1 Mojžíšova 8
Kralice Bible (1613)Translation
Kralice Bible (1613)
Daničić–Karadžić Bible (1868), Cyrillic
1Rozpomenul se pak Bůh na Noé, i všecky živočichy a všecka hovada, kteráž byla s ním v korábu; pročež uvedl Bůh vítr na zemi, i zastavily se vody.
1А Бог се опомену Ноја и свих звери и све стоке што беху с њим у ковчегу; и посла Бог ветар на земљу да узбије воду.
2A zavříny jsou studnice propasti i průduchové nebeští, a zastaven jest příval s nebe.
2И затворише се извори бездану и уставе небеске, и дажд с неба престаде.
3I navrátily se vody se svrchku země, odcházejíce zase, a opadly vody po stu a padesáti dnech,
3И стаде вода опадати на земљи, и једнако опадаше после сто педесет дана;
4Tak že odpočinul koráb sedmého měsíce, v sedmnáctý den toho měsíce na horách Ararat.
4те се устави ковчег седмог месеца дана седамнаестог на планини Арарату.
5Když pak vody odcházely a opadaly až do desátého měsíce, prvního dne téhož desátého měsíce ukázali se vrchové hor.
5И вода опадаше све већма до десетог месеца; и првог дана десетог месеца показаше се врхови од брда.
6I stalo se po čtyřidcíti dnech, otevřev Noé okno v korábu, kteréž byl udělal,
6А после четрдесет дана отвори Ноје прозор на ковчегу, који беше начинио;
7Vypustil krkavce. Kterýžto vyletuje zase se vracoval, dokudž nevyschly vody na zemi.
7и испусти гаврана, који једнако одлеташе и долеташе докле не пресахну вода на земљи.
8Potom vypustil holubici od sebe, aby věděl, již-li by opadly vody se svrchku země.
8Па пусти и голубицу да би видео је ли опала вода са земље.
9Kterážto když nenašla, kde by odpočinula noha její, navrátila se k němu do korábu; nebo vody byly po vší zemi. On pak vztáhna ruku svou, vzal ji, a vnesl k sobě do korábu.
9А голубица не нашавши где би стала ногом својом врати се к њему у ковчег, јер још беше вода по свој земљи; и Ноје пруживши руку ухвати је и узе к себи у ковчег.
10A počekal ještě sedm dní jiných, a opět vypustil holubici z korábu.
10И почека још седам дана, по опет испусти голубицу из ковчега.
11I přiletěla k němu holubice k večerou, a aj, list olivový utržený v ústech jejích. Tedy poznal Noé, že opadly vody se svrchku země.
11И пред вече врати се к њему голубица, и гле, у кљуну јој лист маслинов, који беше откинула; тако позна Ноје да је опала вода са земље.
12I čekal ještě sedm dní jiných, a opět vypustil holubici, kterážto nevrátila se k němu více.
12Али почека још седам дана, па опет испусти голубицу, а она му се више не врати.
13I stalo se šestistého prvního léta, v první den měsíce prvního, že vyschly vody na zemi. I odjal Noé přikrytí korábu a uzřel, ano již oschl svrchek země.
13Шест стотина прве године века Нојевог први дан првог месеца усахну вода на земљи; и Ноје откри кров на ковчегу, и угледа земљу суву.
14Druhého pak měsíce, v dvadcátý sedmý den téhož měsíce oschla země.
14А другог месеца двадесет седмог дана беше сва земља сува.
15I mluvil Bůh k Noé, řka:
15Тада рече Бог Ноју говорећи:
16Vyjdi z korábu, ty i žena tvá, a synové tvoji, i ženy synů tvých s tebou.
16Изађи из ковчега ти и жена твоја и синови твоји и жене синова твојих с тобом;
17Všecky živočichy, kteříž jsou s tebou ze všelikého těla, tak z ptactva jako z hovad a všelikého zeměplazu, kterýž se hýbe na zemi, vyveď s sebou; ať se v hojnosti rozplozují na zemi, a rostou a množí se na zemi.
17све звери што су са тобом од сваког тела, птице и стоку и шта год гамиже по земљи, изведи са собом, нека се разиђу по земљи, и нека се плоде и множе на земљи.
18I vyšel Noé a synové jeho, i žena jeho a ženy synů jeho s ním;
18И изиђе Ноје и синови његови и жена његова и жене синова његових с њим.
19Každý živočich, každý zeměplaza všecko ptactvo, všecko, což se hýbe na zemi, po pokoleních svých vyšlo z korábu.
19Све звери, све ситне животиње, све птице и све што се миче по земљи по својим врстама изиђоше из ковчега.
20Tedy vzdělal Noé oltář Hospodinu, a vzav ze všech hovad čistých i ze všeho ptactva čistého, obětoval zápaly na tom oltáři.
20И начини Ноје жртвеник Господу, и узе од сваке чисте стоке и од свих птица чистих, и принесе на жртвенику жртве паљенице.
21I zachutnal Hospodin vůni tu příjemnou, a řekl Hospodin v srdci svém: Nebudu více zlořečiti zemi pro člověka, proto že myšlení srdce lidského zlé jest od mladosti jeho; aniž budu více bíti všeho, což živo jest, jako jsem učinil.
21И Господ омириса мирис угодни, и рече у срцу свом: Нећу више клети земље с људи, што је мисао срца човечијег зла од малена; нити ћу више убијати све што живи, као што учиних.
22Nýbrž dokavadž země trvati bude, setí a žeň, studeno i horko, léto a zima, den také a noc nepřestanou.
22Од сада докле буде земље, неће нестајати сетве ни жетве, студени ни врућине, лета ни зиме, дана ни ноћи.
Tip: use the ← and → keys to turn chapters.