2 Samuelova 22
Kralice Bible (1613)Translation
Kralice Bible (1613)
Louis Segond 1910
1Mluvil pak David Hospodinu slova písně této v ten den, když ho vysvobodil Hospodin z ruky všech nepřátel jeho, i z ruky Saulovy.
1David adressa à l’Éternel les paroles de ce cantique, lorsque l’Éternel l’eut délivré de la main de tous ses ennemis et de la main de Saül.
2A řekl: Hospodin skála má a hrad můj, i vysvoboditel můj se mnou.
2Il dit: L’Éternel est mon rocher, ma forteresse, mon libérateur.
3Bůh skála má, doufati budu v něho; štít můj a roh spasení mého, vyvýšení mé a útočiště mé, spasitel můj, kterýž od násilí vysvobozuje mne.
3Dieu est mon rocher, où je trouve un abri, Mon bouclier et la force qui me sauve, Ma haute retraite et mon refuge. O mon Sauveur! Tu me garantis de la violence.
4Chvály hodného vzýval jsem Hospodina, a od nepřátel svých vysvobozen jsem.
4Je m’écrie: Loué soit l’Éternel! Et je suis délivré de mes ennemis.
5Nebo obklíčily mne byly úzkosti smrti, a proudové bezbožných předěsili mne.
5Car les flots de la mort m’avaient environné, Les torrents de la destruction m’avaient épouvanté;
6Bolesti smrtelné obstoupily mne, a osídla smrti zachvátila mne.
6Les liens du sépulcre m’avaient entouré, Les filets de la mort m’avaient surpris.
7V úzkosti své vzýval jsem Hospodina, a k Bohu svému volal jsem, i vyslyšel z chrámu svého hlas můj, a křik můj přišel v uši jeho.
7Dans ma détresse, j’ai invoqué l’Éternel, J’ai invoqué mon Dieu; De son palais, il a entendu ma voix, Et mon cri est parvenu à ses oreilles.
8Tedy pohnula se a zatřásla země, základové nebes pohnuli se, a třásli se pro rozhněvání jeho.
8La terre fut ébranlée et trembla, Les fondements des cieux frémirent, Et ils furent ébranlés, parce qu’il était irrité.
9Dým vycházel z chřípí jeho, a oheň zžírající z úst jeho, od něhož se uhlí roznítilo.
9Il s’élevait de la fumée dans ses narines, Et un feu dévorant sortait de sa bouche: Il en jaillissait des charbons embrasés.
10Nakloniv nebes, sstoupil, a mrákota byla pod nohami jeho.
10Il abaissa les cieux, et il descendit: Il y avait une épaisse nuée sous ses pieds.
11I vsedl na cherubín a letěl, a spatřín jest na peří větrovém.
11Il était monté sur un chérubin, et il volait, Il paraissait sur les ailes du vent.
12Položil temnosti vůkol sebe jako stany, shrnutí vod, oblaky husté.
12Il faisait des ténèbres une tente autour de lui, Il était enveloppé d’amas d’eaux et de sombres nuages.
13Od blesku oblíčeje jeho rozpálilo se uhlí řeřavé.
13De la splendeur qui le précédait S’élançaient des charbons de feu.
14Hřímal s nebes Hospodin, a Nejvyšší vydal zvuk svůj.
14L’Éternel tonna des cieux, Le Très-Haut fit retentir sa voix;
15Vystřelil i střely, kterýmiž je rozptýlil, a blýskání, jímž je porazil.
15Il lança des flèches et dispersa mes ennemis, La foudre, et les mit en déroute.
16I ukázaly se hlubiny mořské, a odkryti jsou základové okršlku, pro zůřivé kárání Hospodinovo, pro dmýchání větru chřípí jeho.
16Le lit de la mer apparut, Les fondements du monde furent découverts, Par la menace de l’Éternel, Par le bruit du souffle de ses narines.
17Poslav s výsosti, přijal mne, vytáhl mne z vod velikých.
17Il étendit sa main d’en haut, il me saisit, Il me retira des grandes eaux;
18Vysvobodil mne od nepřítele mého silného, od těch, kteříž mne nenáviděli, ačkoli silnější mne byli.
18Il me délivra de mon adversaire puissant, De mes ennemis qui étaient plus forts que moi.
19Předstihli mne v den trápení mého, ale Hospodin byl mi podpora.
19Ils m’avaient surpris au jour de ma détresse, Mais l’Éternel fut mon appui.
20Kterýž vyvedl mne na prostranství, vysvobodil mne, nebo sobě oblíbil mne.
20Il m’a mis au large, Il m’a sauvé, parce qu’il m’aime.
21Odplatil mi Hospodin podlé spravedlnosti mé, podlé čistoty rukou mých odplatil mi.
21L’Éternel m’a traité selon ma droiture, Il m’a rendu selon la pureté de mes mains;
22Nebo jsem ostříhal cest Hospodinových, aniž jsem se bezbožně strhl Boha svého.
22Car j’ai observé les voies de l’Éternel, Et je n’ai point été coupable envers mon Dieu.
23Všickni zajisté soudové jeho jsou před oblíčejem mým, aniž jsem od kterých ustanovení jeho odstoupil.
23Toutes ses ordonnances ont été devant moi, Et je ne me suis point écarté de ses lois.
24A tak byv dokonalý před ním, šetřil jsem, abych se nedopustil nepravosti.
24J’ai été sans reproche envers lui, Et je me suis tenu en garde contre mon iniquité.
25Protož odplatil mi Hospodin podlé spravedlnosti mé, vedlé čistoty mé před očima jeho.
25Aussi l’Éternel m’a rendu selon ma droiture, Selon ma pureté devant ses yeux.
26Ty, Pane, s milosrdným milosrdně nakládáš, a k upřímému upřímě se máš.
26Avec celui qui est bon tu te montres bon, Avec l’homme droit tu agis selon la droiture,
27K sprostnému sprostně se ukazuješ, a s převráceným převráceně zacházíš.
27Avec celui qui est pur tu te montres pur, Et avec le pervers tu agis selon sa perversité.
28Lid pak ssoužený vysvobozuješ, ale před vysokomyslnými oči své sklopuješ.
28Tu sauves le peuple qui s’humilie, Et de ton regard, tu abaisses les orgueilleux.
29Ty zajisté jsi svíce má, ó Hospodine. Hospodin jistě osvěcuje temnosti mé.
29Oui, tu es ma lumière, ô Éternel! L’Éternel éclaire mes ténèbres.
30Nebo v tobě proběhl jsem vojska, v Bohu svém přeskočil jsem zed.
30Avec toi je me précipite sur une troupe en armes, Avec mon Dieu je franchis une muraille.
31Toho Boha silného cesta jest dokonalá, výmluvnosti Hospodinovy přečištěné; onť jest štít všech, kteříž doufají v něho.
31Les voies de Dieu sont parfaites, La parole de l’Éternel est éprouvée; Il est un bouclier pour tous ceux qui se confient en lui.
32Nebo kdo jest Bohem kromě Hospodina? A kdo jest skalou kromě Boha našeho?
32Car qui est Dieu, si ce n’est l’Éternel? Et qui est un rocher, si ce n’est notre Dieu?
33Bůh jest síla má i vojska mého, onť působí volnou cestu mou.
33C’est Dieu qui est ma puissante forteresse, Et qui me conduit dans la voie droite.
34Èiní nohy mé jako laní, a na vysokých místech mých postavuje mne.
34Il rend mes pieds semblables à ceux des biches, Et il me place sur mes lieux élevés.
35Cvičí ruce mé k boji, tak že lámi lučiště ocelivá rukama svýma.
35Il exerce mes mains au combat, Et mes bras tendent l’arc d’airain.
36Nebo dal mi štít spasení svého, a dobrotivost jeho zvelebila mne.
36Tu me donnes le bouclier de ton salut, Et je deviens grand par ta bonté.
37Rozšířil kroky mé pode mnou, aby se nepodvrtly nohy mé.
37Tu élargis le chemin sous mes pas, Et mes pieds ne chancellent point.
38Honil jsem nepřátely své a zahladil jsem je, aniž jsem se navrátil, dokudž jsem jich nevyplénil.
38Je poursuis mes ennemis, et je les détruis; Je ne reviens pas avant de les avoir anéantis.
39Docela jsem je vyhubil a sprobodal jsem je, tak že nepovstanou; i padli pod nohy mé.
39Je les anéantis, je les brise, et ils ne se relèvent plus; Ils tombent sous mes pieds.
40Ty zajisté, Bože, přepásals mne udatností k boji, porazils pode mne ty, kteříž povstávají proti mně.
40Tu me ceins de force pour le combat, Tu fais plier sous moi mes adversaires.
41Nýbrž dals mi šíji nepřátel mých, těch, kteříž v nenávisti měli mne, a vyplénil jsem je.
41Tu fais tourner le dos à mes ennemis devant moi, Et j’extermine ceux qui me haïssent.
42Ohlédali se, ale nebyl, kdo by vysvobodil, k Hospodinu, ale nevyslyšel jich.
42Ils regardent autour d’eux, et personne pour les sauver! Ils crient à l’Éternel, et il ne leur répond pas!
43I potřel jsem je jako prach země, jako bláto na ulicích potlačil a rozptýlil jsem je.
43Je les broie comme la poussière de la terre, Je les écrase, je les foule, comme la boue des rues.
44Ty jsi mne vytrhl z různic lidu mého, zachovals mne, abych byl za hlavu národům; lid neznámý mně sloužil.
44Tu me délivres des dissensions de mon peuple; Tu me conserves pour chef des nations; Un peuple que je ne connaissais pas m’est asservi.
45Cizozemci lhali mi, a jakž zaslechli, uposlechli mne.
45Les fils de l’étranger me flattent, Ils m’obéissent au premier ordre.
46Cizozemci svadli, a třásli se i v ohradách svých.
46Les fils de l’étranger sont en défaillance, Ils tremblent hors de leurs forteresses.
47Živť jest Hospodin, a požehnaná skála má; protož ať jest vyvyšován Bůh, skála spasení mého,
47Vive l’Éternel, et béni soit mon rocher! Que Dieu, le rocher de mon salut, soit exalté,
48Bůh silný, kterýž dává mi pomsty a podmaňuje mi lidi.
48Le Dieu qui est mon vengeur, Qui m’assujettit les peuples,
49Vyvodíš mne z prostřed nepřátel mých, a nad povstávajícími proti mně vyvyšuješ mne, člověka nepravého mne zbavuješ.
49Et qui me fait échapper à mes ennemis! Tu m’élèves au-dessus de mes adversaires, Tu me délivres de l’homme violent.
50Protož chváliti tě budu, Hospodine, mezi národy, a jménu tvému žalmy zpívati budu.
50C’est pourquoi je te louerai parmi les nations, ô Éternel! Et je chanterai à la gloire de ton nom.
51Onť jest hrad jistého spasení krále svého, a ten, kterýž činí milosrdenství pomazanému svému Davidovi, i semeni jeho až na věky.
51Il accorde de grandes délivrances à son roi, Et il fait miséricorde à son oint, A David, et à sa postérité, pour toujours.
Tip: use the ← and → keys to turn chapters.