Lukáš 17
Kralice Bible (1613)Translation
Kralice Bible (1613)
Clementine Vulgate, 1598
1Tedy řekl učedlníkům: Není možné, aby nepřišla pohoršení, ale běda tomu, skrze kohož přicházejí.
1Et ait ad discipulos suos: Impossibile est ut non veniant scandala: væ autem illi per quem veniunt.
2Lépe by mu bylo, aby žernov osličí vložen byl na hrdlo jeho, a uvržen byl do moře, nežli by pohoršil jednoho z těchto maličkých.
2Utilius est illi si lapis molaris imponatur circa collum ejus, et projiciatur in mare quam ut scandalizet unum de pusillis istis.
3Šetřte se. Zhřešil-li by pak proti tobě bratr tvůj, potresci ho, a bude-liť toho želeti, odpusť mu.
3Attendite vobis: Si peccaverit in te frater tuus, increpa illum: et si pœnitentiam egerit, dimitte illi.
4A byť pak sedmkrát za den zhřešil proti tobě, a sedmkrát za den obrátil se k tobě, řka: Žel mi toho, odpusť mu.
4Et si septies in die peccaverit in te, et septies in die conversus fuerit ad te, dicens: Pœnitet me, dimitte illi.
5I řekli apoštolé Pánu: Přispoř nám víry.
5Et dixerunt apostoli Domino: Adauge nobis fidem.
6I dí Pán: Kdybyste měli víru jako zrno horčičné, řekli byste této moruši: Vykořeň se a přesaď se do moře, a uposlechla by vás.
6Dixit autem Dominus: Si habueritis fidem sicut granum sinapis, dicetis huic arbori moro: Eradicare, et transplantare in mare, et obediet vobis.
7Nebo kdo jest z vás, maje služebníka, ješto oře aneb pase dobytek, aby jemu, když by se s pole navrátil, hned řekl: Pojď a seď za stůl?
7Quis autem vestrum habens servum arantem aut pascentem, qui regresso de agro dicat illi: Statim transi, recumbe:
8Ale zdali raději nedí jemu: Připrav, ať povečeřím, a opáše se, služ mi, až se najím a napím, a potom i ty jez a pij?
8et non dicat ei: Para quod cœnem, et præcinge te, et ministra mihi donec manducem, et bibam, et post hæc tu manducabis, et bibes?
9Zdali děkuje služebníku tomu, že učinil to, což mu rozkázal? Nezdá mi se.
9Numquid gratiam habet servo illi, quia fecit quæ ei imperaverat?
10Tak i vy, když učiníte všecko, což vám přikázáno, rcete: Služebníci neužiteční jsme. Což jsme povinni byli učiniti, učinili jsme.
10non puto. Sic et vos cum feceritis omnia quæ præcepta sunt vobis, dicite: Servi inutiles sumus: quod debuimus facere, fecimus.
11I stalo se, když se bral do Jeruzaléma, že šel skrze Samaří a Galilei.
11Et factum est, dum iret in Jerusalem, transibat per mediam Samariam et Galilæam.
12A když vcházel do jednoho městečka, potkalo se s ním deset mužů malomocných, kteřížto stáli zdaleka.
12Et cum ingrederetur quoddam castellum, occurrerunt ei decem viri leprosi, qui steterunt a longe:
13A pozdvihše hlasu, řekli: Ježíši přikazateli, smiluj se nad námi.
13et levaverunt vocem, dicentes: Jesu præceptor, miserere nostri.
14Kteréžto on uzřev, řekl jim: Jdouce, ukažte se kněžím. I stalo se, když šli, že očištěni jsou.
14Quos ut vidit, dixit: Ite, ostendite vos sacerdotibus. Et factum est, dum irent, mundati sunt.
15Jeden pak z nich uzřev, že jest uzdraven, navrátil se s velikým hlasem, velebě Boha.
15Unus autem ex illis, ut vidit quia mundatus est, regressus est, cum magna voce magnificans Deum,
16A padl na tvář k nohám jeho, díky čině jemu. A ten byl Samaritán.
16et cecidit in faciem ante pedes ejus, gratias agens: et hic erat Samaritanus.
17I odpověděv Ježíš, řekl: Zdaliž jich deset není očištěno? A kdež jest jich devět?
17Respondens autem Jesus, dixit: Nonne decem mundati sunt? et novem ubi sunt?
18Nenalezli se k tomu, aby přijdouce, chválu Bohu vzdali, jediné cizozemec tento?
18Non est inventus qui rediret, et daret gloriam Deo, nisi hic alienigena.
19I řekl jemu: Vstana, jdi, víra tvá tě uzdravila.
19Et ait illi: Surge, vade: quia fides tua te salvum fecit.
20Otázán pak jsa od zákoníků, kdy přijde království Boží, odpověděl jim a řekl: Nepřijdeť království Boží patrně.
20Interrogatus autem a pharisæis: Quando venit regnum Dei? respondens eis, dixit: Non venit regnum Dei cum observatione:
21Aniž řeknou: Aj, tuto, aneb aj, tamto. Nebo aj, království Boží jestiť mezi vámi.
21neque dicent: Ecce hic, aut ecce illic. Ecce enim regnum Dei intra vos est.
22I řekl učedlníkům: Přijdou dnové, že budete žádati viděti jeden den Syna člověka, a neuzříte.
22Et ait ad discipulos suos: Venient dies quando desideretis videre unum diem Filii hominis, et non videbitis.
23A dějíť vám: Aj, zde, hle, tamto. Nechoďte, ani následujte.
23Et dicent vobis: Ecce hic, et ecce illic. Nolite ire, neque sectemini:
24Nebo jakožto blesk blýskající se z jedné krajiny, kteráž pod nebem jest, až do druhé, kteráž též pod nebem jest, svítí, tak bude i Syn člověka ve dni svém.
24nam, sicut fulgur coruscans de sub cælo in ea quæ sub cælo sunt, fulget: ita erit Filius hominis in die sua.
25Ale nejprve musí mnoho trpěti, a potupen býti od národu tohoto.
25Primum autem oportet illum multa pati, et reprobari a generatione hac.
26A jakož se dálo za dnů Noé, tak bude i za dnů Syna člověka.
26Et sicut factum est in diebus Noë, ita erit et in diebus Filii hominis:
27Jedli, pili, ženili se, vdávaly se až do toho dne, v kterémžto Noé všel do korábu; i přišla potopa, a zahladila všecky.
27edebant et bibebant: uxores ducebant et dabantur ad nuptias, usque in diem, qua intravit Noë in arcam: et venit diluvium, et perdidit omnes.
28A též podobně, jako se stalo ve dnech Lotových: Jedli, pili, kupovali, prodávali, štěpovali, stavěli.
28Similiter sicut factum est in diebus Lot: edebant et bibebant, emebant et vendebant, plantabant et ædificabant:
29Ale dne toho, když vyšel Lot z Sodomy, pršel oheň s sirou s nebe, a zahladil všecky.
29qua die autem exiit Lot a Sodomis, pluit ignem et sulphur de cælo, et omnes perdidit:
30Takť nápodobně bude v ten den, když se Syn člověka zjeví.
30secundum hæc erit qua die Filius hominis revelabitur.
31V ten čas kdo by byl na střeše, a nádobí jeho v domu, nesstupuj, aby je pobral; a kdo na poli, též nevracuj se zase.
31In illa hora, qui fuerit in tecto, et vasa ejus in domo, ne descendat tollere illa: et qui in agro, similiter non redeat retro.
32Pomněte na Lotovu ženu.
32Memores estote uxoris Lot.
33Nebo kdož by koli hledal život svůj zachovati, ztratíť jej; a kdož by jej koli ztratil, obživíť jej.
33Quicumque quæsierit animam suam salvam facere, perdet illam: et quicumque perdiderit illam, vivificabit eam.
34Pravímť vám: V tu noc budou dva na loži jednom; jeden bude vzat, a druhý opuštěn.
34Dico vobis: In illa nocte erunt duo in lecto uno: unus assumetur, et alter relinquetur:
35Dvě budou mleti spolu; jedna bude vzata, a druhá opuštěna.
35duæ erunt molentes in unum: una assumetur, et altera relinquetur: duo in agro: unus assumetur, et alter relinquetur.
36Dva budou na poli; jeden bude vzat, a druhý opuštěn.
36Respondentes dicunt illi: Ubi Domine?
37I odpověděvše, řekli jemu: Kde, Pane? On pak řekl jim: Kdežť bude tělo, tamť se shromáždí i orlice.
37Qui dixit illis: Ubicumque fuerit corpus, illuc congregabuntur et aquilæ.
Tip: use the ← and → keys to turn chapters.