Jan 12
Kralice Bible (1613)Translation
Kralice Bible (1613)
Douay-Rheims Bible, American Edition (1899)
1Tedy Ježíš šestý den před velikonocí přišel do Betany, kdežto byl Lazar, ten kterýž byl umřel, jehož vzkřísil z mrtvých.
1Jesus therefore, six days before the pasch, came to Bethania, where Lazarus had been dead, whom Jesus raised to life.
2I připravili jemu tu večeři, a Marta posluhovala, Lazar pak byl jeden z stolících s nimi.
2And they made him a supper there: and Martha served: but Lazarus was one of them that were at table with him.
3Maria pak vzavši libru masti drahé z nardu výborného, pomazala noh Ježíšových, a vytřela vlasy svými nohy jeho. I naplněn jest dům vůní té masti.
3Mary therefore took a pound of ointment of right spikenard, of great price, and anointed the feet of Jesus, and wiped his feet with her hair; and the house was filled with the odour of the ointment.
4Tedy řekl jeden z učedlníků jeho, Jidáš, syn Šimona Iškariotského, kterýž jej měl zraditi:
4Then one of his disciples, Judas Iscariot, he that was about to betray him, said:
5Proč tato mast není prodána za tři sta peněz, a není dáno chudým?
5Why was not this ointment sold for three hundred pence, and given to the poor?
6To pak řekl, ne že by měl péči o chudé, ale že zloděj byl, a měšec měl, a to, což do něho kladeno bylo, nosil.
6Now he said this, not because he cared for the poor; but because he was a thief, and having the purse, carried the things that were put therein.
7Tedy řekl Ježíš: Nech jí, ke dni pohřebu mého zachovala to.
7Jesus therefore said: Let her alone, that she may keep it against the day of my burial.
8Chudé zajisté vždycky máte s sebou, ale mne ne vždycky míti budete.
8For the poor you have always with you; but me you have not always.
9Zvěděl pak zástup veliký z Židů o něm, že by tu byl. I přišli tam, ne pro Ježíše toliko, ale také, aby Lazara viděli, kteréhož byl vzkřísil z mrtvých.
9A great multitude therefore of the Jews knew that he was there; and they came, not for Jesus’ sake only, but that they might see Lazarus, whom he had raised from the dead.
10Radili se pak přední kněží, aby i Lazara zamordovali.
10But the chief priests thought to kill Lazarus also:
11Nebo mnozí z Židů odcházeli pro něho, a uvěřili v Ježíše.
11Because many of the Jews, by reason of him, went away, and believed in Jesus.
12Potom nazejtří mnohý zástup, kterýž byl přišel k svátku velikonočnímu, když uslyšeli, že Ježíš jde do Jeruzaléma,
12And on the next day, a great multitude that was to come to the festival day, when they had heard that Jesus was coming to Jerusalem,
13Nabrali ratolestí palmových, a vyšli proti němu, a volali: Spas nás! Požehnaný, jenž se béře ve jménu Páně, Král Izraelský.
13Took branches of palm trees, and went forth to meet him, and cried: Hosanna, blessed is he that cometh in the name of the Lord, the king of Israel.
14I dostav Ježíš oslátka, vsedl na ně, jakož psáno jest:
14And Jesus found a young ass, and sat upon it, as it is written:
15Neboj se, dcero Sionská, aj, Král tvůj béře se, na oslátku sedě.
15Fear not, daughter of Sion: behold, thy king cometh, sitting on an ass’s colt.
16Tomu pak nesrozuměli učedlníci jeho zprvu, ale když oslaven byl Ježíš, tedy se rozpomenuli, že jest to psáno bylo o něm a že jemu to učinili.
16These things his disciples did not know at the first; but when Jesus was glorified, then they remembered that these things were written of him, and that they had done these things to him.
17Vydával pak o něm svědectví zástup, kterýž byl s ním, že Lazara povolal z hrobu a vzkřísil jej z mrtvých.
17The multitude therefore gave testimony, which was with him, when he called Lazarus out of the grave, and raised him from the dead.
18Protož i v cestu vyšel jemu zástup, když slyšeli, že by ten div učinil.
18For which reason also the people came to meet him, because they heard that he had done this miracle.
19Tedy farizeové pravili mezi sebou: Vidíte, že nic neprospíváte? Aj, všecken svět postoupil po něm.
19The Pharisees therefore said among themselves: Do you see that we prevail nothing? behold, the whole world is gone after him.
20Byli pak někteří Řekové z těch, kteříž přicházívali, aby se modlili v svátek.
20Now there were certain Gentiles among them, who came up to adore on the festival day.
21Ti také přistoupili k Filipovi, kterýž byl od Betsaidy Galilejské, a prosili ho, řkouce: Pane, chtěli bychom Ježíše viděti.
21These therefore came to Philip, who was of Bethsaida of Galilee, and desired him, saying: Sir, we would see Jesus.
22Přišel Filip a pověděl Ondřejovi, Ondřej pak a Filip pověděli Ježíšovi.
22Philip cometh, and telleth Andrew. Again Andrew and Philip told Jesus.
23A Ježíš odpověděl jim, řka: Přišlať jest hodina, aby oslaven byl Syn člověka.
23But Jesus answered them, saying: The hour is come, that the Son of man should be glorified.
24Amen, amen pravím vám: Zrno pšeničné padna v zemi, neumře-li, onoť samo zůstane, a pakliť umře, mnohý užitek přinese.
24Amen, amen I say to you, unless the grain of wheat falling into the ground die,
25Kdož miluje duši svou, ztratíť ji; a kdož nenávidí duše své na tomto světě, k životu věčnému ostříhá jí.
25Itself remaineth alone. But if it die, it bringeth forth much fruit. He that loveth his life shall lose it; and he that hateth his life in this world, keepeth it unto life eternal.
26Slouží-li mi kdo, následujž mne; a kdež jsem já, tuť i můj služebník bude. A bude-li mi kdo sloužiti, poctíť ho Otec můj.
26If any man minister to me, let him follow me; and where I am, there also shall my minister be. If any man minister to me, him will my Father honour.
27Nyní duše má zkormoucena jest, a což dím? Otče, vysvoboď mne z této hodiny. Ale proto jsem přišel k hodině této.
27Now is my soul troubled. And what shall I say? Father, save me from this hour. But for this cause I came unto this hour.
28Otče, oslaviž jméno své. Tedy přišel hlas s nebe řkoucí: I oslavil jsem, i ještě oslavím.
28Father, glorify thy name. A voice therefore came from heaven: I have both glorified it, and will glorify it again.
29Ten pak zástup, kterýž tu stál a to slyšel, pravil: Zahřmělo. Jiní pravili: Anděl k němu mluvil.
29The multitude therefore that stood and heard, said that it thundered. Others said: An angel spoke to him.
30Odpověděl Ježíš a řekl: Ne pro mneť hlas tento se stal, ale pro vás.
30Jesus answered, and said: This voice came not because of me, but for your sakes.
31Nyníť jest soud světa tohoto, nyní kníže světa tohoto vyvrženo bude ven.
31Now is the judgment of the world: now shall the prince of this world be cast out.
32A já budu-liť povýšen od země, všecky potáhnu k sobě.
32And I, if I be lifted up from the earth, will draw all things to myself.
33(To pak pověděl, znamenaje, kterou by smrtí měl umříti.)
33(Now this he said, signifying what death he should die.)
34Odpověděl jemu zástup: My jsme slyšeli z Zákona, že Kristus zůstává na věky, a kterakž ty pravíš, že musí býti povýšen Syn člověka? Kdo jest to Syn člověka?
34The multitude answered him: We have heard out of the law, that Christ abideth for ever; and how sayest thou: The Son of man must be lifted up? Who is this Son of man?
35Tedy řekl jim Ježíš: Ještě na malý čas Světlo s vámi jest. Choďte, dokud Světlo máte, ať vás tma nezachvátí; nebo kdo chodí ve tmách, neví, kam jde.
35Jesus therefore said to them: Yet a little while, the light is among you. Walk whilst you have the light, that the darkness overtake you not. And he that walketh in darkness, knoweth not whither he goeth.
36Dokud Světlo máte, věřte v Světlo, abyste synové Světla byli. Toto pověděl Ježíš, a odšed, skryl se před nimi.
36Whilst you have the light, believe in the light, that you may be the children of light. These things Jesus spoke; and he went away, and hid himself from them.
37A ačkoli tak mnohá znamení činil před nimi, však jsou neuvěřili v něho,
37And whereas he had done so many miracles before them, they believed not in him:
38Aby se naplnila řeč Izaiáše proroka, kterouž pověděl: Pane, kdo uvěřil kázaní našemu a rámě Páně komu jest zjeveno?
38That the saying of Isaias the prophet might be fulfilled, which he said: Lord, who hath believed our hearing? and to whom hath the arm of the Lord been revealed?
39Ale protoť jsou nemohli věřiti, neb opět Izaiáš řekl:
39Therefore they could not believe, because Isaias said again:
40Oslepil oči jejich a zatvrdil srdce jejich, aby očima neviděli a srdcem nerozuměli a neobrátili se, abych jich neuzdravil.
40He hath blinded their eyes, and hardened their heart, that they should not see with their eyes, nor understand with their heart, and be converted, and I should heal them.
41To pověděl Izaiáš, když viděl slávu jeho a mluvil o něm.
41These things said Isaias, when he saw his glory, and spoke of him.
42A ačkoli mnozí z knížat uvěřili v něho, však pro farizee nevyznávali ho, aby ze školy nebyli vyobcováni.
42However, many of the chief men also believed in him; but because of the Pharisees they did not confess him, that they might not be cast out of the synagogue.
43Nebo milovali slávu lidskou více než slávu Boží.
43For they loved the glory of men more than the glory of God.
44Ježíš pak zvolal a řekl: Kdo věří ve mne, ne ve mneť věří, ale v toho, jenž mne poslal.
44But Jesus cried, and said: He that believeth in me, doth not believe in me, but in him that sent me.
45A kdož vidí mne, vidí toho, kterýž mne poslal.
45And he that seeth me, seeth him that sent me.
46Já Světlo na svět jsem přišel, aby žádný, kdož věří ve mne, ve tmě nezůstal.
46I am come a light into the world; that whosoever believeth in me, may not remain in darkness.
47A slyšel-liť by kdo slova má, a nevěřil by, jáť ho nesoudím; nebo nepřišel jsem, abych soudil svět, ale abych spasen učinil svět.
47And if any man hear my words, and keep them not, I do not judge him: for I came not to judge the world, but to save the world.
48Kdož mnou pohrdá a nepřijímá slov mých, máť, kdo by jej soudil. Slova, kteráž jsem mluvil, tať jej souditi budou v nejposlednější den.
48He that despiseth me, and receiveth not my words, hath one that judgeth him; the word that I have spoken, the same shall judge him in the last day.
49Nebo já sám od sebe jsem nemluvil, ale ten, jenž mne poslal, Otec, on mi přikázaní dal, co bych měl praviti a mluviti.
49For I have not spoken of myself; but the Father who sent me, he gave me commandment what I should say, and what I should speak.
50A vím, že přikázání jeho jest život věčný. A protož, což já mluvím, jakž mi pověděl Otec, takť mluvím.
50And I know that his commandment is life everlasting. The things therefore that I speak, even as the Father said unto me, so do I speak.
Tip: use the ← and → keys to turn chapters.