Јован 11
Daničić–Karadžić Bible (1868), CyrillicTranslation
Daničić–Karadžić Bible (1868), Cyrillic
Kralice Bible (1613)
1Беше пак један болесник, Лазар из Витаније из села Марије и Марте, сестре њене.
1Byl pak nemocen člověk nějaký jménem Lazar z Betany, totiž z městečka Marie a Marty, sestry její.
2(А Марија, које брат Лазар боловаше, беше она што помаза Господа миром и отре ноге Његове својом косом.)
2(A to byla ta Maria, kteráž pomazala Pána mastí a vytřela nohy jeho vlasy svými, jejížto bratr Lazar byl nemocen.)
3Онда послаше сестре к Њему говорећи: Господе! Гле, онај који Ти је мио болестан је.
3Tedy poslaly k němu sestry jeho, řkouce: Pane, aj, ten, kteréhož miluješ, nemocen jest.
4А кад чу Исус, рече: Ова болест није на смрт, него на славу Божију, да се прослави Син Божји с ње.
4A uslyšav to Ježíš, řekl: Nemoc ta neníť k smrti, ale pro slávu Boží, aby oslaven byl Syn Boží skrze ni.
5А Исус љубљаше Марту и сестру њену и Лазара.
5Miloval pak Ježíš Martu i sestru její i Lazara.
6А кад чу да је болестан, тада оста два дана на оном месту где беше.
6A jakž uslyšel, že by nemocen byl, i pozůstal za dva dni na tom místě, kdež byl.
7А потом рече ученицима: Хајдемо опет у Јудеју.
7Potom pak dí učedlníkům: Pojďme zase do Judstva.
8Ученици Му рекоше: Рави! Сад Јудејци хтедоше да Те убију камењем, па опет хоћеш да идеш онамо?
8Řekli jemu učedlníci: Mistře, nyní hledali tě Židé kamenovati, a ty zase tam chceš jíti?
9Исус одговори: Није ли дванаест сахата у дану? Ко дању иде не спотиче се, јер види видело овог света;
9Odpověděl Ježíš: Však dvanácte hodin za den jest. Chodí-li kdo ve dne, neurazí se; nebo světlo tohoto světa vidí.
10а ко иде ноћу спотиче се, јер нема видела у њему.
10Pakliť by kdo chodil v noci, urazíť se; nebo světla není v něm.
11Ово каза, и потом им рече: Лазар, наш пријатељ, заспа; него идем да га пробудим.
11To pověděl, a potom dí jim: Lazar, přítel náš, spí, ale jduť, abych jej ze sna probudil.
12Онда Му рекоше ученици Његови: Господе! Ако је заспао, устаће.
12I řekli učedlníci jeho: Pane, spí-liť, zdráv bude.
13А Исус им рече за смрт његову, а они мишљаху да говори за спавање сна.
13Ale Ježíš řekl o smrti jeho, oni pak domnívali se, že by o spání sna mluvil.
14Тада им Исус каза управо: Лазар умре.
14Tedy řekl jim Ježíš zjevně: Lazar umřel.
15И мило ми је вас ради што нисам био онамо да верујете; него хајдемо к њему.
15A raduji se pro vás, že jsem tam nebyl, abyste věřili. Ale pojďme k němu.
16Онда Тома, који се зваше Близанац, рече ученицима: Хајдемо и ми да помремо с њим.
16I řekl Tomáš, kterýž slove Didymus, spoluučedlníkům: Pojďme i my, abychom zemřeli s ním.
17А кад дође Исус нађе га, а он већ четири дана у гробу.
17Tedy přišel Ježíš, i nalezl ho již čtyři dni v hrobě pochovaného.
18(А Витанија беше близу Јерусалима око петнаест потркалишта.)
18Byla pak Betany blízko od Jeruzaléma, okolo honů patnácte.
19И многи од Јудејаца беху дошли к Марти и Марији да их теше за братом њиховим.
19Mnozí pak z Židů byli přišli k Martě a Mariji, aby je těšili pro smrt bratra jejich.
20Кад Марта дакле чу да Исус иде, изађе преда Њ, а Марија сеђаше дома.
20Tedy Marta, jakž uslyšela, že Ježíš jde, vyšla proti němu, ale Maria doma seděla.
21Онда рече Марта Исусу: Господе! Да си Ти био овде не би мој брат умро.
21I řekla Marta k Ježíšovi: Pane, kdybys ty byl zde, bratr můj byl by neumřel.
22А и сад знам да шта заиштеш у Бога даће ти Бог.
22Ale i nyníť vím, že cožkoli požádal bys od Boha, dá tobě Bůh.
23Исус јој рече: Брат ће твој устати.
23Dí jí Ježíš: Vstaneť bratr tvůj.
24Марта Му рече: Знам да ће устати о васкрсењу, у последњи дан.
24Řekla jemu Marta: Vím, že vstane při vzkříšení v den nejposlednější.
25А Исус јој рече: Ја сам васкрсење и живот; који верује мене ако и умре живеће.
25Řekl jí Ježíš: Já jsem vzkříšení i život. Kdo věří ve mne, byť pak i umřel, živ bude.
26И ниједан који живи и верује мене неће умрети вавек. Верујеш ли ово?
26A každý, kdož jest živ, a věří ve mne, neumřeť na věky. Věříš-li tomu?
27Рече Му: Да, Господе! Ја веровах да си Ти Христос, Син Божји који је требало да дође на свет.
27Řekla jemu: Ovšem, Pane, já jsem uvěřila, že jsi ty Kristus, Syn Boží, kterýž měl přijíti na svět.
28И ово рекавши отиде те зовну тајно Марију, сестру своју говорећи: Учитељ је дошао, и зове те.
28A když to pověděla, odešla a zavolala tajně Marie, sestry své, řkuci: Mistr zde jest, a volá tebe.
29А она кад чу, уста брзо и отиде к Њему.
29Ona jakž to uslyšela, vstala rychle, a šla k němu.
30Јер Исус још не беше дошао у село, него беше на оном месту где Га срете Марта.
30(Ještě pak byl Ježíš nepřišel do městečka, ale byl na tom místě, kdež vyšla byla proti němu Marta.)
31А Јудејци онда који беху с њом у кући и тешаху је, кад видеше Марију да брзо уста и изиђе, пођоше за њом говорећи да иде на гроб да плаче онамо.
31Tedy Židé, kteříž s ní byli v domě a těšili ji, viděvše Mariji, že jest rychle vstala a vyšla, šli za ní, řkouce: Jde k hrobu, aby tam plakala.
32А Марија како дође где беше Исус, и виде Га, паде на ноге Његове говорећи Му: Господе! Да си Ти био овде, не би умро мој брат.
32Ale Maria, když tam přišla, kdež byl Ježíš, uzřevši jej, padla k nohám jeho, a řekla jemu: Pane, bys ty byl zde, bratr můj byl by neumřel.
33Онда Исус кад је виде где плаче, и где плачу Јудејци који дођоше с њом, згрози се у духу, и сам постаде жалостан.
33Ježíš pak jakž uzřel, ana pláče, i Židy, kteříž byli s ní přišli, ani plačí, zastonal duchem, a zkormoutil se.
34И рече: Где сте га метнули? Рекоше Му: Господе! Хајде да видиш.
34A řekl: Kdež jste jej položili? Řkou jemu: Pane, pojď a pohleď.
35Ударише сузе Исусу.
35I zaplakal Ježíš.
36Онда Јудејци говораху: Гледај како га љубљаше,
36Tedy řekli Židé: Aj, kterak ho miloval!
37а неки од њих рекоше: Не могаше ли овај који отвори очи слепцу учинити да и овај не умре?
37Někteří pak z nich řekli: Nemohl-liž jest tento, kterýž otevřel oči slepého, učiniti i toho, aby tento neumřel?
38А Исус опет се згрози у себи, и дође на гроб; а беше пећина, и камен лежаше на њој.
38Ježíš pak opět zastonav sám v sobě, přišel k hrobu. Byla pak jeskyně, a kámen byl svrchu položen na ni.
39Исус рече: Узмите камен. Рече Му Марта, сестра оног што је умро: Господе! Већ смрди; јер су четири дана како је умро.
39I dí Ježíš: Zdvihněte kámen. Řekla jemu Marta, sestra toho mrtvého: Pane, jižť smrdí; nebo čtyři dni v hrobě jest.
40Исус јој рече: Не рекох ли ти да ако верујеш видећеш славу Божју?
40Dí jí Ježíš: Všakť jsem řekl, že budeš-li věřiti, uzříš slávu Boží.
41Узеше, дакле, камен где лежаше мртвац; а Исус подиже очи горе, и рече: Оче! Хвала Ти што си ме услишио.
41Tedy zdvihli kámen, kdež byl mrtvý pochován. Ježíš pak pozdvihl vzhůru očí a řekl: Otče, děkuji tobě, že jsi mne slyšel.
42А ја знадох да ме свагда слушаш; него рекох народа ради који овде стоји, да верују да си ме Ти послао.
42Já zajisté vím, že ty mne vždycky slyšíš, ale pro zástup, kterýž okolo stojí, řekl jsem, aby věřili, že jsi ty mne poslal.
43И ово рекавши зовну гласно: Лазаре! Изиђи напоље.
43A to pověděv, zavolal hlasem velikým: Lazaře, pojď ven!
44И изиђе мртвац обавит платном по рукама и по ногама, и лице његово убрусом повезано. Исус им рече: Разрешите га и пустите нек иде.
44I vyšel, kterýž byl umřel, maje svázané ruce i nohy rouchami, a tvář jeho šatem byla obvinuta. Řekl jim Ježíš: Rozvěžtež jej, a nechte, ať odejde.
45Онда многи од Јудејаца који беху дошли к Марији и видеше шта учини Исус, вероваше Га.
45Tedy mnozí z Židů, kteříž byli přišli k Mariji, viděvše, co jest učinil Ježíš, uvěřili v něho.
46А неки од њих отидоше к фарисејима и казаше им шта учини Исус.
46Někteří pak z nich odešli k farizeům a pověděli jim, co jest učinil Ježíš.
47Онда главари свештенички и фарисеји сабраше скупштину, и говораху: Шта ћемо чинити? Човек овај чини многа чудеса.
47I sešli se přední kněží a farizeové v radu, a pravili: Co činíme? Tento člověk divy mnohé činí.
48Ако га оставимо тако, сви ће га веровати; па ће доћи Римљани и узети нам земљу и народ.
48Necháme-li ho tak, všickni uvěří v něho, i přijdou Římané, a odejmou místo naše i lid.
49А један од њих, по имену Кајафа, који оне године беше поглавар свештенички, рече им: Ви не знате ништа;
49Jeden pak z nich, jménem Kaifáš, nejvyšším knězem jsa toho léta, řekl jim: Vy nic nevíte,
50и не мислите да је нама боље да један човек умре за народ, неголи да народ сав пропадне.
50Aniž co o tom přemyšlujete, že jest užitečné nám, aby jeden člověk umřel za lid, a ne, aby všecken tento národ zahynul.
51А ово не рече сам од себе, него, будући поглавар свештенички оне године, прорече да Исусу ваља умрети за народ;
51Toho pak neřekl sám od sebe, ale nejvyšším knězem byv léta toho, prorokoval, že jest měl Ježíš umříti za tento národ,
52и не само за народ, него да и расејану децу Божију скупи уједно.
52A netoliko za tento národ, ale také, aby syny Boží rozptýlené shromáždil v jedno.
53Од тога, дакле, дана договорише се да Га убију.
53Protož od toho dne spolu se o to radili, aby jej zabili.
54А Исус више не хођаше јавно по Јудејцима, него оданде отиде у крај близу пустиње у град по имену Јефрем, и онде хођаше с ученицима својим.
54Ježíš pak již nechodil zjevně mezi Židy, ale odšel odtud do krajiny, kteráž byla blízko pouště, do města, jenž slove Efraim, a tu bydlil s učedlníky svými.
55А беше близу пасха јеврејска, и многи из оног краја дођоше у Јерусалим пре пасхе да се очисте.
55Byla pak blízko velikanoc Židovská. I šli mnozí do Jeruzaléma z krajiny té před velikonocí, aby se očistili.
56Тада тражаху Исуса, и стојећи у цркви говораху међу собом: Шта мислите ви зашто не долази на празник?
56I hledali Ježíše, a rozmlouvali vespolek, v chrámě stojíce: Co se vám zdá, že nepřišel k svátku?
57А главари свештенички и фарисеји издаше заповест ако Га ко опази где је, да јави да Га ухвате.
57Vydali pak byli přední kněží a farizeové mandát, jestliže by kdo zvěděl, kde by byl, aby pověděl, aby jej jali.
Tip: use the ← and → keys to turn chapters.