Jan 12
Kralice Bible (1613)Translation
Kralice Bible (1613)
Clementine Vulgate, 1598
1Tedy Ježíš šestý den před velikonocí přišel do Betany, kdežto byl Lazar, ten kterýž byl umřel, jehož vzkřísil z mrtvých.
1Jesus ergo ante sex dies Paschæ venit Bethaniam, ubi Lazarus fuerat mortuus, quem suscitavit Jesus.
2I připravili jemu tu večeři, a Marta posluhovala, Lazar pak byl jeden z stolících s nimi.
2Fecerunt autem ei cœnam ibi, et Martha ministrabat, Lazarus vero unus erat ex discumbentibus cum eo.
3Maria pak vzavši libru masti drahé z nardu výborného, pomazala noh Ježíšových, a vytřela vlasy svými nohy jeho. I naplněn jest dům vůní té masti.
3Maria ergo accepit libram unguenti nardi pistici pretiosi, et unxit pedes Jesu, et extersit pedes ejus capillis suis: et domus impleta est ex odore unguenti.
4Tedy řekl jeden z učedlníků jeho, Jidáš, syn Šimona Iškariotského, kterýž jej měl zraditi:
4Dixit ergo unus ex discipulis ejus, Judas Iscariotes, qui erat eum traditurus:
5Proč tato mast není prodána za tři sta peněz, a není dáno chudým?
5Quare hoc unguentum non veniit trecentis denariis, et datum est egenis?
6To pak řekl, ne že by měl péči o chudé, ale že zloděj byl, a měšec měl, a to, což do něho kladeno bylo, nosil.
6Dixit autem hoc, non quia de egenis pertinebat ad eum, sed quia fur erat, et loculos habens, ea quæ mittebantur, portabat.
7Tedy řekl Ježíš: Nech jí, ke dni pohřebu mého zachovala to.
7Dixit ergo Jesus: Sinite illam ut in diem sepulturæ meæ servet illud.
8Chudé zajisté vždycky máte s sebou, ale mne ne vždycky míti budete.
8Pauperes enim semper habetis vobiscum: me autem non semper habetis.
9Zvěděl pak zástup veliký z Židů o něm, že by tu byl. I přišli tam, ne pro Ježíše toliko, ale také, aby Lazara viděli, kteréhož byl vzkřísil z mrtvých.
9Cognovit ergo turba multa ex Judæis quia illic est, et venerunt, non propter Jesum tantum, sed ut Lazarum viderent, quem suscitavit a mortuis.
10Radili se pak přední kněží, aby i Lazara zamordovali.
10Cogitaverunt autem principes sacerdotum ut et Lazarum interficerent:
11Nebo mnozí z Židů odcházeli pro něho, a uvěřili v Ježíše.
11quia multi propter illum abibant ex Judæis, et credebant in Jesum.
12Potom nazejtří mnohý zástup, kterýž byl přišel k svátku velikonočnímu, když uslyšeli, že Ježíš jde do Jeruzaléma,
12In crastinum autem, turba multa quæ venerat ad diem festum, cum audissent quia venit Jesus Jerosolymam,
13Nabrali ratolestí palmových, a vyšli proti němu, a volali: Spas nás! Požehnaný, jenž se béře ve jménu Páně, Král Izraelský.
13acceperunt ramos palmarum, et processerunt obviam ei, et clamabant: Hosanna, benedictus qui venit in nomine Domini, rex Israël.
14I dostav Ježíš oslátka, vsedl na ně, jakož psáno jest:
14Et invenit Jesus asellum, et sedit super eum, sicut scriptum est:
15Neboj se, dcero Sionská, aj, Král tvůj béře se, na oslátku sedě.
15Noli timere, filia Sion: ecce rex tuus venit sedens super pullum asinæ.
16Tomu pak nesrozuměli učedlníci jeho zprvu, ale když oslaven byl Ježíš, tedy se rozpomenuli, že jest to psáno bylo o něm a že jemu to učinili.
16Hæc non cognoverunt discipuli ejus primum: sed quando glorificatus est Jesus, tunc recordati sunt quia hæc erant scripta de eo, et hæc fecerunt ei.
17Vydával pak o něm svědectví zástup, kterýž byl s ním, že Lazara povolal z hrobu a vzkřísil jej z mrtvých.
17Testimonium ergo perhibebat turba, quæ erat cum eo quando Lazarum vocavit de monumento, et suscitavit eum a mortuis.
18Protož i v cestu vyšel jemu zástup, když slyšeli, že by ten div učinil.
18Propterea et obviam venit ei turba: quia audierunt fecisse hoc signum.
19Tedy farizeové pravili mezi sebou: Vidíte, že nic neprospíváte? Aj, všecken svět postoupil po něm.
19Pharisæi ergo dixerunt ad semetipsos: Videtis quia nihil proficimus? ecce mundus totus post eum abiit.
20Byli pak někteří Řekové z těch, kteříž přicházívali, aby se modlili v svátek.
20Erant autem quidam gentiles, ex his qui ascenderant ut adorarent in die festo.
21Ti také přistoupili k Filipovi, kterýž byl od Betsaidy Galilejské, a prosili ho, řkouce: Pane, chtěli bychom Ježíše viděti.
21Hi ergo accesserunt ad Philippum, qui erat a Bethsaida Galilææ, et rogabant eum, dicentes: Domine, volumus Jesum videre.
22Přišel Filip a pověděl Ondřejovi, Ondřej pak a Filip pověděli Ježíšovi.
22Venit Philippus, et dicit Andreæ; Andreas rursum et Philippus dixerunt Jesu.
23A Ježíš odpověděl jim, řka: Přišlať jest hodina, aby oslaven byl Syn člověka.
23Jesus autem respondit eis, dicens: Venit hora, ut clarificetur Filius hominis.
24Amen, amen pravím vám: Zrno pšeničné padna v zemi, neumře-li, onoť samo zůstane, a pakliť umře, mnohý užitek přinese.
24Amen, amen dico vobis, nisi granum frumenti cadens in terram, mortuum fuerit,
25Kdož miluje duši svou, ztratíť ji; a kdož nenávidí duše své na tomto světě, k životu věčnému ostříhá jí.
25ipsum solum manet: si autem mortuum fuerit, multum fructum affert. Qui amat animam suam, perdet eam; et qui odit animam suam in hoc mundo, in vitam æternam custodit eam.
26Slouží-li mi kdo, následujž mne; a kdež jsem já, tuť i můj služebník bude. A bude-li mi kdo sloužiti, poctíť ho Otec můj.
26Si quis mihi ministrat, me sequatur, et ubi sum ego, illic et minister meus erit. Si quis mihi ministraverit, honorificabit eum Pater meus.
27Nyní duše má zkormoucena jest, a což dím? Otče, vysvoboď mne z této hodiny. Ale proto jsem přišel k hodině této.
27Nunc anima mea turbata est. Et quid dicam? Pater, salvifica me ex hac hora. Sed propterea veni in horam hanc:
28Otče, oslaviž jméno své. Tedy přišel hlas s nebe řkoucí: I oslavil jsem, i ještě oslavím.
28Pater, clarifica nomen tuum. Venit ergo vox de cælo: Et clarificavi, et iterum clarificabo.
29Ten pak zástup, kterýž tu stál a to slyšel, pravil: Zahřmělo. Jiní pravili: Anděl k němu mluvil.
29Turba ergo, quæ stabat, et audierat, dicebat tonitruum esse factum. Alii dicebant: Angelus ei locutus est.
30Odpověděl Ježíš a řekl: Ne pro mneť hlas tento se stal, ale pro vás.
30Respondit Jesus, et dixit: Non propter me hæc vox venit, sed propter vos.
31Nyníť jest soud světa tohoto, nyní kníže světa tohoto vyvrženo bude ven.
31Nunc judicium est mundi: nunc princeps hujus mundi ejicietur foras.
32A já budu-liť povýšen od země, všecky potáhnu k sobě.
32Et ego, si exaltatus fuero a terra, omnia traham ad meipsum.
33(To pak pověděl, znamenaje, kterou by smrtí měl umříti.)
33(Hoc autem dicebat, significans qua morte esset moriturus.)
34Odpověděl jemu zástup: My jsme slyšeli z Zákona, že Kristus zůstává na věky, a kterakž ty pravíš, že musí býti povýšen Syn člověka? Kdo jest to Syn člověka?
34Respondit ei turba: Nos audivimus ex lege, quia Christus manet in æternum: et quomodo tu dicis: Oportet exaltari Filium hominis? quis est iste Filius hominis?
35Tedy řekl jim Ježíš: Ještě na malý čas Světlo s vámi jest. Choďte, dokud Světlo máte, ať vás tma nezachvátí; nebo kdo chodí ve tmách, neví, kam jde.
35Dixit ergo eis Jesus: Adhuc modicum, lumen in vobis est. Ambulate dum lucem habetis, ut non vos tenebræ comprehendant; et qui ambulat in tenebris, nescit quo vadat.
36Dokud Světlo máte, věřte v Světlo, abyste synové Světla byli. Toto pověděl Ježíš, a odšed, skryl se před nimi.
36Dum lucem habetis, credite in lucem, ut filii lucis sitis. Hæc locutus est Jesus, et abiit et abscondit se ab eis.
37A ačkoli tak mnohá znamení činil před nimi, však jsou neuvěřili v něho,
37Cum autem tanta signa fecisset coram eis, non credebant in eum;
38Aby se naplnila řeč Izaiáše proroka, kterouž pověděl: Pane, kdo uvěřil kázaní našemu a rámě Páně komu jest zjeveno?
38ut sermo Isaiæ prophetæ impleretur, quem dixit: [Domine, quis credidit auditui nostro? et brachium Domini cui revelatum est?]
39Ale protoť jsou nemohli věřiti, neb opět Izaiáš řekl:
39Propterea non poterant credere, quia iterum dixit Isaias:
40Oslepil oči jejich a zatvrdil srdce jejich, aby očima neviděli a srdcem nerozuměli a neobrátili se, abych jich neuzdravil.
40[Excæcavit oculos eorum, et induravit cor eorum ut non videant oculis, et non intelligant corde, et convertantur, et sanem eos.]
41To pověděl Izaiáš, když viděl slávu jeho a mluvil o něm.
41Hæc dixit Isaias, quando vidit gloriam ejus, et locutus est de eo.
42A ačkoli mnozí z knížat uvěřili v něho, však pro farizee nevyznávali ho, aby ze školy nebyli vyobcováni.
42Verumtamen et ex principibus multi crediderunt in eum: sed propter pharisæos non confitebantur, ut e synagoga non ejicerentur.
43Nebo milovali slávu lidskou více než slávu Boží.
43Dilexerunt enim gloriam hominum magis quam gloriam Dei.
44Ježíš pak zvolal a řekl: Kdo věří ve mne, ne ve mneť věří, ale v toho, jenž mne poslal.
44Jesus autem clamavit, et dixit: Qui credit in me, non credit in me, sed in eum qui misit me.
45A kdož vidí mne, vidí toho, kterýž mne poslal.
45Et qui videt me, videt eum qui misit me.
46Já Světlo na svět jsem přišel, aby žádný, kdož věří ve mne, ve tmě nezůstal.
46Ego lux in mundum veni, ut omnis qui credit in me, in tenebris non maneat.
47A slyšel-liť by kdo slova má, a nevěřil by, jáť ho nesoudím; nebo nepřišel jsem, abych soudil svět, ale abych spasen učinil svět.
47Et si quis audierit verba mea, et non custodierit, ego non judico eum; non enim veni ut judicem mundum, sed ut salvificem mundum.
48Kdož mnou pohrdá a nepřijímá slov mých, máť, kdo by jej soudil. Slova, kteráž jsem mluvil, tať jej souditi budou v nejposlednější den.
48Qui spernit me et non accipit verba mea, habet qui judicet eum. Sermo quem locutus sum, ille judicabit eum in novissimo die.
49Nebo já sám od sebe jsem nemluvil, ale ten, jenž mne poslal, Otec, on mi přikázaní dal, co bych měl praviti a mluviti.
49Quia ego ex meipso non sum locutus, sed qui misit me, Pater, ipse mihi mandatum dedit quid dicam et quid loquar.
50A vím, že přikázání jeho jest život věčný. A protož, což já mluvím, jakž mi pověděl Otec, takť mluvím.
50Et scio quia mandatum ejus vita æterna est: quæ ergo ego loquor, sicut dixit mihi Pater, sic loquor.
Tip: use the ← and → keys to turn chapters.