Oihaih Laa 3
Asang Khongca Bible (Eastern Khumi Chin, 2019)
Kralice Bible (1613)
1Kai loe anih palungphuihaih quiboeng hoiah patang ka khang boeh.
1Já jsem muž okoušející trápení od metly rozhněvání Božího.
2Anih mah khodai ai, khoving thungah ang hoih.
2Zahnal mne, a uvedl do tmy a ne k světlu.
3Anih mah ang thuitaek; athun qui vaihi hoi vaihi a ban hoiah ang thuitaek.
3Toliko proti mně se postavuje, a obrací ruku svou přes celý den.
4Anih mah ka ngan hoi ahin ang hmawnsak; ka huhnawk doeh angkhaehsak.
4Uvedl sešlost na tělo mé a kůži mou, a polámal kosti mé.
5Kai tuk hanah misatuh kaminawk to pakhueng moe, kakhaa hoi karai hmuen hoiah ang takui khoep.
5Zastavěl mne a obklíčil přeodpornou hořkostí.
6Canghnii ah kadueh kami baktiah, khoving thungah ang suek.
6Postavil mne v tmavých místech jako ty, kteříž již dávno zemřeli.
7Sipae hoi ang takui khoep pongah, ka loih thai ai; kazit sumqui hoiah ang pathlet.
7Ohradil mne, abych nevyšel; obtížil ocelivý řetěz můj.
8Ka hangh moe, lawk ka thuih naah doeh, lawk ka thuihaih to ang pakaa pae ving.
8A jakžkoli volám a křičím, zacpává uši před mou modlitbou.
9Ka caehhaih loklam to thlung hoiah ang pakaa pae khoep moe, kang koih loklam to ang pazuisak.
9Ohradil cesty mé tesaným kamenem, a stezky mé zmátl.
10Anih loe kai hanah, moi angang taqom baktih, amtueng ai ahmuen ah kaom kaipui baktiah oh.
10Jest nedvěd číhající na mne, lev v skrejších.
11Anih mah kai loklam amkhraengsak moe, ang taprawt pet pacoengah, kai hae amrosak.
11Cesty mé stočil, anobrž roztrhal mne, a na to mne přivedl, abych byl pustý.
12Anih mah kalii anueng moe, kai to palaa kahhaih ahmuen ah ang suek.
12Natáhl lučiště své, a vystavil mne za cíl střelám.
13Kalii tabu thung ih anih ih palaanawk mah ka kaeng ah cop.
13Postřelil ledví má střelami toulu svého.
14Kai loe kaimah ih kaminawk mah pahnui thuih han ih ni ka oh sut boeh; ni thokkruek laasak thuih hanah ka oh.
14Jsem v posměchu se vším lidem svým, a písničkou jejich přes celý den.
15Anih mah kakhaa tui hoiah ang bawh moe, kakhaa ahmuet hoiah ang paquisak.
15Sytí mne hořkostmi, opojuje mne pelynkem.
16Anih mah thlung hoiah ka ha angkhaehsak moe, maiphu hoiah ang phumh.
16Nadto potřel o kameníčko zuby mé, vrazil mne do popela.
17Monghaih hoi kangthla ah ka hinghaih pakhra na suek ving boeh pongah, khosak hoihaih to ka pahnet boeh.
17Tak jsi vzdálil, ó Bože, duši mou od pokoje, až zapomínám na pohodlí,
18To pongah Angraeng khae ih thacakhaih hoi oephaih to om ai boeh, tiah ka thuih.
18A říkám: Zahynulatě síla má i naděje má, kterouž jsem měl v Hospodinu.
19Patangkhanghaih hoi raihaih, kakhaa tui hoi kakhaa ahmuet doeh ka pahnet ai vop.
19A však duše má rozvažujíc trápení svá a pláč svůj, pelynek a žluč,
20To baktih hmuennawk to ka hinghaih pakhra mah panoek poe moe, ka thung ah angam sut boeh.
20Rozvažujíc to ustavičně, ponižuje se ve mně.
21Palung thungah ka poek poe pongah oephaih ka tawnh.
21A přivodě sobě to ku paměti, (naději mám),
22Angraeng amlunghaih loe boeng thai ai, anih mah palungnathaih tawn ai nahaeloe, aicae loe amro tih boeh.
22Že veliké jest milosrdenství Hospodinovo, když jsme do konce nevyhynuli. Nepřestávajíť zajisté slitování jeho,
23Akhawnbang kruek tahmenhaih kangtha a hnuk o; na oep thohhaih loe paroeai len.
23Ale nová jsou každého jitra; převeliká jest pravda tvá.
24Angraeng loe kai ih taham ah oh, tiah ka hinghaih pakhra mah thuih pongah, anih to ka zing han.
24Díl můj jest Hospodin, říká duše má; protož naději mám v něm.
25Angraeng hoihhaih loe anih oephaih tawn kami, hinghaih pakhra hoi anih pakrong kaminawk khaeah oh.
25Dobrý jest Hospodin těm, jenž očekávají na něj, duši té, kteráž ho hledá.
26Kami loe Angraeng pahlonghaih to oep moe, zing han hoih.
26Dobré jest trpělivě očekávajícímu na spasení Hospodinovo.
27Kami loe thendoeng nathuem ah tok karai sak han hoih.
27Dobré jest muži tomu, kterýž by nosil jho od dětinství svého,
28Anih nuiah hmuen to amtik boeh pongah, angmabueng anghnut moe, anghngai duem han oh.
28Kterýž by pak byl opuštěn, trpělivě se má v tom, což na něj vloženo,
29Oephaih om tih hmang tiah poek nahaeloe, a mikhmai to maiphu pongah akuep nasoe.
29Dávaje do prachu ústa svá, až by se ukázala naděje,
30Anih tabaeng kami khaeah tangbaeng patueng pae nasoe loe, ahmin sethaih hoiah koi nasoe.
30Nastavuje líce tomu, kdož jej bije, a sytě se potupou.
31Sithaw mah aicae dungzan khoek to vaa mak ai;
31Neboť nezamítá Pán na věčnost;
32anih mah palungsethaih phaksak, toe paroeai pop anih palungnathaih hoi amlunghaih to amtuengsak let tih.
32Nýbrž ačkoli zarmucuje, však slitovává se podlé množství milosrdenství svého.
33Anih loe kaminawk nuiah palungsethaih hoi amtanghaih phaksak han koeh ai.
33Netrápíť zajisté z srdce svého, aniž zarmucuje synů lidských.
34Long ah thongkrah kaminawk boih khok hoiah cawh moe,
34Aby kdo potíral nohama svýma všecky vězně v zemi,
35sang koek Sithaw hmaa ah kami mah toenghaih baktiah hnuk han koi hmuen lak pae ving pacoengah,
35Aby nespravedlivě soudil muže před oblíčejem Nejvyššího,
36kami mah hnuk han koi hmuen sungsak ving hanah Angraeng mah koeh ai.
36Aby převracel člověka v při jeho, Pán nelibuje.
37Angraeng lokpaekhaih om ai ah, mi mah maw a thuih ih lok baktiah angcoengsak thaih?
37Kdo jest, ješto když řekl, stalo se něco, a Pán nepřikázal?
38Sang koek Sithaw ih pakha thung hoiah na ai maw kahoih hoi kasae hmuen to angzo hmaek?
38Z úst Nejvyššího zdali nepochází zlé i dobré?
39Kami mah a zaehaih pongah danpaek naah, tipongah kahing kami loe laisaep khing loe?
39Proč by tedy sobě stýskal člověk živý, muž nad kázní za hříchy své?
40To tiah oh pongah loe a caeh o haih loklam hae pakrong tanoek si loe, Angraeng khaeah amlaem o let si.
40Zpytujme raději a ohledujme cest našich, a navraťme se až k Hospodinu.
41Vannawk ranui ah kaom Sithaw khaeah, ban a payangh o moe, lawk a thuih o naah, poekhaih palungthin doeh anih khaeah paek o si.
41Pozdvihujme srdcí i rukou svých k Bohu silnému v nebe.
42Ka zae o moe, na lok kang aek o moeng boeh; kaicae zaehaih to nang tahmen ai vop.
42Myť jsme se zpronevěřili, a zpurní jsme byli, protož ty neodpouštíš.
43Palung na phuihaih hoiah nang kraeng khoep moe, nang pacaekthlaek boeh; tahmenhaih tawn ai ah, nang hum boeh.
43Obestřels se hněvem a stiháš nás, morduješ a nešanuješ.
44Lawk ka thuih o haih nang khaeah phak han ai ah, nangmah hoi nangmah tamai hoi nang yaw khoep boeh.
44Obestřels se oblakem, aby nemohla proniknouti k tobě modlitba.
45Kaminawk salakah anghnoeng baktih, panuet thok hmuen baktiah nang ohsak boeh.
45Za smeti a povrhel položil jsi nás u prostřed národů těchto.
46Kaicae ih misa boih mah, pakha ang angh o thuih.
46Rozdírají na nás ústa svá všickni nepřátelé naši.
47Kaicae nui ah zithaih, amtimhaih, amrohaih hoi anghmat angtaahaih to phak boeh.
47Strach a jáma potkala nás, zpuštění a setření.
48Kai kami ih canunawk amro o boeh pongah, ka mik hoiah vapui tui to long.
48Potokové vod tekou z očí mých pro potření dcery lidu mého.
49Ka mikkhraetui loe kang ai ah long tih, anghak mak ai,
49Oči mé slzí bez přestání, proto že není žádného odtušení,
50Angraeng mah hnu ai karoek to van hoiah dan tathuk.
50Ažby popatřil a shlédl Hospodin s nebe.
51Ka vangpui thung ih canunawk boih pongah, ka mik mah palung ang setsak.
51Oči mé rmoutí duši mou pro všecky dcery města mého.
52Takung om ai ah ka misanawk mah tavaa baktiah ang mee o.
52Loviliť jsou mne ustavičně, jako ptáče, nepřátelé moji bez příčiny.
53Tangqom thungah ka hinghaih ang boeng o sak moe, ka nuiah thlung ang vah o thuih.
53Uvrhli do jámy život můj, a přimetali mne kamením.
54Tui mah ka lu uem naah, ka duek boeh, tiah ka poek.
54Rozvodnily se vody nad hlavou mou, řekl jsem: Jižtě po mně.
55Aw Angraeng, tangqom thung hoiah na hmin to kang kawk.
55Vzývám jméno tvé, ó Hospodine, z jámy nejhlubší.
56Ka lok nang thaih pae; ka hamhaih hoi abomhaih kang hnik naah, na naa tamuep ving hmah.
56Hlas můj vyslýchával jsi; nezacpávejž ucha svého před vzdycháním mým a voláním mým.
57Nang kang kawk naah, kai nang hnai thuih moe, zii hmah, tiah nang naa.
57V ten den, v němž jsem tě vzýval, přicházeje, říkávals: Neboj se.
58Aw Angraeng, ka hing thai hanah tok na sak moe, ka hinghaih pakhra to nang pahlong boeh.
58Pane, zasazuje se o při duše mé, vysvobozoval jsi život můj.
59Aw Angraeng, ka sakpazaehaih na hnuk boeh; toenghaih hoiah kai lok na caek ah.
59Vidíš, ó Hospodine, převrácenost, kteráž se mně děje, dopomoziž mi k spravedlnosti.
60Nihcae mah misa ah ang suekhaih hoi a poek o ih hmuen to na hnuk boih boeh.
60Vidíš všecko vymstívání se jejich, všecky úklady jejich proti mně.
61Aw Angraeng, nihcae kasaethuihaih hoi poekhaihnawk to na thaih boeh.
61Slýcháš utrhání jejich, ó Hospodine, i všecky obmysly jejich proti mně,
62Athun qui kai patoem kaminawk hoi kai misa angthawk thuih kaminawk mah thuih ih lok to na thaih boeh.
62Řeči povstávajících proti mně, a přemyšlování jejich proti mně přes celý den.
63Nihcae anghnuthaih hoi angthawkhaih to khenah; kai loe nihcae laasak thuih han ih ni ka oh sut boeh.
63Pohleď, jak při sedání jejich i povstání jejich jsem písničkou jejich.
64Aw Angraeng, angmacae ban mah sak ih hmuen baktih toengah, nihcae khaeah pathok pae let ah.
64Dej jim odplatu, Hospodine, podlé díla rukou jejich.
65Nihcae han qahhaih palungthin to paek ah loe, nihcae to tangoeng thuih ah.
65Dej jim zatvrdilé srdce a prokletí své na ně.
66Palungphuihaih hoiah nihcae to pacaekthlaek hanah, maeto doeh anghmat ai ah Angraeng ih van tlim ah kaom hmuennawk to amrosak boih ah.
66Stihej v prchlivosti, a vyhlaď je, ať nejsou pod nebem tvým.
Tip: use the ← and → keys to turn chapters.