Римљанима 7
Daničić–Karadžić Bible (1868), CyrillicTranslation
Daničić–Karadžić Bible (1868), Cyrillic
Kralice Bible (1613)
1Или не знате, браћо (јер говорим онима који знају закон), да закон влада над човеком докле је жив?
1Zdaliž nevíte, bratří, (nebo povědomým Zákona mluvím) že Zákon panuje nad člověkem, dokudž živ jest člověk?
2Јер је удата жена привезана законом за мужа докле год он живи; а ако ли муж њен умре, разреши се од закона мужевљег.
2Nebo žena, kteráž za mužem jest, živému muži přivázána jest zákonem; pakli by umřel muž její, rozvázána jest od zákona muže.
3Зато, дакле, док јој је муж жив бива прељубочиница ако пође за другог мужа; а ако јој умре муж проста је од закона да не буде прељубочиница ако пође за другог.
3A protož dokudž jest živ muž její, slouti bude cizoložnice, bude-li s jiným mužem; pakliť by muž její umřel, jižť jest svobodna od zákona toho, takže již nebude cizoložnice, bude-li s jiným mužem.
4Зато, браћо моја, и ви умресте закону телом Христовим, да будете другог, Оног што уста из мртвих, да плод донесемо Богу.
4Takž, bratří moji, i vy umrtveni jste Zákonu skrze tělo Kristovo, abyste byli jiného, totiž toho, kterýž z mrtvých vstal, abychom ovoce nesli Bohu.
5Јер кад бејасмо у телу, беху сласти греховне, које закон рађаху у удима нашим да се смрти плод доноси.
5Nebo když jsme byli v těle, žádosti hříchů příčinou Zákona vzbuzené moc svou provodily v údech našich k nesení ovoce ne Bohu, ale smrti.
6А сад, умревши избависмо се од закона који нас држаше, да служимо Богу у обновљењу Духа а не у старини слова.
6Nyní pak osvobozeni jsme od Zákona, když umřel ten, v němž jsme držáni byli, tak abychom již sloužili v novotě ducha, a ne v vetchosti litery.
7Шта ћемо дакле рећи? Је ли закон грех? Боже сачувај! Него ја греха не познах осим кроз закон; јер не знадох за жељу да закон не каза: Не зажели.
7Což tedy díme? Že Zákon jest hříchem? Nikoli; nýbrž hříchu jsem nepoznal, než skrze Zákon. Nebo i o žádosti byl bych nevěděl, aby hříchem byla, by byl Zákon neřekl: Nepožádáš.
8А грех узе почетак кроз заповест, и начини у мени сваку жељу; јер је грех без закона мртав.
8Ale příčinu vzav hřích skrze přikázaní, zplodil ve mně všelikou žádost. Bez Zákona zajisté hřích mrtev jest.
9А ја живљах некад без закона; а кад дође заповест, онда грех оживе,
9Jáť pak byl jsem živ někdy bez Zákona, ale když přišlo přikázání, hřích ožil,
10а ја умрех, и нађе се да ми заповест би за смрт која беше дата за живот.
10a já umřel. I shledáno jest, že to přikázání, kteréž mělo mi býti k životu, že jest mi k smrti.
11Јер грех узевши почетак кроз заповест превари ме, и уби ме њоме.
11Nebo hřích, vzav příčinu skrze to přikázání, podvedl mne, a skrze ně i zabil.
12Тако је, дакле, закон свет и заповест света и праведна и добра.
12A tak Zákon zajisté svatý, a přikázání svaté i spravedlivé a dobré jest.
13Добро ли дакле би мени смрт? Боже сачувај! Него грех, да се покаже грех добром чинећи ми смрт, да буде грех одвише грешан заповешћу.
13Tedy to dobré učiněno jest mi smrt? Nikoli, ale hřích, kterýž aby se okázal býti hříchem, skrze to dobré zplodil mi smrt, aby tak byl příliš velmi hřešící hřích skrze přikázání.
14Јер знамо да је закон духован; а ја сам телесан, продан под грех:
14Víme zajisté, že Zákon jest duchovní, ale já jsem tělesný, prodaný hříchu.
15Јер не знам шта чиним, јер не чиним оно шта хоћу, него на шта мрзим оно чиним.
15Nebo toho, což činím, neoblibuji; nebo ne, což chci, to činím, ale, což v nenávisti mám, to činím.
16Ако ли оно чиним шта нећу, хвалим закон да је добар.
16Jestližeť pak, což nechci, to činím, tedy povoluji Zákonu, že jest dobrý.
17А ово више ја не чиним него грех који живи у мени.
17A tak již ne já to činím, ale ten, kterýž přebývá ve mně, hřích.
18Јер знам да добро не живи у мени, то јест у телу мом. Јер хтети имам у себи, али учинити добро не налазим.
18Vímť zajisté, že nepřebývá ve mně, (to jest v těle mém), dobré. Nebo chtění hotové mám, ale vykonati dobrého, tohoť nenalézám.
19Јер добро што хоћу не чиним, него зло што нећу оно чиним.
19Nebo nečiním toho dobrého, což chci, ale činím to zlé, čehož nechci.
20А кад чиним оно што нећу, већ ја то не чиним него грех који живи у мени.
20A poněvadž pak, čehož já nechci, to činím, tedyť již ne já činím to, ale ten, kterýž přebývá ve mně, hřích.
21Налазим, дакле закон, кад хоћу добро да чиним, да ме на зло нагони.
21Nalézám tedy takový při sobě zákon, když chci činiti dobré, že se mne přídrží zlé.
22Јер имам радост у закону Божијем по унутрашњем човеку;
22Nebo zvláštní libost mám v Zákoně Božím podle vnitřního člověka;
23али видим други закон у удима својим, који се супроти закону ума мог, и заробљава ме законом греховним који је у удима мојим.
23Ale vidím jiný zákon v údech svých, odporující zákonu mysli mé a jímající mne, tak abych byl vězeň zákona hřícha, kterýž jest v údech mých.
24Ја несрећни човек! Ко ће ме избавити од тела смрти ове?
24Bídný já člověk! Kdo mne vysvobodí z toho těla smrti?
25Захваљујем Богу свом кроз Исуса Христа Господа нашег. Тако, дакле, ја сам умом својим служим закону Божијем а телом закону греховном.
25Ale děkujiť Bohu skrze Jezukrista Pána našeho. A takžť já sloužím myslí Zákonu Božímu, ale tělem zákonu hřícha.
Tip: use the ← and → keys to turn chapters.