Lamentazioni 3
Diodati Bibbia 1885Translation
Diodati Bibbia 1885
Kralice Bible (1613)
1IO son l'uomo che ha veduta afflizione, Per la verga dell'indegnazion del Signore.
1Já jsem muž okoušející trápení od metly rozhněvání Božího.
2Egli mi ha condotto, e fatto camminar nelle tenebre, E non nella luce.
2Zahnal mne, a uvedl do tmy a ne k světlu.
3Certo, egli mi ritorna addosso, E rivolge la sua mano contro a me tuttodì.
3Toliko proti mně se postavuje, a obrací ruku svou přes celý den.
4Egli ha fatta invecchiar la mia carne, e la mia pelle; Egli mi ha fiaccate le ossa.
4Uvedl sešlost na tělo mé a kůži mou, a polámal kosti mé.
5Egli ha fatti degli edificii contro a me, E mi ha intorniato di tosco e di affanno.
5Zastavěl mne a obklíčil přeodpornou hořkostí.
6Egli mi ha fatto dimorare in luoghi tenebrosi, A guisa di quelli che son morti già da lungo tempo.
6Postavil mne v tmavých místech jako ty, kteříž již dávno zemřeli.
7Egli mi ha assiepato d'ogn'intorno, sì che non posso uscire; Egli ha aggravati i miei ceppi.
7Ohradil mne, abych nevyšel; obtížil ocelivý řetěz můj.
8Eziandio quando grido e sclamo, Egli chiude il passo alla mia orazione,
8A jakžkoli volám a křičím, zacpává uši před mou modlitbou.
9Egli ha chiuse le mie vie di pietre conce a scarpello, Ha rinvolti i miei sentieri.
9Ohradil cesty mé tesaným kamenem, a stezky mé zmátl.
10Egli mi è stato un orso all'agguato, Un leone ne' suoi nascondimenti.
10Jest nedvěd číhající na mne, lev v skrejších.
11Egli ha traviate le mie vie, Mi ha tagliato a pezzi, mi ha renduto desolato.
11Cesty mé stočil, anobrž roztrhal mne, a na to mne přivedl, abych byl pustý.
12Egli ha teso l'arco suo, E mi ha posto come un bersaglio incontro alle saette.
12Natáhl lučiště své, a vystavil mne za cíl střelám.
13Egli mi ha fitti nelle reni Gli strali del suo turcasso.
13Postřelil ledví má střelami toulu svého.
14Io sono in derisione a tutti i popoli, E son la lor canzone tuttodì.
14Jsem v posměchu se vším lidem svým, a písničkou jejich přes celý den.
15Egli mi ha saziato di amaritudini, Mi ha inebbriato di assenzio.
15Sytí mne hořkostmi, opojuje mne pelynkem.
16Egli mi ha stritolati i denti con della ghiaia, Mi ha voltolato nella cenere.
16Nadto potřel o kameníčko zuby mé, vrazil mne do popela.
17E tu hai allontanata l'anima mia dalla pace, Ed io ho dimenticato il bene.
17Tak jsi vzdálil, ó Bože, duši mou od pokoje, až zapomínám na pohodlí,
18E ho detto: Il Signore ha fatta perire la mia forza, E la mia speranza.
18A říkám: Zahynulatě síla má i naděje má, kterouž jsem měl v Hospodinu.
19Ricordati della mia afflizione, E del mio esilio; del tosco e dell'assenzio.
19A však duše má rozvažujíc trápení svá a pláč svůj, pelynek a žluč,
20L'anima mia se ne ricorda del continuo, E se ne abbatte in me.
20Rozvažujíc to ustavičně, ponižuje se ve mně.
21Questo mi torna alla mente, Perciò spererò ancora .
21A přivodě sobě to ku paměti, (naději mám),
22Se non siamo stati del tutto consumati, È per le benignità del Signore; Perciocchè le sue misericordi non son venute meno;
22Že veliké jest milosrdenství Hospodinovo, když jsme do konce nevyhynuli. Nepřestávajíť zajisté slitování jeho,
23Si rinnovano ogni mattina; La tua lealtà è grande.
23Ale nová jsou každého jitra; převeliká jest pravda tvá.
24Il Signore è la mia parte, ha detto l'anima mia; Perciò spererò in lui.
24Díl můj jest Hospodin, říká duše má; protož naději mám v něm.
25Il Signore è buono a quelli che l'aspettano, All'anima che lo ricerca.
25Dobrý jest Hospodin těm, jenž očekávají na něj, duši té, kteráž ho hledá.
26Buona cosa è di aspettare in silenzio La salute del Signore.
26Dobré jest trpělivě očekávajícímu na spasení Hospodinovo.
27Buona cosa è all'uomo di portare il giogo Nella sua giovanezza.
27Dobré jest muži tomu, kterýž by nosil jho od dětinství svého,
28Sieda egli pur solitario, ed in silenzio, Se Dio gliel'ha imposto!
28Kterýž by pak byl opuštěn, trpělivě se má v tom, což na něj vloženo,
29Metta pur la sua bocca nella polvere! Forse, ci sarà ancora speranza;
29Dávaje do prachu ústa svá, až by se ukázala naděje,
30Porga pur la guancia a chi lo percuote; Si sazî pur di vituperio!
30Nastavuje líce tomu, kdož jej bije, a sytě se potupou.
31Poichè il Signore non rigetta in perpetuo;
31Neboť nezamítá Pán na věčnost;
32Anzi, se affligge, ha altresì compassione, Secondo la moltitudine delle sue benignità.
32Nýbrž ačkoli zarmucuje, však slitovává se podlé množství milosrdenství svého.
33Perciocchè s'egli affligge, E addolora i figliuoli degli uomini, Non lo fa volentieri.
33Netrápíť zajisté z srdce svého, aniž zarmucuje synů lidských.
34Mentre altri trita sotto i suoi piedi Tutti i prigioni della terra;
34Aby kdo potíral nohama svýma všecky vězně v zemi,
35Mentre altri pervertisce la ragion dell'uomo, Nel cospetto dell'Altissimo;
35Aby nespravedlivě soudil muže před oblíčejem Nejvyššího,
36Mentre altri fa torto all'uomo nella sua lite; Il Signore nol vede egli?
36Aby převracel člověka v při jeho, Pán nelibuje.
37Chi è colui che abbia detta qualche cosa , e quella sia avvenuta, Che il Signore non l'abbia comandata?
37Kdo jest, ješto když řekl, stalo se něco, a Pán nepřikázal?
38Non procedono i mali ed i beni Dalla bocca dell'Altissimo?
38Z úst Nejvyššího zdali nepochází zlé i dobré?
39Perchè si rammarica l'uomo vivente? Perchè si rammarica l'uomo della pena del suo peccato?
39Proč by tedy sobě stýskal člověk živý, muž nad kázní za hříchy své?
40Esaminiamo le nostre vie, E ricerchiamo le e convertiamoci al Signore.
40Zpytujme raději a ohledujme cest našich, a navraťme se až k Hospodinu.
41Alziamo i nostri cuori, e le palme delle mani, A Dio ne' cieli, dicendo:
41Pozdvihujme srdcí i rukou svých k Bohu silnému v nebe.
42Noi abbiam misfatto, e siamo stati ribelli; E tu non hai perdonato.
42Myť jsme se zpronevěřili, a zpurní jsme byli, protož ty neodpouštíš.
43Tu ci hai coperti d'ira, e ci hai perseguitati; Tu hai ucciso e non hai risparmiato.
43Obestřels se hněvem a stiháš nás, morduješ a nešanuješ.
44Tu hai distesa una nuvola intorno a te, Acciocchè l'orazione non passasse.
44Obestřels se oblakem, aby nemohla proniknouti k tobě modlitba.
45Tu ci hai fatti essere spazzature, Ed abbominio, per mezzo i popoli.
45Za smeti a povrhel položil jsi nás u prostřed národů těchto.
46Tutti i nostri nemici hanno aperta la bocca contro a noi.
46Rozdírají na nás ústa svá všickni nepřátelé naši.
47Noi siamo incorsi in ispavento, ed in fossa; In desolazione, ed in fiaccamento.
47Strach a jáma potkala nás, zpuštění a setření.
48L'occhio mio cola in rivi d'acque, Per lo fiaccamento della figliuola del mio popolo.
48Potokové vod tekou z očí mých pro potření dcery lidu mého.
49L'occhio mio stilla, senza posa, E non ha alcuna requie;
49Oči mé slzí bez přestání, proto že není žádného odtušení,
50Finchè il Signore non riguarda, E non vede dal cielo.
50Ažby popatřil a shlédl Hospodin s nebe.
51L'occhio mio affanna l'anima mia, Per tutte le figliuole della mia città.
51Oči mé rmoutí duši mou pro všecky dcery města mého.
52Quelli che senza cagione, mi son nemici, Mi han cacciato del continuo, come un uccelletto;
52Loviliť jsou mne ustavičně, jako ptáče, nepřátelé moji bez příčiny.
53Hanno troncata la vita mia, e l'hanno messa nella fossa; Ed hanno gettate delle pietre sopra me.
53Uvrhli do jámy život můj, a přimetali mne kamením.
54Le acque mi hanno inondato fin sopra il capo; Io ho detto: Io son riciso.
54Rozvodnily se vody nad hlavou mou, řekl jsem: Jižtě po mně.
55Io ho invocato il tuo Nome, o Signore, Dalla fossa de' luoghi bassissimi.
55Vzývám jméno tvé, ó Hospodine, z jámy nejhlubší.
56Tu hai udita la mia voce; Non nascondere il tuo orecchio al mio sospiro, ed al mio grido.
56Hlas můj vyslýchával jsi; nezacpávejž ucha svého před vzdycháním mým a voláním mým.
57Tu ti sei accostato al giorno che io ti ho invocato; Tu hai detto: Non temere.
57V ten den, v němž jsem tě vzýval, přicházeje, říkávals: Neboj se.
58O Signore, tu hai dibattute le querele dell'anima mia; Tu hai riscossa la vita mia.
58Pane, zasazuje se o při duše mé, vysvobozoval jsi život můj.
59O Signore, tu vedi il torto che mi è fatto; Giudica la mia causa.
59Vidíš, ó Hospodine, převrácenost, kteráž se mně děje, dopomoziž mi k spravedlnosti.
60Tu vedi tutte le lor vendette, Tutti i lor pensieri contro a me.
60Vidíš všecko vymstívání se jejich, všecky úklady jejich proti mně.
61Tu odi, Signore, i loro obbrobri, Tutte le lor macchinazioni contro a me;
61Slýcháš utrhání jejich, ó Hospodine, i všecky obmysly jejich proti mně,
62Le parole di quelli che mi si levano incontro, Ed i ragionamenti che tengono contro a me tuttodì.
62Řeči povstávajících proti mně, a přemyšlování jejich proti mně přes celý den.
63Riguarda, quando si seggono, e quando si levano; Io sono la lor canzone.
63Pohleď, jak při sedání jejich i povstání jejich jsem písničkou jejich.
64O Signore, rendi loro la retribuzione, Secondo le opere delle lor mani.
64Dej jim odplatu, Hospodine, podlé díla rukou jejich.
65Da' loro ingombramento di cuore, La tua maledizione.
65Dej jim zatvrdilé srdce a prokletí své na ně.
66Perseguili in ira, E disperdili di sotto al cielo del Signore.
66Stihej v prchlivosti, a vyhlaď je, ať nejsou pod nebem tvým.
Tip: use the ← and → keys to turn chapters.