Matouš 18
Kralice Bible (1613)Translation
Kralice Bible (1613)
Tongan Bible, Revised West Version
1V ten čas přistoupili učedlníci k Ježíšovi, řkouce: Kdo pak jest větší v království nebeském?
1Pea ʻi he ʻaho ko ia naʻe haʻu ai ʻae kau ākonga kia Sisu, ʻonau pehē, “Ko hai ʻoku lahi ʻi he puleʻanga ʻoe langi?”
2A zavolav Ježíš pacholete, postavil je uprostřed nich,
2Pea ui ʻe Sisu ha tamasiʻi siʻi ke ʻalu ange kiate ia, ʻo ne tuku ia ki honau haʻohaʻonga,
3A řekl: Amen pravím vám: Neobrátíte-li se a nebudete-li jako pacholátka, nikoli nevejdete do království nebeského.
3ʻO ne pehē, “ʻOku ou tala moʻoni atu kiate kimoutolu, Kapau ʻe ʻikai liliu ʻakimoutolu, ke tatau mo e tamaiki iiki, ʻe ʻikai te mou hū ki he puleʻanga ʻoe langi.
4Protož kdož by se koli ponížil jako pacholátko toto, tenť jest větší v království nebeském.
4Ko ia ia te ne fakavaivaiʻi ia ʻo hangē ko e tamasiʻi siʻi ni, ko ia pe ʻoku lahi ʻi he puleʻanga ʻoe langi.
5A kdož by koli přijal pacholátko takové ve jménu mém, mneť přijímá.
5Pea ko ia te ne maʻu ha tamasiʻi siʻi pehē ʻi hoku hingoa, ʻoku ne maʻu au.
6Kdo by pak pohoršil jednoho z maličkých těchto věřících ve mne, lépe by jemu bylo, aby zavěšen byl žernov osličí na hrdlo jeho, a pohřížen byl do hlubokosti mořské.
6“Ka ko ia te ne fakahalaʻi ha tokotaha ʻiate kinautolu ni ʻoku siʻi ʻoku tui kiate au, ʻe lelei hake kiate ia ʻo ka ne taupungaʻi ʻaki ia ʻae maka momosi ʻi hono kia, pea lōmakiʻi ia ʻi he loto moana.
7Běda světu pro pohoršení. Ačkoli musí to býti, aby přicházela pohoršení, ale však běda člověku, skrze něhož přichází pohoršení.
7¶ ʻE malaʻia ʻa māmani koeʻuhi ko e ngaahi fakahala! He kuo pau ʻe hoko ʻae ngaahi fakahala; kae malaʻia ʻae tangata ko ia ʻe hoko ai ʻae fakahala!
8Protož jestliže ruka tvá anebo noha tvá pohoršuje tě, utniž ji a vrz od sebe. Lépe jest tobě do života vjíti kulhavému anebo bezrukému, nežli dvě ruce aneb dvě noze majícímu uvrženu býti do věčného ohně.
8“Ko ia, kapau ʻoku fakahalaʻi koe ʻe ho nima pe ko ho vaʻe, tutuʻu ia, ʻo liʻaki ia ʻiate koe: ʻoku lelei kiate koe haʻo hū ki he moʻui ʻoku ke ketu pe nima mutu, ʻi hoʻo maʻu ʻae nima ʻe ua mo e vaʻe ʻe ua, kae lī koe ki he afi taʻengata.
9A pakli oko tvé pohoršuje tebe, vylup je a vrz od sebe. Lépe jest tobě jednookému do života vjíti, nežli obě oči majícímu uvrženu býti do pekelného ohně.
9Pea kapau ʻoku fakahalaʻi koe ʻe ho mata, kapeʻi ia, ʻo liʻaki ʻiate koe: ʻoku lelei kiate koe haʻo hū ki he moʻui ʻoku ke mata taha, ʻi hoʻo maʻu ʻae mata ʻe ua, kae lī koe ki he afi ʻo heli.
10Viztež, abyste nepotupovali ani jednoho z maličkých těchto. Neboť pravím vám, že andělé jejich v nebesích vždycky vidí tvář Otce mého, kterýž v nebesích jest.
10¶ “Vakai ke ʻoua naʻa mou manukiʻi ha tokotaha ʻiate kinautolu ni ʻoku siʻi; he ʻoku ou tala atu kiate kimoutolu, ʻOku mamata maʻuaipē ʻi he langi hā nau ʻāngelo ki he fofonga ʻo ʻeku Tamai ʻaia ʻoku ʻi he langi.
11Nebo přišel Syn člověka, aby spasil to, což bylo zahynulo.
11Pea kuo hoko mai ʻae Foha ʻoe tangata ke fakamoʻui ʻaia naʻe hē.
12Co se vám zdá? Kdyby některý člověk měl sto ovec, a zbloudila by jedna z nich, zdaliž nenechá devadesáti devíti, a jda na hory, nehledá té pobloudilé?
12“Ko e hā homou loto? Kapau ʻoku maʻu ʻe ha tangata ʻae sipi ʻe teau, pea ʻalu hē pe hanau taha, ʻikai ʻoku ne tuku ʻae hivangofulu ma hiva, pea ʻalu ki he ngaahi moʻunga, ʻo kumi ʻaia kuo hē?
13A nahodí-liť mu se nalézti ji, amen pravím vám, že se radovati bude nad ní více, než nad devadesáti devíti nepobloudilými.
13Pea kapau te ne ʻilo ia, ko ʻeku tala moʻoni atu kiate kimoutolu, ʻoku lahi ʻene fiefia ʻi he sipi ko ia, ʻi he hivangofulu ma hiva naʻe ʻikai ʻalu hē.
14Takť není vůle před Otcem vaším, kterýž jest v nebesích, aby zhynul jeden z maličkých těchto.
14Pea pehē, ʻoku ʻikai ko e finangalo ʻo hoʻomou Tamai ʻoku ʻi he langi, ke malaʻia ha tokotaha ʻiate kinautolu ni ʻoku siʻi.
15Zhřešil-li by pak proti tobě bratr tvůj, jdi a potresci ho mezi sebou a jím samým. Uposlechl-li by tebe, získal jsi bratra svého.
15¶ “Ko ia, kapau ʻe fai angahala kiate koe ʻe ho kāinga, ʻalu ʻo fakahā ʻene kovi kiate ia, ʻa koe pē mo ia: kapau ʻe tokanga ia kiate koe, kuo ke fakalelei mo ho kāinga.
16Jestliže by pak neuposlechl, přijmi k sobě jednoho anebo dva, aby v ústech dvou nebo tří svědků stálo každé slovo.
16Pea kapau ʻe ʻikai te ne tokanga kiate koe , pea ke toki ʻave ha tokotaha pe ha toko ua kehe, koeʻuhi ʻe fakapapau ʻae lea kotoa pē mei he ngutu ʻoe fakamoʻoni ʻe toko ua pe toko tolu.
17Pakliť by jich neuposlechl, pověz církvi. Jestliže pak i církve neuposlechne, budiž tobě jako pohan a publikán.
17Pea kapau ʻe taʻetokanga ia kiate kinautolu, fakahā ia ki he siasi: pea kapau ʻe taʻetokanga ia ki he siasi, tuku ke tatau ia kiate koe mo e tangata hiteni mo e tānaki tukuhau
18Amen pravím vám: Cožkoli svížete na zemi, budeť svázáno i na nebi; a cožkoli rozvížete na zemi, budeť rozvázáno i na nebi.
18“Ko ʻeku tala moʻoni atu kiate kimoutolu, Ko e meʻa ko ia te mou nonoʻo ʻi māmani, ʻe nonoʻo ia ʻi he langi: pea ko e meʻa ko ia te mou veteki ʻi māmani, ʻe veteki ia ʻi he langi.
19Opět pravím vám: Jestliže by dva z vás svolili se na zemi o všelikou věc, za kterouž by koli prosili, staneť se jim od Otce mého nebeského.
19“Pea ʻoku ou tala atu foki kiate kimoutolu, Kapau ʻe loto taha hamou toko ua ʻi māmani ʻi ha meʻa ʻe taha te na kole, ʻe fai ia kiate kinaua ʻe heʻeku Tamai ʻoku ʻi he langi.
20Nebo kdežkoli shromáždí se dva nebo tři ve jménu mém, tuť jsem já uprostřed nich.
20He ko e potu ko ia ʻoku fakataha ai ʻae toko ua pe ʻae toko tolu ʻi hoku huafa, te u ʻi ai au mo kinautolu.”
21Tedy přistoupiv k němu Petr, řekl: Pane, kolikrát zhřeší proti mně bratr můj, a odpustím jemu? Do sedmilikrát?
21¶ Pea naʻe toki haʻu ai ʻa Pita kiate ia, ʻo ne pehē, “ʻEiki, ʻe liunga fiha ʻae angahala ʻa hoku tokoua kiate au mo ʻeku fakamolemole ia? Ke liunga fitu?”
22I dí mu Ježíš: Nepravím tobě až do sedmikrát, ale až do sedmdesátikrát sedmkrát.
22Pea pehē ʻe Sisu kiate ia, “ʻOku ʻikai te u pehē kiate koe, Ke liunga fitu pē kae liunga fitungofulu lau ʻe fitu.
23A protož podobno jest království nebeské člověku králi, kterýž chtěl počet klásti s služebníky svými.
23¶ Ko ia ʻoku fakatatau ai ʻae puleʻanga ʻoe langi ki ha tuʻi, naʻe loto ke fakamaauʻi ʻene kau tamaioʻeiki.
24A když počal počtu klásti, podán mu jeden, kterýž byl dlužen deset tisíců hřiven.
24Pea kamata fai ʻe ia ʻae fakamaau, pea ʻomi kiate ia ʻae tokotaha naʻe totonu ke ne totongi ki he tuʻi ʻae taleniti ʻe mano.
25A když neměl čím zaplatiti, kázal jej pán jeho prodati, i ženu jeho i děti i všecko, což měl, a zaplatiti.
25Ka ko e meʻa ʻi he ʻikai haʻa ne meʻa ke totongi ʻaki, naʻe fekau ʻe heʻene ʻeiki ke fakatau ia, mo hono uaifi, mo ʻene fānau, mo ia kotoa pē naʻe ʻaʻana, ʻo totongi ʻaki.
26Tedy padna služebník ten, prosil ho, řka: Pane, poshověj mi, a všeckoť zaplatím tobě.
26Pea fakatōmapeʻe ʻae tamaioʻeiki, ʻo hū kiate ia, ʻo ne pehē, ‘ʻEiki, ke ke faʻa kātaki kiate au, pea te u totongi kotoa pē kiate koe.’
27I slitovav se pán nad služebníkem tím, propustil ho a dluh jemu odpustil.
27Pea toki manavaʻofa ʻae ʻeiki ki he tamaioʻeiki ko ia, ʻo ne tukuange ia, ʻo ne fakamolemole kiate ia ʻae totongi.
28Vyšed pak služebník ten, nalezl jednoho z spoluslužebníků svých, kterýž mu byl dlužen sto peněz, a chopiv se ho, hrdloval se s ním, řka: Zaplať mi, cos dlužen.
28Ka naʻe ʻalu ʻae tamaioʻeiki ko ia, ʻo ne ʻilo ʻae tokotaha ʻo ʻene kaungā tamaioʻeiki, naʻe totonu ke totongi ʻaki kiate ia ʻae tenali ʻe teau: pea ne puke ʻe ia ia, ʻo kuku hono kia, ʻo pehē, ‘Totongi mai kiate au ʻaia ʻoku ʻaʻaku.’
29Tedy padna spoluslužebník ten k nohám jeho, prosil ho, řka: Poshověj mi, a všeckoť zaplatím tobě.
29Pea fakatōmapeʻe ʻa ʻene kaungā tamaioʻeiki ki hono vaʻe, ʻo ne kole kiate ia, ʻo pehē, ‘Ke ke faʻa kātaki kiate au, pea te u totongi kotoa pē kiate koe.’
30On pak nechtěl, ale odšed, dal jej do žaláře, dokudž by nezaplatil dluhu.
30Ka naʻe ʻikai te ne fai; ka naʻe ʻalu ia, ʻo tuku ia ki he fale fakapōpula, kaeʻoua ke ne totongi ʻaia naʻe totonu.
31Tedy vidouce spoluslužebníci, co se dálo, zarmoutili se velmi; a šedše, pověděli pánu svému všecko, co se bylo stalo.
31Ka ʻi he mamata ʻa ʻene kaungā tamaioʻeiki ki he meʻa kuo fai, naʻa nau mamahi lahi, pea ʻalu ʻo fakahā ki honau ʻeiki ʻaia kotoa pē kuo fai.
32Tehdy povolav ho pán jeho, dí mu: Služebníče zlý, všecken ten tvůj dluh odpustil jsem tobě, nebs mne prosil.
32Pea ui ia ʻe heʻene ʻeiki, ʻo ne pehē kiate ia, ‘ʻAe tamaioʻeiki angakovi ko koe, ne u fakamolemolea koe ʻi he totongi kotoa pē ko ia, ko e meʻa ʻi hoʻo kole kiate au:’
33Zdaližs i ty neměl se smilovati nad spoluslužebníkem svým, jako i já smiloval jsem se nad tebou?
33Pea ʻikai naʻe taau mo koe hoʻo manavaʻofa foki ki ho kaungā tamaioʻeiki, ʻo hangē ko ʻeku manavaʻofa kiate koe?
34I rozhněvav se pán jeho, dal jej katům, dokudž by nezaplatil všeho, což mu byl dlužen.
34Pea ʻita ai ʻene ʻeiki, ʻo ne tuku atu ia ki he kau fakamamahi, kaeʻoua ke ne totongi ʻaia kotoa pē naʻe totonu.
35Takť i Otec můj nebeský učiní vám, jestliže neodpustíte jeden každý bratru svému z srdcí vašich jejich provinění.
35“ʻE fai pehē foki ʻe heʻeku Tamai ʻi he langi kiate kimoutolu, ʻo kapau ʻe ʻikai te mou taki taha fakamolemolea mei hono loto ʻae ngaahi angahala ʻo hono kāinga.”
Tip: use the ← and → keys to turn chapters.