Prediger 7
Lutherbibel 1912Translation
Lutherbibel 1912
Kralice Bible (1613)
1Ein guter Ruf ist besser denn gute Salbe, und der Tag des Todes denn der Tag der Geburt.
1Lepší jest jméno dobré nežli mast výborná, a den smrti než den narození člověka.
2Es ist besser in das Klagehaus gehen, denn in ein Trinkhaus; in jenem ist das Ende aller Menschen, und der Lebendige nimmt's zu Herzen.
2Lépe jest jíti do domu zámutku, nežli jíti do domu hodování, pro dokonání každého člověka, a kdož jest živ, složí to v srdci svém.
3Es ist Trauern besser als Lachen; denn durch Trauern wird das Herz gebessert.
3Lepší jest horlení nežli smích; nebo zůřivá tvář polepšuje srdce.
4Das Herz der Weisen ist im Klagehause, und das Herz der Narren im Hause der Freude.
4Srdce moudrých v domě zámutku, ale srdce bláznů v domě veselí.
5Es ist besser hören das Schelten der Weisen, denn hören den Gesang der Narren.
5Lépe jest slyšeti žehrání moudrého, nežli aby někdo poslouchal písně bláznů.
6Denn das Lachen der Narren ist wie das Krachen der Dornen unter den Töpfen; und das ist auch eitel.
6Nebo jako praštění trní pod hrncem, tak smích blázna. A i to jest marnost.
7Ein Widerspenstiger macht einen Weisen unwillig und verderbt ein mildtätiges Herz.
7Ssužování zajisté k bláznovství přivodí moudrého, a dar oslepuje srdce.
8Das Ende eines Dinges ist besser denn sein Anfang. Ein geduldiger Geist ist besser denn ein hoher Geist.
8Lepší jest skončení věci nežli počátek její; lepší jest dlouho čekající nežli vysokomyslný.
9Sei nicht schnellen Gemütes zu zürnen; denn Zorn ruht im Herzen eines Narren.
9Nebuď kvapný v duchu svém k hněvu; nebo hněv v lůnu bláznů odpočívá.
10Sprich nicht: Was ist's, daß die vorigen Tage besser waren als diese? denn du fragst solches nicht weislich.
10Neříkej: Èím jest to, že dnové první lepší byli nežli tito? Nebo bys se nemoudře na to vytazoval.
11Weisheit ist gut mit einem Erbgut und hilft, daß sich einer der Sonne freuen kann.
11Dobrá jest moudrost s statkem, a velmi užitečná těm, kteříž vidí slunce;
12Denn die Weisheit beschirmt, so beschirmt Geld auch; aber die Weisheit gibt das Leben dem, der sie hat.
12Nebo v stínu moudrosti a v stínu stříbra odpočívají. A však přednější jest umění moudrosti, přináší život těm, kdož ji mají.
13Siehe an die Werke Gottes; denn wer kann das schlicht machen, was er krümmt?
13Hleď na skutky Boží. Nebo kdo může zpřímiti to, což on zkřivil?
14Am guten Tage sei guter Dinge, und den bösen Tag nimm auch für gut; denn diesen schafft Gott neben jenem, daß der Mensch nicht wissen soll, was künftig ist.
14V den dobrý užívej dobrých věcí, a v den zlý buď bedliv; nebo i to naproti onomu učinil Bůh z té příčiny, aby nenalezl člověk po něm ničeho.
15Allerlei habe ich gesehen in den Tagen meiner Eitelkeit. Da ist ein Gerechter, und geht unter mit seiner Gerechtigkeit; und ein Gottloser, der lange lebt in seiner Bosheit.
15Všecko to viděl jsem za dnů marnosti své: Bývá spravedlivý, kterýž hyne s spravedlností svou; tolikéž bývá bezbožný, kterýž dlouho živ jest v zlosti své.
16Sei nicht allzu gerecht und nicht allzu weise, daß du dich nicht verderbest.
16Nebývej příliš spravedlivý, aniž buď příliš moudrý. Proč máš na zkázu přicházeti?
17Sei nicht allzu gottlos und narre nicht, daß du nicht sterbest zur Unzeit.
17Nebuď příliš starostlivý, aniž bývej bláznem. Proč máš umírati dříve času svého?
18Es ist gut, daß du dies fassest und jenes auch nicht aus deiner Hand lässest; denn wer Gott fürchtet, der entgeht dem allem.
18Dobréť jest, abys se onoho přídržel, a tohoto se nespouštěl; nebo kdo se bojí Boha, ujde všeho toho.
19Die Weisheit stärkt den Weisen mehr denn zehn Gewaltige, die in der Stadt sind.
19Moudrost posiluje moudrého nad desatero knížat, kteříž jsou v městě.
20Denn es ist kein Mensch so gerecht auf Erden, daß er Gutes tue und nicht sündige.
20Není zajisté člověka spravedlivého na zemi, kterýž by činil dobře a nehřešil.
21Gib auch nicht acht auf alles, was man sagt, daß du nicht hören müssest deinen Knecht dir fluchen.
21Také ne ke všechněm slovům, kteráž mluví lidé, přikládej mysli své, poněvadž nemáš dbáti, by i služebník tvůj zlořečil tobě.
22Denn dein Herz weiß, daß du andern oftmals geflucht hast.
22Neboť ví srdce tvé, že jsi i ty častokrát zlořečil jiným.
23Solches alles habe ich versucht mit Weisheit. Ich gedachte, ich will weise sein; sie blieb aber ferne von mir.
23Všeho toho zkusil jsem moudrostí, a řekl jsem: Budu moudrým, ale moudrost vzdálila se ode mne.
24Alles, was da ist, das ist ferne und sehr tief; wer will's finden?
24Což pak vzdálené a velmi hluboké jest, kdož to najíti může?
25Ich kehrte mein Herz, zu erfahren und erforschen und zu suchen Weisheit und Kunst, zu erfahren der Gottlosen Torheit und Irrtum der Tollen,
25Všecko jsem přeběhl myslí svou, abych poznal a vyhledal, i vynalezl moudrost a rozumnost, a abych poznal bezbožnost, bláznovství a nemoudrost i nesmyslnost.
26und fand, daß bitterer sei denn der Tod ein solches Weib, dessen Herz Netz und Strick ist und deren Hände Bande sind. Wer Gott gefällt, der wird ihr entrinnen; aber der Sünder wird durch sie gefangen.
26I našel jsem věc hořčejší nad smrt, ženu, jejíž srdce tenata, a ruce její okovy. Kdož se líbí Bohu, zachován bývá od ní, ale hříšník bývá od ní jat.
27Schau, das habe ich gefunden, spricht der Prediger, eins nach dem andern, daß ich Erkenntnis fände.
27Pohleď, to jsem shledal, (praví kazatel), jedno proti druhému stavěje, abych nalezl umění,
28Und meine Seele sucht noch und hat's nicht gefunden: unter tausend habe ich einen Mann gefunden; aber ein Weib habe ich unter den allen nicht gefunden.
28Èeho pak přesto hledala duše má, však jsem nenalezl: Muže jednoho z tisíce našel jsem, ale ženy mezi tolika jsem nenalezl.
29Allein schaue das: ich habe gefunden, daß Gott den Menschen hat aufrichtig gemacht; aber sie suchen viele Künste.
29Obzvláštně pohleď i na to, což jsem nalezl: Že učinil Bůh člověka dobrého, ale oni následovali smyšlínek rozličných.
no verse 30 in this text
30Kdo se může vrovnati moudrému, a kdo může vykládati všelikou věc?
Tip: use the ← and → keys to turn chapters.