Jan 13
Kralice Bible (1613)Translation
Kralice Bible (1613)
Daničić–Karadžić Bible (1868), Cyrillic
1Před svátkem pak velikonočním, věda Ježíš, že přišla hodina jeho, aby šel z tohoto světa k Otci, milovav své, kteříž byli na světě, až do konce je miloval.
1А пред празник пасхе знајући Исус да Му дође час да пређе из овог света к Оцу, како је љубио своје који беху на свету, до краја их љуби.
2A když večeřeli, (a ďábel již byl vnukl v srdce Jidáše Šimona Iškariotského, aby jej zradil,)
2И по вечери, кад већ ђаво беше метнуо у срце Јуди Симонову Искариотском да Га изда,
3Věda Ježíš, že jemu Otec všecko v ruce dal a že od Boha vyšel a k Bohu jde,
3знајући Исус да Му све Отац даде у руке, и да од Бога изиђе, и к Богу иде,
4Vstal od večeře, a složil roucho své, a vzav rouchu, přepásal se.
4устаде од вечере, и скиде своје хаљине, и узе убрус те се запреже;
5Potom nalil vody do medenice, i počal umývati nohy učedlníků a vytírati rouchou, kterouž byl přepásán.
5потом усу воду у умиваоницу, и поче прати ноге ученицима и отирати убрусом којим беше запрегнут.
6Tedy přišel k Šimonovi Petrovi. A on řekl jemu: Pane, ty mi chceš nohy mýti?
6Онда дође к Симону Петру, и он Му рече: Господе! Зар Ти моје ноге да опереш?
7Odpověděl Ježíš a řekl jemu: Co já činím, ty nevíš nyní, ale potom zvíš.
7Исус одговори и рече му: Шта ја чиним ти сад не знаш, али ћеш после дознати.
8Dí jemu Petr: Nebudeš ty mýti noh mých na věky. Odpověděl jemu Ježíš: Neumyji-liť tebe, nebudeš míti dílu se mnou.
8Рече Му Петар: Никад Ти нећеш опрати моје ноге. Исус му одговори: Ако те не оперем немаш део са мном.
9Dí jemu Šimon Petr: Pane, netoliko nohy mé, ale i ruce i hlavu.
9Рече Му Симон Петар: Господе! Не само ноге моје, него и руке и главу.
10Řekl jemu Ježíš: Kdož jest umyt, nepotřebuje, než aby nohy umyl; nebo čist jest všecken. I vy čistí jste, ale ne všickni.
10Исус му рече: Опраном не треба до само ноге опрати, јер је сав чист; и ви сте чисти, али не сви.
11Nebo věděl o zrádci svém; protož řekl: Ne všickni čistí jste.
11Јер знаше издајника свог, зато рече: Нисте сви чисти.
12Když pak umyl nohy jejich a vzal na sebe roucho své, posadiv se za stůl zase, řekl jim: Víte-liž, co jsem učinil vám?
12А кад им опра ноге, узе хаљине своје, и седавши опет за трпезу рече им: Знате ли шта ја учиних вама?
13Vy nazýváte mne Mistrem a Pánem, a dobře pravíte, jsemť zajisté.
13Ви зовете мене учитељем и Господом; и право велите: јер јесам.
14Poněvadž tedy já umyl jsem nohy vaše, Pán a Mistr, i vy máte jeden druhému nohy umývati.
14Кад дакле ја опрах вама ноге, Господ и учитељ, и ви сте дужни један другом прати ноге.
15Příklad zajisté dal jsem vám, abyste, jakož jsem já učinil vám, i vy též činili.
15Јер ја вам дадох углед да и ви тако чините као што ја вама учиних.
16Amen, amen pravím vám: Není služebník větší pána svého, ani posel větší nežli ten, kdož jej poslal.
16Заиста, заиста вам кажем: Није слуга већи од господара свог, нити је посланик већи од оног који га је послао.
17Znáte-li tyto věci, blahoslavení jste, budete-li je činiti.
17Кад ово знате, благо вама ако га извршујете.
18Ne o všechť vás pravím. Já vím, které jsem vyvolil, ale musí to býti, aby se naplnilo písmo: Ten, jenž jí chléb se mnou, pozdvihl proti mně paty své.
18Не говорим за све вас, јер ја знам које изабрах; него да се збуде писмо: Који са мном хлеб једе подиже пету своју на ме.
19Nyní pravím vám, prve než by se to stalo, abyste, když se stane, uvěřili, že já jsem.
19Сад вам кажем пре него се збуде, да кад се збуде, верујете да сам ја.
20Amen, amen pravím vám: Kdo přijímá toho, kohož bych já poslal, mneť přijímá; a kdož mne přijímá, přijímá toho, kterýž mne poslal.
20Заиста, заиста вам кажем: Који прима оног кога пошаљем мене прима; а ко прима мене прима Оног који ме посла.
21A to pověděv Ježíš, zkormoutil se v duchu, a osvědčil, řka: Amen, amen pravím vám, že jeden z vás mne zradí.
21Рекавши ово Исус поста жалостан у духу, и посведочи и рече: Заиста, заиста вам кажем: Један између вас издаће ме.
22Tedy učedlníci vzhlédali na sebe vespolek, pochybujíce, o kom by to pravil.
22Онда се ученици згледаху међу собом, и чуђаху се за кога говори.
23Byl pak jeden z učedlníků Ježíšových, kterýž zpolehl na klíně jeho, jehož miloval Ježíš.
23А један од ученика Његових, ког Исус љубљаше, сеђаше за трпезом на крилу Исусовом.
24Protož tomu návěští dal Šimon Petr, aby se zeptal, kdo by to byl, o němž praví?
24Онда намаже на њега Симон Петар да запита ко би то био за кога говори.
25A on odpočívaje na prsech Ježíšových, řekl jemu: Pane, kdo jest?
25А он леже на прси Исусове и рече Му: Господе! Ко је то?
26Odpověděl Ježíš: Ten jest, komuž já omočené skyvy chleba podám. A omočiv skyvu chleba, podal Jidášovi, synu Šimona Iškariotského.
26Исус одговори: Онај је коме ја умочивши залогај дам. И умочивши залогај даде Јуди Симоновом Искариотском.
27A hned po vzetí toho chleba vstoupil do něho satan. I řekl jemu Ježíš: Co činíš, čiň spěšně.
27И по залогају тада уђе у њега сотона. Онда му рече Исус: Шта чиниш чини брже.
28Tomu pak žádný z přísedících nerozuměl, k čemu by jemu to řekl.
28А ово не разуме нико од оних што сеђаху за трпезом зашто му рече.
29Nebo někteří se domnívali, poněvadž Jidáš měšec měl, že by jemu řekl Ježíš: Nakup těch věcí, kterýchž jest nám potřebí k svátku, anebo aby něco chudým dal.
29А неки мишљаху, будући да у Јуде беше кеса, да му Исус рече: Купи шта треба за празник; или да да шта сиромашнима.
30A on vzav skyvu chleba, hned vyšel. A byla již noc.
30А он узевши залогај одмах изиђе; а беше ноћ.
31Když pak on vyšel, dí Ježíš: Nyníť oslaven jest Syn člověka, a Bůh oslaven jest v něm.
31Кад он изиђе, онда Исус рече: Сад се прослави Син човечији и Бог се прослави у Њему.
32A poněvadž Bůh oslaven jest v něm, i Bůh oslaví jej sám v sobě, a to hned oslaví jej.
32Ако се Бог прослави у Њему, и Бог ће Њега прославити у себи, и одмах ће Га прославити.
33Synáčkové, ještě maličko s vámi jsem. Hledati mne budete, a jakož jsem řekl Židům: Kam já jdu, vy nemůžete přijíti, tak i vám pravím nyní.
33Дечице! Још сам мало с вама; тражићете ме, и као што рекох Јудејцима: Куда ја идем ви не можете доћи, и вама говорим сад.
34Přikázání nové dávám vám, abyste se milovali vespolek; jakož já miloval jsem vás, tak abyste i vy milovali jeden druhého.
34Нову вам заповест дајем да љубите један другог, као што ја вас љубих, да се и ви љубите међу собом.
35Po tomť poznají všickni, že jste moji učedlníci, budete-li míti lásku jedni k druhým.
35По томе ће сви познати да сте моји ученици, ако будете имали љубав међу собом.
36Dí jemu Šimon Petr: Pane, kam jdeš? Odpověděl mu Ježíš: Kam já jdu, nemůžeš ty nyní jíti za mnou, ale půjdeš potom.
36Рече Му Симон Петар: Господе! Куда идеш? Исус му одговори: Куда ја идем не можеш сад ићи за мном, али ћеш после поћи за мном.
37Dí jemu Petr: Pane, proč bych nemohl nyní jíti za tebou? A já duši svou za tebe položím.
37Петар Му рече: Господе! Зашто сад не могу ићи за Тобом? Душу ћу своју положити за Те.
38Odpověděl jemu Ježíš: Duši svou za mne položíš? Amen pravím tobě: Nezazpíváť kohout, až mne třikrát zapříš.
38Одговори му Исус: Душу ли ћеш своју положити за ме? Заиста, заиста ти кажем: неће петао запевати док ме се трипут не одрекнеш.
Tip: use the ← and → keys to turn chapters.