Дела апостолска 4
Daničić–Karadžić Bible (1868), CyrillicTranslation
Daničić–Karadžić Bible (1868), Cyrillic
Kralice Bible (1613)
1А кад они говораху народу, наиђоше на њих свештеници и војвода црквени и садукеји;
1A když oni mluvili k lidu, přišli kněží a úředník chrámu a saduceové,
2и расрдише се, што они уче људе и јављају у Исусу васкрсење из мртвих.
2Těžce to nesouce, že lid učili a zvěstovali ve jménu Ježíše vzkříšení z mrtvých.
3И дигоше на њих руке, и метнуше их у затвор до ујутру: јер већ беше вече.
3I vztáhli na ně ruce a vsadili je do žaláře až do jitra, neb již byl večer.
4А од оних који слушаху реч многи вероваше, и постаде број људи око пет хиљада.
4Mnozí pak z těch, kteříž slyšeli slovo Boží, uvěřili. I učiněn jest počet mužů okolo pěti tisíců.
5А кад би ујутру, скупише се кнезови њихови и старешине и књижевници у Јерусалим,
5Stalo se pak nazejtří, sešli se knížata jejich, a starší, a zákoníci v Jeruzalémě,
6а Ана поглавар свештенички и Кајафа и Јован и Александар и колико их год беше од рода свештеничког;
6A Annáš nejvyšší kněz, a Kaifáš, a Jan, a Alexander, a kteřížkoli byli z pokolení nejvyššího kněze.
7и метнувши их на средину питаху: Каквом силом или у чије име учинисте ви ово?
7I postavivše je mezi sebou, otázali se jich: Jakou mocí aneb v kterém jménu učinili jste to vy?
8Тада Петар напунивши се Духа Светог рече им: Кнезови народни и старешине Израиљеве!
8Tedy Petr, jsa pln Ducha svatého, řekl jim: Knížata lidu a starší Izraelští,
9Ако нас данас питате за добро дело које учинисмо болесном човеку те он оздрави:
9Poněvadž my dnes k soudu jsme přivedeni pro dobrodiní člověku nemocnému učiněné, kterak by on zdráv učiněn byl:
10Да је на знање свима вама и свему народу Израиљевом да у име Исуса Христа Назарећанина, ког ви распесте, ког Бог подиже из мртвих, стоји овај пред вама здрав.
10Známo buď všechněm vám i všemu lidu Izraelskému, že ve jménu Ježíše Krista Nazaretského, kteréhož jste vy ukřižovali, jehož Bůh vzkřísil z mrtvých, skrze toho jméno tento stojí před vámi zdravý.
11Ово је камен који ви зидари одбацисте, а постаде глава од угла: и нема ни у једном другом спасења;
11Toť jest ten kámen za nic položený od vás dělníků, kterýž učiněn jest v hlavu úhelní.
12јер нема другог имена под небом даног људима којим би се ми могли спасти.
12A neníť v žádném jiném spasení; neboť není jiného jména pod nebem daného lidem, skrze kteréž bychom mohli spaseni býti.
13А кад видеше слободу Петрову и Јованову, и знајући да су људи некњижевни и прости, дивљаху се, и знаху их да беху с Исусом.
13I vidouce takovou udatnost a smělost v mluvení Petrovu a Janovu, a shledavše, že jsou lidé neučení a prostí, divili se, a poznali je, že s Ježíšem bývali.
14А видећи исцељеног човека где с њима стоји не могаху ништа противу рећи.
14Èlověka také toho vidouce, an stojí s nimi, kterýž byl uzdraven, neměli co mluviti proti nim.
15Онда им заповедише да изиђу напоље из савета, па питаху један другог
15I rozkázavše jim vystoupiti z rady, rozmlouvali vespolek,
16говорећи: Шта ћете чинити овим људима? Јер велики знак што учинише они познат је свима који живе у Јерусалиму, и не можемо одрећи;
16Řkouce: Co učiníme lidem těmto? Nebo že jest zjevný zázrak stal se skrze ně, všem přebývajícím v Jeruzalémě známé jest, aniž můžeme toho zapříti.
17али да се даље не разилази по народу, да им оштро запретимо да више не говоре за име ово никоме.
17Ale aby se to více nerozhlašovalo v lidu, s pohrůžkou přikažme jim, aby více v tom jménu žádnému z lidí nemluvili.
18И дозвавши их заповедише им да ништа не спомињу нити да уче у име Исусово.
18I povolavše jich, přikázali jim, aby nikoli nemluvili, ani učili ve jménu Ježíšovu.
19Петар и Јован одговарајући рекоше им: Судите је ли право пред Богом да вас већма слушамо неголи Бога?
19Tedy Petr a Jan odpovídajíce, řekli jim: Jest-li to spravedlivé před obličejem Božím, abychom vás více poslouchali než Boha, suďte.
20Јер ми не можемо не говорити шта видесмо и чусмо.
20Nebť nemůžeme nemluviti toho, co jsme viděli a slyšeli.
21А они запретивши им пустише их, не нашавши ништа како би их мучили, народа ради; јер сви хваљаху Бога за оно што се беше догодило.
21A oni pohrozivše jim, propustili je, nenalezše na nich příčiny trestání, pro lid; nebo všickni velebili Boha z toho, co se bylo stalo.
22Јер оном човеку беше више од четрдесет година на коме се догоди ово чудо здравља.
22Byl zajisté v letech více než ve čtyřidcíti člověk ten, při kterémž se byl stal zázrak ten uzdravení.
23А кад их отпустише, дођоше к својима, и јавише им шта рекоше главари свештенички и старешине.
23A jsouce propuštěni, přišli k svým a pověděli jim, co k nim přední kněží a starší mluvili.
24А они кад чуше, једнодушно подигоше глас к Богу и рекоше: Господе Боже, Ти који си створио небо и земљу и море и све што је у њима;
24Kteříž uslyševše to, jednomyslně pozdvihli hlasu k Bohu a řekli: Hospodine, ty jsi Bůh, kterýž jsi učinil nebe i zemi, i moře i všecko, což v nich jest,
25који устима Давида слуге свог рече: Зашто се буне незнабошци, и народи измишљају празне речи?
25Kterýž jsi skrze ústa Davida, služebníka svého, řekl: Proč jsou se bouřili národové a lidé myslili marné věci?
26Састаше се цареви земаљски, и кнезови се сабраше уједно на Господа и на Христа Његовог.
26Postavili se králové zemští, a knížata sešla se vespolek proti Pánu a proti Pomazanému jeho.
27Заиста се сабраше у овом граду на светог Сина Твог Исуса, ког си помазао, Ирод и понтијски Пилат с незнабошцима и с народом Израиљевим,
27Právěť jsou se jistě sešli proti svatému Synu tvému Ježíšovi, kteréhož jsi pomazal, Herodes a Pontský Pilát, s pohany a lidem Izraelským,
28да учине шта рука Твоја и савет Твој напред одреди да буде.
28Aby učinili to, což ruka tvá a rada tvá předuložila, aby se stalo.
29И сад Господе! Погледај на њихове претње, и дај слугама својим да говоре са сваком слободом реч Твоју;
29A nyní, Pane, pohlediž na pohrůžky jejich a dejž služebníkům svým mluviti slovo tvé svobodně a směle,
30и пружај руку своју на исцељивање и да знаци и чудеса буду именом светог Сина Твог Исуса.
30Vztahuje ruku svou k uzdravování a k činění divů a zázraků, skrze jméno svatého Syna tvého Ježíše.
31И пошто се они помолише Богу затресе се место где беху сабрани, и напунише се сви Духа Светог, и говораху реч Божју са слободом.
31A když se oni modlili, zatřáslo se to místo, na kterémž byli shromážděni, a naplněni jsou všickni Duchem svatým, a mluvili slovo Boží směle a svobodně.
32А у народа који верова беше једно срце и једна душа; и ниједан не говораше за имање своје да је његово, него им све беше заједничко.
32Toho pak množství věřících bylo jedno srdce a jedna duše. Aniž kdo co z těch věcí, kteréž měl, svým vlastním býti pravil, ale měli všecky věci obecné.
33И апостоли с великом силом сведочаху за васкрсење Господа Исуса Христа; и благодат велика беше на свима њима:
33A mocí velikou vydávali apoštolé svědectví o vzkříšení Pána Ježíše, a milost veliká přítomná byla všechněm jim.
34Јер ниједан међу њима не беше сиромашан, јер колико их год беше који имаху њиве или куће, продаваху и доношаху новце што узимаху зато,
34A žádný mezi nimi nebyl nuzný; nebo kteřížkoli měli pole nebo domy, prodávajíce, přinášeli peníze, za kteréž prodávali,
35и метаху пред ноге апостолима; и даваше се свакоме као што ко требаше.
35A kladli před nohy apoštolské. I rozdělováno bylo jednomu každému, jakž komu potřebí bylo.
36А Јосија, прозвани од апостола Варнава, које значи Син утехе, Левит родом из Кипра,
36Jozes pak, kterýž příjmí měl od apoštolů Barnabáš, (což se vykládá syn utěšení,) z pokolení Levítského, z Cypru rodem,
37он имаше њиву, и продавши је донесе новце и метну апостолима пред ноге.
37Měv pole, prodal je, a přinesl peníze, a položil k nohám apoštolským.
Tip: use the ← and → keys to turn chapters.