Дела апостолска 5
Daničić–Karadžić Bible (1868), CyrillicTranslation
Daničić–Karadžić Bible (1868), Cyrillic
Kralice Bible (1613)
1А један човек, по имену Ананија, са женом својом Сапфиром продаде њиву,
1Muž pak jeden, jménem Ananiáš, s Zafirou, manželkou svou, prodal statek.
2и сакри од новаца са знањем и жене своје, и донесавши један део метну апостолима пред ноге.
2A lstivě něco těch peněz ujal s vědomím manželky své, a přinesa díl nějaký, položil k nohám apoštolským.
3А Петар рече: Ананија! Зашто напуни сотона срце твоје да слажеш Духу Светоме и сакријеш од новаца што узе за њиву?
3I řekl Petr: Ananiáši, proč naplnil satan srdce tvé lstí, tak abys lhal Duchu svatému a lstivě ujal částku peněz za to pole?
4Кад је била у тебе не беше ли твоја? И кад је продаде не беше ли у твојој власти? Зашто си дакле такву ствар метнуо у срце своје? Људима ниси слагао него Богу.
4Zdaliž nebylo tvé, kdybys ho byl sobě nechal? A když bylo prodáno, v moci tvé bylo. I proč jsi tuto věc složil v srdci svém? Neselhal jsi lidem, ale Bohu.
5А кад чу Ананија речи ове паде и издахну; и уђе велики страх у све који слушаху ово.
5Tedy uslyšav Ananiáš tato slova, padna, zdechl. I spadla bázeň veliká na všecky, kteříž to slyšeli.
6А момци ушавши узеше га и изнесоше те закопаше.
6A vstavše mládenci, vzali jej, a vynesše ven, pochovali.
7А кад прође око три сата, уђе и жена његова не знајући шта је било.
7I stalo se po chvíli, jako po třech hodinách, že i jeho žena, nevěduci, co se bylo stalo, přišla.
8А Петар јој одговори: Кажи ми јесте ли за толико дали њиву? А она рече: Да, за толико.
8I řekl k ní Petr: Pověz mi, za toliko-li jste pole své prodali? A ona řekla: Ano, za tolik.
9А Петар јој рече: Зашто се договористе да искушате Духа Господњег? Гле ноге оних који твог мужа закопаше пред вратима су, и изнеће те.
9Tedy dí jí Petr: I pročež jste se smluvili, abyste pokoušeli Ducha Páně? Aj, nohy těch, kteříž pochovali muže tvého, přede dveřmi jsou, a vynesouť také i tebe.
10И одмах падну пред ногама његовим и издахну. А момци ушавши нађоше је мртву и изнесоше је и закопаше код мужа њена.
10I padla hned před nohy jeho, a zdechla. A všedše mládenci, nalezli ji mrtvou; i vynesše, pochovali podle muže jejího.
11И уђе велики страх у сву цркву и у све који чуше ово.
11I byla bázeň veliká po vší církvi, i mezi všemi, kteříž to slyšeli.
12А рукама апостолским учинише се многи знаци и чудеса међу људима; и беху сви једнодушно у трему Соломуновом.
12Skrze ruce pak apoštolů dáli se divové a zázrakové velicí v lidu, (A bývali všickni jednomyslně v síňci Šalomounově.
13А од осталих нико не смејаше приступити њима; него их хваљаше народ.
13Jiný pak žádný neodvážil se připojiti k nim, ale velebil je lid.
14А све више пристајаху они који вероваху Господа, мноштво људи и жена,
14A vždy více se rozmáhalo množství věřících Pánu, mužů i také žen.)
15тако да и по улицама изношаху болеснике и метаху на постељама и на носилима, да би кад прође Петар барем сенка његова осенила кога од њих.
15Takže i na ulice vynášeli nemocné, a kladli na ložcích a na nosidlách, aby, když by šel Petr, aspoň stín jeho zastínil na některé z nich.
16А долажаху многи и из околних градова у Јерусалим, и доношаху болеснике и које мучаху нечисти духови; и сви оздрављаху.
16Scházelo se pak množství z okolních měst do Jeruzaléma, nesouce nemocné a trápené od duchů nečistých, a uzdravováni byli všickni.
17Али устаде поглавар свештенички и сви који беху с њим, од јереси садукејске, и напунише се зависти,
17Tedy povstav nejvyšší kněz a všickni, kteříž byli s ním, (jenž byli saducejské sekty,) naplněni jsou závistí.
18и дигоше руке своје на апостоле, и метнуше их у општи затвор.
18I zjímali apoštoly, a vsázeli je do žaláře obecného.
19А анђео Господњи отвори ноћу врата тамничка, и изведавши их рече:
19Ale anděl Páně v noci otevřev dveře u žaláře, vyvedl je ven a řekl:
20Идите и станите у цркви те говорите народу све речи овог живота.
20Jděte, a postavíce se, mluvte lidu v chrámě všecka slova života tohoto.
21А кад они чуше, уђоше ујутру у цркву, и учаху. А кад дође поглавар свештенички и који беху с њим, сазваше сабор и све старешине од синова Израиљевих, и послаше у тамницу да их доведу.
21To oni uslyševše, vešli na úsvitě do chrámu a učili. Tedy přišed nejvyšší kněz a ti, kteříž s ním byli, svolali radu a všecky starší synů Izraelských, i poslali do žaláře, aby byli přivedeni.
22А кад слуге отидоше, не нађоше их у тамници; онда се вратише и јавише им
22A služebníci přišedše, nenalezli jich v žaláři. A navrátivše se, vypravovali,
23говорећи: Тамницу нађосмо закључану са сваком тврђом и чуваре где стоје пред вратима; али кад отворисмо, унутра ниједног не нађосмо.
23Řkouce: Žalář zajisté nalezli jsme zavřený se vší pilností a strážné vně stojící u dveří, ale otevřevše dveře, žádného jsme tam nenalezli.
24А кад чуше ове речи поглавар свештенички и војвода црквени и остали главари свештенички, не могаху им се начудити шта би то сад било.
24A když uslyšeli řeči tyto i nejvyšší kněz i úředník chrámu i jiní přední kněží, nerozuměli, co by se to stalo.
25А неко дође и јави им говорећи: Ено они људи што их бацисте у тамницу, стоје у цркви и уче народ.
25A přišed kdosi, pověděl jim, řka: Aj, muži, kteréž jste vsázeli do žaláře, v chrámě stojí a učí lid.
26Тада отиде војвода с момцима и доведе их не на силу: јер се бојаху народа да их не побије камењем.
26Tedy šel tam úředník s služebníky, a přivedl je bez násilé; nebo se báli lidu, aby nebyli ukamenováni.
27А кад их доведоше, поставише их пред сабор, и запита их поглавар свештенички говорећи:
27A přivedše je, postavili je v radě. I otázal se jich nejvyšší kněz,
28Не запретисмо ли вам оштро да не учите у ово име? И гле, напунисте Јерусалим својом науком, и хоћете да баците на нас крв овог човека.
28Řka: Zdaliž jsme vám přísně nepřikázali, abyste neučili v tom jménu? A aj, naplnili jste Jeruzalém učením svým, a chcete na nás uvésti krev člověka toho.
29А Петар и апостоли одговарајућу рекоше: Већма се треба Богу покоравати неголи људима.
29Odpověděv pak Petr a apoštolé, řekli: Více sluší poslouchati Boha než lidí.
30Бог отаца наших подиже Исуса, ког ви убисте обесивши на дрво.
30Bůh otců našich vzkřísil Ježíše, kteréhož jste vy zamordovali, pověsivše na dřevě.
31Овог Бог десницом својом узвиси за поглавара и спаса, да да Израиљу покајање и опроштење греха.
31Toho jest Bůh, jakožto Knížete a Spasitele, povýšil pravicí svou, aby bylo dáno lidu Izraelskému pokání a odpuštění hříchů.
32И ми смо Његови сведоци ових речи и Дух Свети ког Бог даде онима који се Њему покоравају.
32A my jsme svědkové toho všeho, což mluvíme, ano i Duch svatý, kteréhož dal Bůh těm, jenž jsou poslušni jeho.
33А кад они чуше врло се расрдише, и мишљаху да их побију.
33Oni pak slyševše to, rozzlobili se, a radili se o to, kterak by je vyhladili.
34Али онда устаде у скупштини један фарисеј по имену Гамалиило, законик, поштован од свега народа, и заповеди да апостоли мало изиђу напоље,
34Tedy povstav v radě jeden farizeus, jménem Gamaliel, Zákona učitel, vzácný muž u všeho lidu, rozkázal, aby na malou chvíli ven vyvedli apoštoly.
35па рече њима: Људи Израиљци! Гледајте добро за ове људе шта ћете чинити;
35I řekl jim: Muži Izraelští, pilně se rozmyslte při těchto lidech, co máte činiti.
36јер пре ових дана уста Тевда, говорећи да је он нешто, за којим пристаде људи на број око четири стотине; он би убијен, и сви који га слушаху разиђоше се и пропадоше.
36Nebo před těmito časy byl povstal Teudas, pravě se také býti něčím velikým, jehož se přídrželo mužů okolo čtyř set; kterýžto již zahynul, i všickni, kteříž přistoupili k němu, rozptýleni jsou a v nic obráceni.
37Потом уста Јуда Галилејац, у дане преписа, и одвуче доста људи за собом; и он погибе, и сви који га слушаху разасуше се.
37Po něm pak povstal Judas Galilejský za dnů popisu, a mnoho lidu po sobě obrátil. Ale i ten zahynul, a všickni, kteřížkoli přistoupili k němu, rozptýleni jsou.
38И сад вам кажем: прођите се ових људи и оставите их; јер ако буде од људи овај савет или ово дело, поквариће се.
38A protož nyní pravím vám: Dejte pokoj těmto lidem, a nechte jich. Nebo jestližeť jest z lidí rada tato anebo dílo toto, rozprchneť se;
39Ако ли је од Бога, не можете га покварити, да се како не нађете као богоборци.
39Pakliť jest z Boha, nebudete moci toho zkaziti; abyste snad i Bohu odporní nalezeni nebyli.
40Онда га послушаше, и дозвавши апостоле избише их, и запретише им да не говоре у име Исусово, и отпустише их.
40I povolili jemu. A povolavše apoštolů, a zmrskavše je, přikázali, aby více nemluvili ve jménu Ježíšovu. I propustili je.
41А они онда отидоше од сабора радујући се што се удостојише примити срамоту за име Господа Исуса.
41Oni pak šli z toho jejich shromáždění, radujíce se, že jsou hodni učiněni trpěti protivenství pro jméno Pána Ježíše.
42А сваки дан у цркви и по кућама не престајаху учити и проповедати јеванђеље о Исусу Христу.
42Na každý pak den nepřestávali v chrámě i po domích učiti a zvěstovati Ježíše Krista.
Tip: use the ← and → keys to turn chapters.