ia, pea nau pehē kiate ia, “Kikite!” Pea sipiʻi ia ʻe he kau tamaioʻeiki ʻaki honau ʻaofinima.
66A když byl Petr v síni dole, přišla jedna z děveček nejvyššího kněze.
66¶ Pea ʻi he kei nofo ʻa Pita ʻi he fale ʻi lalo, ne haʻu ʻae fefine kaunanga ʻe taha ʻae taulaʻeiki lahi:
67A uzřevši Petra, an se ohřívá, a popatřivši naň, dí: I ty s Ježíšem Nazaretským byl jsi.
67Pea ʻi heʻene mamata kia Pita ʻoku ne mumū, naʻa ne sio kiate ia, mo ne pehē, “Ta ko koe foki naʻa ke ʻia Sisu ʻo Nāsaleti.”
68Ale on zapřel, řka: Aniž vím, ani rozumím, co ty pravíš. I vyšel ven před síň, a kohout zazpíval.
68Ka naʻe fakafisi ia, ʻo pehē, “ʻOku ʻikai te u ʻilo ia , pea ʻoku ʻikai te u ʻilo ʻaia ʻoku ke lea ʻaki.” Pea ʻalu ia ki he fale ʻituʻa; pea ʻuʻua ʻae moa.
69Tedy děvečka, uzřevši jej opět, počala praviti těm, kteříž tu okolo stáli, že tento z nich jest.
69Pea toe mamata kiate ia ʻae fefine kaunanga, pea kamata pehē ʻe ia kiate kinautolu naʻe tutuʻu ʻi ai, ko e taha eni ʻokinautolu.
70A on opět zapřel. A po malé chvíli opět ti, kteříž tu stáli, řekli Petrovi: Jistě z nich jsi, nebo i Galilejský jsi, i řeč tvá podobná jest.
70Pea toe fakafisi ia. Pea fuoloa siʻi, pea toe pehē ʻekinautolu naʻe tutuʻu ʻi ai kia Pita, “Ko e moʻoni ko e taha koe ʻakinautolu; he ko e Kāleli koe, pea ʻoku tatau mo ia hoʻo lea.”
71On pak počal se proklínati a přisahati, pravě: Neznám člověka toho, o němž vy pravíte.
71Ka naʻe kamata kape ia mo fuakava, ʻo pehē, “ʻOku ʻikai te u ʻilo ʻae tangata ni ʻoku mou lea ki ai.”
72A hned po druhé kohout zazpíval. I rozpomenul se Petr na slovo, kteréž byl řekl jemu Ježíš: Že prve než kohout dvakrát zazpívá, třikrát mne zapříš. A vyšed, plakal.
72Pea naʻe ʻuʻua ʻae moa ko hono liunga ua. Pea manatu ʻa Pita ki he lea ʻaia naʻe lea ʻaki ʻe Sisu kiate ia, “ʻE teʻeki ai liunga ua ʻae ʻuʻua ʻae moa, kae liunga tolu hoʻo fakafisi ʻiate au.” Pea ʻi heʻene manatu ki ai , naʻa ne tangi.
Tip: use the ← and → keys to turn chapters.