Jan 11
Kralice Bible (1613)Translation
Kralice Bible (1613)
Douay-Rheims Bible, American Edition (1899)
1Byl pak nemocen člověk nějaký jménem Lazar z Betany, totiž z městečka Marie a Marty, sestry její.
1Now there was a certain man sick, named Lazarus, of Bethania, of the town of Mary and Martha her sister.
2(A to byla ta Maria, kteráž pomazala Pána mastí a vytřela nohy jeho vlasy svými, jejížto bratr Lazar byl nemocen.)
2(And Mary was she that anointed the Lord with ointment, and wiped his feet with her hair: whose brother Lazarus was sick.)
3Tedy poslaly k němu sestry jeho, řkouce: Pane, aj, ten, kteréhož miluješ, nemocen jest.
3His sisters therefore sent to him, saying: Lord, behold, he whom thou lovest is sick.
4A uslyšav to Ježíš, řekl: Nemoc ta neníť k smrti, ale pro slávu Boží, aby oslaven byl Syn Boží skrze ni.
4And Jesus hearing it, said to them: This sickness is not unto death, but for the glory of God: that the Son of God may be glorified by it.
5Miloval pak Ježíš Martu i sestru její i Lazara.
5Now Jesus loved Martha, and her sister Mary, and Lazarus.
6A jakž uslyšel, že by nemocen byl, i pozůstal za dva dni na tom místě, kdež byl.
6When he had heard therefore that he was sick, he still remained in the same place two days.
7Potom pak dí učedlníkům: Pojďme zase do Judstva.
7Then after that, he said to his disciples: Let us go into Judea again.
8Řekli jemu učedlníci: Mistře, nyní hledali tě Židé kamenovati, a ty zase tam chceš jíti?
8The disciples say to him: Rabbi, the Jews but now sought to stone thee: and goest thou thither again?
9Odpověděl Ježíš: Však dvanácte hodin za den jest. Chodí-li kdo ve dne, neurazí se; nebo světlo tohoto světa vidí.
9Jesus answered: Are there not twelve hours of the day? If a man walk in the day, he stumbleth not, because he seeth the light of this world:
10Pakliť by kdo chodil v noci, urazíť se; nebo světla není v něm.
10But if he walk in the night, he stumbleth, because the light is not in him.
11To pověděl, a potom dí jim: Lazar, přítel náš, spí, ale jduť, abych jej ze sna probudil.
11These things he said; and after that he said to them: Lazarus our friend sleepeth; but I go that I may awake him out of sleep.
12I řekli učedlníci jeho: Pane, spí-liť, zdráv bude.
12His disciples therefore said: Lord, if he sleep, he shall do well.
13Ale Ježíš řekl o smrti jeho, oni pak domnívali se, že by o spání sna mluvil.
13But Jesus spoke of his death; and they thought that he spoke of the repose of sleep.
14Tedy řekl jim Ježíš zjevně: Lazar umřel.
14Then therefore Jesus said to them plainly: Lazarus is dead.
15A raduji se pro vás, že jsem tam nebyl, abyste věřili. Ale pojďme k němu.
15And I am glad, for your sakes, that I was not there, that you may believe: but let us go to him.
16I řekl Tomáš, kterýž slove Didymus, spoluučedlníkům: Pojďme i my, abychom zemřeli s ním.
16Thomas therefore, who is called Didymus, said to his fellow disciples: Let us also go, that we may die with him.
17Tedy přišel Ježíš, i nalezl ho již čtyři dni v hrobě pochovaného.
17Jesus therefore came, and found that he had been four days already in the grave.
18Byla pak Betany blízko od Jeruzaléma, okolo honů patnácte.
18(Now Bethania was near Jerusalem, about fifteen furlongs off.)
19Mnozí pak z Židů byli přišli k Martě a Mariji, aby je těšili pro smrt bratra jejich.
19And many of the Jews were come to Martha and Mary, to comfort them concerning their brother.
20Tedy Marta, jakž uslyšela, že Ježíš jde, vyšla proti němu, ale Maria doma seděla.
20Martha therefore, as soon as she heard that Jesus had come, went to meet him: but Mary sat at home.
21I řekla Marta k Ježíšovi: Pane, kdybys ty byl zde, bratr můj byl by neumřel.
21Martha therefore said to Jesus: Lord, if thou hadst been here, my brother had not died.
22Ale i nyníť vím, že cožkoli požádal bys od Boha, dá tobě Bůh.
22But now also I know that whatsoever thou wilt ask of God, God will give it thee.
23Dí jí Ježíš: Vstaneť bratr tvůj.
23Jesus saith to her: Thy brother shall rise again.
24Řekla jemu Marta: Vím, že vstane při vzkříšení v den nejposlednější.
24Martha saith to him: I know that he shall rise again, in the resurrection at the last day.
25Řekl jí Ježíš: Já jsem vzkříšení i život. Kdo věří ve mne, byť pak i umřel, živ bude.
25Jesus said to her: I am the resurrection and the life: he that believeth in me, although he be dead, shall live:
26A každý, kdož jest živ, a věří ve mne, neumřeť na věky. Věříš-li tomu?
26And every one that liveth, and believeth in me, shall not die for ever. Believest thou this?
27Řekla jemu: Ovšem, Pane, já jsem uvěřila, že jsi ty Kristus, Syn Boží, kterýž měl přijíti na svět.
27She saith to him: Yea, Lord, I have believed that thou art Christ the Son of the living God, who art come into this world.
28A když to pověděla, odešla a zavolala tajně Marie, sestry své, řkuci: Mistr zde jest, a volá tebe.
28And when she had said these things, she went, and called her sister Mary secretly, saying: The master is come, and calleth for thee.
29Ona jakž to uslyšela, vstala rychle, a šla k němu.
29She, as soon as she heard this, riseth quickly, and cometh to him.
30(Ještě pak byl Ježíš nepřišel do městečka, ale byl na tom místě, kdež vyšla byla proti němu Marta.)
30For Jesus was not yet come into the town: but he was still in that place where Martha had met him.
31Tedy Židé, kteříž s ní byli v domě a těšili ji, viděvše Mariji, že jest rychle vstala a vyšla, šli za ní, řkouce: Jde k hrobu, aby tam plakala.
31The Jews therefore, who were with her in the house, and comforted her, when they saw Mary that she rose up speedily and went out, followed her, saying: She goeth to the grave to weep there.
32Ale Maria, když tam přišla, kdež byl Ježíš, uzřevši jej, padla k nohám jeho, a řekla jemu: Pane, bys ty byl zde, bratr můj byl by neumřel.
32When Mary therefore was come where Jesus was, seeing him, she fell down at his feet, and saith to him: Lord, if thou hadst been here, my brother had not died.
33Ježíš pak jakž uzřel, ana pláče, i Židy, kteříž byli s ní přišli, ani plačí, zastonal duchem, a zkormoutil se.
33Jesus, therefore, when he saw her weeping, and the Jews that were come with her, weeping, groaned in the spirit, and troubled himself,
34A řekl: Kdež jste jej položili? Řkou jemu: Pane, pojď a pohleď.
34And said: Where have you laid him? They say to him: Lord, come and see.
35I zaplakal Ježíš.
35And Jesus wept.
36Tedy řekli Židé: Aj, kterak ho miloval!
36The Jews therefore said: Behold how he loved him.
37Někteří pak z nich řekli: Nemohl-liž jest tento, kterýž otevřel oči slepého, učiniti i toho, aby tento neumřel?
37But some of them said: Could not he that opened the eyes of the man born blind, have caused that this man should not die?
38Ježíš pak opět zastonav sám v sobě, přišel k hrobu. Byla pak jeskyně, a kámen byl svrchu položen na ni.
38Jesus therefore again groaning in himself, cometh to the sepulchre. Now it was a cave; and a stone was laid over it.
39I dí Ježíš: Zdvihněte kámen. Řekla jemu Marta, sestra toho mrtvého: Pane, jižť smrdí; nebo čtyři dni v hrobě jest.
39Jesus saith: Take away the stone. Martha, the sister of him that was dead, saith to him: Lord, by this time he stinketh, for he is now of four days.
40Dí jí Ježíš: Všakť jsem řekl, že budeš-li věřiti, uzříš slávu Boží.
40Jesus saith to her: Did not I say to thee, that if thou believe, thou shalt see the glory of God?
41Tedy zdvihli kámen, kdež byl mrtvý pochován. Ježíš pak pozdvihl vzhůru očí a řekl: Otče, děkuji tobě, že jsi mne slyšel.
41They took therefore the stone away. And Jesus lifting up his eyes said: Father, I give thee thanks that thou hast heard me.
42Já zajisté vím, že ty mne vždycky slyšíš, ale pro zástup, kterýž okolo stojí, řekl jsem, aby věřili, že jsi ty mne poslal.
42And I knew that thou hearest me always; but because of the people who stand about have I said it, that they may believe that thou hast sent me.
43A to pověděv, zavolal hlasem velikým: Lazaře, pojď ven!
43When he had said these things, he cried with a loud voice: Lazarus, come forth.
44I vyšel, kterýž byl umřel, maje svázané ruce i nohy rouchami, a tvář jeho šatem byla obvinuta. Řekl jim Ježíš: Rozvěžtež jej, a nechte, ať odejde.
44And presently he that had been dead came forth, bound feet and hands with winding bands; and his face was bound about with a napkin. Jesus said to them: Loose him, and let him go.
45Tedy mnozí z Židů, kteříž byli přišli k Mariji, viděvše, co jest učinil Ježíš, uvěřili v něho.
45Many therefore of the Jews, who were come to Mary and Martha, and had seen the things that Jesus did, believed in him.
46Někteří pak z nich odešli k farizeům a pověděli jim, co jest učinil Ježíš.
46But some of them went to the Pharisees, and told them the things that Jesus had done.
47I sešli se přední kněží a farizeové v radu, a pravili: Co činíme? Tento člověk divy mnohé činí.
47The chief priests therefore, and the Pharisees, gathered a council, and said: What do we, for this man doth many miracles?
48Necháme-li ho tak, všickni uvěří v něho, i přijdou Římané, a odejmou místo naše i lid.
48If we let him alone so, all will believe in him; and the Romans will come, and take away our place and nation.
49Jeden pak z nich, jménem Kaifáš, nejvyšším knězem jsa toho léta, řekl jim: Vy nic nevíte,
49But one of them, named Caiphas, being the high priest that year, said to them: You know nothing.
50Aniž co o tom přemyšlujete, že jest užitečné nám, aby jeden člověk umřel za lid, a ne, aby všecken tento národ zahynul.
50Neither do you consider that it is expedient for you that one man should die for the people, and that the whole nation perish not.
51Toho pak neřekl sám od sebe, ale nejvyšším knězem byv léta toho, prorokoval, že jest měl Ježíš umříti za tento národ,
51And this he spoke not of himself: but being the high priest of that year, he prophesied that Jesus should die for the nation.
52A netoliko za tento národ, ale také, aby syny Boží rozptýlené shromáždil v jedno.
52And not only for the nation, but to gather together in one the children of God, that were dispersed.
53Protož od toho dne spolu se o to radili, aby jej zabili.
53From that day therefore they devised to put him to death.
54Ježíš pak již nechodil zjevně mezi Židy, ale odšel odtud do krajiny, kteráž byla blízko pouště, do města, jenž slove Efraim, a tu bydlil s učedlníky svými.
54Wherefore Jesus walked no more openly among the Jews; but he went into a country near the desert, unto a city that is called Ephrem, and there he abode with his disciples.
55Byla pak blízko velikanoc Židovská. I šli mnozí do Jeruzaléma z krajiny té před velikonocí, aby se očistili.
55And the pasch of the Jews was at hand; and many from the country went up to Jerusalem, before the pasch to purify themselves.
56I hledali Ježíše, a rozmlouvali vespolek, v chrámě stojíce: Co se vám zdá, že nepřišel k svátku?
56They sought therefore for Jesus; and they discoursed one with another, standing in the temple: What think you that he is not come to the festival day?
57Vydali pak byli přední kněží a farizeové mandát, jestliže by kdo zvěděl, kde by byl, aby pověděl, aby jej jali.
57And the chief priests and Pharisees had given a commandment, that if any man knew where he was, he should tell, that they might apprehend him.
Tip: use the ← and → keys to turn chapters.