Isaías 33
Bíblia Portuguesa Mundial (Brazilian Portuguese)
Kralice Bible (1613)
1Ai de você que destrói, mas não foi destruído, e que trai, mas ninguém o traiu! Quando você terminar de destruir, será destruído; e quando terminar de trair, será traído.
1Běda tobě, zhoubce, ješto sám nebýváš huben, a kterýž nevěrně děláš, ješto tobě nečinili nevěrně. Když přestaneš býti zhoubcím, pohuben budeš; když přestaneš nevěrně činiti, nevěrněť činiti budou.
2SENHOR, seja gracioso conosco. Temos esperado em ti. Seja a nossa força a cada manhã, a nossa salvação também no tempo da angústia.
2Hospodine, učiň nám milost, na tebeť očekáváme; budiž ramenem svých každého jitra, a vysvobozením naším v čas ssoužení.
3Ao som do trovão, os povos fogem. Quando te levantas, as nações se dispersam.
3Před zvukem hřmotu rozprchnou se národové, před vyvýšením tvým budou rozptýleni pohané.
4O seu despojo será ajuntado como a lagarta o ajunta. Os homens saltarão sobre ele como saltam os gafanhotos.
4A sebrána bude loupež vaše, tak jako sbíráni bývají chroustové; jako připadají kobylky, tak připadnou na ni.
5O SENHOR é exaltado, pois habita nas alturas. Ele encheu Sião de justiça e retidão.
5Vyvýšíť se Hospodin, nebo na výsosti přebývá, a naplní Sion soudem a spravedlností.
6Haverá estabilidade nos seus tempos, abundância de salvação, sabedoria e conhecimento. O temor do SENHOR é o seu tesouro.
6I bude upevněním časů tvých, silou i hojným spasením; moudrost a umění, a bázeň Hospodinova poklad tvůj.
7Eis que os seus valentes clamam do lado de fora; os embaixadores da paz choram amargamente.
7Aj, rekové jejich naříkali vně, jednatelé pokoje hořce plakali.
8As estradas estão desertas. O viajante desapareceu. A aliança está quebrada. Ele desprezou as cidades. Ele não respeita o homem.
8Zpustly silnice, přestali choditi cestou; zrušil příměří, nevážil sobě měst, za nic položil sobě člověka.
9A terra pranteia e definha. O Líbano está envergonhado e murcha. Sarom é como um deserto, e Basã e Carmelo estão despidos.
9Kvílila a zemdlela země, styděti se musil Libán a usvadl; Sáron učiněn jako poušť, Bázan pak a Karmel oklácen.
10“Agora eu me levantarei”, diz o SENHOR. “Agora eu me erguerei. Agora serei exaltado.
10Jižť povstanu, praví Hospodin, již vyvýšen, již vyzdvižen budu.
11Vocês conceberão palha. Vocês darão à luz restolho. O sopro de vocês é um fogo que os devorará.
11Počnouce slámu, porodíte strniště; oheň dýchání vašeho sžíře vás.
12Os povos serão como a queima de cal, como espinheiros cortados e queimados no fogo.
12I budou národové vypálené vápno, trní podťaté, ohněm spáleni budou.
13Ouçam, vocês que estão longe, o que eu fiz; e, vocês que estão perto, reconheçam o meu poder.”
13Slyšte dalecí, co jsem učinil, a poznejte blízcí sílu mou.
14Os pecadores em Sião estão com medo. O tremor apoderou-se dos ímpios. Quem de nós pode habitar com o fogo devorador? Quem de nós pode habitar com as chamas eternas?
14Zděsili se na Sionu hříšníci, podjala hrůza pokrytce, řkoucí: Kdož by z nás mohl ostáti před ohněm sžírajícím? Kdož by z nás mohl ostáti před plamenem věčným?
15Aquele que anda em retidão e fala o que é justo, aquele que despreza o lucro da opressão, que sacode as mãos, recusando-se a aceitar suborno, que tapa os ouvidos para não ouvir falar de derramamento de sangue, e fecha os olhos para não ver o mal —
15Ten, kterýž chodí v spravedlnosti, a mluví pravé věci, kterýž pohrdá ziskem z útisku, kterýž otřásá ruce své, aby darů nepřijímal, kterýž zacpává uši své, aby neslyšel rady o vraždě, a zavírá oči své, aby se na zlé nedíval:
16este habitará nas alturas. O seu refúgio será a fortaleza de rochas. O seu pão lhe será fornecido. As suas águas serão garantidas.
16Ten na vysokých místech přebývati bude, hradové na skalách útočiště jeho, tomu chléb dán bude, vody jeho stálé budou.
17Os seus olhos verão o rei em sua formosura. Eles verão uma terra distante.
17Krále v okrase jeho uzří oči tvé, spatří i zemi dalekou.
18O seu coração meditará sobre o terror. Onde está aquele que contava? Onde está aquele que pesava? Onde está aquele que contava as torres?
18Srdce tvé přemyšlovati bude o strachu, řka: Kdež jest písař, kde výběrčí, kde spisovatel velikých domů?
19Você não verá mais aquele povo feroz, um povo de fala obscura que você não consegue compreender, com uma língua estranha que você não consegue entender.
19Lidu ukrutného neuhledáš, lidu hluboké řeči, jíž bys neslýchal, a jazyku cizího, jemuž bys nerozuměl.
20Olhe para Sião, a cidade das nossas festas solenes. Os seus olhos verão Jerusalém, uma habitação tranquila, uma tenda que não será desarmada. As suas estacas nunca serão arrancadas, nem se romperá nenhuma das suas cordas.
20Patř na Sion, město slavností našich, oči tvé nechať hledí na Jeruzalém, obydlí pokojné, stánek, kterýž nebude přenešen, kolíkové jeho na věky se nepohnou, a žádný provaz jeho se neztrhá;
21Mas ali o SENHOR estará conosco em majestade, um lugar de rios largos e correntes, no qual não navegará nenhuma galé com remos, nem passará por lá nenhum navio imponente.
21Proto že velikomocný Hospodin jest nám na místě tom řekami toků širokých, po němž nepůjde lodí s vesly, aniž bárka veliká po něm přecházeti bude.
22Pois o SENHOR é o nosso juiz. O SENHOR é o nosso legislador. O SENHOR é o nosso rei. Ele nos salvará.
22Nebo Hospodin jest soudce náš, Hospodin ustanovitel práv našich, Hospodin král náš, onť spasí nás.
23O seu cordame está solto. Eles não puderam firmar a base do seu mastro. Eles não puderam estender a vela. Então a presa de um grande despojo foi dividida. Os coxos levaram a presa.
23Oslábliť jsou provazové tvoji, aniž budou moci utvrditi sloupu bárky své, ani roztáhnouti plachty, anť již rozdělena bude kořist loupeže mnohé; i chromí rozchvátají kořist.
24O habitante não dirá: “Estou doente.” O povo que nela habita será perdoado da sua iniquidade.
24Aniž dí kdo z obyvatelů: Nemocen jsem. Lid osedlý v něm zproštěn bude nepravosti.
Tip: use the ← and → keys to turn chapters.