Římanům 14
Kralice Bible (1613)Translation
Kralice Bible (1613)
King James Version with Apocrypha
1Mdlého pak u víře přijímejte, ne k hádkám o nepotřebných otázkách.
1Him that is weak in the faith receive ye, but not to doubtful disputations.
2Nebo někdo věří, že může jísti všecko; jiný pak u víře mdlý jsa, jí zelinu.
2For one believeth that he may eat all things: another, who is weak, eateth herbs.
3Ten, kdož jí, nepokládej sobě za nic toho, kdož nejí; a kdo nejí, toho nesuď, kdož jí. Nebo Bůh přijal jej.
3Let not him that eateth despise him that eateth not; and let not him which eateth not judge him that eateth: for God hath received him.
4Ty kdo jsi, abys soudil cizího služebníka? Však Pánu svému stojí, anebo padá. Staneť pak; mocen jest zajisté Bůh utvrditi jej.
4Who art thou that judgest another man’s servant? to his own master he standeth or falleth. Yea, he shall be holden up: for God is able to make him stand.
5Nebo někdo rozsuzuje mezi dnem a dnem, a někdo soudí každý den jednostejný býti. Jeden každý v svém smyslu ujištěn buď.
5One man esteemeth one day above another: another esteemeth every day alike . Let every man be fully persuaded in his own mind.
6Kdož dnů šetří, Pánu šetří; a kdo nešetří, Pánu nešetří. A kdo jí, Pánu jí, nebo děkuje Bohu; a kdož nejí, Pánu nejí, a děkuje Bohu.
6He that regardeth the day, regardeth it unto the Lord; and he that regardeth not the day, to the Lord he doth not regard it . He that eateth, eateth to the Lord, for he giveth God thanks; and he that eateth not, to the Lord he eateth not, and giveth God thanks.
7Žádný zajisté z nás není sám sobě živ, a žádný sobě sám neumírá.
7For none of us liveth to himself, and no man dieth to himself.
8Nebo buďto že jsme živi, Pánu živi jsme; buďto že mřeme, Pánu mřeme. A tak buď že jsme živi, buď že umíráme, Páně jsme.
8For whether we live, we live unto the Lord; and whether we die, we die unto the Lord: whether we live therefore, or die, we are the Lord’s.
9Na toť jest zajisté Kristus i umřel, i z mrtvých vstal, i ožil, aby nad živými i nad mrtvými panoval.
9For to this end Christ both died, and rose, and revived, that he might be Lord both of the dead and living.
10Ty pak proč odsuzuješ bratra svého? Anebo také ty proč za nic pokládáš bratra svého? Však všickni staneme před stolicí Kristovou.
10But why dost thou judge thy brother? or why dost thou set at nought thy brother? for we shall all stand before the judgment seat of Christ.
11Psáno jest zajisté: Živť jsem já, praví Pán, žeť přede mnou bude klekati každé koleno, a každý jazyk vyznávati bude Boha.
11For it is written, As I live, saith the Lord, every knee shall bow to me, and every tongue shall confess to God.
12A takť jeden každý z nás sám za sebe počet vydávati bude Bohu.
12So then every one of us shall give account of himself to God.
13Nesuďmež tedy více jedni druhých, ale toto raději rozsuzujte, jak byste nekladli úrazu nebo pohoršení bratru.
13Let us not therefore judge one another any more: but judge this rather, that no man put a stumblingblock or an occasion to fall in his brother’s way.
14Vím a v tom ujištěn jsem v Pánu Ježíši, žeť nic nečistého není samo z sebe; než tomu, kdož tak soudí, že by nečisté bylo, jemuť nečisté jest.
14I know, and am persuaded by the Lord Jesus, that there is nothing unclean of itself: but to him that esteemeth any thing to be unclean, to him it is unclean.
15Ale bývá-liť rmoucen bratr tvůj pro pokrm, již nechodíš podle lásky. Hlediž, abys k zahynutí nepřivedl pokrmem svým toho, za kteréhož Kristus umřel.
15But if thy brother be grieved with thy meat, now walkest thou not charitably. Destroy not him with thy meat, for whom Christ died.
16Nebudiž tedy v porouhání dáno dobré vaše.
16Let not then your good be evil spoken of:
17Království zajisté Boží není pokrm a nápoj, ale spravedlnost a pokoj a radost v Duchu svatém.
17For the kingdom of God is not meat and drink; but righteousness, and peace, and joy in the Holy Ghost.
18Nebo kdož v tom slouží Kristu, milý jest Bohu a lidem příjemný.
18For he that in these things serveth Christ is acceptable to God, and approved of men.
19Protož následujme toho, což by sloužilo ku pokoji a k vzdělání vespolek.
19Let us therefore follow after the things which make for peace, and things wherewith one may edify another.
20Nekaziž pro pokrm díla Božího. Všecko zajisté čisté jest, ale zlé jest člověku, kterýž jí s pohoršením.
20For meat destroy not the work of God. All things indeed are pure; but it is evil for that man who eateth with offence.
21Dobré jest nejísti masa a nepíti vína, ani čehokoli toho, na čemž se uráží bratr tvůj, nebo horší, anebo zemdlívá.
21It is good neither to eat flesh, nor to drink wine, nor any thing whereby thy brother stumbleth, or is offended, or is made weak.
22Ty víru máš? Mějž ji sám u sebe před Bohem. Blahoslavený, kdož nesoudí sebe samého v tom, což oblibuje.
22Hast thou faith? have it to thyself before God. Happy is he that condemneth not himself in that thing which he alloweth.
23Ale kdož pak rozpakuje se, kdyby jedl, odsouzen jest, nebo ne z víry jí. A cožkoli není z víry, hřích jest.
23And he that doubteth is damned if he eat, because he eateth not of faith: for whatsoever is not of faith is sin.
Tip: use the ← and → keys to turn chapters.