Римљанима 8
Daničić–Karadžić Bible (1868), CyrillicTranslation
Daničić–Karadžić Bible (1868), Cyrillic
Kralice Bible (1613)
1Никаква, дакле, сад нема осуђења онима који су у Христу Исусу и не ходе по телу него по Духу.
1A protož neníť již žádného odsouzení těm, kteříž jsou v Kristu Ježíši, totiž nechodícím podle těla, ale podle Ducha.
2Јер закон Духа који оживљава у Христу Исусу, опростио ме је од закона греховног и смрти.
2Nebo zákon Ducha života v Kristu Ježíši, vysvobodil mne od zákona hřícha a smrti.
3Јер што закону беше немогуће, јер беше ослабљен телом, посла Бог сина свог у обличју тела греховног, и за грех осуди грех у телу,
3Nebo seč nemohl býti Zákon, byv mdlý pro tělo, Bůh poslav Syna svého v podobnosti těla hřícha, a to příčinou hřícha, odsoudil hřích na těle,
4да се правда закона испуни у нама који не живимо по телу него по духу;
4Aby spravedlnost Zákona vyplněna byla v nás, kteříž nechodíme podle těla, ale podle Ducha.
5јер који су по телу телесно мисле, а који су по духу духовно мисле.
5Ti zajisté, kteříž jsou podle těla živi, chutnají to, což jest těla, ale ti, kteříž jsou živi podle Ducha, oblibují to, což jest Ducha.
6Јер телесно мудровање смрт је, а духовно мудровање живот је и мир.
6Nebo smýšlení těla jest smrt, smýšlení pak Ducha život a pokoj,
7Јер телесно мудровање непријатељство је Богу, јер се не покорава закону Божијем нити може.
7Protože smýšlení těla jest nepřátelské Bohu; nebo Zákonu Božímu není poddáno, a aniž hned může býti.
8А који су у телу не могу Богу угодити.
8Protož ti, kteříž jsou v těle, Bohu se líbiti nemohou.
9А ви нисте у телу него у духу; јер Дух Божји у вама живи. А ако ко нема Дух Христов, он није Његов.
9Vy pak nejste v těle, ale v Duchu, poněvadž Duch Boží přebývá v vás. Jestližeť pak kdo Ducha Kristova nemá, tenť není jeho.
10А ако је Христос у вама, онда је тело мртво греха ради а дух жив правде ради.
10A jest-liť Kristus v vás, tedy ač tělo umrtveno jest pro hřích, však duch živ jest pro spravedlnost.
11А ако ли живи у вама Дух Оног који је васкрсао Исуса из мртвих, Онај који је подигао Христа из мртвих оживеће и ваша смртна телеса Духом својим који живи у вама.
11Jestližeť pak Duch toho, kterýž vzkřísil Ježíše z mrtvých, přebývá v vás, ten, kterýž vzkřísil Krista z mrtvých, obživí i smrtelná těla vaše, pro přebývajícího Ducha jeho v vás.
12Тако дакле, браћо, нисмо дужни телу да по телу живимо.
12A takž tedy, bratří, dlužníciť jsme ne tělu, abychom podle těla živi byli.
13Јер ако живите по телу, помрећете; ако ли духом послове телесне морите, живећете.
13Nebo budete-li podle těla živi, zemřete; pakli byste Duchem skutky těla mrtvili, živi budete.
14Јер који се владају по духу Божијем они су синови Божији.
14Nebo kteřížkoli Duchem Božím vedeni bývají, ti jsou synové Boží.
15Јер не примисте дух ропства, опет да се бојите; него примисте Дух посиначки, којим вичемо: Ава, Оче!
15Nepřijali jste zajisté Ducha služby opět k bázni, ale přijali jste Ducha synovství, v němžto voláme Abba, totiž Otče.
16Овај дух сведочи нашем духу да смо деца Божија.
16A tenť Duch osvědčuje duchu našemu, že jsme synové Boží.
17А кад смо деца и наследници смо: наследници, дакле Божији, а сунаследници Христови: јер с Њим страдамо да се с Њим и прославимо.
17A jestliže synové, tedy i dědicové, dědicové zajisté Boží, spolu pak dědicové Kristovi, však tak, jestliže spolu s ním trpíme, abychom spolu i oslaveni byli.
18Јер мислим да страдања садашњег времена нису ништа према слави која ће нам се јавити.
18Nebo tak za to mám, že nejsou rovná utrpení nynější oné budoucí slávě, kteráž se zjeviti má na nás.
19Јер чекање твари чека да се јаве синови Божији.
19Nebo pečlivé očekávání všeho stvoření očekává žádostivého zjevení synů Božích.
20Јер се твар покори пропадљивости (не од своје воље него за вољу оног који је покори) на наду,
20Marnosti zajisté poddáno jest stvoření, nechtě, ale pro toho, kterýž je poddal,
21да ће се и сама твар опростити од ропства распадљивости на слободу славе деце Божије.
21V naději, že i ono vysvobozeno bude od služby porušení a přivedeno v svobodu slávy synů Božích.
22Јер знамо да сва твар уздише и тужи с нама до сад.
22Nebo víme, že všecko stvoření spolu lká a spolu ku porodu pracuje až posavad,
23А не само она, него и ми који новину духа имамо, и ми сами у себи уздишемо чекајући посињење и избављење телу свом.
23A netoliko ono, ale i my, prvotiny Ducha mající, i myť také sami v sobě lkáme, zvolení synů Božích očekávajíce, a tak vykoupení těla našeho.
24Јер се надом спасосмо. А нада који се види није нада; јер кад ко види шта, како ће му се надати?
24Nebo nadějí spaseni jsme. Naděje pak, kteráž se vidí, není naděje. Nebo což kdo vidí, proč by se toho nadál?
25Ако ли се надамо ономе што не видимо, чекамо с трпљењем.
25Pakli čehož nevidíme, toho se nadějeme, tedy toho skrze trpělivost očekáváme.
26А тако и Дух помаже нам у нашим слабостима: јер не знамо за шта ћемо се молити као што треба, него сам Дух моли се за нас уздисањем неисказаним.
26Ano také i Duch svatý pomocen jest mdlobám našim. Nebo zač bychom se měli modliti, jakž by náleželo, nevíme, ale ten Duch prosí za nás lkáními nevypravitelnými.
27А Онај што испитује срца зна шта је мисао Духа, јер по вољи Божијој моли се за свете.
27Ten pak, kterýž jest zpytatel srdcí, zná, jaký by byl smysl Ducha, že podle Boha prosí za svaté.
28А знамо да онима који љубе Бога све иде на добро, који су позвани по намерењу.
28Vímeť pak, že milujícím Boha všecky věci napomáhají k dobrému, totiž těm, kteříž podle uložení jeho povoláni jsou.
29Јер које напред позна оне и одреди да буду једнаки обличју Сина његовог, да би Он био прворођени међу многом браћом.
29Nebo kteréž předzvěděl, ty i předzřídil, aby byli připodobněni obrazu Syna jeho, aby tak on byl prvorozený mezi mnohými bratřími.
30А које одреди оне и дозва; а које дозва оне и оправда; а које оправда оне и прослави.
30Kteréž pak předzřídil, těch i povolal, a kterýchž povolal, ty i ospravedlnil, a kteréž ospravedlnil, ty i oslavil.
31Шта ћемо, дакле, рећи на ово? Ако је Бог с нама, ко ће на нас?
31Což tedy díme k tomu? Kdyžť jest Bůh s námi, i kdo proti nám?
32Који, дакле, свог сина не поштеде, него га предаде за све нас, како, дакле, да нам с Њим све не дарује?
32Kterýž ani vlastnímu Synu svému neodpustil, ale za nás za všecky vydal jej, i kterakž by tedy nám s ním všech věcí nedal?
33Ко ће оптужити избране Божије? Бог који правда?
33Kdo bude žalovati na vyvolené Boží? Bůh jest, jenž ospravedlňuje.
34Ко ће осудити? Христос Исус који умре, па још и васкрсе, који је с десне стране Богу, и моли за нас?
34Kdo jest, ješto by je odsoudil? Kristus jest, kterýž umřel za ně, nýbrž i z mrtvých vstal, a kterýž i na pravici Boží jest, kterýž také i oroduje za nás.
35Ко ће нас раставити од љубави Божије? Невоља ли или туга? Или гоњење? Или глад? Или голотиња? Или страх? Или мач? Као што стоји написано:
35A protož kdo nás odloučí od lásky Kristovy? Zdali zarmoucení, aneb úzkost, nebo protivenství? Zdali hlad, čili nahota? Zdali nebezpečenství, čili meč?
36За Тебе нас убијају вас дан, држе нас као овце које су за клање.
36Jakož psáno jest: Pro tebe mrtveni býváme celý den, jmíni jsme jako ovce oddané k zabití.
37Али у свему овоме побеђујемо Оног ради који нас је љубио.
37Ale v tom ve všem udatně vítězíme, skrze toho, kterýž nás zamiloval.
38Јер знам јамачно да ни смрт, ни живот, ни анђели, ни поглаварства, ни силе, ни садашње, ни будуће,
38Jist jsem zajisté, že ani smrt, ani život, ani andělé, ani knížatstvo, ani mocnosti, ani nastávající věci, ani budoucí,
39ни висина, ни дубина, ни друга каква твар може нас раставити од љубави Божије, која је у Христу Исусу, Господу нашем.
39Ani vysokost, ani hlubokost, ani kterékoli jiné stvoření, nebude moci nás odloučiti od lásky Boží, kteráž jest v Kristu Ježíši, Pánu našem.
Tip: use the ← and → keys to turn chapters.