Јован 12
Daničić–Karadžić Bible (1868), CyrillicTranslation
Daničić–Karadžić Bible (1868), Cyrillic
Kralice Bible (1613)
1А Исус пре пасхе на шест дана дође у Витанију где беше Лазар што умре, кога подиже из мртвих.
1Tedy Ježíš šestý den před velikonocí přišel do Betany, kdežto byl Lazar, ten kterýž byl umřel, jehož vzkřísil z mrtvých.
2Онде Му, пак, зготовише вечеру, и Марта служаше, а и Лазар сеђаше с њим за трпезом;
2I připravili jemu tu večeři, a Marta posluhovala, Lazar pak byl jeden z stolících s nimi.
3а Марија узевши литру правог нардовог многоценог мира помаза ноге Исусове, и отре косом својом ноге Његове; а кућа се напуни мириса од мира.
3Maria pak vzavši libru masti drahé z nardu výborného, pomazala noh Ježíšových, a vytřela vlasy svými nohy jeho. I naplněn jest dům vůní té masti.
4Онда рече један од ученика Његових, Јуда Симонов Искариотски, који Га после издаде:
4Tedy řekl jeden z učedlníků jeho, Jidáš, syn Šimona Iškariotského, kterýž jej měl zraditi:
5Зашто се ово миро не продаде за триста гроша и не даде сиромасима?
5Proč tato mast není prodána za tři sta peněz, a není dáno chudým?
6А ово не рече што се стараше за сиромахе, него што беше лупеж, и имаше ковчежић, и ношаше што се меташе у њ.
6To pak řekl, ne že by měl péči o chudé, ale že zloděj byl, a měšec měl, a to, což do něho kladeno bylo, nosil.
7А Исус рече: Не дирајте у њу; она је то дохранила за дан мог погреба;
7Tedy řekl Ježíš: Nech jí, ke dni pohřebu mého zachovala to.
8јер сиромахе свагда имате са собом, а мене немате свагда.
8Chudé zajisté vždycky máte s sebou, ale mne ne vždycky míti budete.
9Разуме, пак, многи народ из Јудеје да је онде и дођоше не само Исуса ради него и да виде Лазара ког подиже из мртвих.
9Zvěděl pak zástup veliký z Židů o něm, že by tu byl. I přišli tam, ne pro Ježíše toliko, ale také, aby Lazara viděli, kteréhož byl vzkřísil z mrtvých.
10А главари свештенички договорише се да и Лазара убију;
10Radili se pak přední kněží, aby i Lazara zamordovali.
11јер многи њега ради иђаху из Јудеје и вероваху Исуса.
11Nebo mnozí z Židů odcházeli pro něho, a uvěřili v Ježíše.
12А сутрадан, многи од народа који беше дошао на празник, чувши да Исус иде у Јерусалим
12Potom nazejtří mnohý zástup, kterýž byl přišel k svátku velikonočnímu, když uslyšeli, že Ježíš jde do Jeruzaléma,
13узеше гране од финика и изиђоше Му на сусрет, и викаху говорећи: Осана! Благословен који иде у име Господње, цар Израиљев.
13Nabrali ratolestí palmových, a vyšli proti němu, a volali: Spas nás! Požehnaný, jenž se béře ve jménu Páně, Král Izraelský.
14А Исус нашавши магаре уседе на њ, као што је писано:
14I dostav Ježíš oslátka, vsedl na ně, jakož psáno jest:
15Не бој се кћери Сионова, ево цар твој иде седећи на магарету.
15Neboj se, dcero Sionská, aj, Král tvůj béře se, na oslátku sedě.
16Али ово ученици Његови не разумеше пре: него кад се прослави Исус онда се опоменуше да ово беше за Њега писано, и ово Му учинише.
16Tomu pak nesrozuměli učedlníci jeho zprvu, ale když oslaven byl Ježíš, tedy se rozpomenuli, že jest to psáno bylo o něm a že jemu to učinili.
17А народ сведочаше који беше пре с Њим кад Лазара изазва из гроба и подиже га из мртвих.
17Vydával pak o něm svědectví zástup, kterýž byl s ním, že Lazara povolal z hrobu a vzkřísil jej z mrtvých.
18Зато Га и срете народ, јер чуше да Он учини ово чудо.
18Protož i v cestu vyšel jemu zástup, když slyšeli, že by ten div učinil.
19А фарисеји говораху међу собом: Видите да ништа не помаже? Гле, свет иде за њим.
19Tedy farizeové pravili mezi sebou: Vidíte, že nic neprospíváte? Aj, všecken svět postoupil po něm.
20А беху неки Грци који беху дошли на празник да се моле Богу.
20Byli pak někteří Řekové z těch, kteříž přicházívali, aby se modlili v svátek.
21Они дакле приступише к Филипу, који беше из Витсаиде галилејске, и мољаху га говорећи: Господине! Ми бисмо хтели да видимо Исуса.
21Ti také přistoupili k Filipovi, kterýž byl od Betsaidy Galilejské, a prosili ho, řkouce: Pane, chtěli bychom Ježíše viděti.
22Дође Филип и каза Андрији, а Андрија и Филип опет казаше Исусу.
22Přišel Filip a pověděl Ondřejovi, Ondřej pak a Filip pověděli Ježíšovi.
23А Исус одговори им говорећи: Дође час да се прослави Син човечији.
23A Ježíš odpověděl jim, řka: Přišlať jest hodina, aby oslaven byl Syn člověka.
24Заиста, заиста вам кажем: Ако зрно пшенично паднувши на земљу не умре, оно једно остане; ако ли умре много рода роди;
24Amen, amen pravím vám: Zrno pšeničné padna v zemi, neumře-li, onoť samo zůstane, a pakliť umře, mnohý užitek přinese.
25који љуби душу своју изгубиће је, а ко мрзи на душу своју на овом свету, сачуваће је за живот вечни.
25Kdož miluje duši svou, ztratíť ji; a kdož nenávidí duše své na tomto světě, k životu věčnému ostříhá jí.
26Ко мени служи, за мном нек иде, и где сам ја онде и слуга мој нек буде; и ко мени служи оног ће поштовати Отац мој.
26Slouží-li mi kdo, následujž mne; a kdež jsem já, tuť i můj služebník bude. A bude-li mi kdo sloužiti, poctíť ho Otec můj.
27Сад је душа моја жалосна; и шта да кажем? Оче! Сачувај ме од овог часа; али за то дођох на час овај.
27Nyní duše má zkormoucena jest, a což dím? Otče, vysvoboď mne z této hodiny. Ale proto jsem přišel k hodině této.
28Оче! Прослави име своје! Тада глас дође с неба: И прославио сам и опет ћу прославити.
28Otče, oslaviž jméno své. Tedy přišel hlas s nebe řkoucí: I oslavil jsem, i ještě oslavím.
29А кад чу народ који стајаше, говораху: Гром загрми; а други говораху: Анђео му говори.
29Ten pak zástup, kterýž tu stál a to slyšel, pravil: Zahřmělo. Jiní pravili: Anděl k němu mluvil.
30Исус одговори и рече: Овај глас не би мене ради него народа ради.
30Odpověděl Ježíš a řekl: Ne pro mneť hlas tento se stal, ale pro vás.
31Сад је суд овом свету; сад ће бити истеран кнез овог света напоље.
31Nyníť jest soud světa tohoto, nyní kníže světa tohoto vyvrženo bude ven.
32И кад ја будем подигнут од земље, све ћу привући к себи.
32A já budu-liť povýšen od země, všecky potáhnu k sobě.
33А ово говораше да покаже каквом ће смрти умрети.
33(To pak pověděl, znamenaje, kterou by smrtí měl umříti.)
34Народ Му одговори: Ми чусмо из закона да ће Христос остати вавек; како ти говориш да се сину човечијем ваља подигнути? Ко је тај син човечији?
34Odpověděl jemu zástup: My jsme slyšeli z Zákona, že Kristus zůstává na věky, a kterakž ty pravíš, že musí býti povýšen Syn člověka? Kdo jest to Syn člověka?
35А Исус им рече: Још је мало времена видело с вама; ходите док видело имате да вас тама не обузме; јер ко ходи по тами не зна куда иде.
35Tedy řekl jim Ježíš: Ještě na malý čas Světlo s vámi jest. Choďte, dokud Světlo máte, ať vás tma nezachvátí; nebo kdo chodí ve tmách, neví, kam jde.
36Док видело имате верујте видело, да будете синови видела. Рекавши ово Исус отиде и сакри се од њих.
36Dokud Světlo máte, věřte v Světlo, abyste synové Světla byli. Toto pověděl Ježíš, a odšed, skryl se před nimi.
37Ако је и чинио толика чудеса пред њима, опет Га не вероваху;
37A ačkoli tak mnohá znamení činil před nimi, však jsou neuvěřili v něho,
38да се збуде реч Исаије пророка који рече: Господе! Ко верова говорењу нашем? И рука Господња коме се откри?
38Aby se naplnila řeč Izaiáše proroka, kterouž pověděl: Pane, kdo uvěřil kázaní našemu a rámě Páně komu jest zjeveno?
39Зато не могаху веровати, јер опет рече Исаија:
39Ale protoť jsou nemohli věřiti, neb opět Izaiáš řekl:
40Заслепио је очи њихове и окаменио срца њихова, да не виде очима ни срцем разумеју, и не обрате се да их исцелим.
40Oslepil oči jejich a zatvrdil srdce jejich, aby očima neviděli a srdcem nerozuměli a neobrátili se, abych jich neuzdravil.
41Ово рече Исаија кад виде славу Његову и говори за Њега.
41To pověděl Izaiáš, když viděl slávu jeho a mluvil o něm.
42Али опет и од кнезова многи Га вероваше; него ради фарисеја не признаваху, да не би били изгнани из зборнице;
42A ačkoli mnozí z knížat uvěřili v něho, však pro farizee nevyznávali ho, aby ze školy nebyli vyobcováni.
43јер им већма омиле слава људска него слава Божија.
43Nebo milovali slávu lidskou více než slávu Boží.
44А Исус повика и рече: Ко мене верује не верује мене, него Оног који ме посла;
44Ježíš pak zvolal a řekl: Kdo věří ve mne, ne ve mneť věří, ale v toho, jenž mne poslal.
45и ко види мене, види Оног који ме посла.
45A kdož vidí mne, vidí toho, kterýž mne poslal.
46Ја дођох видело на свет, да ниједан који ме верује не остане у тами.
46Já Světlo na svět jsem přišel, aby žádný, kdož věří ve mne, ve tmě nezůstal.
47И ко чује моје речи и не верује, ја му нећу судити; јер ја не дођох да судим свету, него да спасем свет.
47A slyšel-liť by kdo slova má, a nevěřil by, jáť ho nesoudím; nebo nepřišel jsem, abych soudil svět, ale abych spasen učinil svět.
48Који се одрече мене, и не прима речи моје, има себи судију: реч коју ја говорих она ће му судити у последњи дан;
48Kdož mnou pohrdá a nepřijímá slov mých, máť, kdo by jej soudil. Slova, kteráž jsem mluvil, tať jej souditi budou v nejposlednější den.
49јер ја од себе не говорих, него Отац који ме посла Он ми даде заповест шта ћу казати и шта ћу говорити.
49Nebo já sám od sebe jsem nemluvil, ale ten, jenž mne poslal, Otec, on mi přikázaní dal, co bych měl praviti a mluviti.
50И знам да је заповест Његова живот вечни. Шта ја дакле говорим онако говорим као што ми рече Отац.
50A vím, že přikázání jeho jest život věčný. A protož, což já mluvím, jakž mi pověděl Otec, takť mluvím.
Tip: use the ← and → keys to turn chapters.