Jan 6
Kralice Bible (1613)Translation
Kralice Bible (1613)
Daničić–Karadžić Bible (1868), Cyrillic
1Potom odšel Ježíš za moře Galilejské, jenž jest Tiberiadské.
1Потом отиде Исус преко мора галилејског код Тиверијаде.
2A šel za ním zástup veliký; nebo viděli divy jeho, kteréž činil nad nemocnými.
2И за Њим иђаше мноштво народа, јер виђаху чудеса Његова која чињаше на болесницима.
3I všel na horu Ježíš, a tam seděl s učedlníky svými.
3А Исус изиђе на гору, и онде сеђаше са ученицима својим.
4Byla pak blízko velikanoc, svátek Židovský.
4А беше близу пасха, празник јеврејски.
5Tedy pozdvih očí Ježíš a viděv, že zástup veliký jde k němu, dí k Filipovi: Kde nakoupíme chlebů, aby pojedli tito?
5Подигнувши, дакле, Исус очи, и видевши да мноштво народа иде к Њему, рече Филипу: Где ћемо купити хлеба да ови једу?
6(Ale to řekl pokoušeje ho; nebo on sám věděl, co by měl učiniti.)
6А ово говораше кушајући га, јер сам знаше шта ће чинити.
7Odpověděl jemu Filip: Za dvě stě peněz chlebů nepostačí jim, aby jeden každý z nich něco maličko vzal.
7Одговори Му Филип: Двеста гроша хлеба није доста да сваком од њих по мало допадне.
8Dí jemu jeden z učedlníků jeho, Ondřej, bratr Šimona Petra:
8Рече Му један од ученика Његових, Андрија, брат Симона Петра:
9Jestiť mládenček jeden zde, kterýž má pět chlebů ječných a dvě rybičky. Ale coť jest to mezi tak mnohé?
9Овде има једно момче које има пет хлебова јечмених и две рибе; али шта је то на толики свет!
10I řekl Ježíš: Rozkažtež lidu, ať se usadí. A bylo trávy mnoho na tom místě. I posadilo se mužů v počtu okolo pěti tisíců.
10А Исус рече: Посадите људе. А беше траве много на ономе месту. Посади се дакле људи на број око пет хиљада.
11Tedy Ježíš vzal ty chleby, a díky učiniv, rozdával učedlníkům, učedlníci pak sedícím; též podobně z těch rybiček, jakž jsou mnoho chtěli.
11А Исус узевши оне хлебове, и давши хвалу, даде ученицима, а ученици онима који беху посађени; тако и од риба колико хтеше.
12A když byli nasyceni, řekl učedlníkům svým: Sbeřte ty drobty, kteříž zůstali, ať nezhynou.
12И кад се наситише, рече ученицима својим: Скупите комаде што претекоше да ништа не пропадне.
13I sebrali a naplnili dvanácte košů drobtů z pěti chlebů ječných, kteříž pozůstali po těch, jenž jedli.
13И скупише, и напунише дванаест котарица комада од пет хлебова јечмених што претече иза оних што су јели.
14Ti pak lidé, uzřevše ten div, kterýž učinil Ježíš, pravili: Tento jest jistě prorok, kterýž měl přijíti na svět.
14А људи видевши чудо које учини Исус говораху: Ово је заиста онај пророк који треба да дође на свет.
15Tedy Ježíš věda, že by měli přijíti a chytiti jej, aby ho učinili králem, ušel na horu opět sám jediný.
15А кад разуме Исус да хоће да дођу да Га ухвате и да Га учине царем, отиде опет у гору сам.
16Když pak byl večer, sstoupili učedlníci jeho k moři.
16А кад би увече сиђоше ученици Његови на море,
17A vstoupivše na lodí, plavili se přes moře do Kafarnaum. A bylo již tma, a nepřišel byl Ježíš k nim.
17и уђоше у лађу, и пођоше преко мора у Капернаум. И већ се беше смркло, а Исус не беше дошао к њима.
18Moře pak dutím velikého větru zdvihalo se.
18А море се подизаше од великог ветра.
19A odplavivše se honů jako pětmecítma nebo třidceti, uzřeli Ježíše, an chodí po moři a přibližuje se k lodí. I báli se.
19Возивши, пак, око двадесет и пет или тридесет потркалишта угледаше Исуса где иде по мору и беше дошао близу до лађе, и уплашише се.
20On pak řekl jim: Jáť jsem, nebojte se.
20А Он им рече: Ја сам; не бојте се.
21I vzali ho na lodí ochotně, a hned přiběhla k zemi, do kteréž se plavili.
21Онда Га с радошћу узеше у лађу; и одмах лађа би на земљи у коју иђаху.
22Nazejtří pak zástup, kterýž byl za mořem, viděv, že jiné lodičky nebylo, než ta jedna, na kterouž byli vstoupili učedlníci jeho, a že Ježíš nebyl všel s učedlníky svými na lodí, ale sami učedlníci jeho byli se plavili,
22Сутрадан, пак, народ који стајаше преко мора кад виде да лађе друге не беше онде осим оне једне што у њу уђоше ученици Његови, и да не уђе Исус с ученицима својим у лађу него сами ученици Његови отидоше,
23(Jiné pak lodí byly připlouly od Tiberiady k tomu místu blízko, kdežto byli jedli chléb, když díky učinil Pán,)
23а друге лађе из Тиверијаде дођоше близу оног места где једоше хлеб кад Господ даде хвалу,
24Když tedy uzřel zástup, že Ježíše tu není, ani učedlníků jeho, vstoupili i oni na lodí, a přijeli do Kafarnaum, hledajíce Ježíše.
24кад виде народ да Исуса не беше онде ни ученика Његових, уђоше и они у лађе, и дођоше у Капернаум да траже Исуса.
25A nalezše ho za mořem, řekli jemu: Mistře, kdy jsi sem přišel?
25И нашавши Га преко мора рекоше Му: Рави! Кад си дошао овамо?
26Odpověděl jim Ježíš a řekl: Amen, amen pravím vám: Hledáte mne, ne protože jste divy viděli, ale že jste jedli chleby a nasyceni jste.
26Исус им одговори и рече: Заиста, заиста вам кажем: не тражите ме што чудеса видесте, него што једосте хлеба и наситисте се.
27Pracujte ne o pokrm, kterýž hyne, ale o ten pokrm, kterýž zůstává k životu věčnému, kterýž Syn člověka dá vám. Nebo tohoť jest potvrdil Bůh Otec.
27Старајте се не за јело које пролази, него за јело које остаје за вечни живот, које ће вам дати Син човечији, јер овог потврди Отац Бог.
28Tedy řekli jemu: Co budeme činiti, abychom dělali dílo Boží?
28А они Му рекоше: Шта ћемо чинити да радимо дела Божија?
29Odpověděl Ježíš a řekl jim: Totoť jest to dílo Boží, abyste věřili v toho, kteréhož on poslal.
29Одговори Исус и рече им: Ово је дело Божије да верујете оног кога Он посла.
30I řekli jemu: Jakéž pak ty znamení činíš, abychom viděli a věřili tobě? Co děláš?
30А они Му рекоше: Какав дакле ти показујеш знак да видимо и да верујемо? Шта радиш ти?
31Otcové naši jedli mannu na poušti, jakož psáno jest: Chléb s nebe dal jim jísti.
31Очеви наши једоше ману у пустињи, као што је написано: Хлеб с неба даде им да једу.
32Tedy řekl Ježíš: Amen, amen pravím vám: Ne Mojžíš dal vám chléb s nebe, ale Otec můj vám dává ten chléb s nebe pravý.
32Тада им рече Исус: Заиста, заиста вам кажем: Мојсије не даде вама хлеб с неба, него вам Отац мој даје хлеб истинити с неба;
33Nebo chléb Boží ten jest, kterýž sstupuje s nebe a dává život světu.
33јер је хлеб Божији онај који силази с неба и даје живот свету.
34A oni řekli jemu: Pane, dávejž nám chléb ten vždycky.
34Тада Му рекоше: Господе! Дај нам свагда тај хлеб.
35I řekl jim Ježíš: Jáť jsem ten chléb života. Kdož přichází ke mně, nebude nikoli lačněti, a kdož věří ve mne, nebude žízniti nikdy.
35А Исус им рече: Ја сам хлеб живота: Који мени долази неће огладнети, и који мене верује неће никад ожеднети.
36Ale pověděl jsem vám, anobrž viděli jste mne, a nevěříte.
36Него вам казах да ме и видесте и не верујете.
37Všecko, což mi dává Otec, ke mně přijde, a toho, kdož ke mně přijde, nevyvrhu ven.
37Све што мени даје Отац к мени ће доћи; и који долази к мени нећу га истерати напоље.
38Nebo jsem sstoupil s nebe, ne abych činil vůli svou, ale vůli toho, jenž mne poslal.
38Јер сиђох с неба не да чиним вољу своју, него вољу Оца који ме посла.
39Tatoť jest pak vůle toho, kterýž mne poslal, Otcova, abych všecko, což mi dal, neztratil toho, ale vzkřísil to v nejposlednější den.
39А ово је воља Оца који ме посла да од оног што ми даде ништа не изгубим, него да га васкрснем у последњи дан.
40A tatoť jest vůle toho, kterýž mne poslal, aby každý, kdož vidí Syna a věří v něho, měl život věčný. A jáť jej vzkřísím v den nejposlednější.
40А ово је воља Оног који ме посла да сваки који види Сина и верује Га има живот вечни; и ја ћу га васкрснути у последњи дан.
41I reptali Židé na něho, že řekl: Já jsem chléb, kterýž jsem s nebe sstoupil.
41Тада викаху Јевреји на Њега што рече: Ја сам хлеб који сиђе с неба.
42A pravili: Zdaliž tento není Ježíš, syn Jozefův, jehož my otce i matku známe? Kterak pak dí tento: S nebe jsem sstoupil?
42И говораху: Није ли ово Исус, син Јосифов, коме ми знамо оца и матер? Како дакле он говори: Ја сиђох с неба?
43Tedy odpověděl Ježíš a řekl jim: Nerepcete vespolek.
43Онда Исус одговори и рече им: Не вичите међу собом.
44Však žádný nemůž přijíti ke mně, jediné leč Otec můj, kterýž mne poslal, přitrhl by jej; a jáť jej vzkřísím v den nejposlednější.
44Нико не може доћи к мени ако га не довуче Отац који ме посла; и ја ћу га васкрснути у последњи дан.
45Psáno jest v Prorocích: A budou všickni učeni od Boha. Protož každý, kdož slyšel od Otce a naučil se, jdeť ke mně.
45У пророцима стоји написано: и биће сви научени од Бога. Сваки који чује од Оца и научи, доћи ће к мени.
46Ne že by kdo viděl Otce, jediné ten, kterýž jest od Boha, tenť jest viděl Otce.
46Не да је ко видео Оца осим Оног који је од Бога: Он виде Оца.
47Amen, amen pravím vám: Kdož věří ve mne, máť život věčný.
47Заиста, заиста вам кажем: који верује мене има живот вечни.
48Jáť jsem ten chléb života.
48Ја сам Хлеб живота.
49Otcové vaši jedli mannu na poušti, a zemřeli.
49Очеви ваши једоше ману у пустињи, и помреше.
50Totoť jest chléb ten s nebe sstupující. Kdožť by koli jej jedl, neumřeť.
50Ово је хлеб који силази с неба: да који од Њега једе не умре.
51Jáť jsem ten chléb živý, jenž jsem s nebe sstoupil. Bude-li kdo jísti ten chléb, živ bude na věky. A chléb, kterýž já dám, tělo mé jest, kteréž já dám za život světa.
51Ја сам хлеб живи који сиђе с неба; који једе од овог хлеба живеће вавек; и хлеб који ћу ја дати тело је моје, које ћу дати за живот света.
52Tedy hádali se Židé vespolek, řkouce: Kterak tento může dáti nám tělo své jísti?
52А Јевреји се препираху међу собом говорећи: Како може овај дати нама тело своје да једемо?
53I řekl jim Ježíš: Amen, amen pravím vám: Nebudete-li jísti těla Syna člověka a píti krve jeho, nemáte života v sobě.
53А Исус им рече: Заиста, заиста вам кажем: ако не једете тело Сина човечијег и не пијете крв Његову, нећете имати живот у себи.
54Kdož jí mé tělo a pije mou krev, máť život věčný, a jáť jej vzkřísím v nejposlednější den.
54Који једе моје тело и пије моју крв има живот вечни, и ја ћу га васкрснути у последњи дан:
55Nebo tělo mé právě jest pokrm, a krev má právě jest nápoj.
55Јер је тело моје право јело и крв моја право пиће.
56Kdo jí mé tělo a pije mou krev, ve mně přebývá a já v něm.
56Који једе моје тело и пије моју крв стоји у мени и ја у њему.
57Jakož mne poslal ten živý Otec, a já živ jsem skrze Otce, tak kdož jí mne, i on živ bude skrze mne.
57Као што ме посла живи Отац, и ја живим Оца ради; и који једе мене и он ће живети мене ради.
58Totoť jest ten chléb, kterýž s nebe sstoupil. Ne jako otcové vaši jedli mannu, a zemřeli. Kdož jí chléb tento, živť bude na věky.
58Ово је хлеб који сиђе с неба: не као што ваши очеви једоше ману, и помреше; који једе хлеб овај живеће вавек.
59Toto mluvil Ježíš v škole, uče v Kafarnaum.
59Ово рече у зборници кад учаше у Капернауму.
60Tedy mnozí z učedlníků jeho, slyševše to, řekli: Tvrdáť jest toto řeč. Kdo ji může slyšeti?
60Тада многи од ученика Његових који слушаху рекоше: Ово је тврда беседа! Ко је може слушати?
61Ale věda Ježíš sám v sobě, že by proto reptali učedlníci jeho, řekl jim: To vás uráží?
61А Исус знајући у себи да ученици Његови вичу на то, рече им: Зар вас ово саблажњава?
62Co pak, kdybyste uzřeli Syna člověka, an vstupuje, kdež prve byl?
62А кад видите Сина човечијег да одлази горе где је пре био?
63Duch jest, jenž obživuje, těloť nic neprospívá. Slova, kteráž já mluvím vám, Duch a život jsou.
63Дух је оно што оживљава; тело не помаже ништа. Речи које вам ја рекох дух су и живот су.
64Ale jsouť někteří z vás, ješto nevěří. Nebo věděl Ježíš od počátku, kdo by byli nevěřící, a kdo by ho měl zraditi.
64Али имају неки међу вама који не верују. Јер знаше Исус од почетка који су што не верују, и ко ће Га издати.
65I pravil: Protož jsem vám řekl, že žádný nemůže přijíti ke mně, leč by dáno bylo od Otce mého.
65И рече: Зато вам рекох да нико не може доћи к мени ако му не буде дано од Оца мог.
66A z toho mnozí z učedlníků jeho odešli zpět, a nechodili s ním více.
66Од тада многи од ученика Његових отидоше натраг, и више не иђаху с Њим.
67Tedy řekl Ježíš ke dvanácti: Zdali i vy chcete odjíti?
67А Исус рече дванаесторици: Да нећете и ви отићи?
68I odpověděl jemu Šimon Petr: Pane, k komu půjdeme? A ty slova věčného života máš.
68Тада Му одговори Симон Петар: Господе! Коме ћемо ићи? Ти имаш речи вечног живота.
69A my jsme uvěřili, a poznali, že jsi ty Kristus, Syn Boha živého.
69И ми веровасмо и познасмо да си Ти Христос, Син Бога Живога.
70Odpověděl jim Ježíš: Však jsem já vás dvanácte vyvolil, a jeden z vás ďábel jest.
70Исус им одговори: Не изабрах ли ја вас дванаесторицу, и један је од вас ђаво?
71A to řekl o Jidášovi synu Šimona Iškariotského; nebo ten jej měl zraditi, byv jeden ze dvanácti.
71А говораше за Јуду Симонова Искариота, јер Га он хтеде издати, и беше један од дванаесторице.
Tip: use the ← and → keys to turn chapters.