3. Мојсијева 24
Daničić–Karadžić Bible (1868), CyrillicTranslation
Daničić–Karadžić Bible (1868), Cyrillic
Kralice Bible (1613)
1Још рече Господ Мојсију говорећи:
1Mluvil pak Hospodin k Mojžíšovi, řka:
2Заповеди синовима Израиљевим нека ти донесу уље маслиново чисто, цеђено, за видело, да жишци горе вазда.
2Přikaž synům Izraelským, ať přinesou tobě oleje olivového, čistého, vytlačeného, k svícení, aby lampy ustavičně rozsvěcovány byly.
3Пред завесом сведочанства у шатору од састанка Арон ће их намештати да горе од вечера до јутра пред Господом вазда законом вечним од колена до колена.
3Před oponou svědectví v stánku úmluvy zpořádá je Aron, aby hořely od večera až do jitra před Hospodinem vždycky. Toť bude ustanovení věčné v národech vašich.
4На свећњак чисти намештаће жишке пред Господом вазда.
4Na svícen čistý rozstavovati bude lampy před Hospodinem vždycky.
5И узми белог брашна, и испеци дванаест колача, сваки колач да буде од две десетине ефе.
5A vezma mouky bělné, upečeš z ní dvanácte koláčů; jeden každý koláč bude ze dvou desetin efi.
6И постави их у два реда, по шест у један ред, на чистом столу пред Господом.
6A rozkladeš je dvěma řady, šest v řadu jednom, na stole čistém před Hospodinem.
7И на сваки ред метни када чистог, да буде за сваки хлеб спомен, жртва огњена Господу.
7Dáš také na každý řad kadidla čistého, aby bylo za každý chléb ten kouření pamětné v obět ohnivou Hospodinu.
8Сваке суботе нека их поставља свештеник пред Господом вазда узимајући од синова Израиљевих законом вечним.
8Každého dne sobotního klásti budete je řadem před Hospodinem vždycky, berouce je od synů Izraelských smlouvou věčnou.
9И биће Аронови и синова његових, који ће јести на месту светом, јер им је светиња над светињама од огњених жртава Господњих законом вечним.
9I budou Aronovi a synům jeho, kteřížto jísti budou je na místě svatém; nebo nejsvětější věc jest jim z obětí ohnivých Hospodinových právem věčným.
10А изађе син једне Израиљке, коме је отац био Мисирац, међу синове Израиљеве, и свади се у логору син жене Израиљке с неким Израиљцем.
10Vyšel pak syn ženy Izraelské, kteréhož měla s mužem Egyptským, mezi syny Izraelskými, a vadili se v staních syn ženy té Izraelské s mužem Izraelským.
11И псујући син жене Израиљке похули на име Божије, те га доведоше к Мојсију; а мати му беше по имену Саломита, кћи Давријина, од племена Дановог.
11I zlořečil syn ženy té Izraelské a rouhal se jménu Božímu. Tedy přivedli ho k Mojžíšovi. (Jméno pak matky jeho bylo Salumit, dcera Dabri, z pokolení Dan.)
12И метнуше га у затвор докле им се каже шта ће чинити с њим по речи Господњој.
12A dali jej do vězení, až by jim bylo oznámeno, co s ním Bůh káže učiniti.
13А Господ рече Мојсију говорећи:
13Mluvil pak Hospodin k Mojžíšovi, řka:
14Изведи тог псовача напоље из логора, и нека сви који су чули метну руке своје на главу његову, и нека га сав народ заспе камењем.
14Vyveď toho ruhače ven z stanů, a nechať všickni ti, kteříž slyšeli, vloží ruce na hlavu jeho, a všecken lid ať ho ukamenuje.
15А синовима Израиљевим кажи и реци: Ко би год похулио Бога свог, носиће грех свој.
15Mluvě pak k synům Izraelským, díš jim: Kdož by koli zlořečil Bohu svému, poneseť hřích svůj.
16Ко би ружио име Господње, да се погуби, сав народ да га заспе камењем; и дошљак и домородац који би ружио име Господње, да се погуби.
16Kdož by zlořečil jménu Hospodinovu, smrtí umře, a všecko shromáždění bez milosti ukamenuje jej. Tak cizí, jako doma zchovaný, když by zlořečil jménu Hospodinovu, smrtí umře.
17И ко убије човека, да се погуби.
17Zabil-li by kdo kterého člověka, smrtí umře.
18А ко убије живинче, нека врати друго, живинче за живинче.
18Jestliže by pak zabil hovado, navrátí jiné, hovado za hovado.
19И ко рани ближњег свог, како учини тако да му буде:
19Kdož by pak zohavil bližního svého, vedlé toho, jakž on učinil, tak se staň jemu:
20Улом за улом, око за око, зуб за зуб; како оштети тело човеку, онако да му се учини.
20Zlámaní za zlámaní, oko za oko, zub za zub. Jakouž by ohavu učinil na těle člověka, taková zase učiněna bude jemu.
21Ко убије живинче, да врати друго; али ко убије човека, да се погуби.
21Kdož by zabil hovado, navrátí jiné, ale kdož by zabil člověka, umře.
22Закон да вам је један, дошљаку да буде као и рођеном у земљи. Јер сам ја Господ Бог ваш.
22Jednostejné právo míti budete. Jakož příchozímu, tak domácímu stane se; nebo já jsem Hospodin Bůh váš.
23И Мојсије каза синовима Израиљевим, а они изведоше псовача напоље из логора, и засуше га камењем; и учинише синови Израиљеви како Господ заповеди Мојсију.
23Tedy mluvil Mojžíš k synům Izraelským ty věci. I vyvedli toho ruhače ven za stany, a kamením ho zametali. Učinili, pravím, synové Izraelští vedlé toho, jakož přikázal Hospodin Mojžíšovi.
Tip: use the ← and → keys to turn chapters.