Galatas 4
Clementine Vulgate, 1598Translation
Clementine Vulgate, 1598
Kralice Bible (1613)
1Dico autem: quanto tempore hæres parvulus est, nihil differt a servo, cum sit dominus omnium:
1Pravímť pak, že pokudž dědic maličký jest, nic není rozdílný od služebníka, jsa pánem všeho,
2sed sub tutoribus et actoribus est usque ad præfinitum tempus a patre:
2Ale pod ochráncemi a správcemi jest až do času uloženého od otce.
3ita et nos cum essemus parvuli, sub elementis mundi eramus servientes.
3Tak i my, když jsme byli maličcí, pod živly světa byli jsme v službu podrobeni.
4At ubi venit plenitudo temporis, misit Deus Filium suum factum ex muliere, factum sub lege,
4Ale když přišla plnost času, poslal Bůh Syna svého učiněného z ženy, učiněného pod Zákonem,
5ut eos, qui sub lege erant, redimeret, ut adoptionem filiorum reciperemus.
5Aby ty, kteříž pod Zákonem byli, vykoupil, abychom právo synů přijali.
6Quoniam autem estis filii, misit Deus Spiritum Filii sui in corda vestra, clamantem: Abba, Pater.
6A že jste synové, protož poslal Bůh Ducha Syna svého v srdce vaše, volajícího: Abba, totiž Otče.
7Itaque jam non est servus, sed filius: quod si filius, et hæres per Deum.
7A tak již nejsi slouha, ale syn, a poněvadž syn, tedy i dědic Boží skrze Krista.
8Sed tunc quidem ignorantes Deum, iis, qui natura non sunt dii, serviebatis.
8Ale tehdáž, neměvše známosti Boha, sloužili jste těm, kteříž z přirození nejsou bohové.
9Nunc autem cum cognoveritis Deum, immo cogniti sitis a Deo: quomodo convertimini iterum ad infirma et egena elementa, quibus denuo servire vultis?
9Nyní pak, znajíce Boha, nýbrž poznáni jsouce od Boha, kterakž se zpátkem zase obracíte k mdlým a bídným živlům, jimž opět znovu chcete sloužiti?
10Dies observatis, et menses, et tempora, et annos.
10Dnů šetříte, a měsíců, a časů, i let.
11Timeo vos, ne forte sine causa laboraverim in vobis.
11Bojím se za vás, abych snad nadarmo nepracoval mezi vámi.
12Estote sicut ego, quia et ego sicut vos: fratres, obsecro vos. Nihil me læsistis.
12Buďte jako já, neb i já jsem jako vy, bratří, prosím vás. Nic jste mi neublížili.
13Scitis autem quia per infirmitatem carnis evangelizavi vobis jampridem: et tentationem vestram in carne mea
13Neb víte, že s mdlobou těla kázal jsem vám evangelium ponejprve.
14non sprevistis, neque respuistis: sed sicut angelum Dei excepistis me, sicut Christum Jesum.
14A pokušení mé, přišlé na tělo mé, nebylo u vás málo váženo, aniž jste pohrdli, ale jako anděla Božího přijali jste mne, jako Krista Ježíše.
15Ubi est ergo beatitudo vestra? testimonium enim perhibeo vobis, quia, si fieri posset, oculos vestros eruissetis, et dedissetis mihi.
15Jaké tehdy bylo blahoslavenství vaše? Svědectvíť vám zajisté dávám, že, kdyby to možné bylo, oči vaše vyloupíce, byli byste mi dali.
16Ergo inimicus vobis factus sum, verum dicens vobis?
16Což tedy učiněn jsem vaším nepřítelem, pravdu vám pravě?
17Æmulantur vos non bene: sed excludere vos volunt, ut illos æmulemini.
17Milujíť vás někteří nedobře, nýbrž odstrčiti vás chtějí, abyste vy je milovali.
18Bonum autem æmulamini in bono semper: et non tantum cum præsens sum apud vos.
18Slušnéť jest pak horlivě milovati v dobrém vždycky, a ne jen toliko tehdáž, když jsem přítomen vám.
19Filioli mei, quos iterum parturio, donec formetur Christus in vobis:
19Synáčkové moji, (kteréž opět rodím, až by Kristus zformován byl v vás),
20vellem autem esse apud vos modo, et mutare vocem meam: quoniam confundor in vobis.
20Chtěl bych pak přítomen vám býti nyní a proměniti hlas svůj; nebo v pochybnosti jsem o vás.
21Dicite mihi qui sub lege vultis esse: legem non legistis?
21Povězte mi, kteříž pod Zákonem chcete býti, nepozorujete-liž Zákona?
22Scriptum est enim: Quoniam Abraham duos filios habuit: unum de ancilla, et unum de libera.
22Nebo psáno jest: Že Abraham měl dva syny, jednoho z služebnice, a druhého z svobodné.
23Sed qui de ancilla, secundum carnem natus est: qui autem de libera, per repromissionem:
23Ale ten z služebnice podle těla se narodil, tento pak z svobodné podle zaslíbení.
24quæ sunt per allegoriam dicta. Hæc enim sunt duo testamenta. Unum quidem in monte Sina, in servitutem generans, quæ est Agar:
24Kteréžto věci u figuře se staly. Nebo toť jsou ti dva Zákonové, jeden s hory Sinai, k manství zplozující, a tenť jest jako Agar.
25Sina enim mons est in Arabia, qui conjunctus est ei quæ nunc est Jerusalem, et servit cum filiis suis.
25Agar zajisté jest hora Sinai v Arabii. Dobřeť se pak k ní trefuje nynější Jeruzalém, nebo v službu podroben jest s syny svými.
26Illa autem, quæ sursum est Jerusalem, libera est, quæ est mater nostra.
26Ale ten svrchní Jeruzalém svobodný jest, kterýž jest matka všech nás.
27Scriptum est enim: [Lætare, sterilis, quæ non paris; erumpe et clama, quæ non parturis: quia multi filii desertæ, magis quam ejus quæ habet virum.]
27Nebo psáno jest: Vesel se neplodná, kteráž nerodíš, vykřikni a zvolej, kteráž nepracuješ ku porodu; nebo ta opuštěná mnoho má synů, více nežli ta, kteráž má muže.
28Nos autem, fratres, secundum Isaac promissionis filii sumus.
28Myť jsme tedy, ó bratří, tak jako Izák, synové zaslíbení.
29Sed quomodo tunc is, qui secundum carnem natus fuerat, persequebatur eum qui secundum spiritum: ita et nunc.
29Ale jakož tehdáž ten podle těla zplozený protivil se tomu, kterýž byl zplozen podle Ducha, tak se děje i nyní.
30Sed quid dicit Scriptura? Ejice ancillam, et filium ejus: non enim hæres erit filius ancillæ cum filio liberæ.
30Než co praví Písmo? Vyvrz služebnici i syna jejího; nebo nebudeť dědicem syn služebnice s synem svobodné.
31Itaque, fratres, non sumus ancillæ filii, sed liberæ: qua libertate Christus nos liberavit.
31A tak, bratří, nejsmeť synové služebnice, ale svobodné.
Tip: use the ← and → keys to turn chapters.