Јован 6
Daničić–Karadžić Bible (1868), CyrillicTranslation
Daničić–Karadžić Bible (1868), Cyrillic
Kralice Bible (1613)
1Потом отиде Исус преко мора галилејског код Тиверијаде.
1Potom odšel Ježíš za moře Galilejské, jenž jest Tiberiadské.
2И за Њим иђаше мноштво народа, јер виђаху чудеса Његова која чињаше на болесницима.
2A šel za ním zástup veliký; nebo viděli divy jeho, kteréž činil nad nemocnými.
3А Исус изиђе на гору, и онде сеђаше са ученицима својим.
3I všel na horu Ježíš, a tam seděl s učedlníky svými.
4А беше близу пасха, празник јеврејски.
4Byla pak blízko velikanoc, svátek Židovský.
5Подигнувши, дакле, Исус очи, и видевши да мноштво народа иде к Њему, рече Филипу: Где ћемо купити хлеба да ови једу?
5Tedy pozdvih očí Ježíš a viděv, že zástup veliký jde k němu, dí k Filipovi: Kde nakoupíme chlebů, aby pojedli tito?
6А ово говораше кушајући га, јер сам знаше шта ће чинити.
6(Ale to řekl pokoušeje ho; nebo on sám věděl, co by měl učiniti.)
7Одговори Му Филип: Двеста гроша хлеба није доста да сваком од њих по мало допадне.
7Odpověděl jemu Filip: Za dvě stě peněz chlebů nepostačí jim, aby jeden každý z nich něco maličko vzal.
8Рече Му један од ученика Његових, Андрија, брат Симона Петра:
8Dí jemu jeden z učedlníků jeho, Ondřej, bratr Šimona Petra:
9Овде има једно момче које има пет хлебова јечмених и две рибе; али шта је то на толики свет!
9Jestiť mládenček jeden zde, kterýž má pět chlebů ječných a dvě rybičky. Ale coť jest to mezi tak mnohé?
10А Исус рече: Посадите људе. А беше траве много на ономе месту. Посади се дакле људи на број око пет хиљада.
10I řekl Ježíš: Rozkažtež lidu, ať se usadí. A bylo trávy mnoho na tom místě. I posadilo se mužů v počtu okolo pěti tisíců.
11А Исус узевши оне хлебове, и давши хвалу, даде ученицима, а ученици онима који беху посађени; тако и од риба колико хтеше.
11Tedy Ježíš vzal ty chleby, a díky učiniv, rozdával učedlníkům, učedlníci pak sedícím; též podobně z těch rybiček, jakž jsou mnoho chtěli.
12И кад се наситише, рече ученицима својим: Скупите комаде што претекоше да ништа не пропадне.
12A když byli nasyceni, řekl učedlníkům svým: Sbeřte ty drobty, kteříž zůstali, ať nezhynou.
13И скупише, и напунише дванаест котарица комада од пет хлебова јечмених што претече иза оних што су јели.
13I sebrali a naplnili dvanácte košů drobtů z pěti chlebů ječných, kteříž pozůstali po těch, jenž jedli.
14А људи видевши чудо које учини Исус говораху: Ово је заиста онај пророк који треба да дође на свет.
14Ti pak lidé, uzřevše ten div, kterýž učinil Ježíš, pravili: Tento jest jistě prorok, kterýž měl přijíti na svět.
15А кад разуме Исус да хоће да дођу да Га ухвате и да Га учине царем, отиде опет у гору сам.
15Tedy Ježíš věda, že by měli přijíti a chytiti jej, aby ho učinili králem, ušel na horu opět sám jediný.
16А кад би увече сиђоше ученици Његови на море,
16Když pak byl večer, sstoupili učedlníci jeho k moři.
17и уђоше у лађу, и пођоше преко мора у Капернаум. И већ се беше смркло, а Исус не беше дошао к њима.
17A vstoupivše na lodí, plavili se přes moře do Kafarnaum. A bylo již tma, a nepřišel byl Ježíš k nim.
18А море се подизаше од великог ветра.
18Moře pak dutím velikého větru zdvihalo se.
19Возивши, пак, око двадесет и пет или тридесет потркалишта угледаше Исуса где иде по мору и беше дошао близу до лађе, и уплашише се.
19A odplavivše se honů jako pětmecítma nebo třidceti, uzřeli Ježíše, an chodí po moři a přibližuje se k lodí. I báli se.
20А Он им рече: Ја сам; не бојте се.
20On pak řekl jim: Jáť jsem, nebojte se.
21Онда Га с радошћу узеше у лађу; и одмах лађа би на земљи у коју иђаху.
21I vzali ho na lodí ochotně, a hned přiběhla k zemi, do kteréž se plavili.
22Сутрадан, пак, народ који стајаше преко мора кад виде да лађе друге не беше онде осим оне једне што у њу уђоше ученици Његови, и да не уђе Исус с ученицима својим у лађу него сами ученици Његови отидоше,
22Nazejtří pak zástup, kterýž byl za mořem, viděv, že jiné lodičky nebylo, než ta jedna, na kterouž byli vstoupili učedlníci jeho, a že Ježíš nebyl všel s učedlníky svými na lodí, ale sami učedlníci jeho byli se plavili,
23а друге лађе из Тиверијаде дођоше близу оног места где једоше хлеб кад Господ даде хвалу,
23(Jiné pak lodí byly připlouly od Tiberiady k tomu místu blízko, kdežto byli jedli chléb, když díky učinil Pán,)
24кад виде народ да Исуса не беше онде ни ученика Његових, уђоше и они у лађе, и дођоше у Капернаум да траже Исуса.
24Když tedy uzřel zástup, že Ježíše tu není, ani učedlníků jeho, vstoupili i oni na lodí, a přijeli do Kafarnaum, hledajíce Ježíše.
25И нашавши Га преко мора рекоше Му: Рави! Кад си дошао овамо?
25A nalezše ho za mořem, řekli jemu: Mistře, kdy jsi sem přišel?
26Исус им одговори и рече: Заиста, заиста вам кажем: не тражите ме што чудеса видесте, него што једосте хлеба и наситисте се.
26Odpověděl jim Ježíš a řekl: Amen, amen pravím vám: Hledáte mne, ne protože jste divy viděli, ale že jste jedli chleby a nasyceni jste.
27Старајте се не за јело које пролази, него за јело које остаје за вечни живот, које ће вам дати Син човечији, јер овог потврди Отац Бог.
27Pracujte ne o pokrm, kterýž hyne, ale o ten pokrm, kterýž zůstává k životu věčnému, kterýž Syn člověka dá vám. Nebo tohoť jest potvrdil Bůh Otec.
28А они Му рекоше: Шта ћемо чинити да радимо дела Божија?
28Tedy řekli jemu: Co budeme činiti, abychom dělali dílo Boží?
29Одговори Исус и рече им: Ово је дело Божије да верујете оног кога Он посла.
29Odpověděl Ježíš a řekl jim: Totoť jest to dílo Boží, abyste věřili v toho, kteréhož on poslal.
30А они Му рекоше: Какав дакле ти показујеш знак да видимо и да верујемо? Шта радиш ти?
30I řekli jemu: Jakéž pak ty znamení činíš, abychom viděli a věřili tobě? Co děláš?
31Очеви наши једоше ману у пустињи, као што је написано: Хлеб с неба даде им да једу.
31Otcové naši jedli mannu na poušti, jakož psáno jest: Chléb s nebe dal jim jísti.
32Тада им рече Исус: Заиста, заиста вам кажем: Мојсије не даде вама хлеб с неба, него вам Отац мој даје хлеб истинити с неба;
32Tedy řekl Ježíš: Amen, amen pravím vám: Ne Mojžíš dal vám chléb s nebe, ale Otec můj vám dává ten chléb s nebe pravý.
33јер је хлеб Божији онај који силази с неба и даје живот свету.
33Nebo chléb Boží ten jest, kterýž sstupuje s nebe a dává život světu.
34Тада Му рекоше: Господе! Дај нам свагда тај хлеб.
34A oni řekli jemu: Pane, dávejž nám chléb ten vždycky.
35А Исус им рече: Ја сам хлеб живота: Који мени долази неће огладнети, и који мене верује неће никад ожеднети.
35I řekl jim Ježíš: Jáť jsem ten chléb života. Kdož přichází ke mně, nebude nikoli lačněti, a kdož věří ve mne, nebude žízniti nikdy.
36Него вам казах да ме и видесте и не верујете.
36Ale pověděl jsem vám, anobrž viděli jste mne, a nevěříte.
37Све што мени даје Отац к мени ће доћи; и који долази к мени нећу га истерати напоље.
37Všecko, což mi dává Otec, ke mně přijde, a toho, kdož ke mně přijde, nevyvrhu ven.
38Јер сиђох с неба не да чиним вољу своју, него вољу Оца који ме посла.
38Nebo jsem sstoupil s nebe, ne abych činil vůli svou, ale vůli toho, jenž mne poslal.
39А ово је воља Оца који ме посла да од оног што ми даде ништа не изгубим, него да га васкрснем у последњи дан.
39Tatoť jest pak vůle toho, kterýž mne poslal, Otcova, abych všecko, což mi dal, neztratil toho, ale vzkřísil to v nejposlednější den.
40А ово је воља Оног који ме посла да сваки који види Сина и верује Га има живот вечни; и ја ћу га васкрснути у последњи дан.
40A tatoť jest vůle toho, kterýž mne poslal, aby každý, kdož vidí Syna a věří v něho, měl život věčný. A jáť jej vzkřísím v den nejposlednější.
41Тада викаху Јевреји на Њега што рече: Ја сам хлеб који сиђе с неба.
41I reptali Židé na něho, že řekl: Já jsem chléb, kterýž jsem s nebe sstoupil.
42И говораху: Није ли ово Исус, син Јосифов, коме ми знамо оца и матер? Како дакле он говори: Ја сиђох с неба?
42A pravili: Zdaliž tento není Ježíš, syn Jozefův, jehož my otce i matku známe? Kterak pak dí tento: S nebe jsem sstoupil?
43Онда Исус одговори и рече им: Не вичите међу собом.
43Tedy odpověděl Ježíš a řekl jim: Nerepcete vespolek.
44Нико не може доћи к мени ако га не довуче Отац који ме посла; и ја ћу га васкрснути у последњи дан.
44Však žádný nemůž přijíti ke mně, jediné leč Otec můj, kterýž mne poslal, přitrhl by jej; a jáť jej vzkřísím v den nejposlednější.
45У пророцима стоји написано: и биће сви научени од Бога. Сваки који чује од Оца и научи, доћи ће к мени.
45Psáno jest v Prorocích: A budou všickni učeni od Boha. Protož každý, kdož slyšel od Otce a naučil se, jdeť ke mně.
46Не да је ко видео Оца осим Оног који је од Бога: Он виде Оца.
46Ne že by kdo viděl Otce, jediné ten, kterýž jest od Boha, tenť jest viděl Otce.
47Заиста, заиста вам кажем: који верује мене има живот вечни.
47Amen, amen pravím vám: Kdož věří ve mne, máť život věčný.
48Ја сам Хлеб живота.
48Jáť jsem ten chléb života.
49Очеви ваши једоше ману у пустињи, и помреше.
49Otcové vaši jedli mannu na poušti, a zemřeli.
50Ово је хлеб који силази с неба: да који од Њега једе не умре.
50Totoť jest chléb ten s nebe sstupující. Kdožť by koli jej jedl, neumřeť.
51Ја сам хлеб живи који сиђе с неба; који једе од овог хлеба живеће вавек; и хлеб који ћу ја дати тело је моје, које ћу дати за живот света.
51Jáť jsem ten chléb živý, jenž jsem s nebe sstoupil. Bude-li kdo jísti ten chléb, živ bude na věky. A chléb, kterýž já dám, tělo mé jest, kteréž já dám za život světa.
52А Јевреји се препираху међу собом говорећи: Како може овај дати нама тело своје да једемо?
52Tedy hádali se Židé vespolek, řkouce: Kterak tento může dáti nám tělo své jísti?
53А Исус им рече: Заиста, заиста вам кажем: ако не једете тело Сина човечијег и не пијете крв Његову, нећете имати живот у себи.
53I řekl jim Ježíš: Amen, amen pravím vám: Nebudete-li jísti těla Syna člověka a píti krve jeho, nemáte života v sobě.
54Који једе моје тело и пије моју крв има живот вечни, и ја ћу га васкрснути у последњи дан:
54Kdož jí mé tělo a pije mou krev, máť život věčný, a jáť jej vzkřísím v nejposlednější den.
55Јер је тело моје право јело и крв моја право пиће.
55Nebo tělo mé právě jest pokrm, a krev má právě jest nápoj.
56Који једе моје тело и пије моју крв стоји у мени и ја у њему.
56Kdo jí mé tělo a pije mou krev, ve mně přebývá a já v něm.
57Као што ме посла живи Отац, и ја живим Оца ради; и који једе мене и он ће живети мене ради.
57Jakož mne poslal ten živý Otec, a já živ jsem skrze Otce, tak kdož jí mne, i on živ bude skrze mne.
58Ово је хлеб који сиђе с неба: не као што ваши очеви једоше ману, и помреше; који једе хлеб овај живеће вавек.
58Totoť jest ten chléb, kterýž s nebe sstoupil. Ne jako otcové vaši jedli mannu, a zemřeli. Kdož jí chléb tento, živť bude na věky.
59Ово рече у зборници кад учаше у Капернауму.
59Toto mluvil Ježíš v škole, uče v Kafarnaum.
60Тада многи од ученика Његових који слушаху рекоше: Ово је тврда беседа! Ко је може слушати?
60Tedy mnozí z učedlníků jeho, slyševše to, řekli: Tvrdáť jest toto řeč. Kdo ji může slyšeti?
61А Исус знајући у себи да ученици Његови вичу на то, рече им: Зар вас ово саблажњава?
61Ale věda Ježíš sám v sobě, že by proto reptali učedlníci jeho, řekl jim: To vás uráží?
62А кад видите Сина човечијег да одлази горе где је пре био?
62Co pak, kdybyste uzřeli Syna člověka, an vstupuje, kdež prve byl?
63Дух је оно што оживљава; тело не помаже ништа. Речи које вам ја рекох дух су и живот су.
63Duch jest, jenž obživuje, těloť nic neprospívá. Slova, kteráž já mluvím vám, Duch a život jsou.
64Али имају неки међу вама који не верују. Јер знаше Исус од почетка који су што не верују, и ко ће Га издати.
64Ale jsouť někteří z vás, ješto nevěří. Nebo věděl Ježíš od počátku, kdo by byli nevěřící, a kdo by ho měl zraditi.
65И рече: Зато вам рекох да нико не може доћи к мени ако му не буде дано од Оца мог.
65I pravil: Protož jsem vám řekl, že žádný nemůže přijíti ke mně, leč by dáno bylo od Otce mého.
66Од тада многи од ученика Његових отидоше натраг, и више не иђаху с Њим.
66A z toho mnozí z učedlníků jeho odešli zpět, a nechodili s ním více.
67А Исус рече дванаесторици: Да нећете и ви отићи?
67Tedy řekl Ježíš ke dvanácti: Zdali i vy chcete odjíti?
68Тада Му одговори Симон Петар: Господе! Коме ћемо ићи? Ти имаш речи вечног живота.
68I odpověděl jemu Šimon Petr: Pane, k komu půjdeme? A ty slova věčného života máš.
69И ми веровасмо и познасмо да си Ти Христос, Син Бога Живога.
69A my jsme uvěřili, a poznali, že jsi ty Kristus, Syn Boha živého.
70Исус им одговори: Не изабрах ли ја вас дванаесторицу, и један је од вас ђаво?
70Odpověděl jim Ježíš: Však jsem já vás dvanácte vyvolil, a jeden z vás ďábel jest.
71А говораше за Јуду Симонова Искариота, јер Га он хтеде издати, и беше један од дванаесторице.
71A to řekl o Jidášovi synu Šimona Iškariotského; nebo ten jej měl zraditi, byv jeden ze dvanácti.
Tip: use the ← and → keys to turn chapters.