2 Coríntios 7
Bíblia Portuguesa Mundial (Brazilian Portuguese)
Kralice Bible (1613)
1Tendo, portanto, estas promessas, amados, purifiquemo-nos de toda impureza da carne e do espírito, aperfeiçoando a santidade no temor de Deus.
1Taková tedy majíce zaslíbení, nejmilejší, očišťujmež se od všeliké poskvrny těla i ducha, konajíce posvěcení naše v bázni Boží.
2Abram seus corações para nós. A ninguém prejudicamos. A ninguém corrompemos. De ninguém tiramos vantagem.
2Přijmětež nás. Žádnémuť jsme neublížili, žádnému neuškodili, žádného neoklamali.
3Não digo isso para condená-los, pois já disse antes que vocês estão em nossos corações para juntos morrermos e juntos vivermos.
3Nepravím toho ku potupě vaší, poněvadž jsem napřed pověděl, že v srdcích našich jste, tak abychom hotovi byli spolu s vámi zemříti i spolu živi býti.
4Grande é a minha franqueza para com vocês. Grande é o meu orgulho por vocês. Estou cheio de consolo. Transbordo de alegria em toda a nossa aflição.
4Mnohéť jsem k vám důvěrnosti, mnohoť se vámi chlubím; naplněn jsem potěšením, a rozhojňujiť se v radosti ve všelikém soužení našem.
5Pois, mesmo quando chegamos à Macedônia, nosso corpo não teve descanso algum; pelo contrário, fomos afligidos de todos os lados: lutas por fora, temores por dentro.
5Nebo i když jsme byli přišli do Macedonie, žádného odpočinutí nemělo tělo naše, ale ve všem souženi jsme byli; měli jsme zevnitř boje, vnitř strachy.
6No entanto, Deus, que consola os abatidos, nos consolou com a chegada de Tito;
6Ale ten, jenž těší ponížené, potěšil nás, Bůh, skrze Titův příchod.
7e não apenas com a sua chegada, mas também pelo consolo que ele recebeu de vocês, enquanto nos contava do seu anseio, do seu pranto e do seu zelo por mim, de modo que me alegrei ainda mais.
7A netoliko příchodem jeho, ale také i potěšením tím, kteréž on měl z vás, vypravovav nám o vaší veliké žádosti nás, o vašem kvílení, a vaší ke mně horlivé milosti, takže jsem se velmi zradoval.
8Pois, embora eu os tenha entristecido com a minha carta, não me arrependo, embora antes eu tenha me arrependido. Pois vejo que aquela carta os entristeceu, ainda que por pouco tempo.
8A ačkoli zarmoutil jsem vás listem, nelituji toho, ač jsem byl litoval. Nebo vidím, že ten list, ačkoli na čas, zarmoutil vás.
9Agora me alegro, não porque vocês foram entristecidos, mas porque a tristeza de vocês os levou ao arrependimento. Pois vocês foram entristecidos segundo Deus, para que de nossa parte não sofressem perda alguma.
9Ale nyní raduji se, ne že jste zarmouceni byli, ale že jste se ku pokání zarmoutili. Zarmoutili jste se zajisté podle Boha, takže jste k žádné škodě nepřišli skrze nás.
10Pois a tristeza segundo Deus produz um arrependimento que leva à salvação e que não traz remorso. Mas a tristeza do mundo produz a morte.
10Nebo zámutek, kterýž jest podle Boha, ten pokání k spasení působí takové, jehož nikdy líto nebude, ale zámutek světa způsobuje smrt.
11Pois vejam o que produziu em vocês essa tristeza segundo Deus: que empenho, que defesa, que indignação, que temor, que anseio, que zelo e que desejo de fazer justiça! Em tudo vocês demonstraram estar isentos de culpa neste assunto.
11Ano hle, to samo, že jste podlé Boha zarmouceni byli, kterakou v vás způsobilo snažnost, nýbrž jakou omluvu, nýbrž zažhnutí hněvu, nýbrž bázeň, nýbrž žádost vroucí, nýbrž horlivost, anobrž pomstu? A Všelijak ukázali jste se nevinni býti v té příhodě.
12Portanto, embora eu lhes tenha escrito, não escrevi por causa daquele que cometeu a ofensa nem por causa daquele que a sofreu, mas para que o empenho de vocês por nós fosse revelado entre vocês diante de Deus.
12A ač psal jsem vám, však ne pro toho jsem psal, kterýž tu nepravost spáchal, ani pro toho, komuž se křivda stala, ale aby vám zjevena byla pilnost naše o vás před obličejem Božím.
13Por isso, fomos consolados. Em nosso consolo, nos alegramos ainda mais com a alegria de Tito, porque o seu espírito foi revigorado por todos vocês.
13Protož potěšeniť jsme z potěšení vašeho. Ale mnohem hojněji zradovali jsme se z radosti Titovy, že poočerstven jest duch jeho ode všech vás,
14Pois, se em alguma coisa me orgulhei de vocês diante dele, não fui decepcionado. Assim como tudo o que lhes dissemos era verdade, também aquilo de que nos orgulhamos diante de Tito se mostrou verdadeiro.
14A že chlubil-li jsem se v čem vámi před ním, nebyl jsem zahanben, ale jakož všecko mluvili jsme vám v pravdě, tak i chlouba naše, kteráž byla před Titem, pravá jest shledána.
15O afeto dele por vocês é ainda maior, ao lembrar-se da obediência de todos vocês, de como o receberam com temor e tremor.
15A hojněji i srdce jeho jest k vám obráceno, nebo rozpomíná se na poslušenství všech vás, a kterak jste ho s bázní a s strachem přijali.
16Alegro-me porque em tudo tenho confiança em vocês.
16Raduji se pak, že ve všem mám o vás doufání.
Tip: use the ← and → keys to turn chapters.