Jan 14
Kralice Bible (1613)Translation
Kralice Bible (1613)
Daničić–Karadžić Bible (1868), Cyrillic
1Nermutiž se srdce vaše. Věříte v Boha, i ve mne věřte.
1Да се не плаши срце ваше, верујте Бога, и мене верујте.
2V domu Otce mého příbytkové mnozí jsou. Byť nebylo tak, pověděl bych vám.
2Многи су станови у кући Оца мог. А да није тако, казао бих вам; идем да вам приправим место.
3Jduť, abych vám připravil místo. A odejdu-liť, a připravím vám místo, zaseť přijdu, a poberu vás k sobě samému, abyste, kde jsem já, i vy byli.
3И кад отидем и приправим вам место, опет ћу доћи, и узећу вас к себи да и ви будете где сам ја.
4A kam já jdu, víte, i cestu víte.
4И куда ја идем знате, и пут знате.
5Dí jemu Tomáš: Pane, nevíme, kam jdeš. A kterak můžeme cestu věděti?
5Рече Му Тома: Господе! Не знамо куда идеш; и како можемо пут знати?
6Dí jemu Ježíš: Já jsem cesta, i pravda, i život. Žádný nepřichází k Otci než skrze mne.
6Исус му рече: Ја сам пут и истина и живот; нико неће доћи к Оцу до кроза ме.
7Byste znali mne, také i Otce mého znali byste; a již nyní jej znáte, a viděli jste ho.
7Кад бисте мене знали онда бисте знали и Оца мог; и одселе познајете Га, и видесте Га.
8Řekl jemu Filip: Pane, ukaž nám Otce, a dostiť jest nám.
8Рече Му Филип: Господе! Покажи нам Оца и биће нам доста.
9Dí jemu Ježíš: Tak dlouhý čas s vámi jsem, a nepoznal jsi mne? Filipe, kdož vidí mne, vidí Otce, a kterak ty pravíš: Ukaž nám Otce?
9Исус му рече: Толико сам време с вама и ниси ме познао, Филипе? Који виде мене, виде Оца; па како ти говориш: Покажи нам Оца?
10A což nevěříš, že já v Otci a Otec ve mně jest? Slova, kteráž já mluvím vám, sám od sebe nemluvím, ale Otec ve mně přebývaje, onť činí skutky.
10Зар не верујеш да сам ја у Оцу и Отац у мени? Речи које вам ја говорим не говорим од себе; него Отац који стоји у мени Он твори дела.
11Věřtež mi, že jsem já v Otci a Otec ve mně; nebo aspoň pro samy skutky věřte mi.
11Верујте мени да сам ја у Оцу и Отац у мени; ако ли мени не верујете, верујте ми по тим делима.
12Amen, amen pravím vám: Kdož věří ve mne, skutky, kteréž já činím, i on činiti bude, a větší nad ty činiti bude. Nebo já jdu k Otci svému.
12Заиста, заиста вам кажем: који верује мене, дела која ја творим и он ће творити, и већа ће од ових творити; јер ја идем к Оцу свом;
13A jestliže byste co prosili ve jménu mém, toť učiním, aby oslaven byl Otec v Synu.
13и шта год заиштете у Оца у име моје, оно ћу вам учинити, да се прослави Отац у Сину.
14Budete-li zač prositi ve jménu mém, jáť učiním.
14И ако шта заиштете у име моје, ја ћу учинити.
15Milujete-li mne, přikázání mých ostříhejte.
15Ако имате љубав к мени, заповести моје држите.
16A jáť prositi budu Otce, a jiného Utěšitele dá vám, aby s vámi zůstal na věky,
16И ја ћу умолити Оца, и даће вам другог утешитеља да буде с вама вавек:
17Ducha pravdy, jehož svět nemůže přijíti. Nebo nevidí ho, aniž ho zná, ale vy znáte jej, nebť u vás přebývá a v vás bude.
17Духа истине, ког свет не може примити, јер Га не види нити Га познаје; а ви Га познајете, јер у вама стоји, и у вама ће бити.
18Neopustímť vás sirotků, přijduť k vám.
18Нећу вас оставити сиротне; доћи ћу к вама.
19Ještě maličko, a svět mne již neuzří, ale vy uzříte mne; nebo já živ jsem, a i vy živi budete.
19Још мало и свет мене више неће видети; а ви ћете ме видети; јер ја живим, и ви ћете живети.
20V ten den vy poznáte, že já jsem v Otci svém, a vy ve mně, a já v vás.
20У онај ћете ви дан дознати да сам ја у Оцу свом, и ви у мени, и ја у вама.
21Kdož by měl přikázaní má a ostříhal jich, onť jest ten, kterýž mne miluje. A kdož mne miluje, milován bude od Otce mého, a jáť jej budu milovati a zjevím jemu samého sebe.
21Ко има заповести моје и држи их, он је онај што има љубав к мени; а који има љубав к мени имаће к њему љубав Отац мој; и ја ћу имати љубав к њему, и јавићу му се сам.
22Řekl jemu Judas, ne onen Iškariotský: Pane, jakž jest to, že sebe nám zjeviti chceš, a ne světu?
22И рече Му Јуда, не Искариотски: Господе! Шта је то да ћеш се нама јавити а не свету?
23Odpověděl Ježíš a řekl jemu: Miluje-li mne kdo, slova mého ostříhati bude, a Otec můj bude jej milovati, a k němu přijdeme, a příbytek u něho učiníme.
23Исус одговори и рече му: Ко има љубав к мени, држаће реч моју; и Отац мој имаће љубав к њему; и к њему ћемо доћи, и у њега ћемо се станити.
24Kdož pak nemiluje mne, slov mých neostříhá; a slovo, kteréž slyšíte, neníť mé, ale toho, kterýž mne poslal, Otcovo.
24Који нема љубави к мени не држи моје речи; а реч што чујете није моја него Оца који ме посла.
25Toto mluvil jsem vám, u vás přebývaje.
25Ово вам казах док сам с вама.
26Utěšitel pak, ten Duch svatý, kteréhož pošle Otec ve jménu mém, onť vás naučí všemu a připomeneť vám všecko, což jsem koli mluvil vám.
26А утешитељ, Дух Свети, ког ће Отац послати у име моје, Он ће вас научити свему и напоменуће вам све што вам рекох.
27Pokoj zůstavuji vám, pokoj můj dávám vám; ne jako svět dává, já dávám vám. Nermutiž se srdce vaše, ani strachuj.
27Мир вам остављам, мир свој дајем вам; не дајем вам га као што свет даје, да се не плаши срце ваше и да се не боји.
28Slyšeli jste, že já řekl jsem vám: Jdu, a zase přijdu k vám. Kdybyste mne milovali, radovali byste se jistě, že jsem řekl: Jdu k Otci; nebo Otec větší mne jest.
28Чусте да вам ја казах: идем и доћи ћу к вама. Кад бисте имали љубав к мени, онда бисте се обрадовали што рекох: идем к Оцу; јер је Отац мој већи од мене.
29A nyní pověděl jsem vám, prve nežli by se stalo, abyste, když se stane, uvěřili.
29И сад вам казах, пре док се није збило, да верујете кад се збуде.
30Již nemnoho mluviti budu s vámi; neboť jde Kníže tohoto světa, ale nemáť nic na mně.
30Већ нећу много говорити с вама; јер иде кнез овог света, и у мени нема ништа.
31Ale aby poznal svět, že miluji Otce, a jakož mi přikázání dal Otec, tak činím. Vstaňte, pojďme odtud.
31Него да види свет да имам љубав к Оцу, и као што ми заповеди Отац онако творим. Устаните, хајдемо одавде.
Tip: use the ← and → keys to turn chapters.