Lukáš 22
Kralice Bible (1613)Translation
Kralice Bible (1613)
Clementine Vulgate, 1598
1Přibližoval se pak svátek přesnic, jenž slove velikanoc.
1Appropinquabat autem dies festus azymorum, qui dicitur Pascha:
2I hledali přední kněží a zákoníci, kterak by jej vyhladili; ale obávali se lidu.
2et quærebant principes sacerdotum, et scribæ, quomodo Jesum interficerent: timebant vero plebem.
3Tedy ďábel vstoupil do Jidáše, kterýž sloul Iškariotský, jednoho z počtu dvanácti.
3Intravit autem Satanas in Judam, qui cognominabatur Iscariotes, unum de duodecim:
4A on odšed, mluvil s předními kněžími, a s úředníky nad chrámem, kterak by ho jim zradil.
4et abiit, et locutus est cum principibus sacerdotum, et magistratibus, quemadmodum illum traderet eis.
5I zradovali se, a smluvili s ním, že mu chtí peníze dáti.
5Et gavisi sunt, et pacti sunt pecuniam illi dare.
6A on také jim přiřekl. I hledal příhodného času, aby ho jim zradil bez zástupu.
6Et spopondit, et quærebat opportunitatem ut traderet illum sine turbis.
7Tedy přišel den přesnic, v kterémžto zabit měl býti beránek.
7Venit autem dies azymorum, in qua necesse erat occidi pascha.
8I poslal Ježíš Petra a Jana, řka: Jdouce, připravte nám beránka, abychom jedli.
8Et misit Petrum et Joannem, dicens: Euntes parate nobis pascha, ut manducemus.
9A oni řekli mu: Kde chceš, ať připravíme?
9At illi dixerunt: Ubi vis paremus?
10On pak řekl k nim: Aj, když vcházeti budete do města, potkáť vás člověk, dčbán vody nesa. Jdětež za ním do domu, do kteréhož vejde.
10Et dixit ad eos: Ecce introëuntibus vobis in civitatem occurret vobis homo quidam amphoram aquæ portans: sequimini eum in domum, in quam intrat,
11A díte hospodáři toho domu: Vzkazuje tobě Mistr: Kde jest síň, kdežto budu jísti beránka s učedlníky svými?
11et dicetis patrifamilias domus: Dicit tibi Magister: Ubi est diversorium, ubi pascha cum discipulis meis manducem?
12A onť vám ukáže večeřadlo veliké podlážené. Tam připravte.
12Et ipse ostendet vobis cœnaculum magnum stratum, et ibi parate.
13I odšedše, nalezli, jakž jim pověděl, a připravili beránka.
13Euntes autem invenerunt sicut dixit illis, et paraverunt pascha.
14A když přišel čas večeře, posadil se za stůl, a dvanácte apoštolů s ním.
14Et cum facta esset hora, discubuit, et duodecim apostoli cum eo.
15I řekl jim: Žádostí žádal jsem tohoto beránka jísti s vámi, prve než bych trpěl.
15Et ait illis: Desiderio desideravi hoc pascha manducare vobiscum, antequam patiar.
16Nebo pravímť vám, žeť ho již více nebudu jísti, ažť se naplní v království Božím.
16Dico enim vobis, quia ex hoc non manducabo illud, donec impleatur in regno Dei.
17A vzav kalich, a díky činiv, řekl: Vezměte jej a dělte mezi sebou.
17Et accepto calice gratias egit, et dixit: Accipite, et dividite inter vos.
18Neboť pravím vám, žeť nebudu píti z plodu vinného kořene, ažť království Boží přijde.
18Dico enim vobis quod non bibam de generatione vitis donec regnum Dei veniat.
19A vzav chléb, díky činiv, lámal a dal jim, řka: To jest tělo mé, kteréž se za vás dává. To čiňte na mou památku.
19Et accepto pane gratias egit, et fregit, et dedit eis, dicens: Hoc est corpus meum, quod pro vobis datur: hoc facite in meam commemorationem.
20Takž také dal jim i kalich, když bylo po večeři, řka: Tento kalich jest nová smlouva v mé krvi, kteráž se za vás vylévá.
20Similiter et calicem, postquam cœnavit, dicens: Hic est calix novum testamentum in sanguine meo, qui pro vobis fundetur.
21Ale aj, ruka zrádce mého se mnou jest za stolem.
21Verumtamen ecce manus tradentis me, mecum est in mensa.
22A Syn zajisté člověka jde, tak jakž jest uloženo o něm, ale běda člověku tomu, kterýž ho zrazuje.
22Et quidem Filius hominis, secundum quod definitum est, vadit: verumtamen væ homini illi per quem tradetur.
23Tedy oni počali vyhledávati mezi sebou, kdo by z nich byl, kterýž by to měl učiniti.
23Et ipsi cœperunt quærere inter se quis esset ex eis qui hoc facturus esset.
24Stal se pak i svár mezi nimi, kdo by z nich zdál se býti větší.
24Facta est autem et contentio inter eos, quis eorum videretur esse major.
25On pak řekl jim: Králové národů panují nad nimi, a kteříž moc mají nad nimi, dobrodincové slovou.
25Dixit autem eis: Reges gentium dominantur eorum: et qui potestatem habent super eos, benefici vocantur.
26Ale vy ne tak. Nýbrž kdož větší jest mezi vámi, budiž jako nejmenší, a kdož vůdce jest, budiž jako sloužící.
26Vos autem non sic: sed qui major est in vobis, fiat sicut minor: et qui præcessor est, sicut ministrator.
27Nebo kdo větší jest, ten-li, kterýž sedí, čili ten, kterýž slouží? Zdali ne ten, kterýž sedí? Ale já mezi vámi jsem jako ten, kterýž slouží.
27Nam quis major est, qui recumbit, an qui ministrat? nonne qui recumbit? Ego autem in medio vestrum sum, sicut qui ministrat:
28Vy pak jste ti, kteříž jste v mých pokušeních se mnou zůstali.
28vos autem estis, qui permansistis mecum in tentationibus meis.
29A jáť vám způsobuji, jakož mi způsobil Otec můj, království,
29Et ego dispono vobis sicut disposuit mihi Pater meus regnum,
30Abyste jedli a pili za stolem mým v království mém, a seděli na stolicích, soudíce dvanáctero pokolení Izraelské.
30ut edatis et bibatis super mensam meam in regno meo, et sedeatis super thronos judicantes duodecim tribus Israël.
31I řekl Pán: Šimone, Šimone, aj, satan vyprosil vás, aby vás tříbil jako pšenici.
31Ait autem Dominus: Simon, Simon, ecce Satanas expetivit vos ut cribraret sicut triticum:
32Ale jáť jsem prosil za tebe, aby nezhynula víra tvá. A ty někdy obrátě se, potvrzuj bratří svých.
32ego autem rogavi pro te ut non deficiat fides tua: et tu aliquando conversus, confirma fratres tuos.
33A on řekl jemu: Pane, s tebou hotov jsem i do žaláře i na smrt jíti.
33Qui dixit ei: Domine, tecum paratus sum et in carcerem et in mortem ire.
34On pak dí: Pravím tobě, Petře, nezazpíváť dnes kohout, až prve třikrát zapříš, že neznáš mne.
34At ille dixit: Dico tibi, Petre, non cantabit hodie gallus, donec ter abneges nosse me. Et dixit eis:
35I řekl jim: Když jsem vás posílal bez pytlíka, a bez mošny, a bez obuvi, zdali jste v čem nedostatek měli? A oni řekli: V ničemž.
35Quando misi vos sine sacculo, et pera, et calceamentis, numquid aliquid defuit vobis?
36Tedy dí jim: Ale nyní, kdo má pytlík, vezmi jej, a též i mošnu; a kdož nemá, prodej sukni svou, a kup sobě meč.
36At illi dixerunt: Nihil. Dixit ergo eis: Sed nunc qui habet sacculum, tollat; similiter et peram: et qui non habet, vendat tunicam suam et emat gladium.
37Nebo pravím vám, že se ještě to musí naplniti na mně, což psáno: A s nešlechetnými počten jest. Nebo ty věci, kteréž psány jsou o mně, konec berou.
37Dico enim vobis, quoniam adhuc hoc quod scriptum est, oportet impleri in me: Et cum iniquis deputatus est. Etenim ea quæ sunt de me finem habent.
38Oni pak řekli: Pane, aj, dva meče teď. A on řekl jim: Dostiť jest.
38At illi dixerunt: Domine, ecce duo gladii hic. At ille dixit eis: Satis est.
39A vyšed podle obyčeje svého, šel na horu Olivovou, a šli za ním i učedlníci jeho.
39Et egressus ibat secundum consuetudinem in monte Olivarum. Secuti sunt autem illum et discipuli.
40A když přišel na místo, řekl jim: Modlte se, abyste nevešli v pokušení.
40Et cum pervenisset ad locum, dixit illis: Orate ne intretis in tentationem.
41A sám vzdáliv se od nich, jako by mohl kamenem dohoditi, a poklek na kolena, modlil se,
41Et ipse avulsus est ab eis quantum jactus est lapidis: et positis genibus orabat,
42Řka: Otče, chceš-li, přenes kalich tento ode mne, ale však ne má vůle, ale tvá staň se.
42dicens: Pater, si vis, transfer calicem istum a me: verumtamen non mea voluntas, sed tua fiat.
43I ukázal se jemu anděl s nebe, posiluje ho.
43Apparuit autem illi angelus de cælo, confortans eum. Et factus in agonia, prolixius orabat.
44A jsa v boji, horlivěji se modlil. I učiněn jest pot jeho jako krůpě krve tekoucí na zemi.
44Et factus est sudor ejus sicut guttæ sanguinis decurrentis in terram.
45A vstav od modlitby, a přišed k učedlníkům, nalezl je, ani spí zámutkem.
45Et cum surrexisset ab oratione et venisset ad discipulos suos, invenit eos dormientes præ tristitia.
46I řekl jim: Co spíte? Vstaňte a modlte se, abyste nevešli v pokušení.
46Et ait illis: Quid dormitis? surgite, orate, ne intretis in tentationem.
47A když on ještě mluvil, aj, zástup, a ten, kterýž sloul Jidáš, jeden ze dvanácti, šel napřed, a přiblížil se k Ježíšovi, aby jej políbil.
47Adhuc eo loquente, ecce turba: et qui vocabatur Judas, unus de duodecim, antecedebat eos, et appropinquavit Jesu ut oscularetur eum.
48Ježíš pak řekl jemu: Jidáši, políbením Syna člověka zrazuješ?
48Jesus autem dixit illi: Juda, osculo Filium hominis tradis?
49A vidouce ti, kteříž při něm byli, k čemu se chýlí, řekli jemu: Pane, budeme-liž bíti mečem?
49Videntes autem hi qui circa ipsum erant, quod futurum erat, dixerunt ei: Domine, si percutimus in gladio?
50I udeřil jeden z nich služebníka nejvyššího kněze, a uťal ucho jeho pravé.
50Et percussit unus ex illis servum principis sacerdotum, et amputavit auriculam ejus dexteram.
51A Ježíš odpověděv, řekl: Nechtež až potud. A dotkna se ucha jeho, uzdravil jej.
51Respondens autem Jesus, ait: Sinite usque huc. Et cum tetigisset auriculam ejus, sanavit eum.
52I dí Ježíš těm, kteříž přišli k němu, předním kněžím a úředníkům chrámu a starším: Jako na lotra vyšli jste s meči a s kyjmi?
52Dixit autem Jesus ad eos qui venerant ad se principes sacerdotum, et magistratus templi, et seniores: Quasi ad latronem existis cum gladiis et fustibus?
53Ješto na každý den býval jsem s vámi v chrámě, a nevztáhli jste rukou na mne. Ale totoť jest ta vaše hodina a moc temnosti.
53Cum quotidie vobiscum fuerim in templo, non extendistis manus in me: sed hæc est hora vestra, et potestas tenebrarum.
54A oni javše jej, vedli ho, a uvedli do domu nejvyššího kněze. Petr pak šel za ním zdaleka.
54Comprehendentes autem eum, duxerunt ad domum principis sacerdotum: Petrus vero sequebatur a longe.
55A když zanítili oheň uprostřed síně a posadili se vůkol, sedl Petr mezi ně.
55Accenso autem igne in medio atrii et circumsedentibus illis, erat Petrus in medio eorum.
56A uzřevši ho jedna děvečka, an sedí u ohně, a pilně naň pohleděvši, řekla: I tento byl s ním.
56Quem cum vidisset ancilla quædam sedentem ad lumen, et eum fuisset intuita, dixit: Et hic cum illo erat.
57A on zapřel ho, řka: Ženo, neznám ho.
57At ille negavit eum, dicens: Mulier, non novi illum.
58A po malé chvíli jiný, vida jej, řekl: I ty z nich jsi. Petr pak řekl: Ó člověče, nejsem.
58Et post pusillum alius videns eum, dixit: Et tu de illis es. Petrus vero ait: O homo, non sum.
59A potom asi po jedné hodině jiný potvrzoval, řka: V pravdě i tento s ním byl, neb i Galilejský jest.
59Et intervallo facto quasi horæ unius, alius quidam affirmabat, dicens: Vere et hic cum illo erat: nam et Galilæus est.
60I řekl Petr: Èlověče, nevím, co pravíš. A hned, když on ještě mluvil, kohout zazpíval.
60Et ait Petrus: Homo, nescio quid dicis. Et continuo, adhuc illo loquente, cantavit gallus.
61I obrátiv se Pán, pohleděl na Petra. I rozpomenul se Petr na slovo Páně, kterak jemu byl řekl: Že prve než kohout zazpívá, třikrát mne zapříš.
61Et conversus Dominus respexit Petrum, et recordatus est Petrus verbi Domini, sicut dixerat: Quia priusquam gallus cantet, ter me negabis.
62I vyšed ven Petr, plakal hořce.
62Et egressus foras Petrus flevit amare.
63Muži pak ti, kteříž drželi Ježíše, posmívali se jemu, tepouce ho.
63Et viri qui tenebant illum, illudebant ei, cædentes.
64A zakrývajíce ho, bili jej v tvář, a tázali se ho, řkouce: Prorokuj, kdo jest, kterýž tebe udeřil?
64Et velaverunt eum, et percutiebant faciem ejus: et interrogabant eum, dicentes: Prophetiza, quis est, qui te percussit?
65A jiného mnoho, rouhajíce se, mluvili proti němu.
65Et alia multa blasphemantes dicebant in eum.
66A když byl den, sešli se starší lidu a přední kněží a zákoníci, a vedli ho do rady své,
66Et ut factus est dies, convenerunt seniores plebis, et principes sacerdotum, et scribæ, et duxerunt illum in concilium suum, dicentes: Si tu es Christus, dic nobis.
67Řkouce: Jsi-li ty Kristus? Pověz nám! I dí jim: Povím-li vám, nikoli neuvěříte.
67Et ait illis: Si vobis dixero, non credetis mihi:
68A pakli se vás co otíži, neodpovíte mi, ani propustíte.
68si autem et interrogavero, non respondebitis mihi, neque dimittetis.
69Ale od této chvíle Syn člověka sedne na pravici moci Boží.
69Ex hoc autem erit Filius hominis sedens a dextris virtutis Dei.
70I řekli všickni: Tedy jsi ty Syn Boží? On pak řekl jim: Vy pravíte, že já jsem.
70Dixerunt autem omnes: Tu ergo es Filius Dei? Qui ait: Vos dicitis, quia ego sum.
71A oni řekli: Což ještě potřebujeme svědectví? Však jsme sami slyšeli z úst jeho.
71At illi dixerunt: Quid adhuc desideramus testimonium? ipsi enim audivimus de ore ejus.
Tip: use the ← and → keys to turn chapters.