John 11
King James Version with ApocryphaTranslation
King James Version with Apocrypha
Kralice Bible (1613)
1Now a certain man was sick, named Lazarus, of Bethany, the town of Mary and her sister Martha.
1Byl pak nemocen člověk nějaký jménem Lazar z Betany, totiž z městečka Marie a Marty, sestry její.
2(It was that Mary which anointed the Lord with ointment, and wiped his feet with her hair, whose brother Lazarus was sick.)
2(A to byla ta Maria, kteráž pomazala Pána mastí a vytřela nohy jeho vlasy svými, jejížto bratr Lazar byl nemocen.)
3Therefore his sisters sent unto him, saying, Lord, behold, he whom thou lovest is sick.
3Tedy poslaly k němu sestry jeho, řkouce: Pane, aj, ten, kteréhož miluješ, nemocen jest.
4When Jesus heard that , he said, This sickness is not unto death, but for the glory of God, that the Son of God might be glorified thereby.
4A uslyšav to Ježíš, řekl: Nemoc ta neníť k smrti, ale pro slávu Boží, aby oslaven byl Syn Boží skrze ni.
5Now Jesus loved Martha, and her sister, and Lazarus.
5Miloval pak Ježíš Martu i sestru její i Lazara.
6When he had heard therefore that he was sick, he abode two days still in the same place where he was.
6A jakž uslyšel, že by nemocen byl, i pozůstal za dva dni na tom místě, kdež byl.
7Then after that saith he to his disciples, Let us go into Judæa again.
7Potom pak dí učedlníkům: Pojďme zase do Judstva.
8His disciples say unto him, Master, the Jews of late sought to stone thee; and goest thou thither again?
8Řekli jemu učedlníci: Mistře, nyní hledali tě Židé kamenovati, a ty zase tam chceš jíti?
9Jesus answered, Are there not twelve hours in the day? If any man walk in the day, he stumbleth not, because he seeth the light of this world.
9Odpověděl Ježíš: Však dvanácte hodin za den jest. Chodí-li kdo ve dne, neurazí se; nebo světlo tohoto světa vidí.
10But if a man walk in the night, he stumbleth, because there is no light in him.
10Pakliť by kdo chodil v noci, urazíť se; nebo světla není v něm.
11These things said he: and after that he saith unto them, Our friend Lazarus sleepeth; but I go, that I may awake him out of sleep.
11To pověděl, a potom dí jim: Lazar, přítel náš, spí, ale jduť, abych jej ze sna probudil.
12Then said his disciples, Lord, if he sleep, he shall do well.
12I řekli učedlníci jeho: Pane, spí-liť, zdráv bude.
13Howbeit Jesus spake of his death: but they thought that he had spoken of taking of rest in sleep.
13Ale Ježíš řekl o smrti jeho, oni pak domnívali se, že by o spání sna mluvil.
14Then said Jesus unto them plainly, Lazarus is dead.
14Tedy řekl jim Ježíš zjevně: Lazar umřel.
15And I am glad for your sakes that I was not there, to the intent ye may believe; nevertheless let us go unto him.
15A raduji se pro vás, že jsem tam nebyl, abyste věřili. Ale pojďme k němu.
16Then said Thomas, which is called Didymus, unto his fellowdisciples, Let us also go, that we may die with him.
16I řekl Tomáš, kterýž slove Didymus, spoluučedlníkům: Pojďme i my, abychom zemřeli s ním.
17Then when Jesus came, he found that he had lain in the grave four days already.
17Tedy přišel Ježíš, i nalezl ho již čtyři dni v hrobě pochovaného.
18Now Bethany was nigh unto Jerusalem, about fifteen furlongs off:
18Byla pak Betany blízko od Jeruzaléma, okolo honů patnácte.
19And many of the Jews came to Martha and Mary, to comfort them concerning their brother.
19Mnozí pak z Židů byli přišli k Martě a Mariji, aby je těšili pro smrt bratra jejich.
20Then Martha, as soon as she heard that Jesus was coming, went and met him: but Mary sat still in the house.
20Tedy Marta, jakž uslyšela, že Ježíš jde, vyšla proti němu, ale Maria doma seděla.
21Then said Martha unto Jesus, Lord, if thou hadst been here, my brother had not died.
21I řekla Marta k Ježíšovi: Pane, kdybys ty byl zde, bratr můj byl by neumřel.
22But I know, that even now, whatsoever thou wilt ask of God, God will give it thee.
22Ale i nyníť vím, že cožkoli požádal bys od Boha, dá tobě Bůh.
23Jesus saith unto her, Thy brother shall rise again.
23Dí jí Ježíš: Vstaneť bratr tvůj.
24Martha saith unto him, I know that he shall rise again in the resurrection at the last day.
24Řekla jemu Marta: Vím, že vstane při vzkříšení v den nejposlednější.
25Jesus said unto her, I am the resurrection, and the life: he that believeth in me, though he were dead, yet shall he live:
25Řekl jí Ježíš: Já jsem vzkříšení i život. Kdo věří ve mne, byť pak i umřel, živ bude.
26And whosoever liveth and believeth in me shall never die. Believest thou this?
26A každý, kdož jest živ, a věří ve mne, neumřeť na věky. Věříš-li tomu?
27She saith unto him, Yea, Lord: I believe that thou art the Christ, the Son of God, which should come into the world.
27Řekla jemu: Ovšem, Pane, já jsem uvěřila, že jsi ty Kristus, Syn Boží, kterýž měl přijíti na svět.
28And when she had so said, she went her way, and called Mary her sister secretly, saying, The Master is come, and calleth for thee.
28A když to pověděla, odešla a zavolala tajně Marie, sestry své, řkuci: Mistr zde jest, a volá tebe.
29As soon as she heard that , she arose quickly, and came unto him.
29Ona jakž to uslyšela, vstala rychle, a šla k němu.
30Now Jesus was not yet come into the town, but was in that place where Martha met him.
30(Ještě pak byl Ježíš nepřišel do městečka, ale byl na tom místě, kdež vyšla byla proti němu Marta.)
31The Jews then which were with her in the house, and comforted her, when they saw Mary, that she rose up hastily and went out, followed her, saying, She goeth unto the grave to weep there.
31Tedy Židé, kteříž s ní byli v domě a těšili ji, viděvše Mariji, že jest rychle vstala a vyšla, šli za ní, řkouce: Jde k hrobu, aby tam plakala.
32Then when Mary was come where Jesus was, and saw him, she fell down at his feet, saying unto him, Lord, if thou hadst been here, my brother had not died.
32Ale Maria, když tam přišla, kdež byl Ježíš, uzřevši jej, padla k nohám jeho, a řekla jemu: Pane, bys ty byl zde, bratr můj byl by neumřel.
33When Jesus therefore saw her weeping, and the Jews also weeping which came with her, he groaned in the spirit, and was troubled,
33Ježíš pak jakž uzřel, ana pláče, i Židy, kteříž byli s ní přišli, ani plačí, zastonal duchem, a zkormoutil se.
34And said, Where have ye laid him? They said unto him, Lord, come and see.
34A řekl: Kdež jste jej položili? Řkou jemu: Pane, pojď a pohleď.
35Jesus wept.
35I zaplakal Ježíš.
36Then said the Jews, Behold how he loved him!
36Tedy řekli Židé: Aj, kterak ho miloval!
37And some of them said, Could not this man, which opened the eyes of the blind, have caused that even this man should not have died?
37Někteří pak z nich řekli: Nemohl-liž jest tento, kterýž otevřel oči slepého, učiniti i toho, aby tento neumřel?
38Jesus therefore again groaning in himself cometh to the grave. It was a cave, and a stone lay upon it.
38Ježíš pak opět zastonav sám v sobě, přišel k hrobu. Byla pak jeskyně, a kámen byl svrchu položen na ni.
39Jesus said, Take ye away the stone. Martha, the sister of him that was dead, saith unto him, Lord, by this time he stinketh: for he hath been dead four days.
39I dí Ježíš: Zdvihněte kámen. Řekla jemu Marta, sestra toho mrtvého: Pane, jižť smrdí; nebo čtyři dni v hrobě jest.
40Jesus saith unto her, Said I not unto thee, that, if thou wouldest believe, thou shouldest see the glory of God?
40Dí jí Ježíš: Všakť jsem řekl, že budeš-li věřiti, uzříš slávu Boží.
41Then they took away the stone from the place where the dead was laid. And Jesus lifted up his eyes, and said, Father, I thank thee that thou hast heard me.
41Tedy zdvihli kámen, kdež byl mrtvý pochován. Ježíš pak pozdvihl vzhůru očí a řekl: Otče, děkuji tobě, že jsi mne slyšel.
42And I knew that thou hearest me always: but because of the people which stand by I said it , that they may believe that thou hast sent me.
42Já zajisté vím, že ty mne vždycky slyšíš, ale pro zástup, kterýž okolo stojí, řekl jsem, aby věřili, že jsi ty mne poslal.
43And when he thus had spoken, he cried with a loud voice, Lazarus, come forth.
43A to pověděv, zavolal hlasem velikým: Lazaře, pojď ven!
44And he that was dead came forth, bound hand and foot with graveclothes: and his face was bound about with a napkin. Jesus saith unto them, Loose him, and let him go.
44I vyšel, kterýž byl umřel, maje svázané ruce i nohy rouchami, a tvář jeho šatem byla obvinuta. Řekl jim Ježíš: Rozvěžtež jej, a nechte, ať odejde.
45Then many of the Jews which came to Mary, and had seen the things which Jesus did, believed on him.
45Tedy mnozí z Židů, kteříž byli přišli k Mariji, viděvše, co jest učinil Ježíš, uvěřili v něho.
46But some of them went their ways to the Pharisees, and told them what things Jesus had done.
46Někteří pak z nich odešli k farizeům a pověděli jim, co jest učinil Ježíš.
47¶ Then gathered the chief priests and the Pharisees a council, and said, What do we? for this man doeth many miracles.
47I sešli se přední kněží a farizeové v radu, a pravili: Co činíme? Tento člověk divy mnohé činí.
48If we let him thus alone, all men will believe on him: and the Romans shall come and take away both our place and nation.
48Necháme-li ho tak, všickni uvěří v něho, i přijdou Římané, a odejmou místo naše i lid.
49And one of them, named Caiaphas, being the high priest that same year, said unto them, Ye know nothing at all,
49Jeden pak z nich, jménem Kaifáš, nejvyšším knězem jsa toho léta, řekl jim: Vy nic nevíte,
50Nor consider that it is expedient for us, that one man should die for the people, and that the whole nation perish not.
50Aniž co o tom přemyšlujete, že jest užitečné nám, aby jeden člověk umřel za lid, a ne, aby všecken tento národ zahynul.
51And this spake he not of himself: but being high priest that year, he prophesied that Jesus should die for that nation;
51Toho pak neřekl sám od sebe, ale nejvyšším knězem byv léta toho, prorokoval, že jest měl Ježíš umříti za tento národ,
52And not for that nation only, but that also he should gather together in one the children of God that were scattered abroad.
52A netoliko za tento národ, ale také, aby syny Boží rozptýlené shromáždil v jedno.
53Then from that day forth they took counsel together for to put him to death.
53Protož od toho dne spolu se o to radili, aby jej zabili.
54Jesus therefore walked no more openly among the Jews; but went thence unto a country near to the wilderness, into a city called Ephraim, and there continued with his disciples.
54Ježíš pak již nechodil zjevně mezi Židy, ale odšel odtud do krajiny, kteráž byla blízko pouště, do města, jenž slove Efraim, a tu bydlil s učedlníky svými.
55¶ And the Jews’ passover was nigh at hand: and many went out of the country up to Jerusalem before the passover, to purify themselves.
55Byla pak blízko velikanoc Židovská. I šli mnozí do Jeruzaléma z krajiny té před velikonocí, aby se očistili.
56Then sought they for Jesus, and spake among themselves, as they stood in the temple, What think ye, that he will not come to the feast?
56I hledali Ježíše, a rozmlouvali vespolek, v chrámě stojíce: Co se vám zdá, že nepřišel k svátku?
57Now both the chief priests and the Pharisees had given a commandment, that, if any man knew where he were, he should shew it , that they might take him.
57Vydali pak byli přední kněží a farizeové mandát, jestliže by kdo zvěděl, kde by byl, aby pověděl, aby jej jali.
Tip: use the ← and → keys to turn chapters.