Откривење 14
Daničić–Karadžić Bible (1868), CyrillicTranslation
Daničić–Karadžić Bible (1868), Cyrillic
Kralice Bible (1613)
1И видех, и гле, Јагње стајаше на гори сионској, и с Њим сто и четрдесет и четири хиљаде, који имаху име Оца Његовог написано на челима својим.
1Tedy pohleděl jsem, a aj, Beránek stál na hoře Sion, a s ním sto čtyřidceti a čtyři tisíců majících jméno Otce jeho napsané na čelích svých.
2И чух глас с неба као глас вода многих, и као глас грома великог; и чух глас гудача који гуђаху у гусле своје.
2A slyšel jsem hlas s nebe, jako hlas vod mnohých, a jako hlas hromu velikého. A hlas slyšel jsem, jako těch, kteříž hrají na harfy své.
3И певаху као нову песму пред престолом и пред четири животиње и пред старешинама: и нико не могаше научити песме, осим оних сто и четрдесет и четири хиљаде који су откупљени са земље.
3A zpívali jakožto píseň novou, před trůnem, a před čtyřmi zvířaty, a před starci, a žádný nemohl se naučiti té písni, jediné těch sto čtyřidceti a čtyři tisíce, kteříž jsou koupeni z země.
4Ово су који се не опоганише са женама, јер су девственици, они иду за Јагњетом куд год оно пође. Ови су купљени од људи, првенци Богу и Јагњету.
4Totoť jsou ti, kteříž s ženami nejsou poskvrněni; nebo panicové jsou. Tiť jsou, jenž následují Beránka, kamž by koli šel; tiť jsou koupeni ze všech lidí, prvotiny Bohu a Beránkovi.
5И у њиховим устима не нађе се превара, јер су без мане пред престолом Божијим.
5A v ústech jejich není nalezena lest; neboť jsou bez úhony před trůnem Božím.
6И видех другог анђела где лети посред неба, који имаше вечно јеванђеље да објави онима који живе на земљи, и сваком племену, и језику и колену и народу.
6I viděl jsem jiného anděla letícího po prostředku nebe, majícího evangelium věčné, aby je zvěstoval těm, jenž bydlí na zemi, a všelikému národu, i pokolení, i jazyku, i lidu,
7И говораше великим гласом: Бојте се Бога, и подајте Му славу, јер дође час суда Његовог; и поклоните се Ономе који је створио небо и земљу и море и изворе водене.
7Řkoucího velikým hlasem: Bojte se Boha, a vzdejte jemu chválu, neboť přišla hodina soudu jeho; a klanějte se tomu, kterýž učinil nebe i zemi i moře i studnice vod.
8И други анђео за њим иде говорећи: Паде, паде Вавилон град велики: јер отровним вином курварства свог напоји све народе.
8A jiný anděl letěl za ním, řka: Padl, padl Babylon, město to veliké, nebo vínem hněvu smilství svého napájelo všecky národy.
9И трећи анђео за њим иде говорећи гласом великим: Ко се год поклони звери и икони њеној, и прими жиг на чело своје или на руку своју,
9A třetí anděl letěl za nimi, pravě velikým hlasem: Bude-li se kdo klaněti šelmě a obrazu jejímu, a vezme-li znamení její na čelo své aneb na ruku svou,
10и он ће пити од вина гнева Божијег, које је непомешано уточено у чашу гнева Његовог, и биће мучен огњем и сумпором пред анђелима светима и пред Јагњетом.
10I tenť také bude píti víno hněvu Božího, víno, pravím, kteréž jest vlito do kalichu hněvu jeho; a trápen bude ohněm a sirou před obličejem andělů svatých a před obličejem Beránka.
11И дим мучења њиховог излазиће ва век века; и неће имати мира дан и ноћ који се поклањају звери и икони њеној, и који примају жиг имена њеног.
11A dým muk jejich vstoupíť na věky věků, a nebudouť míti odpočinutí dnem i nocí ti, kteříž se klanějí šelmě a obrazu jejímu, a jestliže kdo přijme znamení jména jejího.
12Овде је трпљење светих, који држе заповести Божије и веру Исусову.
12Tuť jest trpělivost svatých, tu jsou ti, kteříž ostříhají přikázání Božích a víry Ježíšovy
13И чух глас с неба где ми говори: Напиши: Благо мртвима који умиру у Господу од сад. Да, говори Дух, да почину од трудова својих; јер дела њихова иду за њима.
13I slyšel jsem hlas s nebe, řkoucí ke mně: Piš: Blahoslavení jsou od této chvíle mrtví, kteříž v Pánu umírají. Duch zajisté dí jim, aby odpočinuli od prací svých, nebo skutkové jejich následují jich.
14И видех, и гле, облак бео, и на облаку сеђаше као Син човечији, и имаше на глави својој круну златну, и у руци својој срп оштар.
14I pohleděl jsem, a aj, oblak bělostkvoucí, a na tom oblaku seděl podobný Synu člověka, maje na hlavě své korunu zlatou a v ruce své srp ostrý.
15И други анђео изиђе из цркве вичући великим гласом Ономе што седи на облаку: Замахни српом својим и жњи, јер дође време да се жње, јер се осуши жито земаљско.
15A jiný anděl vyšel z chrámu, volaje hlasem velikým na toho, kterýž seděl na oblaku: Pusť srp svůj a žni; nebť jest přišla tobě hodina žni, nebo již dozrala žeň země.
16И Онај што сеђаше на облаку баци срп свој на земљу, и пожњевена би земља.
16I spustil ten, kterýž seděl na oblaku, srp svůj na zem, a požata jest země.
17И други анђео изиђе из цркве што је на небу, и имаше и он срп оштар.
17A jiný anděl vyšel z chrámu toho, kterýž jest na nebi, maje i on srp ostrý.
18И други анђео изиђе из олтара, који имаше област над огњем, и повика с великом виком ономе који имаше срп оштри, говорећи: Замахни српом својим оштрим, и одрежи грожђе винограда земаљског; јер већ сазреше зрна његова.
18Opět vyšel jiný anděl z oltáře, kterýž měl moc nad ohněm, a volal křikem velikým na toho, jenž měl srp ostrý, řka: Pusť srp svůj ostrý, a zbeř hrozny vinice zemské; neboť jsou uzrali hroznové její.
19И баци анђео срп свој на земљу, и обра виноград земаљски, и метну у кацу великог гнева Божијег.
19I spustil anděl srp svůj na zemi, a sebral vinici země, a vmetal hrozny do jezera velikého hněvu Božího.
20И оточи се каца изван града, и изиђе крв из каце, тја до узда коњима, хиљаду и шест стотина потркалишта.
20I tlačeno jest jezero před městem, a vyšla krev z jezera až do udidl koňům za tisíc a za šest set honů.
Tip: use the ← and → keys to turn chapters.