Židům 10
Kralice Bible (1613)Translation
Kralice Bible (1613)
Clementine Vulgate, 1598
1Zákon zajisté, maje stín budoucího dobrého, a ne sám obraz pravý těch věcí, jednostejnými, kteréž po všecka léta obětují, obětmi nikdy nemůž přistupujících dokonalých učiniti.
1Umbram enim habens lex futurorum bonorum, non ipsam imaginem rerum: per singulos annos, eisdem ipsis hostiis quas offerunt indesinenter, numquam potest accedentes perfectos facere:
2Sic jinak zdaliž by již nepřestaly obětovány býti, protože by již neměli žádného svědomí z hříchu ti, jenž obětují, jsouce jednou očištěni?
2alioquin cessassent offerri: ideo quod nullam haberent ultra conscientiam peccati, cultores semel mundati:
3Ale při těch obětech připomínání hříchů děje se každého roku.
3sed in ipsis commemoratio peccatorum per singulos annos fit.
4Neboť možné není, aby krev býků a kozlů shladila hříchy.
4Impossibile enim est sanguine taurorum et hircorum auferri peccata.
5Protož vcházeje na svět, dí: Obětí a darů nechtěl jsi, ale tělo jsi mi způsobil.
5Ideo ingrediens mundum dicit: Hostiam et oblationem noluisti: corpus autem aptasti mihi:
6Zápalných obětí, ani obětí za hřích jsi neoblíbil.
6holocautomata pro peccato non tibi placuerunt.
7Tehdy řekl jsem: Aj, jduť, (jakož v knihách psáno jest o mně), abych činil, ó Bože, vůli tvou.
7Tunc dixi: Ecce venio: in capite libri scriptum est de me: Ut faciam, Deus, voluntatem tuam.
8Pověděv napřed: Že obětí a darů, a zápalů, i obětí za hřích, (kteréž se podle Zákona obětují), nechtěl jsi, aniž jsi jich oblíbil,
8Superius dicens: Quia hostias, et oblationes, et holocautomata pro peccato noluisti, nec placita sunt tibi, quæ secundum legem offeruntur,
9Tehdy řekl: Aj, jduť, (jakož v knihách psáno jest o mně) abych činil, ó Bože, vůli tvou. Ruší první, aby druhé ustanovil.
9tunc dixi: Ecce venio, ut faciam, Deus, voluntatem tuam: aufert primum, ut sequens statuat.
10V kteréžto vůli posvěceni jsme skrze obětování těla Ježíše Krista jednou.
10In qua voluntate sanctificati sumus per oblationem corporis Jesu Christi semel.
11A všeliký zajisté kněz přístojí, na každý den službu konaje, a jednostejné často obětuje oběti, kteréž nikdy nemohou odjíti hříchů.
11Et omnis quidem sacerdos præsto est quotidie ministrans, et easdem sæpe offerens hostias, quæ numquam possunt auferre peccata:
12Ale tento, jednu obět obětovav za hříchy, vždycky sedí na pravici Boží,
12hic autem unam pro peccatis offerens hostiam, in sempiternum sedet in dextera Dei,
13Již dále očekávaje, až by položeni byli nepřátelé jeho za podnož noh jeho.
13de cetero exspectans donec ponantur inimici ejus scabellum pedum ejus.
14Nebo jednou obětí dokonalé učinil na věky ty, kteříž posvěceni bývají.
14Una enim oblatione, consummavit in sempiternum sanctificatos.
15Svědčíť pak nám to i sám Duch svatý. Nebo prve pověděv:
15Contestatur autem nos et Spiritus Sanctus. Postquam enim dixit:
16Tatoť jest smlouva, kterouž učiním s nimi po těch dnech, praví Pán: Dám zákony své v srdce jejich, a na myslech jejich napíši je,
16Hoc autem testamentum, quod testabor ad illos post dies illos, dicit Dominus, dando leges meas in cordibus eorum, et in mentibus eorum superscribam eas:
17Za tím řekl: A na hříchy jejich, i na nepravosti jejich nikoli nezpomenu více.
17et peccatorum, et iniquitatum eorum jam non recordabor amplius.
18Kdežť pak jest odpuštění jich, neníť potřebí více oběti za hřích.
18Ubi autem horum remissio: jam non est oblatio pro peccato.
19Majíce tedy, bratří, plnou svobodu k vjíti do svatyně skrze krev Ježíšovu,
19Habentes itaque, fratres, fiduciam in introitu sanctorum in sanguine Christi,
20Tou cestou novou a živou, kterouž nám způsobil skrze oponu, to jest tělo své,
20quam initiavit nobis viam novam, et viventem per velamen, id est, carnem suam,
21A majíce kněze velikého nad domem Božím,
21et sacerdotem magnum super domum Dei:
22Přistupmež s pravým srdcem, v plné jistotě víry, očištěná majíce srdce od svědomí zlého,
22accedamus cum vero corde in plenitudine fidei, aspersi corda a conscientia mala, et abluti corpus aqua munda,
23A umyté tělo vodou čistou, držmež nepochybné vyznání naděje; (nebo věrnýť jest ten, kterýž zaslíbil.)
23teneamus spei nostræ confessionem indeclinabilem (fidelis enim est qui repromisit),
24A šetřme jedni druhých, k rozněcování se v lásce a dobrých skutcích,
24et consideremus invicem in provocationem caritatis, et bonorum operum:
25Neopouštějíce společného shromáždění našeho, jako někteří obyčej mají, ale napomínajíce se, a to tím více, čímž více vidíte, že se ten den přibližuje.
25non deserentes collectionem nostram, sicut consuetudinis est quibusdam, sed consolantes, et tanto magis quanto videritis appropinquantem diem.
26Nebo jestliže bychom dobrovolně hřešili po přijetí známosti pravdy, nezůstávalo by již více oběti za hříchy,
26Voluntarie enim peccantibus nobis post acceptam notitiam veritatis, jam non relinquitur pro peccatis hostia,
27Ale hrozné nějaké očekáváni soudu, a ohně prudká pálivost, kterýž žráti má protivníky.
27terribilis autem quædam exspectatio judicii, et ignis æmulatio, quæ consumptura est adversarios.
28Kdož by koli pohrdal Zákonem Mojžíšovým, bez lítosti pode dvěma neb třmi svědky umírá.
28Irritam quis faciens legem Moysi, sine ulla miseratione duobus vel tribus testibus moritur:
29Což se vám zdá, jak přísnějšího trestání hoden jest ten, kdož by Syna Božího pošlapával a krev smlouvy, kterouž byl posvěcen, za nehodnou drahého vážení by měl, a duchu milosti potupu učinil?
29quanto magis putatis deteriora mereri supplicia qui Filium Dei conculcaverit, et sanguinem testamenti pollutum duxerit, in quo sanctificatus est, et spiritui gratiæ contumeliam fecerit?
30Známeť zajisté toho, jenž řekl: Mně pomsta, já odplatím, praví Pán. A opět: Pán souditi bude lid svůj.
30Scimus enim qui dixit: Mihi vindicta, et ego retribuam. Et iterum: Quia judicabit Dominus populum suum.
31Hroznéť jest upadnouti v ruce Boha živého.
31Horrendum est incidere in manus Dei viventis.
32Rozpomeňtež se pak na předešlé dny, v nichžto osvíceni byvše, mnohý boj rozličných utrpení snášeli jste,
32Rememoramini autem pristinos dies, in quibus illuminati, magnum certamen sustinuistis passionum:
33Buďto když jste byli i pohaněními i ssouženími jako divadlo učiněni, buďto účastníci učiněni byvše těch, kteříž tak zmítáni byli.
33et in altero quidem opprobriis et tribulationibus spectaculum facti: in altero autem socii taliter conversantium effecti.
34Nebo i vězení mého čitelni jste byli, a rozchvátání statků svých s radosti jste strpěli, vědouce, že v sobě máte lepší zboží nebeské a trvanlivé.
34Nam et vinctis compassi estis, et rapinam bonorum vestrorum cum gaudio suscepistis, cognoscentes vos habere meliorem et manentem substantiam.
35Protož neodmítejtež od sebe smělé doufanlivosti vaší, kterážto velikou má odplatu.
35Nolite itaque amittere confidentiam vestram, quæ magnam habet remunerationem.
36Než potřebíť jest vám trpělivosti, abyste vůli Boží činíce, dosáhli zaslíbení.
36Patientia enim vobis necessaria est: ut voluntatem Dei facientes, reportetis promissionem.
37Nebo ještě velmi, velmi maličko, a aj, ten, kterýž přijíti má, přijde, a nebudeť meškati.
37Adhuc enim modicum aliquantulum, qui venturus est, veniet, et non tardabit.
38Spravedlivý pak z víry živ bude. Pakli by se kdo jinam obrátil, nezalibuje sobě duše má v něm.
38Justus autem meus ex fide vivit: quod si subtraxerit se, non placebit animæ meæ.
39Ale myť nejsme poběhlci k zahynutí, ale věřící k získání duše.
39Nos autem non sumus subtractionis filii in perditionem, sed fidei in acquisitionem animæ.
Tip: use the ← and → keys to turn chapters.