Židům
Chapter 7
Kralice Bible (1613)
vs Clementine Vulgate…
Aa
Text size
Line width
Verse numbers

Židům 7

Kralice Bible (1613)
Clementine Vulgate, 1598
1Nebo ten Melchisedech byl král Sálem, kněz Boha nejvyššího, kterýž vyšel v cestu Abrahamovi, navracujícímu se od pobití králů, a dal jemu požehnání.
1Hic enim Melchisedech, rex Salem, sacerdos Dei summi, qui obviavit Abrahæ regresso a cæde regum, et benedixit ei:
2Kterémužto Abraham i desátek dal ze všeho. Kterýž nejprvé vykládá se král spravedlnosti, potom pak i král Sálem, to jest král pokoje,
2cui et decimas omnium divisit Abraham: primum quidem qui interpretatur rex justitiæ: deinde autem et rex Salem, quod est, rex pacis,
3Bez otce, bez matky, bez rodu, ani počátku dnů, ani skonání života nemaje, ale připodobněn jsa Synu Božímu, zůstává knězem věčně.
3sine patre, sine matre, sine genealogia, neque initium dierum, neque finem vitæ habens, assimilatus autem Filio Dei, manet sacerdos in perpetuum.
4Pohleďtež tedy, kteraký ten byl, jemuž i desátky z kořistí dal Abraham patriarcha.
4Intuemini autem quantus sit hic, cui et decimas dedit de præcipuis Abraham patriarcha.
5A ješto ti, kteříž jsou z synů Léví kněžství přijímající, přikázaní mají desátky bráti od lidu podle Zákona, to jest od bratří svých, ačkoli pošlých z bedr Abrahamových,
5Et quidem de filiis Levi sacerdotium accipientes, mandatum habent decimas sumere a populo secundum legem, id est, a fratribus suis: quamquam et ipsi exierint de lumbis Abrahæ.
6Tento pak, jehož rod není počten mezi nimi, desátky vzal od Abrahama, a tomu, kterýž měl zaslíbení, požehnání dal.
6Cujus autem generatio non annumeratur in eis, decimas sumpsit ab Abraham, et hunc, qui habebat repromissiones, benedixit.
7A jistě beze všeho odporu menší od většího požehnání béře.
7Sine ulla autem contradictione, quod minus est, a meliore benedicitur.
8A tuto desátky berou smrtelní lidé, ale tamto ten, o němž se vysvědčuje, že jest živ.
8Et hic quidem, decimas morientes homines accipiunt: ibi autem contestatur, quia vivit.
9A ať tak dím, i sám Léví, kterýž desátky béře, v Abrahamovi desátky dal.
9Et (ut ita dictum sit) per Abraham, et Levi, qui decimas accepit, decimatus est:
10Nebo ještě v bedrách otce byl, když vyšel proti němu Melchisedech.
10adhuc enim in lumbis patris erat, quando obviavit ei Melchisedech.
11A protož byla-liť dokonalost spasení skrze Levítské kněžství, (nebo za toho kněžství vydán jest lidu Zákon,) jakáž toho byla potřeba, aby jiný kněz podle řádu Melchisedechova povstal, a nebyl již více podle řádu Aronova jmenován?
11Si ergo consummatio per sacerdotium Leviticum erat (populus enim sub ipso legem accepit) quid adhuc necessarium fuit secundum ordinem Melchisedech, alium surgere sacerdotem, et non secundum ordinem Aaron dici?
12A poněvadž jest kněžství přeneseno, musiloť také i Zákona přenesení býti.
12Translato enim sacerdotio, necesse est ut et legis translatio fiat.
13Nebo ten, o kterémž se to praví, jiného jest pokolení, z kteréhožto žádný při oltáři v službě nebyl.
13In quo enim hæc dicuntur, de alia tribu est, de qua nullus altari præsto fuit.
14Zjevné jest zajisté, že z pokolení Judova pošel Pán náš, o kterémžto pokolení nic z strany kněžství nemluvil Mojžíš.
14Manifestum est enim quod ex Juda ortus sit Dominus noster: in qua tribu nihil de sacerdotibus Moyses locutus est.
15Nýbrž hojněji to zjevné jest i z toho, že povstal jiný kněz podle řádu Melchisedechova,
15Et amplius adhuc manifestum est: si secundum similitudinem Melchisedech exsurgat alius sacerdos,
16Kterýžto učiněn jest knězem ne podle zákona přikázaní tělesného, ale podle moci života neporušitelného.
16qui non secundum legem mandati carnalis factus est, sed secundum virtutem vitæ insolubilis.
17Nebo svědčí Písmo, řka: Ty jsi kněz na věky podle řádu Melchisedechova.
17Contestatur enim: Quoniam tu es sacerdos in æternum, secundum ordinem Melchisedech.
18Stalo se zajisté složení onoho předešlého přikázaní, protože bylo mdlé a neužitečné.
18Reprobatio quidem fit præcedentis mandati, propter infirmitatem ejus, et inutilitatem:
19Nebo ničehož k dokonalosti nepřivedl Zákon, ale na místo jeho uvedena lepší naděje, skrze niž přibližujeme se k Bohu.
19nihil enim ad perfectum adduxit lex: introductio vero melioris spei, per quam proximamus ad Deum.
20A to tím lepší, že ne bez přísahy.
20Et quantum est non sine jurejurando (alii quidem sine jurejurando sacerdotes facti sunt,
21Nebo onino bez přísahy kněžími učiněni bývali, tento pak s přísahou, skrze toho, kterýž řekl k němu: Přisáhl Pán, a nebudeť toho litovati: Ty jsi kněz na věky podle řádu Melchisedechova.
21hic autem cum jurejurando per eum, qui dixit ad illum: Juravit Dominus, et non pœnitebit eum: tu es sacerdos in æternum):
22Takť lepší smlouvy prostředníkem učiněn jest Ježíš.
22in tantum melioris testamenti sponsor factus est Jesus.
23A také onino mnozí bývali kněží, protože smrt bránila jim vždycky trvati;
23Et alii quidem plures facti sunt sacerdotes, idcirco quod morte prohiberentur permanere:
24Ale tento poněvadž zůstává na věky, věčné má kněžství.
24hic autem eo quod maneat in æternum, sempiternum habet sacerdotium.
25A protož i dokonale spasiti může všecky přistupující skrze něj k Bohu, vždycky jsa živ k orodování za ně.
25Unde et salvare in perpetuum potest accedentes per semetipsum ad Deum: semper vivens ad interpellandum pro nobis.
26Takovéhoť zajisté nám slušelo míti nejvyššího kněze, svatého, nevinného, nepoškvrněného, odděleného od hříšníků, a jenž by vyšší nad nebesa učiněn byl,
26Talis enim decebat ut nobis esset pontifex, sanctus, innocens, impollutus, segregatus a peccatoribus, et excelsior cælis factus:
27Kterýž by nepotřeboval na každý den, jako onino kněží, nejprv za své vlastní hříchy oběti obětovati, potom za za hříchy lidu. Neboť jest to učinil jednou, samého sebe obětovav.
27qui non habet necessitatem quotidie, quemadmodum sacerdotes, prius pro suis delictis hostias offerre, deinde pro populi: hoc enim fecit semel, seipsum offerendo.
28Zákon zajisté lidi mající nedostatky ustavoval za nejvyšší kněží, ale slovo přísežné, kteréž se stalo po Zákonu, ustanovilo Syna Božího dokonalého na věky.
28Lex enim homines constituit sacerdotes infirmitatem habentes: sermo autem jurisjurandi, qui post legem est, Filium in æternum perfectum.

Tip: use the ← and → keys to turn chapters.