Lukáš 15
Kralice Bible (1613)Translation
Kralice Bible (1613)
Testamenta Marra (Dieri New Testament)
1Přibližovali se pak k němu všickni publikáni a hříšníci, aby ho slyšeli.
1Mardatandra kampanietja ja kana madlentji marapu nunkangu karakarana wonti nina ngarala.
2I reptali farizeové a zákoníci, řkouce: Tento hříšníky přijímá a jí s nimi.
2Ja Pharisaiali ja jaura jinkinietjali kuterilkana wonti ja jatana wonti: „Nulupini kana madlentji patai, ja tanali jelali tajiai.“
3I pověděl jim podobenství toto, řka:
3Nulu tanangu ninapini jeribaka jaura kaukaubana wonti ja jatana wonti:
4Kdyby někdo z vás měl sto ovec, a ztratil by jednu z nich, zdaliž by nenechal devadesáti devíti na poušti, a nešel k té, kteráž zahynula, až by i nalezl ji?
4„Warlenulu kanali jurangundru, nulu 100 tjipi ngamalkanani, ja kulno tanangundru tintanani, wata nulu 99 wolja woraranani pitarani ja wapantinani nunkangu, nau matja tintaterina, nulu nina mankamankalalu?
5A nalezna, jistě by ji vložil na ramena svá s radostí.
5Ja nulu nina matja mankamankana, nulu mankina nina pilperani kurana tarai.
6A přijda domů, svolal by přátely a sousedy, řka jim: Spolu radujte se se mnou, neb jsem nalezl ovci svou, kteráž byla zahynula.
6Ja nau pungani matja tikana, nulu kamaneli ja jenimalinietja karkai ja tanangu jatai: «Ngakangunto mankianimai, ngangu tintani tjipi ngakani ngato mankamankana warai.»
7Pravímť vám, že tak jest radost v nebi nad jedním hříšníkem pokání činícím větší, nežli nad devadesáti devíti spravedlivými, kteříž nepotřebují pokání.
7Ngani jurangu jatai: Jeruja bakana pariwilpani mankina nganala nganai kana madlentji kulnundru, nau madlentjandrn karitjinani, morla 99 talkuni, tana wata madlentjandru karitjinanto.
8Aneb žena některá mající grošů deset, ztratila-li by jeden groš, zdaliž nezažže svíce, a nemete domu, a nehledá pilně, dokudž nenalezne?
8Widla kulnujeli kara mardatandra marapratjana ngamalkanani, ja nandru mardatandra kulno tintanani, wata praitji miribai, ja punga darbai, ja jiglerali wontiai, nina mankamankalalu?
9A když nalezne, svolá přítelkyně a sousedy, řkuci: Spolu radujte se se mnou, neb jsem nalezla groš, kterýž jsem byla ztratila.
9Ja nandru nina matja mankamankana, nandru kamaneli ja jenimalinietja karkai ja jatai: «Ngakangunto mankianimai, ngangau nina mardatandra ngato mankamankana warai, nina ngato tintana warai.»
10Takť pravím vám, že jest radost před anděly Božími nad jedním hříšníkem pokání činícím.
10Jeruja bakana ngani jurangu jatai: Godaia angela mankila nganai kana madlentji kulnundru, nau madlentjandru karitjinani.“
11Řekl také Ježíš: Èlověk jeden měl dva syny.
11Nau jatana wonti: „Kana kulnujeli ngatamura mandru ngamalkana wonti.
12Z nichž mladší řekl otci: Otče, dej mi díl statku, kterýž mně náleží. I rozdělil jim statek.
12Ja wakaia kupali ngaperani jatana wonti: «Ngaperiai, jinkiau ngakangu jenia poto ngakani pilki nganai.» Ja nulu pudlangu poto puntibana wonti.
13A po nemnohých dnech, shromáždiv sobě všecko mladší syn, odšel do daleké krajiny, a tam rozmrhal statek svůj, živ jsa prostopášně.
13Ja ditji palpani ngadani wakaia kupali pratjana ngokana wonti ja mita woritaia palkana wonti; ja jelaua nulu poto nunkani tintana wonti tepi madlentjali.
14A když všecko utratil, stal se hlad veliký v krajině té, a on počal nouzi trpěti.
14Nulu pratjana matja tintana, nunkangupini mitani maua pirna pantjina wonti; ja nulu wonina wonti maua ngamala.
15I všed, přídržel se jednoho měštěnína krajiny té; a on jej poslal do vsi své, aby pásl vepře.
15Ja nau wapana wonti ja nunkangupini mitani kana kulnuja mili pantjina wonti; ja nulu nina mitani nunkanani jinpana wonti nganti ngamalkananto.
16I žádal nasytiti břicho své mlátem, kteréž svině jedly, a žádný nedával jemu.
16Ja nau ngalkujeli nganana wonti mandra nunkani tandra talali jerturila, tanana ngantieli tajina wonti, ja wata kulnujeli nunkangu jinkina wonti.
17On pak přišed sám k sobě, řekl: Aj, jak mnozí čeledínové u otce mého hojnost mají chleba, a já tuto hladem mru!
17Nau burkali pantjina wonti ja jatana wonti: «Worderuntja mili ngaperali ngakanali ngamalkai, tanali buka marapu ngamalkai, ja ngani mauali paliai.
18Vstana, půjdu k otci svému, a dím jemu: Otče, zhřešil jsem proti nebi a před tebou,
18Ngani jiritjila nganai, ja ngapinangu tikala nganai, ja nunkangu jatala nganai: ‚Ngaperiai, ngato madlentji ngankanala pariwilpani ja jinkangu,
19A již více nejsem hoden slouti syn tvůj. Ale učiň mne jako jednoho z čeledínů svých.
19Ngani wata morla talku nganai jundru ngana ngatamura jinkani dikananto; ngana mili jinkani ngankamai.‘ »
20I vstav, šel k otci svému. A když ještě opodál byl, uzřel jej otec jeho, a milosrdenstvím hnut jsa, přiběh, padl na šíji jeho, a políbil ho.
20Ja nau jiritjina wonti, ja ngaperani nunkanani wokarana wonti. Nau matja worita nganana, ngaperali nunkanali nina najina wonti, ja nau nunkangu kalumiltjamiltjarina wonti ja mindrina wonti, ja nina munkana wonti ja manatapana wonti.
21I řekl jemu syn: Otče, zhřešil jsem proti nebi a před tebou, a jižť nejsem hoden slouti syn tvůj.
21Ngatamura nunkangu jatana wonti: «Ngaperiai, ngato madlentji ngankanala pariwilpani ja jinkangu; ngani wata morla talku nganai, jundru ngana ngatamura jinkani dikananto.»
22I řekl otec služebníkům svým: Přineste roucho to první, a oblecte jej, a dejte prsten na ruku jeho a obuv na nohy.
22Ngaperi milini nunkanani jatana wonti: «Nurujeli kati ngumu pirna dukaranau ja nunkangu widmanau, ja marani nunkanani marapirapira kuranau, ja tidnaputa tidnani nunkanani,
23A přivedouce tele tučné, zabijte, a hodujíce, buďme veseli.
23Ja nina nganti kuparu manipirna manianau ja nandranau; ja ngaiana tajinanto ja mankinanto;
24Nebo tento syn můj byl umřel, a zase ožil; byl zahynul, a nalezen jest. I počali veseli býti.
24Ngangau naupini ngatamura ngakani nari nganana warai, ja nakaldra tepirina warai, nau tintaterina warai, ja nina matja mankamankana.» Ja tanali wonina wonti mankila.
25Byl pak syn jeho starší na poli. A jda, když se přibližoval k domu, uslyšel zpívání a hluk veselících se.
25Neji nunkani maruni nganana wonti: ja nau tikanani ja pungani matja karakara, nulu wima ja dultrinani ngarana wonti.
26I povolav jednoho z služebníků svých, otázal se ho, co by to bylo.
26Ja nulu mili kulno karkana wonti, ja nina jakalkana wonti mina jenia wondrai.
27A on řekl jemu: Bratr tvůj přišel, i zabil otec tvůj tučné tele, že ho zdravého přijal.
27Nau nunkangu jatana wonti: «Ngatata jinkani matja tikana, ja ngaperali jinkanali nina nganti kuparu manipirna nandrana warai, ngangau nulu nina nakaldra tepi ngamalkai.»
28I rozhněval se on, a nechtěl tam vjíti. Otec pak jeho vyšed, prosil ho.
28Nau tiri pantjina wonti, ja wata ngantjana wonti wirila. Ngaperi nunkani dunkana wonti, ja nina kurukurubana wonti.
29A on odpověděv, řekl otci: Aj, tolik let sloužím tobě, a nikdy jsem přikázání tvého nepřestoupil, avšak nikdy jsi mi nedal ani kozelce, abych také s přáteli svými vesel pobyl.
29Nulu kalabana wonti ja ngaperani nunkanani jatana wonti: «Mai, jeruntjaia kilpawoldra ngani jinkangu pankiai, ja wata pota kulno ngato jirijiribani jaura jinkani dankarana warai; ja ngakangu jundru wata pota kulno kuparu waka jinkina warai, ngani ngakani kamanelinto mankinanto.
30Ale když syn tvůj tento, kterýž prožral statek tvůj s nevěstkami, přišel, zabils jemu tele tučné.
30Naupini ngatamura jinkani matja tikana warai, nulu poto nunkani pirangurujeli julkana warai, jundru nunkangu nina nganti kuparu manipirna nandrana warai.»
31A on řekl mu: Synu, ty vždycky se mnou jsi, a všecky věci mé jsou tvé.
31Nau nunkangu jatana wonti: Kupajai, jidni milingeru ngakangu jela nganai, ja pratjana mina ngakani, jinkani nganai.
32Ale hodovati a radovati se náleželo. Nebo bratr tvůj tento byl umřel, a zase ožil; zahynul byl, a nalezen jest.
32Jidni murlali nganananto ja mankinanto, ngangau naupini ngatata jinkani nari nganana warai ja tepirina warai, ja nau tintaterina warai ja nina matja mankamankana.“
Tip: use the ← and → keys to turn chapters.