Дела апостолска 8
Daničić–Karadžić Bible (1868), CyrillicTranslation
Daničić–Karadžić Bible (1868), Cyrillic
Kralice Bible (1613)
1Савле пак беше пристао на његову смрт. А у тај дан постаде велико гоњење на цркву јерусалимску, и сви се расејаше по крајевима јудејским и самаријским осим апостола.
1Saul pak také přivolil k usmrcení jeho. I přišlo v ten čas veliké protivenství na církev, kteráž byla v Jeruzalémě, a všickni se rozprchli po krajinách Judských a Samařských, kromě apoštolů.
2А људи побожни укопаше Стефана и велики плач учинише над њим.
2I pochovali Štěpána muži pobožní, a plakali velmi nad ním.
3А Савле досађиваше цркви, јер иђаше по кућама, и вуцијаше људе и жене те предаваше у тамницу.
3Saul pak hubil církev, do domů vcházeje, a jímaje muže i ženy, dával je do žaláře.
4А они што се беху расејали пролажаху проповедајући реч.
4Ti pak, kteříž se byli rozprchli, chodili, kážíce slovo Boží.
5А Филип сишавши у град самаријски проповедаше им Христа.
5A Filip všed do města Samaří, kázal jim Krista.
6А народ пажаше једнодушно на оно што говораше Филип, слушајући и гледајући знаке које чињаше:
6I pozorovali zástupové s pilností jednomyslně toho, což se pravilo od Filipa, slyšíce a vidouce divy, kteréž činil.
7Јер духови нечисти с великом виком излажаху из многих у којима беху, и многи узети и хроми оздравише.
7Nebo duchové nečistí z mnohých, kteříž je měli, křičíce hlasem velikým, vycházeli, a mnozí šlakem poražení a kulhaví uzdraveni jsou.
8И би велика радост у граду оном.
8A stala se radost veliká v tom městě.
9А беше један човек, по имену Симон, који пре чараше у граду и довођаше у чудо народ самаријски, говорећи да је он нешто велико;
9Muž pak nějaký, jménem Šimon, před tím v tom městě čáry provodil, a lid Samařský mámil, pravě se býti nějakým velikým.
10на ког гледаху сви, и мало и велико, говорећи: Ово је велика сила Божја.
10Na něhož pozor měli všickni, od nejmenšího až do největšího, říkajíce: Tentoť jest Boží moc veliká.
11А зато гледаху на њега што их много времена чинима удивљаваше.
11Pozor pak měli na něho, protože je za mnohý čas mámil svými čáry.
12Кад пак вероваше Филипу који проповедаше јеванђеље о царству Божјем, и о имену Исуса Христа, крштаваху се и људи и жене.
12A když, uvěřivše Filipovi zvěstujícímu o království Božím a o jménu Ježíše Krista, křtili se muži i ženy,
13Тада и Симон верова, и крстивши се оста код Филипа; и видећи дела и знаке велике који се чињаху дивљаше се врло.
13Tedy i ten Šimon také uvěřil, a pokřtěn byv, přídržel se Filipa, a vida zázraky a moci veliké činěné, děsil se.
14А кад чуше апостоли који беху у Јерусалиму да Самарија прими реч Божју, послаше к њима Петра и Јована.
14Uslyšavše pak v Jeruzalémě apoštolé, že by Samaří přijala slovo Boží, poslali k nim Petra a Jana.
15Који сишавши помолише се Богу за њих да приме Духа Светог;
15Kteříž přišedše k nim, modlili se za ně, aby přijali Ducha svatého.
16јер још ни на једног не беше дошао, него беху само крштени у име Господа Исуса.
16(Nebo ještě byl na žádného z nich nesstoupil, ale pokřtěni toliko byli ve jménu Pána Ježíše.)
17Тада апостоли метнуше руке на њих, и они примише Духа Светог.
17Tedy vzkládali na ně ruce, a oni přijali Ducha svatého.
18А кад виде Симон да се даје Дух Свети кад апостоли метну руке, донесе им новце
18I uzřev Šimon, že skrze vzkládání rukou apoštolských dává se Duch svatý, přinesl jim peníze,
19говорећи: Дајте и мени ову власт да кад метнем руке на кога прими Духа Светог.
19Řka: Dejte i mně tu moc, ať, na kohož bych koli vzložil ruce, přijme Ducha svatého.
20А Петар му рече: Новци твоји с тобом да буду у погибао, што си помислио да се дар Божји може добити за новце.
20I řekl k němu Petr: Peníze tvé buďtež s tebou na zatracení, protože jsi se domníval, že by dar Boží mohl býti zjednán za peníze.
21Нема теби дела ни исета у овој речи; јер срце твоје није право пред Богом.
21Nemáš dílu ani losu v této věci; nebo srdce tvé není upřímé před Bohem.
22Покај се дакле од ове своје пакости, и моли се Богу да би ти се опростила помисао срца твог.
22Protož čiň pokání z této své nešlechetnosti, a pros Boha, zda by odpuštěno bylo tobě to myšlení srdce tvého.
23Јер те видим да си у горкој жучи и у свези неправде.
23Nebo v žluči hořkosti a v svazku nepravosti tebe býti vidím.
24А Симон одговарајући рече: Помолите се ви Господу за мене да не наиђе на мене ништа од овог што рекосте.
24I odpověděv Šimon, řekl: Modltež vy se za mne Pánu, aby na mne nepřišlo něco z těch věcí, kteréž jste mluvili.
25Тако они посведочивши и говоривши реч Господњу вратише се у Јерусалим, и многим селима самаријским проповедише јеванђеље.
25Oni pak osvědčovavše a mluvivše slovo Páně, navrátili se do Jeruzaléma, a ve mnohých městečkách Samaritánských kázali evangelium.
26А анђео Господњи рече Филипу говорећи: Устани и иди у подне на пут који силази од Јерусалима у Газу и пуст је.
26V tom anděl Páně mluvil k Filipovi, řka: Vstaň a jdi ku polední straně na cestu, kteráž vede od Jeruzaléma do města Gázy, kteréž jest pusté.
27И уставши пође. И гле, човек Арапин, ушкопљеник, властелин Кандакије царице арапске, што беше над свим њеним ризницама, који беше дошао у Јерусалим да се моли Богу,
27A on vstav, i šel. A aj, muž Mouřenín, kleštěnec, komorník královny Mouřenínské Kandáces, kterýž vládl všemi poklady jejími, a byl přijel do Jeruzaléma, aby se modlil,
28па се враћаше, и седећи на колима својим читаше пророка Исаију.
28Již se navracoval zase, sedě na voze svém, a četl Izaiáše proroka.
29А Дух рече Филипу: Приступи и прилепи се тим колима.
29I řekl Duch k Filipovi: Přistup a přiviň se k vozu tomu.
30А Филип притрчавши чу га где чита пророка Исаију, и рече: А разумеш ли шта читаш?
30A přiběh Filip, slyšel jej, an čte Izaiáše proroka. I řekl: Rozumíš-liž, co čteš?
31А он рече: Како бих могао разумети ако ме ко не упути? И умоли Филипа те се попе и седе с њим.
31A on řekl: Kterakž bych mohl rozuměti, leč by mi kdo vyložil? I prosil Filipa, aby vstoupil na vůz, a seděl s ním.
32А место из писма које читаше беше ово: Као овца на заклање одведе се, и нем као јагње пред оним који га стриже, тако не отвори уста својих.
32Místo pak toho Písma, kteréž četl, toto bylo: Jako ovce k zabití veden jest, a jako beránek němý před tím, kdož jej střiže, tak neotevřel úst svých.
33У Његовом понижењу укиде се суд Његов. А род Његов ко ће исказати? Јер се Његов живот узима од земље.
33V ponížení jeho odsouzení jeho vyhlazeno jest, rod pak jeho kdo vypraví, ačkoli zahlazen byl z země život jeho?
34Онда ушкопљеник одговори Филипу и рече: Молим те, за кога ово говори пророк? Или за себе или за кога другог?
34A odpovídaje komorník Filipovi, dí: Prosím tebe, o kom toto mluví prorok? Sám-li o sobě, čili o někom jiném?
35А Филип отворивши уста своја, и почевши од писма овог, приповеди му јеванђеље Исусово.
35Tedy otevřev Filip ústa svá, a počav od toho Písma, zvěstoval jemu Ježíše.
36Како иђаху путем дођоше на некакву воду; и рече ушкопљеник: Ево воде, шта брани мени да се крстим?
36A když jeli cestou, přijeli k jedné vodě. I řekl komorník: Aj, teď voda. Proč nemám býti pokřtěn?
37А Филип му рече: Ако верујеш од свега срца свог, можеш. А он одговарајући рече: Верујем да је Исус Христос Син Божји.
37I řekl Filip: Věříš-li celým srdcem, slušíť. A on odpověděv, řekl: Věřím, že Ježíš Kristus jest Syn Boží.
38И заповеди да стану кола, и сиђоше оба на воду, и Филип и ушкопљеник, и крсти га.
38I rozkázal státi vozu, a sstoupili oba do vody, i Filip i komorník. I pokřtil ho.
39А кад изиђоше из воде, Дух Свети паде на ушкопљеника, а анђео Господњи узе Филипа, и више га не виде ушкопљеник; него отиде путем својим радујући се.
39A když vystoupili z vody, Duch Páně pochopil Filipa, a neviděl ho více komorník; i jel cestou svou, raduje se.
40А Филип се обрете у Азоту; и пролазећи проповедаше јеванђеље свима градовима, док не дође у Ћесарију.
40Filip pak nalezen jest v Azotu; a chodě, kázal evangelium všem městům, až přišel do Cesaree.
Tip: use the ← and → keys to turn chapters.