Isaías 40
Bíblia Portuguesa Mundial (Brazilian Portuguese)
Kralice Bible (1613)
1“Consolem, consolem o meu povo”, diz o seu Deus.
1Potěšujte, potěšujte lidu mého, dí Bůh váš.
2“Falem ao coração de Jerusalém, e clamem a ela que a sua guerra está terminada, que a sua iniquidade está perdoada, que ela recebeu da mão do SENHOR em dobro por todos os seus pecados.”
2Mluvte k srdci Jeruzaléma, a ohlašujte jemu, že se již doplnil čas uložený jeho, že jest odpuštěna nepravost jeho, a že vzal z ruky Hospodinovy dvojnásobně za všecky hříchy své.
3A voz do que clama: “Preparem o caminho do SENHOR no deserto! Façam uma estrada reta no ermo para o nosso Deus.
3Hlas volajícího: Připravtež na poušti cestu Hospodinovu, přímou učiňte na pustině stezku Boha našeho.
4Todo vale será exaltado, e todo monte e colina será rebaixado. O terreno acidentado será nivelado, e os lugares ásperos se tornarão uma planície.
4Každé údolí ať jest vyvýšeno, a všeliká hora i pahrbek ať jest snížen; což jest křivého, ať jest přímé, a místa nerovná ať jsou rovinou.
5A glória do SENHOR será revelada, e toda a carne a verá juntamente; pois a boca do SENHOR o disse.”
5Nebo se zjeví sláva Hospodinova, a uzří všeliké tělo spolu, že ústa Hospodinova mluvila.
6A voz de um que diz: “Clame!” E alguém disse: “O que clamarei?” “Toda a carne é como a erva, e toda a sua glória é como a flor do campo.
6Hlas řkoucího: Volej. I řekl: Co mám volati? To, že všeliké tělo jest tráva, a všeliká vzácnost jeho jako květ polní.
7A erva seca, a flor murcha, porque o sopro do SENHOR sopra sobre ela. Certamente o povo é como a erva.
7Usychá tráva, květ prší, jakž vítr Hospodinův povane na něj. V pravděť jsou lidé ta tráva.
8A erva seca, a flor murcha; mas a palavra do nosso Deus permanece para sempre.”
8Usychá tráva, květ prší, ale slovo Boha našeho zůstává na věky.
9Você que traz boas novas a Sião, suba em um alto monte. Você que traz boas novas a Jerusalém, levante a sua voz com força! Levante-a! Não tenha medo! Diga às cidades de Judá: “Eis o seu Deus!”
9Na horu vysokou vystup sobě, Sione, zvěstovateli věcí potěšených, povyš mocně hlasu svého, Jeruzaléme, zvěstovateli věcí potěšených, povyš, aniž se boj. Rci městům Judským: Aj, Bůh váš.
10Eis que o Senhor DEUS virá como um poderoso, e o seu braço governará por ele. Eis que a sua recompensa está com ele, e a sua retribuição diante dele.
10Aj, Panovník Hospodin proti silnému přijde, a rámě jeho panovati bude nad ním; aj, mzda jeho s ním, a dílo jeho před ním.
11Ele apascentará o seu rebanho como um pastor. Ele reunirá os cordeiros em seu braço, e os carregará em seu colo. Ele guiará mansamente as que têm crias.
11Jako pastýř stádo své pásti bude, do náručí svého shromáždí jehňátka, a v klíně svém je ponese, březí pak poznenáhlu povede.
12Quem mediu as águas na concha da sua mão, e marcou o céu com o seu palmo, e calculou o pó da terra em um cesto de medida, e pesou os montes em balanças, e as colinas em uma balança de precisão?
12Kdo změřil hrstí svou vody, a nebesa pídí rozměřil? A kdo změřil měrou prach země, a zvážil na váze hory, a pahrbky na závaží?
13Quem guiou o Espírito do SENHOR, ou o ensinou como seu conselheiro?
13Kdo vystihl ducha Hospodinova, a rádcím jeho byl, že by mu oznámil?
14Com quem ele tomou conselho, e quem o instruiu, e o ensinou na vereda da justiça, e lhe ensinou conhecimento, e lhe mostrou o caminho do entendimento?
14S kým se radil, že by mu přidal srozumění, a naučil jej stezce soudu, a vyučil jej umění, a cestu všelijaké rozumnosti jemu v známost uvedl?
15Eis que as nações são como uma gota em um balde, e são consideradas como um grão de pó na balança. Eis que ele levanta as ilhas como uma coisa muito pequena.
15Aj, národové jako krůpě od okova, a jako prášek na vážkách se počítají, ostrovy jako nejmenší věc zachvacuje.
16O Líbano não é suficiente para queimar, nem os seus animais são suficientes para um holocausto.
16Ani Libán nepostačil by k zanícení ohně, a živočichové jeho nepostačili by k zápalné oběti.
17Todas as nações são como nada diante dele. Elas são consideradas por ele como menos do que nada, e vaidade.
17Všickni národové jsou jako nic před ním, za nic a za marnost pokládají se u něho.
18A quem, então, vocês compararão a Deus? Ou que semelhança vocês compararão a ele?
18K komu tedy připodobníte Boha silného? A jaké podobenství přirovnáte jemu?
19Um artífice funde uma imagem, e o ourives a reveste de ouro, e funde correntes de prata para ela.
19Jakžkoli rytinu líčí řemeslník, a zlatník zlatem ji potahuje, a řetízky stříbrné k ní slévá;
20Aquele que é muito pobre para tal oferta escolhe uma árvore que não apodreça. Ele busca um artífice habilidoso para lhe preparar uma imagem esculpida que não se mova.
20A ten, kterýž pro chudobu nemá co obětovati, dřevo, kteréž by nepráchnivělo, vybírá, a řemeslníka umělého sobě hledá k přistrojení rytiny, aby se nepohnula.
21Vocês não sabem? Vocês não ouviram? Isso não lhes foi dito desde o princípio? Vocês não entenderam desde as fundações da terra?
21Zdaliž nevíte? Zdaliž neslýcháte? Zdaliž se vám nezvěstuje od počátku? Zdaliž nesrozumíváte z základů země?
22É ele quem se assenta sobre o círculo da terra, e os seus habitantes são como gafanhotos; quem estende os céus como uma cortina, e os desenrola como uma tenda para nela habitar,
22Ten, kterýž sedí nad okršlkem země, jejížto obyvatelé jako kobylky, kterýž rozprostřel jako kortýnu nebesa, a roztáhl je jako stánek k přebývání,
23quem reduz os príncipes a nada, quem torna os juízes da terra insignificantes.
23Onť přivodí knížata na nic, soudce zemské jako nic rozptyluje,
24Eles mal são plantados. Eles mal são semeados. O seu tronco mal criou raiz na terra. Ele apenas sopra sobre eles, e eles secam, e o redemoinho os leva como palha.
24Tak že nebývají štípeni ani sáti, aniž kořene pouští do země pařez jejich. Nebo jakž jen zavane na ně, hned usychají, a vicher jako plevu zanáší je.
25“A quem, então, vocês me compararão? Quem é o meu igual?”, diz o Santo.
25K komu tedy připodobníte mne, abych podobný byl jemu, praví Svatý?
26Levantem os seus olhos para o alto, e vejam quem criou estas coisas, quem faz sair o seu exército por número. Ele chama a todos pelo nome. Pela grandeza da sua força, e porque ele é forte em poder, nenhum deles falta.
26Pozdvihněte zhůru očí svých, a vizte, kdo to stvořil? Kdo vyvodí v počtu vojsko jejich, a všeho toho zejména povolává? Vedlé množství síly a veliké moci ani jedno z nich nehyne.
27Por que você diz, Jacó, e fala, Israel: “O meu caminho está escondido do SENHOR, e a justiça que me é devida é desconsiderada pelo meu Deus”?
27Pročež tedy říkáš, Jákobe, a mluvíš, Izraeli: Skrytať jest cesta má před Hospodinem, a pře má před Boha mého nepřichází?
28Você não sabe? Você não ouviu? O Deus eterno, o SENHOR, o Criador dos confins da terra, não desfalece. Ele não se cansa. O seu entendimento é inescrutável.
28Zdaliž nevíš, zdaž jsi neslýchal, že Bůh věčný Hospodin, kterýž stvořil končiny země, neustává ani zemdlívá, a že vystižena býti nemůže moudrost jeho?
29Ele dá poder ao fraco. Ele aumenta a força daquele que não tem vigor.
29On dává ustalému sílu, a tomu, ješto žádné síly nemá, moci hojně udílí.
30Até os jovens desfalecem e se cansam, e os moços caem exaustos;
30Ustává a umdlévá mládež, a mládenci těžce klesají,
31mas aqueles que esperam no SENHOR renovarão as suas forças. Eles subirão com asas como águias. Eles correrão, e não se cansarão. Eles caminharão, e não desfalecerão.
31Ale ti, jenž očekávají na Hospodina, nabývají nové síly. Vznášejí se peřím jako orlice; běží, a však neumdlévají, chodí, a neustávají.
Tip: use the ← and → keys to turn chapters.