2. Самуилова 22
Daničić–Karadžić Bible (1868), CyrillicTranslation
Daničić–Karadžić Bible (1868), Cyrillic
Kralice Bible (1613)
1И изговори Давид Господу речи ове песме, кад га избави Господ из руку свих непријатеља његових и из руке Саулове;
1Mluvil pak David Hospodinu slova písně této v ten den, když ho vysvobodil Hospodin z ruky všech nepřátel jeho, i z ruky Saulovy.
2и рече: Господ је моја Стена и Град мој и Избавитељ мој.
2A řekl: Hospodin skála má a hrad můj, i vysvoboditel můj se mnou.
3Бог је Стена моја, у Њега ћу се уздати, Штит мој и Рог спасења мог, Заклон мој и Уточиште моје, Спаситељ мој, који ме избавља од силе.
3Bůh skála má, doufati budu v něho; štít můj a roh spasení mého, vyvýšení mé a útočiště mé, spasitel můj, kterýž od násilí vysvobozuje mne.
4Призивам Господа, кога ваља хвалити, и опраштам се непријатеља својих.
4Chvály hodného vzýval jsem Hospodina, a od nepřátel svých vysvobozen jsem.
5Јер обузеше ме смртни болови, потоци неваљалих људи уплашише ме.
5Nebo obklíčily mne byly úzkosti smrti, a proudové bezbožných předěsili mne.
6Болови гробни опколише ме, стегоше ме замке смртне.
6Bolesti smrtelné obstoupily mne, a osídla smrti zachvátila mne.
7У тескоби својој призвах Господа, и к Богу свом повиках, Он чу из двора свог глас мој, и вика моја дође му до ушију.
7V úzkosti své vzýval jsem Hospodina, a k Bohu svému volal jsem, i vyslyšel z chrámu svého hlas můj, a křik můj přišel v uši jeho.
8Затресе се и поколеба се земља, темељи небесима задрмаше се и померише се, јер се Он разгневи.
8Tedy pohnula se a zatřásla země, základové nebes pohnuli se, a třásli se pro rozhněvání jeho.
9Подиже се дим из ноздрва Његових и из уста Његових огањ који прождире, живо угљевље одскакаше од Њега.
9Dým vycházel z chřípí jeho, a oheň zžírající z úst jeho, od něhož se uhlí roznítilo.
10Сави небеса и сиђе; а мрак беше под ногама Његовим.
10Nakloniv nebes, sstoupil, a mrákota byla pod nohami jeho.
11И седе на херувима и полете, и показа се на крилима ветреним.
11I vsedl na cherubín a letěl, a spatřín jest na peří větrovém.
12Од мрака начини око себе шатор, од мрачних вода, облака ваздушних.
12Položil temnosti vůkol sebe jako stany, shrnutí vod, oblaky husté.
13Од севања пред Њим гораше живо угљевље.
13Od blesku oblíčeje jeho rozpálilo se uhlí řeřavé.
14Загрме с небеса Господ, и Вишњи пусти глас свој.
14Hřímal s nebes Hospodin, a Nejvyšší vydal zvuk svůj.
15Пусти стреле своје, и разметну их; муње, и разасу их.
15Vystřelil i střely, kterýmiž je rozptýlil, a blýskání, jímž je porazil.
16Показаше се дубине морске, и открише се темељи васиљеној од претње Господње, од дихања духа из ноздрва Његових.
16I ukázaly se hlubiny mořské, a odkryti jsou základové okršlku, pro zůřivé kárání Hospodinovo, pro dmýchání větru chřípí jeho.
17Тада пружи с висине руку и ухвати ме, извуче ме из воде велике.
17Poslav s výsosti, přijal mne, vytáhl mne z vod velikých.
18Избави ме од непријатеља мог силног и од мојих ненавидника, кад беху јачи од мене.
18Vysvobodil mne od nepřítele mého silného, od těch, kteříž mne nenáviděli, ačkoli silnější mne byli.
19Устадоше на ме у дан невоље моје, али ми Господ би потпора.
19Předstihli mne v den trápení mého, ale Hospodin byl mi podpora.
20И изведе ме на пространо место, избави ме, јер сам му мио.
20Kterýž vyvedl mne na prostranství, vysvobodil mne, nebo sobě oblíbil mne.
21Даде ми Господ по правди мојој, по чистоти руку мојих дарива ме.
21Odplatil mi Hospodin podlé spravedlnosti mé, podlé čistoty rukou mých odplatil mi.
22Јер се држах путева Господњих, и не одметнух се Бога свог.
22Nebo jsem ostříhal cest Hospodinových, aniž jsem se bezbožně strhl Boha svého.
23Него су сви закони Његови преда мном, и заповести Његове не уклањам од себе.
23Všickni zajisté soudové jeho jsou před oblíčejem mým, aniž jsem od kterých ustanovení jeho odstoupil.
24И бих му веран, и чувах се од безакоња свог.
24A tak byv dokonalý před ním, šetřil jsem, abych se nedopustil nepravosti.
25Даде ми Господ по правди мојој, по чистоти мојој пред очима Његовим.
25Protož odplatil mi Hospodin podlé spravedlnosti mé, vedlé čistoty mé před očima jeho.
26Са светима поступаш свето, с човеком верним верно;
26Ty, Pane, s milosrdným milosrdně nakládáš, a k upřímému upřímě se máš.
27С чистим чисто поступаш, а с неваљалим насупрот њему.
27K sprostnému sprostně se ukazuješ, a s převráceným převráceně zacházíš.
28Јер помажеш народу невољном, а на поносите спушташ очи своје и понижаваш их.
28Lid pak ssoužený vysvobozuješ, ale před vysokomyslnými oči své sklopuješ.
29Ти си видело моје, Господе, и Господ просветљује таму моју.
29Ty zajisté jsi svíce má, ó Hospodine. Hospodin jistě osvěcuje temnosti mé.
30С Тобом разбијам војску, с Богом својим скачем преко зида.
30Nebo v tobě proběhl jsem vojska, v Bohu svém přeskočil jsem zed.
31Пут је Божји веран, реч Господња чиста. Он је штит свима који се уздају у Њ.
31Toho Boha silného cesta jest dokonalá, výmluvnosti Hospodinovy přečištěné; onť jest štít všech, kteříž doufají v něho.
32Јер ко је Бог осим Господа? И ко је стена осим Бога нашег?
32Nebo kdo jest Bohem kromě Hospodina? A kdo jest skalou kromě Boha našeho?
33Бог је крепост моја и сила моја, и чини да ми је пут без мане.
33Bůh jest síla má i vojska mého, onť působí volnou cestu mou.
34Даје ми ноге као у јелена, и на висине моје ставља ме.
34Èiní nohy mé jako laní, a na vysokých místech mých postavuje mne.
35Учи руке моје боју, те ломе лук бронзани мишице моје.
35Cvičí ruce mé k boji, tak že lámi lučiště ocelivá rukama svýma.
36Ти ми дајеш штит спасења свог, и милост твоја чини ме велика.
36Nebo dal mi štít spasení svého, a dobrotivost jeho zvelebila mne.
37Шириш кораке моје пода мном, те се не омичу глежњи моји.
37Rozšířil kroky mé pode mnou, aby se nepodvrtly nohy mé.
38Терам непријатеље своје, и потирем их, и не враћам се докле их не истребим.
38Honil jsem nepřátely své a zahladil jsem je, aniž jsem se navrátil, dokudž jsem jich nevyplénil.
39И истребљујем их, и обарам их да не могу устати, него падају под ноге моје.
39Docela jsem je vyhubil a sprobodal jsem je, tak že nepovstanou; i padli pod nohy mé.
40Јер ме Ти опасујеш снагом за бој; који устану на ме, обараш их пода ме.
40Ty zajisté, Bože, přepásals mne udatností k boji, porazils pode mne ty, kteříž povstávají proti mně.
41Непријатеља мојих плећи Ти ми обраћаш, и потирем ненавиднике своје.
41Nýbrž dals mi šíji nepřátel mých, těch, kteříž v nenávisti měli mne, a vyplénil jsem je.
42Обзиру се, али нема помагача; вичу ка Господу, али их не слуша.
42Ohlédali se, ale nebyl, kdo by vysvobodil, k Hospodinu, ale nevyslyšel jich.
43Сатирем их као прах земаљски, као блато по улицама газим их и размећем.
43I potřel jsem je jako prach země, jako bláto na ulicích potlačil a rozptýlil jsem je.
44Ти ме избављаш од буне народа мог, чуваш ме да сам глава народима; народ ког не познавах служи ми.
44Ty jsi mne vytrhl z různic lidu mého, zachovals mne, abych byl za hlavu národům; lid neznámý mně sloužil.
45Туђини ласкају ми, чујући покоравају ми се.
45Cizozemci lhali mi, a jakž zaslechli, uposlechli mne.
46Туђини бледе, дрхћу у градовима својим.
46Cizozemci svadli, a třásli se i v ohradách svých.
47Жив је Господ, и да је благословена Стена моја. Да се узвиси Бог, Стена спасења мог.
47Živť jest Hospodin, a požehnaná skála má; protož ať jest vyvyšován Bůh, skála spasení mého,
48Бог, који ми даје освету, и покорава ми народе,
48Bůh silný, kterýž dává mi pomsty a podmaňuje mi lidi.
49Који ме изводи из непријатеља мојих, и подиже ме над оне који устају на ме, и од човека жестоког избавља ме.
49Vyvodíš mne z prostřed nepřátel mých, a nad povstávajícími proti mně vyvyšuješ mne, člověka nepravého mne zbavuješ.
50Тога ради хвалим Те, Господе, по народима, и појем имену твом,
50Protož chváliti tě budu, Hospodine, mezi národy, a jménu tvému žalmy zpívati budu.
51Који славно избављаш цара свог, и чиниш милост помазанику свом Давиду и семену његовом довека.
51Onť jest hrad jistého spasení krále svého, a ten, kterýž činí milosrdenství pomazanému svému Davidovi, i semeni jeho až na věky.
Tip: use the ← and → keys to turn chapters.