Jan 5
Kralice Bible (1613)Translation
Kralice Bible (1613)
Daničić–Karadžić Bible (1868), Cyrillic
1Potom byl svátek Židovský, i šel Ježíš do Jeruzaléma.
1А потом беше празник јеврејски, и изиђе Исус у Јерусалим.
2Byl pak v Jeruzalémě u brány bravné rybník, kterýž slove Židovsky Bethesda, patero přístřeší maje.
2У Јерусалиму, пак, код Овчијих врата има бања, која се зове јеврејски Витезда, и око ње пет покривених тремова,
3Kdežto leželo množství veliké neduživých, slepých, kulhavých, suchých, očekávajících hnutí vody.
3у којима лежаше мноштво болесника, слепих, хромих, сувих, који чекаху да се заљуја вода;
4Nebo anděl Páně jistým časem sstupoval do rybníka, a kormoutil vodu. A kdož tam nejprve sstoupil po tom zkormoucení vody, uzdraven býval, od kterékoli nemoci trápen byl.
4јер анђео Господњи силажаше у одређено време у бању и мућаше воду; и који најпре улажаше пошто се замути вода, оздрављаше, макар каква болест да је на њему.
5I byl tu člověk jeden, kterýž osm a třidceti let nemocen byl.
5А онде беше један човек који тридесет и осам година беше болестан.
6Toho uzřev Ježíš ležícího, a poznav, že jest již dávno nemocen, dí jemu: Chceš-li zdráv býti?
6Кад виде Исус овог где лежи, и разуме да је већ одавно болестан, рече му: Хоћеш ли да будеш здрав?
7Odpověděl mu nemocný: Pane, nemám člověka, kterýž by, když se zkormoutí voda, uvrhl mne do rybníka, nebo když já jdu, jiný přede mnou již vstupuje.
7Одговори Му болесни: Да, Господе; али немам човека да ме спусти у бању кад се замути вода; а док ја дођем други сиђе пре мене.
8Dí jemu Ježíš: Vstaň, vezmi lože své a choď.
8Рече му Исус: Устани, узми одар свој и ходи.
9A hned zdráv jest učiněn člověk ten, a vzav lože své, i chodil. A byla sobota v ten den.
9И одмах оздрави човек, и узевши одар свој хођаше. А тај дан беше субота.
10Tedy řekli Židé tomu uzdravenému: Sobota jest, neslušíť tobě lože nositi.
10Тада говораху Јевреји ономе што оздрави: Данас је субота и не ваља ти одра носити.
11Odpověděl jim: Ten, kterýž mne uzdravil, onť mi řekl: Vezmi lože své a choď.
11А он им одговори: Који ме исцели он ми рече: Узми одар свој и ходи.
12I otázali se ho: Kdo jest ten člověk, kterýž tobě řekl: Vezmi lože své a choď?
12А они га запиташе: Ко је тај човек који ти рече: Узми одар свој и ходи?
13Ten pak uzdravený nevěděl, kdo by byl. Nebo Ježíš byl poodšel od zástupu shromážděného na tom místě.
13А исцељени не знаше ко је; јер се Исус уклони, јер људства много беше на месту.
14Potom pak nalezl jej Ježíš v chrámě, a řekl jemu: Aj, zdráv jsi učiněn; nikoli víc nehřeš, ať by se něco horšího nepřihodilo.
14А потом га нађе Исус у цркви и рече му: Ето си здрав, више не греши, да ти не буде горе.
15Odšel ten člověk, a pověděl Židům, že by Ježíš byl ten, kterýž ho zdravého učinil.
15А човек отиде и каза Јеврејима да је оно Исус који га исцели.
16A protož protivili se Židé Ježíšovi, a hledali ho zabíti, že to učinil v sobotu.
16И зато гоњаху Јевреји Исуса, и гледаху да Га убију, јер чињаше то у суботу.
17Ježíš pak odpověděl jim: Otec můj až dosavad dělá, i jáť dělám.
17А Исус им одговараше: Отац мој досле чини, и ја чиним.
18Tedy Židé ještě víc proto hledali ho zamordovati, že by netoliko rušil sobotu, ale že Otce svého pravil býti Boha, rovného se čině Bohu.
18И зато још више гледаху Јевреји да Га убију што не само квараше суботу него и Оцем својим називаше Бога и грађаше се једнак Богу.
19I odpověděl Ježíš a řekl jim: Amen, amen pravím vám: Nemůžeť Syn sám od sebe nic činiti, jediné což vidí, an Otec činí. Nebo cožkoli on činí, toť i Syn též podobně činí.
19А Исус одговарајући рече им: Заиста, заиста вам кажем: Син не може ништа чинити сам од себе него шта види да Отац чини; јер шта Он чини оно и Син чини онако;
20Otec zajisté miluje Syna, a ukazuje mu všecko, což sám činí; a větší nad to ukáže jemu skutky tak, abyste vy se divili.
20јер Отац Сина љуби, и све Му показује што сам чини; и показаће Му већа дела од ових да се ви чудите.
21Nebo jakož Otec křísí mrtvé a obživuje, tak i Syn, kteréž chce, obživuje.
21Јер као што Отац подиже мртве и оживљује, тако и Син које хоће оживљује.
22Aniž zajisté Otec soudí koho, ale všecken soud dal Synu,
22Јер Отац не суди никоме, него сав суд даде Сину,
23Aby všickni ctili Syna, tak jakž Otce ctí. Kdo nectí Syna, nectí ani Otce, kterýž ho poslal.
23да сви поштују Сина као што Оца поштују. Ко не поштује Сина не поштује Оца који Га је послао.
24Amen, amen pravím vám: Že kdož slovo mé slyší, a věří tomu, jenž mne poslal, máť život věčný, a na soud nepřijde, ale přešelť jest z smrti do života.
24Заиста, заиста вам кажем: Ко моју реч слуша и верује Ономе који је мене послао, има живот вечни, и не долази на суд, него је прешао из смрти у живот.
25Amen, amen pravím vám: Že přijde hodina, a nyníť jest, kdyžto mrtví uslyší hlas Syna Božího, a kteříž uslyší, živi budou.
25Заиста, заиста вам кажем: Иде час и већ је настао, кад ће мртви чути глас Сина Божијег, и чувши оживети.
26Nebo jakož Otec má život sám v sobě, tak jest dal i Synu, aby měl život v samém sobě.
26Јер као што Отац има живот у себи, тако даде и Сину да има живот у себи;
27A dal jemu moc i soud činiti, nebo Syn člověka jest.
27и даде Му власт да и суд чини, јер је Син човечији.
28Nedivtež se tomu; neboť přijde hodina, v kteroužto všickni, kteříž v hrobích jsou, uslyší hlas jeho.
28Не дивите се овоме, јер иде час у који ће сви који су у гробовима чути глас Сина Божијег,
29A půjdou ti, kteříž dobré věci činili, na vzkříšení života, ale ti, kteříž zlé věci činili, na vzkříšení soudu.
29и изићи ће који су чинили добро у васкрсење живота, а који су чинили зло у васкрсење суда.
30Nemohuť já sám od sebe nic činiti. Ale jakžť slyším, takť soudím, a soud můj spravedlivý jest. Nebo nehledám vůle své, ale vůle toho, jenž mne poslal, Otcovy.
30Ја не могу ништа чинити сам од себе; како чујем онако судим, и суд је мој праведан; јер не тражим воље своје него вољу Оца који ме је послао.
31Vydám-liť já svědectví sám o sobě, svědectví mé není pravé.
31Ако ја сведочим за себе, сведочанство моје није истинито.
32Jinýť jest, kterýž svědectví vydává o mně, a vím, že pravé jest svědectví, kteréž vydává o mně.
32Има други који сведочи за мене; и знам да је истинито сведочанство што сведочи за мене.
33Vy jste byli poslali k Janovi, a on svědectví vydal pravdě.
33Ви посласте к Јовану, и посведочи вам за истину;
34Ale jáť nepřijímám svědectví od člověka, než totoť pravím, abyste vy spaseni byli.
34а ја не примам сведочанства од човека, него ово говорим да се ви спасете.
35Onť jest byl svíce hořící a svítící, vy pak chtěli jste na čas poradovati se v světle jeho.
35Он беше видело које гораше и светљаше, а ви се хтесте мало времена радовати његовом светљењу.
36Ale já mám větší svědectví, nežli Janovo. Nebo skutkové, kteréž mi dal Otec, abych je vykonal, tiť skutkové, kteréž já činím, svědčí o mně, že jest mne Otec poslal.
36Али ја имам сведочанство веће од Јованова; јер послови које ми даде Отац да их свршим, ови послови које ја радим сведоче за мене да ме Отац посла.
37A kterýž mne poslal, Otec, onť jest svědectví vydal o mně, jehož jste vy hlasu nikdy neslyšeli, ani tváři jeho viděli.
37И Отац који ме посла сам сведочи за мене. Ни глас Његов кад чусте ни лице Његово видесте.
38A slova jeho nemáte v sobě zůstávajícího. Nebo kteréhož jest on poslal, tomu vy nevěříte.
38И реч Његову немате у себи да стоји; јер ви не верујете Ономе кога Он посла.
39Ptejte se na Písma; nebo vy domníváte se v nich věčný život míti, a tať svědectví vydávají o mně.
39Прегледајте писма, јер ви мислите да имате у њима живот вечни; и она сведоче за мене.
40A nechcete přijíti ke mně, abyste život měli.
40И нећете да дођете к мени да имате живот.
41Chvály od lidí jáť nepřijímám.
41Ја не примам славе од људи.
42Ale poznal jsem vás, že milování Božího nemáte v sobě.
42Него вас познајем да љубави Божије немате у себи.
43Já jsem přišel ve jménu Otce svého, a nepřijímáte mne. Kdyby jiný přišel ve jménu svém, toho přijmete.
43Ја дођох у име Оца свог и не примате ме; ако други дође у име своје, њега ћете примити.
44Kterak vy můžete věřiti, chvály jedni od druhých hledajíce, poněvadž chvály, kteráž jest od samého Boha, nehledáte?
44Како ви можете веровати кад примате славу један од другог, а славе која је од јединог Бога не тражите?
45Nedomnívejte se, bychť já na vás žalovati měl před Otcem. Jestiť, kdo by žaloval na vás, Mojžíš, v němž vy naději máte.
45Не мислите да ћу вас тужити Оцу; има који вас тужи, Мојсије, у кога се ви уздате.
46Nebo kdybyste věřili Mojžíšovi, věřili byste i mně; nebť jest on o mně psal.
46Јер да сте веровали Мојсију тако бисте веровали и мени; јер он писа за мене.
47Ale poněvadž jeho písmům nevěříte, i kterak slovům mým uvěříte?
47А кад његовим писмима не верујете како ћете веровати мојим речима?
Tip: use the ← and → keys to turn chapters.