Genesis 21
Clementine Vulgate, 1598Translation
Clementine Vulgate, 1598
Kralice Bible (1613)
1Visitavit autem Dominus Saram, sicut promiserat: et implevit quæ locutus est.
1Navštívil pak Hospodin Sáru, tak jakž byl řekl; a učinil Hospodin Sáře, jakož byl mluvil.
2Concepitque et peperit filium in senectute sua, tempore quo prædixerat ei Deus.
2Nebo počala a porodila Sára Abrahamovi syna v starosti jeho, v ten čas, kterýž předpověděl Bůh.
3Vocavitque Abraham nomen filii sui, quem genuit ei Sara, Isaac:
3A nazval Abraham jméno syna svého, kterýž se mu narodil, jehož porodila Sára, Izák.
4et circumcidit eum octavo die, sicut præceperat ei Deus,
4A obřezal Abraham syna svého Izáka, když byl v osmi dnech, tak jakž mu byl přikázal Bůh.
5cum centum esset annorum: hac quippe ætate patris, natus est Isaac.
5Byl pak Abraham ve stu letech, když se mu narodil Izák syn jeho.
6Dixitque Sara: Risum fecit mihi Deus: quicumque audierit, corridebit mihi.
6I řekla Sára: Radost mi učinil Bůh; kdokoli uslyší, radovati se bude spolu se mnou.
7Rursumque ait: Quis auditurus crederet Abraham quod Sara lactaret filium, quem peperit ei jam seni?
7A přidala: Kdo by byl řekl Abrahamovi, že bude Sára děti kojiti? A však jsem porodila syna v starosti jeho.
8Crevit igitur puer, et ablactatus est: fecitque Abraham grande convivium in die ablactationis ejus.
8I rostlo dítě a ostaveno jest. Tedy učinil Abraham veliké hody v ten den, v němž ostaven byl Izák.
9Cumque vidisset Sara filium Agar Ægyptiæ ludentem cum Isaac filio suo, dixit ad Abraham:
9Viděla pak Sára, že syn Agar Egyptské, kteréhož porodila Abrahamovi, jest posměvač.
10Ejice ancillam hanc, et filium ejus: non enim erit hæres filius ancillæ cum filio meo Isaac.
10I řekla Abrahamovi: Vyvrz děvku tuto i syna jejího; neboť nebude dědicem syn děvky té s synem mým Izákem.
11Dure accepit hoc Abraham pro filio suo.
11Ale Abraham velmi těžce nesl tu řeč, pro syna svého.
12Cui dixit Deus: Non tibi videatur asperum super puero, et super ancilla tua: omnia quæ dixerit tibi Sara, audi vocem ejus: quia in Isaac vocabitur tibi semen.
12I řekl Bůh Abrahamovi: Nestěžuj sobě o dítěti a o děvce své; cožkoli řekla tobě Sára, povol řeči její, nebo v Izákovi nazváno bude tobě símě.
13Sed et filium ancillæ faciam in gentem magnam, quia semen tuum est.
13A však i syna děvky učiním v národ; nebo tvé símě jest.
14Surrexit itaque Abraham mane, et tollens panem et utrem aquæ, imposuit scapulæ ejus, tradiditque puerum, et dimisit eam. Quæ cum abiisset, errabat in solitudine Bersabee.
14Vstal tedy Abraham velmi ráno, a vzav chléb a láhvici vody, dal Agar a vložil na rameno její, a pustil ji od sebe i s dítětem. Kterážto odešla a chodila po poušti Bersabé.
15Cumque consumpta esset aqua in utre, abjecit puerum subter unam arborum, quæ ibi erant.
15A když nebylo vody v láhvici, povrhla dítě pod jedním stromem.
16Et abiit, seditque e regione procul quantum potest arcus jacere: dixit enim: Non videbo morientem puerum: et sedens contra, levavit vocem suam et flevit.
16A odšedši, sedla naproti tak daleko, jako by mohl z lučiště dostřeliti; nebo pravila: Nebudu se dívati na smrt dítěte. Seděla tedy naproti, a pozdvihši hlasu svého, plakala.
17Exaudivit autem Deus vocem pueri: vocavitque angelus Dei Agar de cælo, dicens: Quid agis Agar? noli timere: exaudivit enim Deus vocem pueri de loco in quo est.
17I uslyšel Bůh hlas dítěte; a anděl Boží s nebe zavolal na Agar, a řekl jí: Coť jest, Agar? Neboj se; nebo Bůh uslyšel hlas dítěte z místa, na kterémž jest.
18Surge, tolle puerum, et tene manum illius: quia in gentem magnam faciam eum.
18Vstaň, vezmi dítě, a ujmi je rukou svou; nebo v národ veliký učiním je.
19Aperuitque oculos ejus Deus: quæ videns puteum aquæ, abiit, et implevit utrem, deditque puero bibere.
19A otevřel Bůh oči její, aby uzřela studnici vody. I šla a naplnila láhvici vodou, a napojila dítě.
20Et fuit cum eo: qui crevit, et moratus est in solitudine, factusque est juvenis sagittarius.
20A Bůh byl s dítětem, kteréžto zrostlo a bydlilo na poušti, a byl z něho střelec.
21Habitavitque in deserto Pharan, et accepit illi mater sua uxorem de terra Ægypti.
21Bydlil pak na poušti Fáran; i vzala mu matka jeho ženu z země Egyptské.
22Eodem tempore dixit Abimelech, et Phicol princeps exercitus ejus, ad Abraham: Deus tecum est in universis quæ agis.
22Stalo se pak toho času, že mluvil Abimelech a Fikol, kníže vojska jeho, k Abrahamovi těmito slovy: Bůh s tebou jest ve všech věcech, kteréž ty činíš.
23Jura ergo per Deum, ne noceas mihi, et posteris meis, stirpique meæ: sed juxta misericordiam, quam feci tibi, facies mihi, et terræ in qua versatus es advena.
23Protož nyní, přisáhni mi teď skrze Boha: Toto ať se stane, jestliže mi sklamáš, neb synu mému, aneb vnuku mému; vedlé milosrdenství, kteréž jsem já učinil s tebou, i ty že učiníš se mnou a s zemí, v níž jsi byl pohostinu.
24Dixitque Abraham: Ego jurabo.
24I řekl Abraham: A já přisáhnu.
25Et increpavit Abimelech propter puteum aquæ quem vi abstulerunt servi ejus.
25(A přitom domlouval se Abraham na Abimelecha o studnici vody, kterouž mu mocí odjali služebníci Abimelechovi.
26Responditque Abimelech: Nescivi quis fecerit hanc rem: sed et tu non indicasti mihi, et ego non audivi præter hodie.
26I řekl Abimelech: Nevím, kdo by učinil takovou věc; a aniž jsi ty mi oznámil, aniž jsem já také co slyšel, až dnes.)
27Tulit itaque Abraham oves et boves, et dedit Abimelech: percusseruntque ambo fœdus.
27Vzav tedy Abraham ovce i voly dal Abimelechovi; a vešli oba dva v smlouvu.
28Et statuit Abraham septem agnas gregis seorsum.
28A postavil Abraham sedm jehnic stáda obzvlášť.
29Cui dixit Abimelech: Quid sibi volunt septem agnæ istæ, quas stare fecisti seorsum?
29I řekl Abimelech Abrahamovi: K čemu jest těchto sedm jehnic, kteréž jsi postavil obzvlášť?
30At ille: Septem, inquit, agnas accipies de manu mea: ut sint mihi in testimonium, quoniam ego fodi puteum istum.
30Odpověděl: Že sedm těch jehnic vezmeš z ruky mé, aby mi to bylo na svědectví, že jsem kopal studnici tuto.
31Idcirco vocatus est locus ille Bersabee: quia ibi uterque juravit.
31Pročež nazváno jest to místo Bersabé, že tu oba dva přisáhli.
32Et inierunt fœdus pro puteo juramenti.
32A tak učinili smlouvu v Bersabé. Vstav pak Abimelech a Fikol, kníže vojska jeho, navrátili se do země Filistinské.
33Surrexit autem Abimelech, et Phicol princeps exercitus ejus, reversique sunt in terram Palæstinorum. Abraham vero plantavit nemus in Bersabee, et invocavit ibi nomen Domini Dei æterni.
33I nasázel stromoví v Bersabé, a vzýval tam jméno Hospodina, Boha silného, věčného.
34Et fuit colonus terræ Palæstinorum diebus multis.
34A bydlil Abraham v zemi Filistinské za mnoho dní.
Tip: use the ← and → keys to turn chapters.