Zjevení Janovo 16
Kralice Bible (1613)Translation
Kralice Bible (1613)
Daničić–Karadžić Bible (1868), Cyrillic
1I slyšel jsem hlas veliký z chrámu, řkoucí sedmi andělům: Jděte, vylijte sedm koflíků hněvu Božího na zemi.
1И чух глас велики из цркве где говори седморици анђела: Идите, и излијте седам чаша гнева Божијег на земљу.
2I šel první anděl a vylil koflík svůj na zemi, i vyvrhli se vředové škodliví a zlí na lidech, majících znamení šelmy, a na těch, kteříž se klaněli obrazu jejímu.
2И оде први анђео, и изли чашу своју на земљу; и посташе ране зле и љуте на људима који имају жиг зверин и који се клањају икони њеној.
3Za tím druhý anděl vylil koflík svůj na moře, a učiněno jest jako krev umrlého, a všeliká duše živá v moři umřela.
3И други анђео изли чашу своју у море; и поста крв као од мртваца, и свака душа жива умре у мору.
4Potom třetí anděl vylil koflík svůj na řeky a na studnice vod, i obráceny jsou v krev.
4И трећи анђео изли чашу своју на реке и на изворе водене; и поста крв.
5I slyšel jsem anděla vod, řkoucího: Spravedlivý jsi, Pane, Kterýž jsi, a Kterýž jsi byl, a Svatý, žes to usoudil.
5И чух анђела воденог где говори: Праведан си Господе, који јеси, и који беше, и свет, што си ово судио;
6Neboť jsou krev svatých a proroků vylévali, i dal jsi jim krev píti; hodniť jsou zajisté toho.
6Јер пролише крв светих и пророка, и крв си им дао да пију јер су заслужили.
7I slyšel jsem jiného anděla od oltáře, kterýž řekl: Jistě, Pane Bože všemohoucí, praví jsou a spravedliví soudové tvoji.
7И чух другог из олтара где говори: Да, Господе Боже Сведржитељу, истинити су и прави судови Твоји.
8Potom čtvrtý anděl vylil koflík svůj na slunce, i dáno jest jemu trápiti lidi ohněm.
8И четврти анђео изли чашу своју на сунце, и дано му би да жеже људе огњем.
9I pálili se lidé horkem velikým, a rouhali se jménu Boha toho, kterýž má moc nad těmito ranami, avšak nečinili pokání, aby vzdali slávu jemu.
9И опалише се људи од велике врућине, и хулише на име Бога који има област над злима овима, и не покајаше се да Му даду славу.
10Tedy pátý anděl vylil koflík svůj na stolici té šelmy, i učiněno jest království její tmavé, i kousali lidé jazyky své pro bolest.
10И пети анђео изли чашу своју на престо зверин; и царство њено поста тамно, и жвакаху језике своје од бола.
11A rouhali se Bohu nebeskému pro bolesti své a pro vředy své, avšak nečinili pokání z skutků svých.
11И хулише на име Бога небеског од бола и од рана својих, и не покајаше се од дела својих.
12Šestý pak anděl vylil koflík svůj na tu velikou řeku Eufrates, i vyschla voda její, aby připravena byla cesta králům od východu slunce.
12И шести анђео изли чашу своју на велику реку Еуфрат; и пресахну вода њена, да се приправи пут царевима од истока сунчаног.
13A viděl jsem, ano z úst draka a z úst šelmy a z úst falešného proroka vyšli tři duchové nečistí, podobní žabám.
13И видех из уста аждахиних, и из уста звериних, и из уста лажног пророка, где изиђоше три нечиста духа, као жабе.
14Nebo jsouť duchové ďábelští, ješto činí divy a chodí mezi krále zemské a všeho světa, aby je shromáždili k boji, k tomu velikému dni Boha všemohoucího.
14Јер су ово духови ђаволски који чине чудеса и излазе к царевима свега васионог света да их скупе на бој за онај велики дан Бога Сведржитеља.
15Aj, přicházímť jako zloděj. Blahoslavený, kdož bdí a ostříhá roucha svého, aby nah nechodil, aby neviděli hanby jeho.
15Ево идем као лупеж; благо ономе који је будан и који чува хаљине своје, да го не ходи и да се не види срамота његова.
16I shromáždil je na místo, kteréž slove Židovsky Armageddon.
16И сабра их на место које се јеврејски зове Армагедон.
17Tedy sedmý anděl vylil koflík svůj na povětří, i vyšel hlas veliký z chrámu nebeského, od trůnu, řkoucí: Stalo se.
17И седми анђео изли чашу своју по небу, и изиђе глас велики из цркве небеске од престола говорећи: Сврши се.
18I stali se zvukové a hromobití a blýskání, i země třesení stalo se veliké, jakéhož nikdy nebylo, jakž jsou lidé na zemi, totiž země třesení tak velikého.
18И бише севања муња и громови, и гласови, и би велико тресење земље, какво никад не би откако су људи на земљи, толико тресење, тако велико.
19I roztrhlo se to veliké město na tři strany, a města národů padla. A Babylon veliký přišel na pamět před obličejem Božím, aby dal jemu kalich vína prchlivosti hněvu svého.
19И град велики раздели се на три дела, и градови незнабожачки падоше; и Вавилон велики спомену се пред Богом да му да чашу вина љутог гнева свог.
20A všickni ostrovové pominuli, a hory nejsou nalezeny.
20И сва острва побегоше, и горе се не нађоше.
21A kroupy veliké jako centnéřové pršely s nebe na lidi. I rouhali se Bohu lidé pro ránu těch krup; nebo velmi veliká byla ta rána.
21И град велики као глава паде с неба на људе; и људи хулише на Бога од зла градног, јер је велика мука његова врло.
Tip: use the ← and → keys to turn chapters.