2. Коринћанима 4
Daničić–Karadžić Bible (1868), CyrillicTranslation
Daničić–Karadžić Bible (1868), Cyrillic
Kralice Bible (1613)
1Зато имајући ову службу као што бисмо помиловани, не досађује нам се;
1Protož majíce toto přisluhování, tak jakž jsme milosrdenství došli, neoblevujeme v něm.
2него се одрекосмо тајног срама да не живимо у лукавству, нити да изврћемо реч Божију, него јављањем истине да се покажемо свакој савести човечијој пред Богом.
2Ale odmítáme ukrývání neslušnosti, nechodíce v chytrosti, aniž se lstivě obírajíce s slovem Božím, ale zjevováním pravdy v příjemnost uvodíce sebe u každého svědomí lidského před obličejem Božím.
3Ако ли је пак покривено јеванђеље наше у онима је покривено који гину,
3Pakliť zakryté jest evangelium naše, před těmi, kteříž hynou, zakryté jest.
4у којима бог света овог ослепи разуме неверника, да им не засветли видело јеванђеља славе Христове, који је обличје Бога, који се не види.
4V nichžto Bůh světa tohoto oslepil mysli, totiž v nevěrných, aby se jim nezasvítilo světlo evangelium slávy Kristovy, kterýž jest obraz Boží.
5Јер себе не проповедамо него Христа Исуса Господа, а себе саме ваше слуге Исуса Господа ради.
5Neboť ne sami sebe kážeme, ale Krista Ježíše Pána, sami pak o sobě pravíme, že jsme služebníci vaši pro Ježíše.
6Јер Бог који рече да из таме засветли видело, засветли у срцима нашим на светлост познања славе Божије у лицу Исуса Христа.
6Bůh zajisté, kterýž rozkázal, aby se z temností světlo zablesklo, tenť jest se osvítil v srdcích našich, k osvícení známosti slávy Boží v tváři Ježíše Krista.
7Али ово благо имамо у земљаним судовима, да премноштво силе буде од Бога, а не од нас.
7Mámeť pak poklad tento v nádobách hliněných, aby vyvýšenost moci byla Boží, a ne z nás.
8У свему имамо невоље, али нам се не досађује; збуњени смо, али не губимо наду;
8Myť se všech stran úzkost máme, ale nebýváme cele potlačeni; v divných jsme nesnadnostech, ale nebýváme v tom pohlceni;
9прогоне нас, али нисмо остављени; обаљују нас, али не гинемо.
9Protivenství trpíme, ale nebýváme opuštěni; býváme opovrženi, ale nehyneme.
10И једнако носимо на телу смрт Господа Исуса, да се и живот Исусов на телу нашем покаже.
10Vždycky mrtvení Pána Ježíše na těle svém nosíme, aby i život Ježíšův na těle našem zjeven byl.
11Јер ми живи једнако се предајемо на смрт за Исуса, да се и живот Исусов јави на смртном телу нашем.
11Vždycky zajisté my, kteříž živi jsme, na smrt býváme vydáváni pro Ježíše, aby i život Ježíšův zjeven byl na smrtelném těle našem.
12Зато дакле смрт влада у нама, а живот у вама.
12A tak smrt v nás moc provodí, ale v vás život.
13Имајући пак онај исти дух вере као што је написано: веровах, зато говорих; ми верујемо, зато и говоримо.
13Majíce tedy téhož ducha víry, podle toho, jakž psáno jest: Uvěřil jsem, protož jsem mluvil, i myť věříme, protož i mluvíme,
14Знајући да ће Онај који подиже Исуса, и нас подигнути с Исусом, и поставити с вама.
14Vědouce, že ten, kterýž vzkřísil Pána Ježíše, i nás skrze Ježíše vzkřísí a postaví s vámi.
15Јер је све вас ради, да благодат умножена изобилује хвалама на славу Божију.
15Nebo to všecko pro vás se děje, aby ta přehojná milost skrze díků činění od mnohých věrných rozmohla se k slávě Boží.
16Зато нам се не досађује; но ако се наш спољашњи човек и распада, али се унутрашњи обнавља сваки дан.
16Protož neoblevujeme, ale ačkoli zevnitřní člověk náš ruší se, však ten vnitřní obnovuje se den ode dne.
17Јер наша лака садашња брига доноси нам вечну и од свега претежнију славу.
17Nebo toto nynější lehoučké ssoužení naše převelmi veliké věčné slávy břímě nám působí,
18Нама који не гледамо на ово што се види, него на оно што се не види; јер је ово што се види, за време, а оно што се не види, вечно.
18Když nepatříme na ty věci, kteréž se vidí, ale na ty, kteréž se nevidí. Nebo ty věci, kteréž se vidí, jsou časné, ale které se nevidí, jsou věčné.
Tip: use the ← and → keys to turn chapters.