1. Коринћанима 13
Daničić–Karadžić Bible (1868), CyrillicTranslation
Daničić–Karadžić Bible (1868), Cyrillic
Kralice Bible (1613)
1Ако језике човечије и анђеоске говорим а љубави немам, онда сам као звоно које звони, или прапорац који звечи.
1Bych jazyky lidskými mluvil i andělskými, a lásky kdybych neměl, učiněn jsem jako měď zvučící anebo zvonec znějící.
2И ако имам пророштво и знам све тајне и сва знања, и ако имам сву веру да и горе премештам, а љубави немам, ништа сам.
2A bychť měl proroctví, a znal všecka tajemství, i všelikého umění došel, a kdybych měl tak velikou víru, že bych hory přenášel, lásky pak kdybych neměl, nic nejsem.
3И ако раздам све имање своје, и ако предам тело своје да се сажеже, а љубави немам, ништа ми не помаже.
3A kdybych vynaložil na pokrmy chudých všecken statek svůj, a bych vydal tělo své k spálení, a lásky bych jen neměl, nic mi to neprospívá.
4Љубав дуго трпи, милокрвна је; љубав не завиди; љубав се не велича, не надима се,
4Láska trpělivá jest, dobrotivá jest, láska nezávidí, láska není všetečná, nenadýmá se.
5не чини шта не ваља, не тражи своје, не срди се, не мисли о злу,
5V nic neslušného se nevydává, nehledá svých věcí, nezpouzí se, neobmýšlí zlého.
6не радује се неправди, а радује се истини,
6Neraduje se z nepravosti, ale spolu raduje se pravdě.
7све сноси, све верује, свему се нада, све трпи.
7Všecko snáší, všemu věří, všeho se naděje, všeho trpělivě čeká.
8Љубав никад не престаје, а пророштво ако ће и престати, језици ако ће умукнути, разума ако ће нестати.
8Láska nikdy nevypadá, ačkoli proroctví přestanou, i jazykové utichnou, i učení v nic přijde.
9Јер нешто знамо и нешто пророкујемо;
9Z částky zajisté poznáváme a z částky prorokujeme.
10а кад дође савршено, онда ће престати шта је нешто.
10Ale jakžť by přišlo dokonalé, tehdyť to, což jest z částky, vyhlazeno bude.
11Кад ја бејах мало дете као дете говорах, као дете мишљах, као дете размишљах; а кад постадох човек, одбацих детињство.
11Dokudž jsem byl dítě, mluvil jsem jako dítě, myslil jsem jako dítě, smýšlel jsem jako dítě, ale když jsem učiněn muž, opustil jsem dětinské věci.
12Тако сад видимо као кроз стакло, у загонетки, а онда ћемо лицем к лицу; сад познајем нешто, а онда ћу познати као што сам познат.
12Nyní zajisté vidíme v zrcadle a skrze podobenství, ale tehdáž tváří v tvář. Nyní poznávám z částky, ale tehdy poznám, tak jakž i známostí obdařen budu.
13А сад остаје вера, нада, љубав, ово троје; али је љубав највећа међу њима.
13Nyní pak zůstává víra, naděje, láska, to tré, ale největší z nich jestiť láska.
Tip: use the ← and → keys to turn chapters.