Jan 6
Kralice Bible (1613)Translation
Kralice Bible (1613)
Tongan Bible, Revised West Version
1Potom odšel Ježíš za moře Galilejské, jenž jest Tiberiadské.
1Hili eni, naʻe folau ʻa Sisu ʻi he tahi ʻo Kāleli, ʻaia ʻoku ʻo Taipiliō.
2A šel za ním zástup veliký; nebo viděli divy jeho, kteréž činil nad nemocnými.
2Pea muimui ʻiate ia ʻae fuʻu kakai, koeʻuhi naʻa nau mamata ki he ngaahi mana naʻa ne fai kiate kinautolu naʻe mahaki.
3I všel na horu Ježíš, a tam seděl s učedlníky svými.
3Pea naʻe ʻalu hake ʻa Sisu ki ha moʻunga, pea nofo ai ia mo ʻene kau ākonga.
4Byla pak blízko velikanoc, svátek Židovský.
4Pea naʻe ofi ʻae Lakaatu, ko e kātoanga ʻae kakai Siu.
5Tedy pozdvih očí Ježíš a viděv, že zástup veliký jde k němu, dí k Filipovi: Kde nakoupíme chlebů, aby pojedli tito?
5¶ Pea hanga hake ʻe Sisu hono fofonga, ʻo mamata ki he fuʻu tokolahi ʻoku haʻu kiate ia, pea lea ia kia Filipe, “Te tau fakatau ʻae mā mei fē, ke kai ʻekinautolu ni?”
6(Ale to řekl pokoušeje ho; nebo on sám věděl, co by měl učiniti.)
6Pea naʻa ne lea ʻaki eni ko e ʻahiʻahi kiate ia: he naʻa ne ʻilo ʻe ia ʻaia te ne fai.
7Odpověděl jemu Filip: Za dvě stě peněz chlebů nepostačí jim, aby jeden každý z nich něco maličko vzal.
7Pea talaange ʻe Filipe kiate ia, “Ko e mā ki he tenali ʻe uangeau, ʻe ʻikai lahi kiate kinautolu, koeʻuhi ke nau taki taha ha konga siʻi.”
8Dí jemu jeden z učedlníků jeho, Ondřej, bratr Šimona Petra:
8Pea ko ʻene ākonga ʻe tokotaha, ko ʻAnitelū, ko e tokoua ʻo Saimone Pita, naʻe pehē ʻe ia kiate ia,
9Jestiť mládenček jeden zde, kterýž má pět chlebů ječných a dvě rybičky. Ale coť jest to mezi tak mnohé?
9“ʻOku ʻi heni ʻae tama, ʻoku ne maʻu ʻae foʻi mā paʻale ʻe nima, mo e ika siʻi ʻe ua: ka ko e hā ia ʻi he fuʻu tokolahi?”
10I řekl Ježíš: Rozkažtež lidu, ať se usadí. A bylo trávy mnoho na tom místě. I posadilo se mužů v počtu okolo pěti tisíců.
10Pea tala ʻe Sisu, “Pule ke nofo ki lalo ʻae kau tangata.” Pea naʻe mohukuʻia ʻae potu. Pea nofo ki lalo ʻae kau tangata, naʻa nau toko nima afe nai.
11Tedy Ježíš vzal ty chleby, a díky učiniv, rozdával učedlníkům, učedlníci pak sedícím; též podobně z těch rybiček, jakž jsou mnoho chtěli.
11Pea naʻe toʻo ʻe Sisu ʻae mā; pea ne fakafetaʻi, pea tufa ia ki he kau ākonga, kae tufaki ʻe he kau ākonga kiate kinautolu naʻe nofo; pea tufaki mo e ika ke ʻoua ke nau fiu.
12A když byli nasyceni, řekl učedlníkům svým: Sbeřte ty drobty, kteříž zůstali, ať nezhynou.
12Pea kuo mākona ʻakinautolu, pea tala ʻe ia ki heʻene kau ākonga, “Tānaki hono toenga, kaeʻoua naʻa liʻaki ha meʻa.”
13I sebrali a naplnili dvanácte košů drobtů z pěti chlebů ječných, kteříž pozůstali po těch, jenž jedli.
13Ko ia naʻa nau tānaki ia, ʻo fakafonu ʻae kato ʻe hongofulu ma ua, ʻi he toenga mā paʻale ʻe nima, ka kuo hili ʻae kai ʻae kakai.
14Ti pak lidé, uzřevše ten div, kterýž učinil Ježíš, pravili: Tento jest jistě prorok, kterýž měl přijíti na svět.
14Pea ʻi he mamata ʻe he kau tangata ko ia ki he mana kuo fai ʻe Sisu, naʻa nau pehē, “Tā ko e moʻoni ko eni ʻae palōfita naʻe pehē ʻe haʻu ki māmani.”
15Tedy Ježíš věda, že by měli přijíti a chytiti jej, aby ho učinili králem, ušel na horu opět sám jediný.
15¶ Pea kuo ʻilo ʻe Sisu te nau haʻu ʻo puke fakamālohi ia, ke fakanofo ia ko e tuʻi, naʻa ne toe ʻalu tokotaha pe ki ha moʻunga.
16Když pak byl večer, sstoupili učedlníci jeho k moři.
16Pea kuo hoko ʻae efiafi, naʻe ʻalu ʻene kau ākonga ki tahi,
17A vstoupivše na lodí, plavili se přes moře do Kafarnaum. A bylo již tma, a nepřišel byl Ježíš k nim.
17ʻO heka vaka, pea taumuʻa ki Kapaneume. Pea kuo poʻuli, ka ʻoku teʻeki hoko mai ʻa Sisu kiate kinautolu.
18Moře pak dutím velikého větru zdvihalo se.
18Pea naʻe tō ʻae fuʻu matangi pea peaua ʻae tahi.
19A odplavivše se honů jako pětmecítma nebo třidceti, uzřeli Ježíše, an chodí po moři a přibližuje se k lodí. I báli se.
19Pea hili ʻenau ʻaʻalo ʻi he maile ʻe tolu mo e toe, naʻa nau mamata kia Sisu ʻoku ʻeveʻeva ʻi he tahi, mo ʻunuʻunu mai ki he vaka: pea naʻa nau manavahē.
20On pak řekl jim: Jáť jsem, nebojte se.
20Ka naʻe pehē ʻe ia kiate kinautolu, ‘Ko au pe; ʻoua ʻe manavahē.’
21I vzali ho na lodí ochotně, a hned přiběhla k zemi, do kteréž se plavili.
21Pea naʻa nau maʻu loto fiefia ia ki he vaka; pea tau leva ʻae vaka ki he fonua naʻa nau folau ki ai.
22Nazejtří pak zástup, kterýž byl za mořem, viděv, že jiné lodičky nebylo, než ta jedna, na kterouž byli vstoupili učedlníci jeho, a že Ježíš nebyl všel s učedlníky svými na lodí, ale sami učedlníci jeho byli se plavili,
22¶ Pea ko e ʻaho naʻa na feholoi, ʻi he mamata ʻae kakai naʻe tutuʻu ʻi he kauvai ʻe taha, naʻe ʻikai ha vaka ʻi ai ka ko ia pe naʻe heka ai ʻene kau ākonga, pea naʻe ʻikai ʻalu ʻa Sisu ki he vaka mo ʻene kau ākonga, ka naʻe folau ʻa ʻene kau ākonga pe;
23(Jiné pak lodí byly připlouly od Tiberiady k tomu místu blízko, kdežto byli jedli chléb, když díky učinil Pán,)
23(Ka naʻe haʻu ʻae ngaahi vaka kehe mei Taipiliō, ʻo ofi ki he potu naʻa nau kai mā ai, ʻi he hili ʻae fakafetaʻi ʻe he ʻEiki:)
24Když tedy uzřel zástup, že Ježíše tu není, ani učedlníků jeho, vstoupili i oni na lodí, a přijeli do Kafarnaum, hledajíce Ježíše.
24Pea ʻi he mamata ʻae kakai ʻoku ʻikai ʻi ai ʻa Sisu, pe ko ʻene kau ākonga, naʻa nau heka vaka, pea haʻu ki Kapaneume, ʻo kumi ʻa Sisu.
25A nalezše ho za mořem, řekli jemu: Mistře, kdy jsi sem přišel?
25Pea ʻi heʻenau ʻilo ia ʻi he kauvai ʻe taha, naʻa nau fehuʻi kiate ia, Lāpai, naʻa ke haʻu ʻanefē ki heni?
26Odpověděl jim Ježíš a řekl: Amen, amen pravím vám: Hledáte mne, ne protože jste divy viděli, ale že jste jedli chleby a nasyceni jste.
26Pea leaange ʻa Sisu kiate kinautolu, ʻo pehē, “Ko e moʻoni, ko e moʻoni, ʻoku ou tala kiate kimoutolu, ʻoku ʻikai te mou kumi au, koeʻuhi ko hoʻomou mamata ki he ngaahi mana, ka ko e meʻa ʻi hoʻomou kai ʻi he ngaahi foʻi mā, pea mākona.
27Pracujte ne o pokrm, kterýž hyne, ale o ten pokrm, kterýž zůstává k životu věčnému, kterýž Syn člověka dá vám. Nebo tohoť jest potvrdil Bůh Otec.
27ʻOua ʻe ngāue ki he meʻakai ʻoku ʻauha, ka ki he meʻakai ʻoku tolonga ki he moʻui taʻengata, ʻaia ʻe foaki ʻe he Foha ʻoe tangata kiate kimoutolu: he kuo fakaʻilonga ia ʻe he ʻOtua ko e Tamai.”
28Tedy řekli jemu: Co budeme činiti, abychom dělali dílo Boží?
28Pea naʻa nau fehuʻi kiate ia, “Ko e hā ʻae ngaahi ngāue ʻoku totonu ke mau fai ki he ʻOtua?”
29Odpověděl Ježíš a řekl jim: Totoť jest to dílo Boží, abyste věřili v toho, kteréhož on poslal.
29Pea leaange ʻa Sisu, ʻo pehē kiate kinautolu, “Ko eni ʻae ngāue ki he ʻOtua, koeʻuhi ke mou tui kiate ia kuo ne fekau.”
30I řekli jemu: Jakéž pak ty znamení činíš, abychom viděli a věřili tobě? Co děláš?
30Pea naʻa nau pehē ai kiate ia, “Ko e hā ha fakaʻilonga ʻoku ke fai, koeʻuhi ke mau mamata, kae tui kiate koe? Ko e hā ʻoku ke fai?
31Otcové naši jedli mannu na poušti, jakož psáno jest: Chléb s nebe dal jim jísti.
31Naʻe kai ʻae mana ʻe heʻemau ngaahi tamai ʻi he toafa; ʻo hangē ko ia kuo tohi, ‘Naʻe foaki ʻe ia ʻae mā mei he langi kiate kinautolu ke nau kai.’”
32Tedy řekl Ježíš: Amen, amen pravím vám: Ne Mojžíš dal vám chléb s nebe, ale Otec můj vám dává ten chléb s nebe pravý.
32Pea lea ʻa Sisu kiate kinautolu, “Ko e moʻoni, ko e moʻoni, ʻoku ou tala kiate kimoutolu, naʻe ʻikai foaki ʻe Mōsese ʻae mā ko ia mei he langi kiate kimoutolu; ka ʻoku foaki ʻe heʻeku Tamai ʻae mā moʻoni mei he langi kiate kimoutolu.
33Nebo chléb Boží ten jest, kterýž sstupuje s nebe a dává život světu.
33He ko ia ʻae mā ʻae ʻOtua ʻaia ʻoku ʻalu hifo mei he langi, ʻo foaki ʻae moʻui ki māmani.”
34A oni řekli jemu: Pane, dávejž nám chléb ten vždycky.
34Pea naʻa nau pehē kiate ia, “ʻEiki, foaki maʻuaipē ʻae mā ni kiate kimautolu.”
35I řekl jim Ježíš: Jáť jsem ten chléb života. Kdož přichází ke mně, nebude nikoli lačněti, a kdož věří ve mne, nebude žízniti nikdy.
35Pea talaange ʻe Sisu kiate kinautolu, “Ko au ko e mā ʻoe moʻui: ko ia ʻoku haʻu kiate au, ʻe ʻikai ʻaupito fiekaia; pea ko ia ʻoku tui kiate au, ʻe ʻikai ʻaupito fieinu ia.
36Ale pověděl jsem vám, anobrž viděli jste mne, a nevěříte.
36Ka naʻaku tala kiate kimoutolu, Kuo mou mamata foki kiate au, kae ʻikai tui.
37Všecko, což mi dává Otec, ke mně přijde, a toho, kdož ke mně přijde, nevyvrhu ven.
37Ko ia kotoa pē ʻoku foaki ʻe he Tamai kiate au, ʻe haʻu ia kiate au; pea ko ia ʻoku haʻu kiate au, ʻe ʻikai ʻaupito teu siʻaki.
38Nebo jsem sstoupil s nebe, ne abych činil vůli svou, ale vůli toho, jenž mne poslal.
38Naʻe ʻikai te u ʻalu hifo mei he langi ke fai hoku loto ʻoʻoku, ka ko e finangalo ʻo ia naʻa ne fekauʻi au.
39Tatoť jest pak vůle toho, kterýž mne poslal, Otcova, abych všecko, což mi dal, neztratil toho, ale vzkřísil to v nejposlednější den.
39Pea ko e finangalo eni ʻoe Tamai naʻa ne fekau au, koeʻuhi ko ia kotoa pē kuo ne foaki kiate au, ke ʻoua naʻa mole ha tokotaha, kae fokotuʻu ia ʻi he ʻaho fakamui.
40A tatoť jest vůle toho, kterýž mne poslal, aby každý, kdož vidí Syna a věří v něho, měl život věčný. A jáť jej vzkřísím v den nejposlednější.
40Pea ko e finangalo eni ʻo ia naʻa ne fekau au, koeʻuhi ko ia fulipē ʻoku mamata ki he ʻAlo, pea tui kiate ia, ke ne maʻu ʻae moʻui taʻengata; pea te u fokotuʻu ia ʻi he ʻaho fakamui.”
41I reptali Židé na něho, že řekl: Já jsem chléb, kterýž jsem s nebe sstoupil.
41Pea naʻe lāunga ai ʻae kakai Siu kiate ia, ko e meʻa ʻi heʻene pehē, “Ko au ko e mā naʻe ʻalu hifo mei he langi.”
42A pravili: Zdaliž tento není Ježíš, syn Jozefův, jehož my otce i matku známe? Kterak pak dí tento: S nebe jsem sstoupil?
42Pea naʻa nau pehē, “ʻIkai ko Sisu eni, ko e foha ʻo Siosefa, ko e tamai mo e faʻē ʻaʻana ʻoku tau ʻilo? Pea ʻoku fēfeeʻi ʻene pehē, Naʻaku ʻalu hifo mei he langi?”
43Tedy odpověděl Ježíš a řekl jim: Nerepcete vespolek.
43Ko ia naʻe leaange ʻa Sisu, ʻo ne pehē kiate kinautolu, “ʻOua te mou felāungaʻaki ʻiate kimoutolu.
44Však žádný nemůž přijíti ke mně, jediné leč Otec můj, kterýž mne poslal, přitrhl by jej; a jáť jej vzkřísím v den nejposlednější.
44ʻE ʻikai ha tangata ʻe faʻa haʻu kiate au, ʻo kapau ʻe ʻikai tohoaki ia ʻe he Tamai ʻaia naʻa ne fekauʻi au: pea te u fokotuʻu ia ʻi he ʻaho fakamui.
45Psáno jest v Prorocích: A budou všickni učeni od Boha. Protož každý, kdož slyšel od Otce a naučil se, jdeť ke mně.
45Kuo tohi ʻi he kau palōfita, ‘Pea ʻe akonekina ʻakinautolu kotoa pē ʻi he ʻOtua.’ Ko ia ko e tangata kotoa pē kuo fanongo, pea kuo akonekina ʻi he Tamai, ʻoku haʻu ia kiate au.
46Ne že by kdo viděl Otce, jediné ten, kterýž jest od Boha, tenť jest viděl Otce.
46ʻOku ʻikai ha tangata kuo ne mamata ki he Tamai: ka ko ia pe ʻoku mei he ʻOtua, kuo mamata ia ki he Tamai.
47Amen, amen pravím vám: Kdož věří ve mne, máť život věčný.
47Ko e moʻoni, ko e moʻoni, ʻoku ou tala kiate kimoutolu, Ko ia ʻoku tui kiate au, ʻoku ʻiate ia ʻae moʻui taʻengata.
48Jáť jsem ten chléb života.
48Ko au ko e mā ko ia ʻoe moʻui.
49Otcové vaši jedli mannu na poušti, a zemřeli.
49Naʻe kai ʻae mana ʻe hoʻomou ngaahi tamai ʻi he toafa, ka naʻa nau mate.
50Totoť jest chléb ten s nebe sstupující. Kdožť by koli jej jedl, neumřeť.
50Ko eni ʻae mā ʻoku ʻalu hifo mei he langi, ʻaia ʻoku kai ʻe ha tangata, pea ʻikai mate.
51Jáť jsem ten chléb živý, jenž jsem s nebe sstoupil. Bude-li kdo jísti ten chléb, živ bude na věky. A chléb, kterýž já dám, tělo mé jest, kteréž já dám za život světa.
51Ko au ko e mā moʻui kuo ʻalu hifo mei he langi: kapau ʻe kai ʻe ha tangata ʻae mā ni, ʻe moʻui taʻengata ia: pea ko e mā ʻoku ou foaki ko hoku sino, ʻaia te u foaki ke moʻui ai ʻa māmani.”
52Tedy hádali se Židé vespolek, řkouce: Kterak tento může dáti nám tělo své jísti?
52Ko ia naʻe fakakikihi ai ʻae kakai Siu ʻiate kinautolu, ʻo pehē, “ʻE faʻa foaki fēfeeʻi ʻe he tangata ni hono sino ke tau kai?”
53I řekl jim Ježíš: Amen, amen pravím vám: Nebudete-li jísti těla Syna člověka a píti krve jeho, nemáte života v sobě.
53Pea lea ʻa Sisu kiate kinautolu, “Ko e moʻoni, ko e moʻoni, ʻoku ou tala kiate kimoutolu, Kapau ʻe ʻikai te mou kai ʻae sino ʻoe Foha ʻoe tangata, mo inu hono toto, ʻoku ʻikai ha moʻui ʻiate kimoutolu.
54Kdož jí mé tělo a pije mou krev, máť život věčný, a jáť jej vzkřísím v nejposlednější den.
54Ko ia ʻoku ne kai hoku sino, mo inu hoku toto, ʻoku ʻiate ia ʻae moʻui taʻengata; pea te u fokotuʻu ia ʻi he ʻaho fakamui.
55Nebo tělo mé právě jest pokrm, a krev má právě jest nápoj.
55He ko hoku sino ko e meʻakai moʻoni, pea ko hoku toto ko e inu moʻoni.
56Kdo jí mé tělo a pije mou krev, ve mně přebývá a já v něm.
56Ko ia ʻoku kai hoku sino, mo inu hoku toto, ʻoku nofo ia ʻiate au, mo au ʻiate ia.
57Jakož mne poslal ten živý Otec, a já živ jsem skrze Otce, tak kdož jí mne, i on živ bude skrze mne.
57ʻO hangē ʻoku moʻui ʻae Tamai naʻa ne fekau au, pea ʻoku ou moʻui ʻi he Tamai: ʻoku pehē, ko ia ʻoku ne kai ʻiate au, ko ia pe ʻe moʻui ʻiate au.
58Totoť jest ten chléb, kterýž s nebe sstoupil. Ne jako otcové vaši jedli mannu, a zemřeli. Kdož jí chléb tento, živť bude na věky.
58Ko eni ʻae mā ko ia naʻe ʻalu hifo mei he langi: ʻo ʻikai tatau mo e kai ʻae mana ʻe hoʻomou ngaahi tamai, pea nau mate: ko ia ʻoku kai ʻae mā ni, ʻe moʻui ia ʻo taʻengata.”
59Toto mluvil Ježíš v škole, uče v Kafarnaum.
59¶ Naʻe lea ʻaki ʻe ia ʻae ngaahi meʻa ni ʻi he falelotu, ʻi heʻene akonaki ʻi Kapaneume.
60Tedy mnozí z učedlníků jeho, slyševše to, řekli: Tvrdáť jest toto řeč. Kdo ji může slyšeti?
60Pea ʻi he fanongo ki ai ʻene kau ākonga tokolahi, naʻa nau pehē, “Ko e lea faingataʻa eni: ko hai ʻoku faʻa ʻilo ia?”
61Ale věda Ježíš sám v sobě, že by proto reptali učedlníci jeho, řekl jim: To vás uráží?
61Pea ʻilo ʻe Sisu ʻiate ia ʻoku lāunga ai ʻene kau ākonga, pea lea ia kiate kinautolu, “ʻOku tūkia ʻakimoutolu ʻi he meʻa ni?
62Co pak, kdybyste uzřeli Syna člověka, an vstupuje, kdež prve byl?
62Pea ʻe fēfē ʻoka mou ka mamata ki he Foha ʻoe tangata ʻoku ʻalu hake ki he potu naʻe ʻi ai ia ʻi muʻa?
63Duch jest, jenž obživuje, těloť nic neprospívá. Slova, kteráž já mluvím vám, Duch a život jsou.
63Ko e laumālie ia ʻoku ne fakamoʻui; ʻoku ʻikai hano ʻaonga ʻoe sino: ko e lea ʻoku ou lea ʻaki kiate kimoutolu, ko e laumālie ia pea mo e moʻui.
64Ale jsouť někteří z vás, ješto nevěří. Nebo věděl Ježíš od počátku, kdo by byli nevěřící, a kdo by ho měl zraditi.
64Ka ʻoku ai homou niʻihi ʻoku ʻikai tui. He naʻe ʻilo ʻe Sisu mei he kamataʻanga ʻakinautolu naʻe ʻikai tui, mo ia te ne lavakiʻi ia.
65I pravil: Protož jsem vám řekl, že žádný nemůže přijíti ke mně, leč by dáno bylo od Otce mého.
65ʻO ne pehē, “Ko ia ne u pehē ai kiate kimoutolu, ʻOku ʻikai faʻa haʻu ha tangata kiate au, ka ʻi hono foaki kiate ia mei heʻeku Tamai.”
66A z toho mnozí z učedlníků jeho odešli zpět, a nechodili s ním více.
66¶ Pea talu mei ai naʻe foki ki mui ʻae tokolahi ʻo ʻene kau ākonga, ʻo ʻikai toe ʻalu mo ia.
67Tedy řekl Ježíš ke dvanácti: Zdali i vy chcete odjíti?
67Pea lea ai ʻa Sisu ki he toko hongofulu ma toko ua, “ʻE ʻalu mo kimoutolu foki?
68I odpověděl jemu Šimon Petr: Pane, k komu půjdeme? A ty slova věčného života máš.
68Pea leaange ʻa Saimone Pita kiate ia, “ʻEiki, te mau ʻalu kia hai? ʻOku ʻiate koe ʻae ngaahi lea ʻoe moʻui taʻengata.
69A my jsme uvěřili, a poznali, že jsi ty Kristus, Syn Boha živého.
69Pea ʻoku mau tui pea ʻilo pau ko koe ko e Kalaisi, ko e ʻAlo ʻoe ʻOtua moʻui.”
70Odpověděl jim Ježíš: Však jsem já vás dvanácte vyvolil, a jeden z vás ďábel jest.
70Pea pehē ʻe Sisu kiate kinautolu, “ʻIkai naʻaku fili ʻakimoutolu ko e toko hongofulu ma toko ua, pea ko homou tokotaha ko e tēvolo?”
71A to řekl o Jidášovi synu Šimona Iškariotského; nebo ten jej měl zraditi, byv jeden ze dvanácti.
71Ko ʻene lea ia kia Siutasi ʻIsikaliote, ko e foha ʻo Saimone: he ko ia te ne lavakiʻi ia, ko e taha ia ʻoe toko hongofulu ma toko ua.
Tip: use the ← and → keys to turn chapters.