Matouš 12
Kralice Bible (1613)Translation
Kralice Bible (1613)
Tongan Bible, Revised West Version
1V ten čas šel Ježíš v den sváteční skrze obilí, a učedlníci jeho lačni jsouce, počali vymínati klasy a jísti.
1Naʻe ʻalu ʻa Sisu ʻi he kuonga ko ia ʻi he ngoue uite ʻi he ʻaho Sāpate; pea naʻe fiekaia ʻene kau ākonga, ʻonau kamata toli ʻae fua ʻoe uite, ʻo kai.
2Farizeové pak vidouce to, řekli jemu: Hle, učedlníci tvoji činí to, čehož nesluší činiti v den sváteční.
2Ka ʻi he mamata ki ai ʻae kau Fālesi, naʻa nau pehē kiate ia, “Vakai, ʻoku fai ʻe hoʻo kau ākonga ʻaia ʻoku ʻikai ngofua ke fai ʻi he ʻaho Sāpate.”
3On pak řekl jim: Co jste nečtli, co jest učinil David, když lačněl, on i ti, kteříž s ním byli?
3Ka naʻe pehē ʻe ia kiate kinautolu, Naʻe ʻikai te mou lau ʻaia naʻe fai ʻe Tevita, ʻi heʻene fiekaia, mo kinautolu naʻe ʻiate ia;
4Kterak všel do domu Božího a chleby posvátné jedl, kterýchžto jemu neslušelo jísti, ani těm, kteříž s ním byli, než toliko samým kněžím?
4ʻA ʻene hū ki he fale ʻoe ʻOtua, ʻo ne kai ʻae mā ʻoe ʻao, ʻaia naʻe ʻikai ngofua ke ne kai, pe ko kinautolu naʻe ʻiate ia, ka ko e kau taulaʻeiki pe?
5Anebo zdali jste nečtli v Zákoně, že kněží ve dny sváteční v chrámě svátek ruší, a jsou bez hříchu?
5Naʻe ʻikai te mou lau ʻi he fono, ʻoku fai taʻehalaia ʻe he kau taulaʻeiki ʻi he falelotu lahi ʻaia ʻoku kovi ke fai ʻi he ngaahi ʻaho Sāpate?
6Ale pravímť vám, žeť větší jest tuto nežli chrám.
6Ka ʻoku ou tala atu kiate kimoutolu, ʻoku ʻi he potu ni ha taha ʻoku lahi ʻi he falelotu lahi.
7Než kdybyste věděli, co je to: Milosrdenství chci a ne oběti, neodsuzovali byste nevinných.
7Pea ka ne mou ʻilo hono ʻuhinga ʻoe lea ni , ‘ʻE ʻikai te u lelei lahi ʻi he feilaulau, ka ʻi he lotoʻofa,’ pehē, ne ʻikai te mou tukuekina ʻae taʻehalaia.
8Syn zajisté člověka jestiť pánem i dne svátečního.
8He ko e Foha ʻoe tangata ko e ʻEiki ia ʻoe ʻaho Sāpate foki.”
9A poodšed odtud Ježíš, přišel do školy jejich.
9¶ Pea kuo ʻalu ia mei ai, pea hū ia ki honau falelotu.
10A aj, byl tu člověk, maje ruku uschlou. I tázali se ho, řkouce: Sluší-li v den sváteční uzdravovati? aby jej obžalovali.
10Pea vakai, naʻe ʻi ai ʻae tangata kuo mate hono nima. Pea nau fehuʻi kiate ia, ʻo pehē, “ʻOku ngofua ke fakamoʻui ʻi he ngaahi ʻaho Sāpate?” Koeʻuhi ke nau fakakoviʻi ia.
11On pak dí jim: Který bude z vás člověk, ješto by měl ovci jednu, a kdyby ta upadla do jámy v den sváteční, i zdaliž dosáhna nevytáhne jí?
11Pea pehēange ʻe ia kiate kinautolu, “Ko e tangata fē ʻiate kimoutolu, ʻoku taha pe ʻene sipi, pea ka tō ia ki ha luo ʻi he ʻaho Sāpate, ʻe ʻikai te ne puke ia, ʻo toʻo hake?
12A čím lepší jest člověk nežli ovce? A protož slušíť v den sváteční dobře činiti.
12Pea ʻikai ʻoku lelei lahi ʻae tangata ʻi he sipi? Ko ia, ʻoku ngofua ke fai lelei ʻi he ʻaho Sāpate.”
13Tedy řekl člověku tomu: Vztáhni ruku svou. I vztáhl, a učiněna jest zdravá jako i druhá.
13Pea toki pehē ʻe ia ki he tangata, “Mafao atu ho nima.” Pea ne mafao atu ia ; pea fakamoʻui ia, ʻo hangē ko hono nima ʻe taha.
14Farizeové pak vyšedše, drželi radu proti němu, kterak by jej zahladili.
14¶ Pea toki ʻalu kituʻa ʻae kau Fālesi, ʻonau fakakaukau, pe fēfē ʻenau tāmateʻi ia.
15A věda to Ježíš, šel odtud. I šli za ním zástupové mnozí, a uzdravil je všecky.
15Ka ʻi he ʻilo ia ʻe Sisu, naʻa ne ʻalu mei ai: pea muimui ʻiate ia ʻae kakai tokolahi, pea ne fakamoʻui ʻakinautolu kotoa pē;
16A s pohrůžkou přikázal jim, aby ho nezjevovali,
16Pea ne fekau kiate kinautolu ke ʻoua naʻa nau fakaʻilo ia:
17Aby se naplnilo povědění skrze Izaiáše proroka, řkoucího:
17Koeʻuhi ke fakamoʻoni ʻaia naʻe lea ʻaki ʻe he palōfita ko ʻIsaia, ʻo pehē,
18Aj, služebník můj, kteréhož jsem vyvolil, milý můj, v němž se dobře zalíbilo duši mé. Položím Ducha svého na něj, a soud národům zvěstovati bude.
18“Vakai ki heʻeku tamaioʻeiki, ʻaia kuo u fili; ʻoku ou ʻofa ai, pea ʻoku mālieʻia ai hoku laumālie: Te u tuku hoku laumālie kiate ia, pea te ne fakahā ʻae ngaahi fekau ki he Senitaile.
19Nebude se vaditi, ani křičeti, ani kdo na ulicích uslyší hlas jeho.
19ʻE ʻikai fakakikihi ia, pe kalanga; pea ʻe ʻikai fanongo ʻe ha taha ki hono leʻo ʻi he hala.
20Třtiny nalomené nedolomí, a lnu kouřícího se neuhasí, až i vypoví soud k vítězství.
20ʻE ʻikai te ne fesiʻi ha kaho kuo volu, pe tāmateʻi ʻae maama ʻoku kohu pē, kaeʻoua ke mālohi ia ʻi he fofola ʻo ʻene ngaahi fekau.
21A ve jménu jeho národové doufati budou.
21Pea ʻe falala ʻae Senitaile ki hono huafa.”
22Tedy podán jemu ďábelstvím posedlý, slepý a němý. I uzdravil jej, takže ten byv slepý a němý, i mluvil i viděl.
22¶ Pea naʻe toki ʻomi ai kiate ia ʻae tokotaha naʻe kui mo noa, kuo ʻulusino ai ʻae tēvolo: pea naʻa ne fakamoʻui ia, ko ia naʻe lea mo ʻā ai ʻaia naʻe kui mo noa.
23I divili se všickni zástupové a pravili: Není-liž tento Syn Davidův?
23Pea ofo ʻae kakai kotoa pē, ʻonau pehē, “ʻIkai ko e Foha eni ʻo Tevita?”
24Ale farizeové to uslyševše, řekli: Tento nevymítá ďáblů než Belzebubem, knížetem ďábelským.
24Ka ʻi he fanongo ki ai ʻae kau Fālesi, naʻa nau pehē, “ʻOku ʻikai kapusi ʻae tēvolo ʻe he siana ni, kae ʻia Pelisipupe ko e ʻeiki ʻoe kau tēvolo.”
25Ježíš pak znaje myšlení jejich, dí jim: Každé království rozdělené samo v sobě zpustne, a každé město neb dům proti sobě rozdělený nestane.
25Pea ʻilo ʻe Sisu ʻenau mahalo, pea pehē ʻe ia kiate kinautolu, “Ko e puleʻanga kotoa pē ʻoku feʻiteʻitani, ʻe ʻauha ia; pea ko e kolo mo e fale kotoa pē kuo feʻiteʻitani, ʻe ʻikai tuʻu ia:
26A jestližeť satan satana vymítá, proti sobě rozdělen jest. Kterak tedy stane království jeho?
26Pea kapau ʻoku kapusi ʻe Sētane ʻa Sētane, kuo fehiʻa ia kiate ia.; pea ʻe tuʻu fēfē ʻa hono puleʻanga?
27A vymítám-liť já ďábly v Belzebubu, synové vaši v kom vymítají? Protož oni soudcové vaši budou.
27Pea kapau ʻoku ou kapusi ʻae kau tēvolo ʻia Pelisipupe, ʻoku kapusi ʻakinautolu ʻe hoʻomou fānau ʻia hai? Ko ia ko homou kau fakamaau ʻakinautolu.
28Pakliť já Duchem Božím ďábly vymítám, jistě přišlo jest mezi vás království Boží.
28Pea kapau ʻoku ou kapusi ʻae kau tēvolo ʻi he Laumālie ʻoe ʻOtua, pea tā kuo hoko mai ʻae puleʻanga ʻoe ʻOtua kiate kimoutolu.
29Aneb kterak kdo může do domu silného reka vjíti a jeho nádobí pobrati, leč by prve svázal toho silného, a teprvť by dům jeho obloupiti mohl?
29“ʻE faʻa hū fēfē ha taha ki he fale ʻoe tokotaha mālohi, ʻo kaihaʻasi ʻene ngaahi meʻa ʻo kapau ʻe ʻikai te ne tomuʻa haʻi ʻae tokotaha mālohi? Pea te ne toki kaihaʻasi ʻene koloa.
30Kdož není se mnou, proti mně jest; a kdo neshromažďuje se mnou, rozptylujeť.
30Ko ia ʻoku ʻikai kau mo au, ʻoku angatuʻu ia kiate au; pea ko ia ʻoku ʻikai te ma tānaki mo au, ʻoku ne fakahē ke mamaʻo.
31Protož pravím vám: Všeliký hřích i rouhání bude lidem odpuštěno, ale rouhání proti Duchu svatému nebude odpuštěno lidem.
31¶ “Ko ia ʻoku ou tala atu kiate kimoutolu, Ko e angahala kotoa pē mo e lohiakiʻi, ʻe fakamolemole ia ki he kakai: ka ko e lohiakiʻi ʻoe Laumālie Māʻoniʻoni , ʻe ʻikai fakamolemolea ia ki he kakai.
32A kdyby kdo řekl slovo proti Synu člověka, bude jemu odpuštěno, ale kdož by mluvil proti Duchu svatému, nebude jemu odpuštěno, ani na tomto světě, ani na budoucím.
32Pea ko ia ʻoku ne lea kovi ki he Foha ʻoe tangata, ʻe fakamolemolea ia: ka ko ia ʻoku lea kovi ki he Laumālie Māʻoniʻoni, ʻe ʻikai fakamolemolea, ʻi he māmani, pe ʻi he maama ʻe haʻu.
33A protož nebo čiňte strom dobrý, a ovoce jeho dobré; anebo čiňte strom zlý, a ovoce jeho zlé. Neboť po ovoci strom bývá poznán.
33“Ke pehē, ʻoku lelei ʻae ʻakau, pea lelei mo hono fua; pe pehē, ʻoku kovi ʻae ʻakau, pea kovi mo hono fua: he ʻoku ʻilo ʻae ʻakau ʻi hono fua.
34Pokolení ještěrčí, kterakž můžete dobré věci mluviti, jsouce zlí? Nebo z hojnosti srdce ústa mluví.
34ʻAe hako ʻoe ngata fekai! ʻE fēfeeʻi hoʻomou faʻa lea lelei, ka ʻoku mou kovi pe? He ʻoku lea ʻae ngutu mei he meʻa lahi ʻoku ʻi he loto.
35Dobrý člověk z dobrého pokladu srdce vynáší dobré, a zlý člověk ze zlého pokladu vynáší zlé.
35ʻOku ʻomi ʻe he tangata angalelei ʻae ngaahi meʻa lelei mei he koloa lelei ʻoe loto : pea ʻoku ʻomi ʻe he tangata angakovi ʻae ngaahi meʻa kovi mei he koloa kovi ʻoe loto .
36Ale pravím vám, že z každého slova prázdného, kteréž mluviti budou lidé, vydadí počet v den soudný.
36“Ka ʻoku ou tala atu kiate kimoutolu, Ko e lea kovi kotoa pē ʻoku lea ʻaki ʻe he kakai, ʻe fakamaau ai ʻakinautolu ʻi he ʻaho fakamaau.
37Nebo z slov svých spravedliv budeš učiněn, a z řečí tvých budeš odsouzen.
37Koeʻuhi ʻe fakatonuhiaʻi koe ʻe hoʻo ngaahi lea, pea ʻe fakahalaiaʻi koe ʻe hoʻo ngaahi lea.”
38Tehdy odpověděli někteří z zákoníků a farizeů, řkouce: Mistře, chceme od tebe znamení viděti.
38¶ Pea toki leaange ʻae niʻihi ʻoe kau tangata tohi mo e Fālesi, ʻo pehē, “ʻEiki, ʻoku mau fie mamata ki ha fakaʻilonga meiate koe.”
39On pak odpovídaje, dí jim: Pokolení zlé a cizoložné znamení hledá, a znamení nebude jemu dáno, jediné znamení Jonáše proroka.
39Ka naʻe lea ia, ʻo pehēange kiate kinautolu, “Ko e toʻutangata kovi mo feʻauaki ʻoku holi ki ha fakaʻilonga; ka ʻoku ʻikai ha fakaʻilonga ʻe tuku ki ai, ka ko e fakaʻilonga ʻoe palōfita ko Siona;
40Nebo jakož byl Jonáš v břiše velryba tři dni a tři noci, takť bude Syn člověka v srdci země tři dni a tři noci.
40He naʻe ʻaho tolu mo e pō ʻe tolu ʻa Siona ʻi he kete ʻoe ika lahi: pea pehē, ʻe ʻaho tolu mo e pō ʻe tolu ʻae Foha ʻoe tangata ʻi lalo fonua.
41Muži Ninivitští stanou na soudu s pokolením tímto, a odsoudí je, protože pokání činili k Jonášovu kázání, a aj, víceť jest nežli Jonáš tuto.
41ʻE tuʻu hake ʻae kakai ʻo Ninive ʻi he fakamaau mo e toʻutangata ni, ʻo fakahalaia ia: koeʻuhi naʻa nau fakatomala ʻi he malanga ʻa Siona; pea vakai, ʻoku ʻi heni ʻaia ʻoku lahi ʻia Siona.
42Královna od poledne povstane k soudu s pokolením tímto, a odsoudí je; nebo přijela od končin země, aby slyšela moudrost Šalomounovu, a aj, víceť jest tuto nežli Šalomoun.
42ʻE tuʻu hake ʻae tuʻi fefine ʻoe feituʻu tonga ʻi he fakamaau mo e toʻutangata ni, ʻo fakahalaia ia: he naʻe haʻu ia mei he potu mamaʻo ʻo māmani ke fanongo ki he poto ʻa Solomone; pea vakai, ʻoku ʻi heni ʻaia ʻoku lahi ʻia Solomone.
43Když pak nečistý duch vyjde od člověka, chodí po místech suchých, hledaje odpočinutí, ale nenalézaje, dí:
43“ʻOka ʻalu ʻae laumālie ʻuli mei he tangata, ʻoku ʻalu fano ia ʻi he potu mōmoa ʻo kumi mālōloʻanga, kae ʻikai ʻilo ia.
44Navrátím se do domu svého, odkudž jsem vyšel. A přijda, nalezne prázdný, vyčištěný a ozdobený.
44Pea toki pehē ʻe ia, Te u toe ʻalu ki hoku fale ne u haʻu mei ai; pea ka haʻu ia, ʻoku ne ʻilo ia kuo liʻaki, pea kuo tafi pea teuteu.
45Tedy jde a vezme s sebou sedm jiných duchů horších, a vejdouce, přebývají tam, i bývají poslední věci člověka toho horší nežli první. Takť bude i tomuto zlému pokolení.
45Pea toki ʻalu ia, ʻo ʻomi mo e laumālie ʻe toko fitu kehe ʻoku kovi lahi ʻiate ia, pea nau hū ʻo nofo ki ai: pea kovi lahi ʻa e anga ki mui ʻae tangata ko ia ʻi heʻene anga ʻi muʻa. Pea ʻe pehē pe foki ki he toʻutangata angakovi ni.”
46A když on ještě mluvil k zástupům, aj, matka a bratří jeho stáli vně, žádajíce s ním promluviti.
46¶ Pea ʻi heʻene kei lea ki he kakai, vakai, ko ʻene faʻē mo hono ngaahi kāinga naʻa nau tutuʻu ʻituʻa, ʻonau fie lea kiate ia.
47I řekl jemu jeden: Aj, matka tvá i bratří tvoji stojí vně, chtíce s tebou mluviti.
47Pea pehē ʻe ha taha kiate ia, “Vakai, ʻoku tuʻu ʻituʻa hoʻo faʻē mo ho kāinga, ko ʻenau fie lea kiate koe.”
48On pak odpovídaje, řekl tomu, kterýž k němu byl promluvil: Kdo jest matka má? A kdo jsou bratří moji?
48Pea ne lea, ʻo pehēange kiate ia, naʻa ne fakahā mai, “Ko hai ʻeku faʻē? Pea ko hai mo hoku kāinga?”
49A vztáhna ruku svou na učedlníky své, i řekl: Aj, matka má i bratří moji.
49Pea mafao atu ʻe ia hono nima ki heʻene kau ākonga, ʻo ne pehē, “Vakai, ko ʻeku faʻē mo hoku kāinga!
50Nebo kdož by činil vůli Otce mého nebeského, tenť jest bratr můj, i sestra má, i matka má.
50He ko ia ia te ne fai ʻae finangalo ʻo ʻeku Tamai ʻoku ʻi he langi, ko hoku tokoua ia, mo hoku tuofefine, mo ʻeku faʻē.”
Tip: use the ← and → keys to turn chapters.