Јеврејима 10
Daničić–Karadžić Bible (1868), CyrillicTranslation
Daničić–Karadžić Bible (1868), Cyrillic
Kralice Bible (1613)
1Јер закон имајући сен добара која ће доћи, а не само обличје ствари, не може никада савршити оне који приступају сваке године и приносе оне исте жртве.
1Zákon zajisté, maje stín budoucího dobrého, a ne sám obraz pravý těch věcí, jednostejnými, kteréž po všecka léta obětují, obětmi nikdy nemůž přistupujících dokonalých učiniti.
2Иначе би се престале приносити се, кад они који служе не би више имали никакве савести за грехе, кад се једном очисте;
2Sic jinak zdaliž by již nepřestaly obětovány býti, protože by již neměli žádného svědomí z hříchu ti, jenž obětují, jsouce jednou očištěni?
3него се њима сваке године чини спомен за грехе.
3Ale při těch obětech připomínání hříchů děje se každého roku.
4Јер крв јунчија и јарчија не може узети грехе.
4Neboť možné není, aby krev býků a kozlů shladila hříchy.
5Зато, улазећи у свет говори: Жртава и дарова ниси хтео, али си ми тело приправио.
5Protož vcházeje na svět, dí: Obětí a darů nechtěl jsi, ale tělo jsi mi způsobil.
6Жртве и прилози за грех нису Ти били угодни.
6Zápalných obětí, ani obětí za hřích jsi neoblíbil.
7Тада рекох: Ево дођох, у почетку књиге писано је за мене, да учиним вољу Твоју, Боже.
7Tehdy řekl jsem: Aj, jduť, (jakož v knihách psáno jest o mně), abych činil, ó Bože, vůli tvou.
8И више казавши: Прилога и приноса и жртава, и жртава за грехе ниси хтео, нити су Ти били угодни, што се по закону приносе;
8Pověděv napřed: Že obětí a darů, a zápalů, i obětí za hřích, (kteréž se podle Zákona obětují), nechtěl jsi, aniž jsi jich oblíbil,
9тада рече: Ево дођох да учиним вољу Твоју, Боже. Укида прво да постави друго.
9Tehdy řekl: Aj, jduť, (jakož v knihách psáno jest o mně) abych činil, ó Bože, vůli tvou. Ruší první, aby druhé ustanovil.
10По којој смо вољи ми освећени приносом тела Исуса Христа једном.
10V kteréžto vůli posvěceni jsme skrze obětování těla Ježíše Krista jednou.
11И сваки свештеник стоји сваки дан служећи и једне жртве много пута приносећи које никад не могу узети грехе.
11A všeliký zajisté kněz přístojí, na každý den službu konaje, a jednostejné často obětuje oběti, kteréž nikdy nemohou odjíti hříchů.
12А Он принесавши једину жртву за грехе седи свагда с десне стране Богу.
12Ale tento, jednu obět obětovav za hříchy, vždycky sedí na pravici Boží,
13Чекајући даље док се положе непријатељи Његови подножје ногама Његовим.
13Již dále očekávaje, až by položeni byli nepřátelé jeho za podnož noh jeho.
14Јер једним приносом савршио је вавек оне који бивају освећени.
14Nebo jednou obětí dokonalé učinil na věky ty, kteříž posvěceni bývají.
15А сведочи нам и Дух Свети; јер као што је напред казано:
15Svědčíť pak nám to i sám Duch svatý. Nebo prve pověděv:
16Ово је завет који ћу начинити с њима после оних дана, говори Господ: Даћу законе своје у срца њихова, и у мислима њиховим написаћу их;
16Tatoť jest smlouva, kterouž učiním s nimi po těch dnech, praví Pán: Dám zákony své v srdce jejich, a na myslech jejich napíši je,
17И грехе њихове и безакоња њихова нећу више спомињати.
17Za tím řekl: A na hříchy jejich, i na nepravosti jejich nikoli nezpomenu více.
18А где је опроштење ових онде више нема прилога за грехе.
18Kdežť pak jest odpuštění jich, neníť potřebí více oběti za hřích.
19Имајући, дакле, слободу, браћо, улазити у светињу крвљу Исуса Христа, путем новим и живим.
19Majíce tedy, bratří, plnou svobodu k vjíti do svatyně skrze krev Ježíšovu,
20Који нам је обновио заветом, то јест телом својим,
20Tou cestou novou a živou, kterouž nám způsobil skrze oponu, to jest tělo své,
21и свештеника великог над домом Божијим:
21A majíce kněze velikého nad domem Božím,
22Да приступамо с истиним срцем у пуној вери, очишћени у срцима од зле савести, и умивени по телу водом чистом;
22Přistupmež s pravým srdcem, v plné jistotě víry, očištěná majíce srdce od svědomí zlého,
23да се држимо тврдо признања наде: јер је веран онај који је обећао;
23A umyté tělo vodou čistou, držmež nepochybné vyznání naděje; (nebo věrnýť jest ten, kterýž zaslíbil.)
24и да разумевамо један другог у подбуњивању к љубави и добрим делима,
24A šetřme jedni druhých, k rozněcování se v lásce a dobrých skutcích,
25не остављајући скупштину своју, као што неки имају обичај, него један другог саветујући, толико већма колико видите да се приближује дан судни.
25Neopouštějíce společného shromáždění našeho, jako někteří obyčej mají, ale napomínajíce se, a to tím více, čímž více vidíte, že se ten den přibližuje.
26Јер кад ми грешимо намерно, пошто смо примили познање истине, нема више жртве за грехе;
26Nebo jestliže bychom dobrovolně hřešili po přijetí známosti pravdy, nezůstávalo by již více oběti za hříchy,
27него страшно чекање суда, и ревност огња који ће да поједе оне који се супроте.
27Ale hrozné nějaké očekáváni soudu, a ohně prudká pálivost, kterýž žráti má protivníky.
28Ко преступи закон Мојсијев, без милости умире код два или три сведока.
28Kdož by koli pohrdal Zákonem Mojžíšovým, bez lítosti pode dvěma neb třmi svědky umírá.
29Колико мислите да ће горе муке заслужити онај који сина Божијег погази, и крв завета којом се освети за погану уздржи, и Духа благодати наружи?
29Což se vám zdá, jak přísnějšího trestání hoden jest ten, kdož by Syna Božího pošlapával a krev smlouvy, kterouž byl posvěcen, za nehodnou drahého vážení by měl, a duchu milosti potupu učinil?
30Јер знамо Оног који рече: Моја је освета, ја ћу вратити, говори Господ; и опет: Господ ће судити народу свом.
30Známeť zajisté toho, jenž řekl: Mně pomsta, já odplatím, praví Pán. A opět: Pán souditi bude lid svůj.
31Страшно је упасти у руке Бога Живога.
31Hroznéť jest upadnouti v ruce Boha živého.
32Опомињите се, пак, првих дана својих, у које се просветлисте и многу борбу страдања поднесосте,
32Rozpomeňtež se pak na předešlé dny, v nichžto osvíceni byvše, mnohý boj rozličných utrpení snášeli jste,
33које поставши гледање са срамота и невоља, а које поставши другови онима који живе тако.
33Buďto když jste byli i pohaněními i ssouženími jako divadlo učiněni, buďto účastníci učiněni byvše těch, kteříž tak zmítáni byli.
34Јер се на окове моје сажалисте, и дадосте с радошћу да се разграби ваше имање, знајући да имате себи имање боље и непропадљиво на небесима.
34Nebo i vězení mého čitelni jste byli, a rozchvátání statků svých s radosti jste strpěli, vědouce, že v sobě máte lepší zboží nebeské a trvanlivé.
35Не одбацујте, дакле, слободу своју, која има велику плату.
35Protož neodmítejtež od sebe smělé doufanlivosti vaší, kterážto velikou má odplatu.
36Јер вам је трпљење од потребе да вољу Божију савршивши примите обећање.
36Než potřebíť jest vám trpělivosti, abyste vůli Boží činíce, dosáhli zaslíbení.
37Јер још мало, врло мало, па ће доћи Онај који треба да дође и неће одоцнити.
37Nebo ještě velmi, velmi maličko, a aj, ten, kterýž přijíti má, přijde, a nebudeť meškati.
38А праведник живеће од вере; ако ли одступи неће бити по вољи моје душе.
38Spravedlivý pak z víry živ bude. Pakli by se kdo jinam obrátil, nezalibuje sobě duše má v něm.
39А ми, браћо, нисмо од оних који одступају на погибао, него од оних који верују да спасу душе.
39Ale myť nejsme poběhlci k zahynutí, ale věřící k získání duše.
Tip: use the ← and → keys to turn chapters.