Canticum Canticorum 2
Clementine Vulgate, 1598Translation
Clementine Vulgate, 1598
Kralice Bible (1613)
1[Ego flos campi, et lilium convallium.
1Já jsem růže Sáronská, a lilium při dolinách.
2Sponsus Sicut lilium inter spinas, sic amica mea inter filias.
2Jako lilium mezi trním, tak přítelkyně má mezi pannami.
3Sponsa Sicut malus inter ligna silvarum, sic dilectus meus inter filios. Sub umbra illius quem desideraveram sedi, et fructus ejus dulcis gutturi meo.
3Jako jabloň mezi dřívím lesním, tak milý můj mezi mládenci. V stínu jeho žádostiva jsem byla seděti, a sedímť; nebo ovoce jeho sladké jest ústům mým.
4Introduxit me in cellam vinariam; ordinavit in me caritatem.
4Uvedl mne na hody, maje za korouhev lásku ke mně.
5Fulcite me floribus, stipate me malis, quia amore langueo.
5Očerstvětež mne těmi flašemi, posilňte mne těmi jablky, nebo umdlévám milostí,
6Læva ejus sub capite meo, et dextera illius amplexabitur me.
6Levice jeho pod hlavou mou, a pravicí svou objímá mne.
7Sponsus Adjuro vos, filiæ Jerusalem, per capreas cervosque camporum, ne suscitetis, neque evigilare faciatis dilectam, quoadusque ipsa velit.
7Zavazujiť vás přísahou, dcery Jeruzalémské, skrze srny a laně polní, abyste nebudily a nevyrážely ze sna milého mého, dokudž by nechtěl.
8Sponsa Vox dilecti mei; ecce iste venit, saliens in montibus, transiliens colles.
8Hlas milého mého, aj, onť se béře, skáče po těch horách, poskakuje na těch pahrbcích.
9Similis est dilectus meus capreæ, hinnuloque cervorum. En ipse stat post parietem nostrum, respiciens per fenestras, prospiciens per cancellos.
9Podobný jest milý můj srně aneb mladému jelenu; aj, on stojí za stěnou naší, vyhlédá z oken, patří skrze mříži.
10En dilectus meus loquitur mihi. Sponsus Surge, propera, amica mea, columba mea, formosa mea, et veni:
10Ozval se milý můj, a řekl mi: Vstaň, přítelkyně má, krásná má, a poď.
11jam enim hiems transiit; imber abiit, et recessit.
11Nebo aj, zima pominula, prška přestala a odešla.
12Flores apparuerunt in terra nostra; tempus putationis advenit: vox turturis audita est in terra nostra;
12Kvítíčko se ukazuje po zemi, čas prozpěvování přišel, a hlas hrdličky slyší se v krajině naší.
13ficus protulit grossos suos; vineæ florentes dederunt odorem suum. Surge, amica mea, speciosa mea, et veni:
13Fík vypustil holičky své, a réví rozkvetlé vydalo vůni. Vstaniž, přítelkyně má, krásná má, a poď.
14columba mea, in foraminibus petræ, in caverna maceriæ, ostende mihi faciem tuam, sonet vox tua in auribus meis: vox enim tua dulcis, et facies tua decora.
14Holubičko má, v rozsedlinách skalních, v skrýši příkré, ukaž mi oblíčej svůj, nechať slyším hlas tvůj; nebo hlas tvůj libý jest, a oblíčej tvůj žádostivý.
15Sponsa Capite nobis vulpes parvulas quæ demoliuntur vineas: nam vinea nostra floruit.
15Zlapejte nám lišky, lišky maličké, ješto škodu dělají na vinicích, poněvadž vinice naše kvete.
16Dilectus meus mihi, et ego illi, qui pascitur inter lilia,
16Milý můj jest můj, a já jeho, jenž pase mezi lilium.
17donec aspiret dies, et inclinentur umbræ. Revertere; similis esto, dilecte mi, capreæ, hinnuloque cervorum super montes Bether.]
17Ažby zavítal ten den, a utekli by stínové ti, navratiž se, připodobni se, milý můj, srně neb mladému jelenu na horách Beter.
Tip: use the ← and → keys to turn chapters.