Jan 10
Kralice Bible (1613)Translation
Kralice Bible (1613)
Clementine Vulgate, 1598
1Amen, amen pravím vám: Kdož nevchází dveřmi do ovčince ovcí, ale vchází jinudy, ten zloděj jest a lotr.
1Amen, amen dico vobis: qui non intrat per ostium in ovile ovium, sed ascendit aliunde, ille fur est et latro.
2Ale kdož vchází dveřmi, pastýř jest ovcí.
2Qui autem intrat per ostium, pastor est ovium.
3Tomuť vrátný otvírá, a ovce hlas jeho slyší, a on svých vlastních ovec ze jména povolává, a vyvodí je.
3Huic ostiarius aperit, et oves vocem ejus audiunt, et proprias ovas vocat nominatim, et educit eas.
4A jakž ovce své vlastní ven vypustí, před nimi jde, a ovce jdou za ním; nebo znají hlas jeho.
4Et cum proprias oves emiserit, ante eas vadit: et oves illum sequuntur, quia sciunt vocem ejus.
5Ale cizího nikoli následovati nebudou, ale utekou od něho; nebo neznají hlasů cizích.
5Alienum autem non sequuntur, sed fugiunt ab eo: quia non noverunt vocem alienorum.
6To přísloví pověděl jim Ježíš, ale oni nevěděli, co by to bylo, což jim mluvil.
6Hoc proverbium dixit eis Jesus: illi autem non cognoverunt quid loqueretur eis.
7Tedy opět řekl jim Ježíš: Amen, amen pravím vám: Že já jsem dveře ovcí.
7Dixit ergo eis iterum Jesus: Amen, amen dico vobis, quia ego sum ostium ovium.
8Všickni, kolikož jich koli přede mnou přišlo, zloději jsou a lotři, ale neslyšely jich ovce.
8Omnes quotquot venerunt, fures sunt, et latrones, et non audierunt eos oves.
9Já jsem dveře. Skrze mne všel-li by kdo, spasen bude, a vejde i vyjde, a pastvu nalezne.
9Ego sum ostium. Per me si quis introierit, salvabitur: et ingredietur, et egredietur, et pascua inveniet.
10Zloděj nepřichází, jediné aby kradl a mordoval a hubil; já jsem přišel, aby život měly, a hojně aby měly.
10Fur non venit nisi ut furetur, et mactet, et perdat. Ego veni ut vitam habeant, et abundantius habeant.
11Já jsem ten pastýř dobrý. Dobrý pastýř duši svou pokládá za ovce.
11Ego sum pastor bonus. Bonus pastor animam suam dat pro ovibus suis.
12Ale nájemník a ten, kterýž není pastýř, jehož nejsou ovce vlastní, vida vlka, an jde, i opouští ovce i utíká, a vlk lapá a rozhání ovce.
12Mercenarius autem, et qui non est pastor, cujus non sunt oves propriæ, videt lupum venientem, et dimittit oves, et fugit: et lupus rapit, et dispergit oves;
13Nájemník pak utíká; nebo nájemník jest, a nemá péče o ovce.
13mercenarius autem fugit, quia mercenarius est, et non pertinet ad eum de ovibus.
14Já jsem ten dobrý pastýř, a známť ovce své, a znajíť mne mé.
14Ego sum pastor bonus: et cognosco meas, et cognoscunt me meæ.
15Jakož mne zná Otec, tak i já znám Otce, a duši svou pokládám za ovce.
15Sicut novit me Pater, et ego agnosco Patrem: et animam meam pono pro ovibus meis.
16A mámť i jiné ovce, kteréž nejsou z tohoto ovčince. I tyť musím přivésti, a hlas můj slyšeti budou. A budeť jeden ovčinec a jeden pastýř.
16Et alias oves habeo, quæ non sunt ex hoc ovili: et illas oportet me adducere, et vocem meam audient, et fiet unum ovile et unus pastor.
17Protož mne Otec miluje, že já pokládám duši svou, abych ji zase vzal.
17Propterea me diligit Pater: quia ego pono animam meam, ut iterum sumam eam.
18Nižádnýť jí nebéře ode mne, ale já pokládám ji sám od sebe. Mám moc položiti ji, a mám moc zase vzíti ji. To přikázání vzal jsem od Otce svého.
18Nemo tollit eam a me: sed ego pono eam a meipso, et potestatem habeo ponendi eam, et potestatem habeo iterum sumendi eam. Hoc mandatum accepi a Patre meo.
19Tedy stala se opět různice mezi Židy pro ty řeči.
19Dissensio iterum facta est inter Judæos propter sermones hos.
20A pravili mnozí z nich: Ïábelství má a blázní. Co ho posloucháte?
20Dicebant autem multi ex ipsis: Dæmonium habet, et insanit: quid eum auditis?
21Jiní pravili: Tato slova nejsou ďábelství majícího. Zdaliž ďábelství může slepých oči otvírati?
21Alii dicebant: Hæc verba non sunt dæmonium habentis: numquid dæmonium potest cæcorum oculos aperire?
22I bylo posvícení v Jeruzalémě, a zima byla.
22Facta sunt autem Encænia in Jerosolymis, et hiems erat.
23I procházel se Ježíš v chrámě po síňci Šalomounově.
23Et ambulabat Jesus in templo, in porticu Salomonis.
24Tedy obstoupili jej Židé, a řekli jemu: Dokudž duši naši držíš? Jestliže jsi ty Kristus, pověz nám zjevně.
24Circumdederunt ergo eum Judæi, et dicebant ei: Quousque animam nostram tollis? si tu es Christus, dic nobis palam.
25Odpověděl jim Ježíš: Pověděl jsem vám, a nevěříte. Skutkové, kteréž já činím ve jménu Otce svého, tiť svědectví vydávají o mně.
25Respondit eis Jesus: Loquor vobis, et non creditis: opera quæ ego facio in nomine Patris mei, hæc testimonium perhibent de me:
26Ale vy nevěříte, nebo nejste z ovcí mých, jakož jsem vám pověděl.
26sed vos non creditis, quia non estis ex ovibus meis.
27Nebo ovce mé hlas můj slyší, a já je znám, a následujíť mne.
27Oves meæ vocem meam audiunt, et ego cognosco eas, et sequuntur me:
28A jáť život věčný dávám jim, a nezahynouť na věky, aniž jich kdo vytrhne z ruky mé.
28et ego vitam æternam do eis, et non peribunt in æternum, et non rapiet eas quisquam de manu mea.
29Otec můj, kterýž mi je dal, většíť jest nade všecky, a žádnýť jich nemůže vytrhnouti z ruky Otce mého.
29Pater meus quod dedit mihi, majus omnibus est: et nemo potest rapere de manu Patris mei.
30Já a Otec jedno jsme.
30Ego et Pater unum sumus.
31Tedy zchápali opět kamení Židé, aby jej kamenovali.
31Sustulerunt ergo lapides Judæi, ut lapidarent eum.
32Odpověděl jim Ježíš: Mnohé dobré skutky ukázal jsem vám od Otce svého. Pro který z těch skutků kamenujete mne?
32Respondit eis Jesus: Multa bona opera ostendi vobis ex Patre meo: propter quod eorum opus me lapidatis?
33Odpověděli jemu Židé, řkouce: Pro dobrý skutek tebe nekamenujeme, ale pro rouhání, totiž že ty, člověk jsa, děláš se Bohem.
33Responderunt ei Judæi: De bono opere non lapidamus te, sed de blasphemia; et quia tu homo cum sis, facis teipsum Deum.
34Odpověděl jim Ježíš: Však psáno jest v Zákoně vašem: Já jsem řekl: Bohové jste.
34Respondit eis Jesus: Nonne scriptum est in lege vestra, Quia ego dixi: Dii estis?
35Poněvadž ty nazval bohy, k nimžto řeč Boží stala se, a nemůžeť zrušeno býti Písmo,
35Si illos dixit deos, ad quos sermo Dei factus est, et non potest solvi Scriptura:
36Kterakž tedy o mně, kteréhož posvětil Otec a poslal na svět, vy pravíte, že se rouhám, že jsem řekl: Syn Boží jsem?
36quem Pater sanctificavit, et misit in mundum vos dicitis: Quia blasphemas, quia dixi: Filius Dei sum?
37Nečiním-liť skutků Otce svého, nevěřte mi.
37Si non facio opera Patris mei, nolite credere mihi.
38Pakliť činím, tedy byste pak mně nevěřili, aspoň skutkům věřte, abyste poznali a věřili, že Otec ve mně jest, a já v něm.
38Si autem facio: etsi mihi non vultis credere, operibus credite, ut cognoscatis, et credatis quia Pater in me est, et ego in Patre.
39Tedy opět hledali ho jíti, ale on vyšel z rukou jejich.
39Quærebant ergo eum apprehendere: et exivit de manibus eorum.
40I odšel opět za Jordán na to místo, kdež nejprv Jan křtil, a pozůstal tam.
40Et abiit iterum trans Jordanem, in eum locum ubi erat Joannes baptizans primum, et mansit illic;
41I přišli k němu mnozí, a pravili: Jan zajisté žádného divu neučinil, ale všecko, cožkoli mluvil Jan o tomto, pravé bylo.
41et multi venerunt ad eum, et dicebant: Quia Joannes quidem signum fecit nullum.
42A mnozí tam uvěřili v něho.
42Omnia autem quæcumque dixit Joannes de hoc, vera erant. Et multi crediderunt in eum.
Tip: use the ← and → keys to turn chapters.